Vědecký v nadpisu je v uvozovkách proto, že za vědecký je předkládán jedině redukcionistickoskepticistický přístup ve vědě, který učí, že rozumové poznání reality je jediné možné (redukcionizmus je v dnešní vědě vyhraněně materialistický směr, který neuznává objektivní existenci čehokoliv, co nemá hmotně částicový základ).

"Vědecký" výklad vzniku vesmíru a člověka každý zná. Učil se jej ve škole. Pro přehlednost jej zkráceně zopakuji. Na počátku byla singularita (nikdo neví, co to je) a té se před 13,7 miliardami let zachtělo třesknout. A tak z bodu menšího než elektron na místě dnešního středu vesmíru explodovala hmota, čas a prostor. Z nich se postupně sám od sebe vytvořil dnešní rozpínající se vesmír.

Postupem 13 miliard let se ze změti částic samovolně konstituovaly galaxie, slunce a planety, mezi nimi i naše Slunce a planeta Země. Do pramoří planet s vodou bušilo kosmické záření všeho druhu, a proto se v něm vytvořily dusíkaté sloučeniny, následně i první aminokyseliny a bílkoviny. Ty se náhodně sdružovaly v "koacerváty", které si opět "samospádem" vytvořily první nukleovou kyselinu (DNA). Tím se koacerváty šťastně náhodně oživily a staly se prvními živými buňkami. První živé buňky se dalším zdokonalováním neustále přizpůsobovaly prostředí, až přišly na to, že je pro ně nejlepší se sdružit. Tak opět vývojem a náhodně vznikly všechny složité živé organizmy.

Jak se opici "rozbřesklo" a stala se člověkem

Nakonec se v důsledku přizpůsobování se organizmů životním podmínkám vyvinuly i opice. Do jedné DNA v těchto opicích náhodně udeřilo mutagenní záření, nebo na ni podle nejnovější teorie "vědy" zapůsobil virus. To způsobilo, že se omezil růst čelisti těchto opic a v důsledku této šťastné mutace u opice se zkrácenou čelistí začal růst mimořádně mozek. Touto mutací se prý opice proměnila v tzv. lidoopa. V důsledku zvětšení mozku opici napadlo, že by měla začít pracovat. Prací se ovšem tyto opice zpotily, v důsledku čehož přišly o srst. Ztráta srsti se kupodivu stala pro jejich přežití upřednostňujícím prvkem. V důsledku výše zkráceně popsaného samovolného vývoje, se na Zemi měl objevit pračlověk – Homo sapiens. Ten se dále sám od sebe vyvíjel až do podoby současného člověka. Z hrdosti nad svým důvtipem, pomocí kterého takto zaměřená skupina vědců objevila, proč a jak se na Zemi lidé ocitli, pojmenovala redukcionisticky orientovaná skupina vědců tuto opici názvem Homo sapiens sapiens, neboli člověk moudrý na kvadrát.

Opravdu jsme tu jen náhodou?

Pokud se člověk zamyslí nad touto vyučovanou domněle vědeckou teorií o chování jedince v životě, musí každému takto vyškolenému absolventu současné školy být "jasné, že vlastně jeho vlastní existence je náhoda" a jeho život jako jedince nemá žádný nadčasový smysl. Svůj život na Zemi tedy následně pojme pouze jako prosté biologické přežívání těla. Stoupenec "vědeckého" světového názoru (ateizmu) vyškolený teorií samovzniku člověka, se následně celý život chová tak, že jeho jedinou životní filozofií se stane úsilí o to, užít si co nejvíce živočišných slastí těla v životě a co nejvíce se vyhnout bolesti. I proto, že na školách a v médiích působící stoupenci "vědeckého světového názoru" jej rovněž "poučili", že po smrti jeho těla již nic není. Všechny jiné názory, včetně prožitků lidí za stavu rozšířeného vědomí, má tento absolvent "moderní školy" za vědecky překonané pověry z dob, kdy lidé byli ještě "ničemu nerozumějící" divoši. V lepším případě za halucinaci z projevu nedostatku kyslíku v mozku.

