Bez energie nemůžete svítit. Bez energie nemůžete luxovat. Bez energie nemůžete žít! Nemyslím teď energii z elektrárny, ale bioenergii… Nemoci vznikají tím, že se v těle poruší rovnováha – někde je jí moc a někde málo.

Pomoci může třeba akupunktura – vpichování jehliček do určitých bodů na energetických drahách. Má své příznivce i odpůrce. Příznivci jejího dobrodiní využívají už tisíce let. Odpůrci sdělují světu své teorie typu: "Když jsem pitval, žádné dráhy jsem nenašel. Tudíž neexistují!" Od mého mobilu také nevedou žádné dráty, a přesto funguje. Elektřinu také nevidím, přesto do zásuvky nesahám. Vím, že existuje, i když je neviditelná. Další odpůrci akupunktury se domnívají, že bolest způsobená vpíchnutím jehly jen prostě přehluší tu bolest původní, která pacienta dovedla k lékaři. Mám tu "výhodu", že jsem si mnoho léčebných postupů mohla vyzkoušet sama na sobě. Přestože pocházím ze zdravotnické rodiny, měla jsem sníženou imunitu a potkalo mě mnohé. Jen jednou v životě jsem měla silné bolesti žaludku. A tehdy jsem se rozhodla vyzkoušet právě akupunkturu. Paní doktorka Jana Kombercová mi vpíchla jehličku do bodu na noze. Měla jsem pocit, že mou nohu někdo uchopil a usilovně s ní kroutí. Náhle "kroucení" přestalo – a světe div se – s ním i bolest v žaludku. A pak, že akupunktura nefunguje.

Když se to umí

Jenže – píchat jehly nemohou laici. A tak jsem šťastná, že jsem poznala akupunkturistu Dušana Tomka. Ten je navíc naším nejlepším odborníkem na pulzovou diagnostiku. To znamená, že než vpíchne jehlu, z pulzu si zjistí, kde je třeba energii ubrat a kde přidat. A to dokonce přes patnáct let již akupunkturní jehličky ani nepoužívá, nýbrž se bodů pouze dotýká! Ovládá ještě jednu skvělou metodu, kterou učí i laiky, a to je moxování – ovlivňování akupunkturních bodů pomocí tepla – tepla z hořícího sušeného pelyňku. Nahřívat body si můžeme i sami. Jedna z příčin mnoha chorob je prosté vyčerpání organizmu. Máme moc práce, moc starostí, času je málo. Málo spíme, špatně jíme…Není divu, že snadno onemocníme. Stresy, starosti, či strach, popř. vítr či chlad a podobně ohrožují naše akupunkturní dráhy, ale chtěla bych se zmínit hlavně o dráze ledvin, neboť ta je považována za generátor vitální, čili životní energie. Proto máme kruhy pod očima, cítíme se bídně, unaveně, jsme podráždění, bolí nás záda či zebou nás nohy! Onen strach též přímo oslabuje ledviny! Když se tělo vyčerpá, těžko se pak brání třeba i banálním chorobám, natož těm vážným. Je to jako bychom se divili, že nám auto nejede – pokud bychom do něj nedoplnili pohonné hmoty, prostě se nerozjede! Moxou se energie doplní někdy až zázračně. Když jsem přijela z kurzu od Dušana Tomka, ve své provozovně jsem v rámci terapie moxovala všechny své klienty, ať už přišli na masáž nebo do poradny ohledně stravy.

Moxování – snadno a voňavě

Teď už se moxuje snadno. Pamatuji doby, kdy jsme si museli vypěstovat pelyněk pravý – ten neroste na rumištích jako jeho "nevlastní bratři". Pak jsme si museli koupit cigaretové papírky a ubalit si cigárko, které se rozpadalo a efekt byl tudíž malý. Později se objevily pelyňkové doutníky. Ty vydržely déle – jenže to pak v místnosti vypadalo jak v narkomanském doupěti. Dnes už se dají koupit takzvané nečadivé. A některé vydrží hořet i více než dvě hodiny, navíc krásně voní, protože jsou třeba s přídavkem zázvoru, santalu či pačuli. Používá se i jiný způsob aplikace – na hromádku soli nebo na plátek zázvoru či česneku se položí pelyňkový kuželík a ten se zapálí. Osobně dávám přednost nečadivým doutníkům. Nahřívám jimi klienty i sebe. Nejlépe se teplo dodává do organizmu prostřednictvím bodů umístěných kolem páteře na dráze "močového měchýře" v oblasti pasu a kolem kříže. Tam to pociťuji jako nálevnu – jako trychtýř, kterým "teče" teplo tak intenzívně, jako by vám někdo tudy kropicí konví nalil příjemně teplou vodu až do chodidel. Když nemáme po ruce nikoho, kdo by nás v kříži namoxoval, můžeme si nahřívat ledvinovou jedničku – ta je snadno dosažitelná – neboť se nachází ve středu plosky nohy v její první třetině (od palce). Případně pro podporu imunity můžeme krátce nahřát známé body na dráze tlustého střeva číslo čtyři, a ty jsou uprostřed spojnice mezi palcem a ukazováčkem na ruce.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "4/2008".