Jak nahoře, tak dole

Oproti tomuto "vědeckému" popisu smyslu existence vesmíru a člověka, která se vyučuje na všech školách, existuje i poznání "materialistickou vědou" neuznané, kterému se říká intuitivní. To se opírá o poznatky ducha ve stavu rozšířeného vědomí. Duchem je pojmenováván ten typ nehmotné energie, jejíž přítomnost v člověku zásadně odlišuje jeho chování od chování zvířat. Právě tato energie v člověku je původcem toho, že abstrahováním zákonů přirozených dějů a jejich přenesením na vesmír jako celek je možno poznat, že chování atomů a živých buněk těla v sobě nese informace o chování celku, o celé genealogii vesmíru a člověka. Teologicky řečeno, člověk je jako jediný hmotný tvor schopen vnímat Boha (myšlení zvířat toho není schopno). Egyptští hermetici tomuto poznatku říkali "jak nahoře, tak dole" (poznání analogičnosti zákonů makrokosmu a mikrokosmu pomocí abstrakce a indukce). Dnes už tento pozoruhodný jev nikoho nepřekvapí. Vždyť fyzikové z chování částic vypočítávají všechny děje ve vesmíru. Také biologové a lékaři tzv. celostní medicíny přišli na to, že kupodivu každá buňka těla v sobě nese informace o dění v buňkách celého organizmu. Jak podivný je to úkaz ve vztahu k teorii náhodného vzniku života a neexistenci nehmotných informačních sítí!?

Proč nás vládnoucí elita drží v omylu?

Zbývá domyslet do důsledků poznatek, že každá buňka v těle nese zápis o čemkoliv, co se dělo nebo děje v celém těle! Na základě uvědomění si tohoto jevu si dalším prohloubením abstrakce může duch člověka uvědomit i to, jak to vlastně bylo se vznikem života i vesmíru. Je třeba jen rozvinout schopnost vlastního ducha, tj. intuici, naučit se zapsané číst! Aby si každý člověk mohl tuto schopnost otevřít, musel by se nejprve vymanit ze současné materialistické hypnózy lidstva, že objektivně existuje jen to, co je hmotné. Obsednutí myšlení současné vědomostní elity materializmem neboli mechanickým přenesením zákonů hmoty (Ježíš: zákonů tohoto světa) do vibrací duchovní dimenze (kde platí zákony věčnosti) znemožňuje lidem moderní společnosti otevřít schopnosti svého ducha (Zoroasterovci tomuto vlivu na člověka říkali působení ducha hmoty AhrimanaSatana). Zablokování myšlení lidí materializmem je tou hlavní překážkou, která znemožňuje transformaci současného člověka ve vyšší duchovní bytost. Materializmus v myšlení rozhodující masy lidí je tedy onou pravou překážkou, která blokuje transformaci celé společnosti z dále neudržitelné konzumní na duchovní (nikoliv tedy pikle bankéřů, které jsou až druhotné). Teprve duchovní společnost může na první místo postavit mezilidské vztahy! Teprve ta v důsledku nazírání na věci z hlediska věčnosti zharmonizuje lidstvo se zdroji Země! Zatím se majitelům médií tohoto světa, správněji "obsedlým lží o podstatě tohoto světa", daří tento proces procitnutí lidstva blokovat. Činí tak proto, že tento mylný výklad podstaty a smyslu existence světa jim umožňuje se po dobu života považovat za bohy a nadlidi. Jejich pozemská moc skrze peníze jim dává iluzi, že mohou jednat alespoň po dobu života podle své vůle. A tuto dočasnou příležitost, poskytnutou mocí a penězi, mylně vnímají jako svobodu.

Kontrastní pohled na vznik člověka

Pro kontrast s výše uvedeným "vědeckým" popisem vzniku a smyslu existence vesmíru a člověka popíši, jak je z mých "buněk a atomů vyčetl" můj duch. Na počátku byla jen zářící Podstata světa, která je nyní nazývána lidským pojmem Bůh. Byla obklopena kruhem z Ní odvozených bytostí, které pozemská náboženství nazývají archanděly a anděly (ti podle indických legend vznikli z duchovních zárodků vyvinuvších se v procesech začátku a konce předchozích Velkých třesků). Kromě archandělů a andělů tam před počátkem, ovšem ve větší vzdálenosti od zářícího Boha, byly i jiné, do začátku vzniku člověka nezformované duchovní zárodky. Ty ve velké vzdálenosti od Boha existovaly ve stavu nevědomé blaženosti, neboli jak říkali v antice v "limbu" (sladkém spánku). V některých z těchto spících zárodků se ale probudila touha přiblížit se více ke Světlu, poskytujícímu blaženost. Přiblížit se ke Světlu je ale podle duchovních zákonů možné jen vlastním úsilím a skrze poznání jak to učinit. Z lásky k těmto zárodkům Bůh uvolnil část energie ze sebe a rozdělil nic na takové "plus něco" (velký třesk našeho vesmíru) a "mínus něco" (což duch vnímá jako stínový vesmír). Viz také např. čínská monáda jin a jang (prázdnota a hmota) v kruhu Jednoty neboli kapky explodující Podstaty světa. Náš vesmír tedy vytvořil Bůh, čili Podstata světa, z lásky k těm duchovním zárodkům, které se k němu usilují skrze život přiblížit – to jsou všichni ti, kteří usilují o duchovní poznání jakoukoliv formou víry. S nadhledem je možné říci, že hmotnost je vlastně "takové pískoviště na hraní" nezralých duchů. Tímto láskou vedeným záměrem dal Bůh smysl existenci jak hmotného vesmíru, tak i člověka v něm. Bez existence Boha nemá lidský život z hlediska věčnosti žádnou cenu. Nám lidským duchům byla stvořením vesmíru vytvořena možnost skrze život v těle se více přiblížit Světlu – Podstatě světa. Prostřednictvím životního poznání všeho typu, i překonáváním omylů z nezralosti se realizuje duchovní růst. Ze života ve hmotnosti má tedy pro podstatu člověka smysl jedině pokrok v poznání Boha. Smysluplný je tedy život jen tehdy, když lidé svým konáním "zvyšují vibraci" (duchovní kvalitu) svého ducha a tím si vytvářejí kvalitu, která jim umožní, aby se po odpadnutí těla mohli v duchovní dimenzi Světlu více přiblížit. Jen pro tuto možnost je život, i přes jeho tělesné strasti, takovým darem z hlediska věčnosti!

Smysl našeho života je jediný

Správně nasměrovaný život člověka poskytuje jeho podstatě, tj. vědomí neboli duchu, příležitost se v nehmotné existenci více přiblížit k Bohu a tím k blaženosti. Kdo tuto darem života poskytnutou příležitost využije, získá pravý (věčný) život – jak říkal Ježíš. Zdá se mi, že i andělé pomáhající lidem na cestě k duchovnímu probuzení, za tuto svou pomoc z lásky "vibračně" rostou. Z výše uvedeného můžeme pak lépe pochopit, co myslel Ježíš řadou výroků o skutečném smyslu života – např. "co by získal člověk, kdyby celý hmotný svět získal, ale svou duši ztratil" (neboli zabýváním se výhradně hmotnými starostmi promeškal možnost duchovního přiblížení se Světlu). Pozemský život má z nadčasového hlediska pro lidskou bytost jen tehdy smysl, využije-li jej k rozvoji poznání rozumového i duchovního! Obojím se přibližuje k poznání Boha - podstaty světa neboli Světla! Vědecko-ateisticky, živočišně či konzumně pojatý život, jak jej lidem současné pseudoelity nabízejí, nemá žádného smyslu z hlediska věčnosti. Každý se o tom přesvědčí, jakmile jednoho dne "odloží tělo". Já se domnívám, že naštěstí skrze velkou milost Podstaty světa i tito současní, duchem materializmu oklamaní duchové, dostávají skrze reinkarnaci (znovzrození) možnost "reparátu" v nalezení smyslu života. To proto, aby se po konci existence vesmíru nakonec všichni mohli věčně hřát v blízkosti Světla jako andělé.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2012.