Evita, nemanželské dítě švadleny a majitele nemovitostí, se narodila v roce 1919 v malé Bohem zapomenuté vesničce Los Toldos, asi 30 kilometrů od argentinské metropole. Z geografického hlediska měla jen minimální šance na úspěch. Spolu se svými sourozenci a jako jediná z nich seňorem Duartem "neuznaná" za vlastní, vyrůstala ve velmi skromných sociálních podmínkách. Eva Duarte, zvaná "Evita," malá Eva, měla však nepředstavitelnou ctižádost a cíl být slavnou. V 15 letech se bruneta vydala do metropole Buenos Aires s rozhodnutím zahájit kariéru pomocí herecké dráhy.

Prioritou byl úspěch

Až na malé angažmá ve dvou špatných filmech se úspěch nedostavil. Bydlela v podřadných hotelích a vydělávala si v nočních klubech nižších kategorií. Co se však Evitě nedalo upřít, byla systematická práce na své budoucnosti. Cíli podřizuje všechno. Odbarví se na blondýnu, dotáhne to na vlastní denní hodinový program v soukromém rádiu.

Píše se rok 1944. V Evropě jde II. světová válka do finále. Evitě je 25 let. Seznámila se s ministrem války Juanem Perónem, plukovníkem Perónem, který byl dvakrát tak starý jako Evita. Jak se to stalo? Plukovník přišel do rádia, ve kterém měla Evita svůj program, aby podnítil obyvatele Argentiny k finanční pomoci lidem, kteří utrpěli zemětřesením.

Evita vytušila šanci

A netrvalo dlouho a denně propagovala v rádiu Perónovu stranu a její ideje. Více spravedlnosti, samostatné hospodářství a nezávislost. Lid je nadšen. Evita je přece jedna z nich. Stává se idolem, stává se politicky mocnou. Je tak mocná, že po uvěznění Peróna organizuje protestní akci. Téměř čtvrt milionu lidí táhne městem za jeho osvobození. Perón je propuštěn. Zanedlouho se Evita stává jeho ženou. Za půl roku se Evita na ramenou chudých a pomocí mocných odborů s Perónem stěhují do prezidentského paláce. Bylo to jako požár. Lid byl fascinován. Nikdy nebyly v Argentině takové masové demonstrace jako za Evity. Evita je u cíle svých snů. Vybojuje hlasovací právo pro ženy. Manželství je bezdětné. Perónovi se angažují v sociálních věcech. Zakládají školy, nemocnice, sklady ošacení pro potřebné. Zuřivě nenávidí byrokracii. Armáda chudých jde za Perónovými.

Měla politický instinkt

Herečka třetí kategorie, radiová Star s mnoha milenci se stala ženou prezidenta. Evita, nemanželské dítě, bez vzdělání, s pochybnou pověstí, byla mladá, hezká a měla politický instinkt. Stala se jednou z mocných a bohatých žen Jižní Ameriky. Bez skrupulí brala bohatým a rozdávala chudým. Získává si srdce prostých Argentinčanů. Rozdělovala peníze, které jí nepatřily. Byly to peníze, které pocházely od obyvatel země, kteří pracovali. Každý, kdo bral mzdu, musel část peněz odvádět na Evitino konto. Neplatit nepřicházelo v úvahu. Firma, která neplatila, obvykle končila s činností.

Evita se stává legendou

Jaká byla za "maskou" legendy? Miluje luxus a moc. Sama rozhazuje plnýma rukama. Armáda chudých si nevšimla, že v zemi vládne diktátor. Ve 33 letech umírá na rakovinu. Perón končí.

Po 50 letech je nám předkládán život Evity poněkud v operetním podání.

Život Evity byl nejen úspěšný, ale i záhadný. Začíná to už dnem a místem narození. Podle oficiální verze se narodila dne 7. května 1922 ve městě Junínu. Tak zní záznam v junínské matrice. Záznam není pravý. V roce 1955 se přišlo na to, že byl zfalšován a to v roce 1945. Důvod je spekulativní, ale ne úplně scestný. Mohlo by na něm být něco pravdy. Evita v Junínu bydlela, to souhlasí, ale až od roku 1929. To už jí bylo už 10 let. Její sestra Elisa tam dostala místo na poště a rodina se přestěhovala.

Směr Evropa

Evita jako first lady Argentiny absolvuje od června do srpna 1947 politicko- propagandistickou cestu do Evropy. Na itineráři je Španělsko, Itálie, Vatikán a Francie a krátká zastávka v Portugalsku. Původně v programu byla i Velká Británie. Podle jedné verze ji odřekl britský parlament, podle druhé ji zrušila sama Evita. Jedno je však jasné. Cesta byla původně plánována pro prezidenta Argentiny Juana Peróna. Ten prohlásil, že si nemůže dovolit na celých 14 dnů opustit prezidentský úřad, a proto jako náhradu za sebe poslal svoji choť. A když z programu vypadla Velká Británie, bylo jí doporučeno jako náhrada Švýcarsko. Náhoda, že právě Švýcarsko? To je otázka. Jedním z důvodů její cesty bylo zlepšení image Argentiny v Evropě. Kdo jí náhradu doporučil? Seňor Benito Llambé – argentinský velvyslanec ve Švýcarsku. Zapamatujte si to jméno.

Španělské turbulence

Ve Španělsku byla přijata se všemi poctami, jaké přísluší hlavě státu. Inu není čemu se divit. Je po válce a Španělsko nemá co jíst. Argentina má vzkvétající hospodářství v pravém slova smyslu. Má především dost potravin. Evita je ovšem žena svérázná. V jednom městě na jihu Španělska pronese projev, ve kterém zdůrazní "….právo na lepší život, lepší bydlení a lepší práci". Nebo jiné vyjádření "....jsem s vámi madridští dělníci a sevillské textilačky." Projev je přenášen přímo španělským rozhlasem. Všeobecné mínění se shodne na tom, že za takovou řeč by se nemusela stydět ani známá španělská bojovnice z dob španělské války v roce 1936 La Pasionaria, nebo dokonce sám Lenin. A jedna pikantnost. Na druhé straně boje stál právě Franko, ten samý Franko, který v době Evitina projevu stál vedle ní. Caudillo Franko nemrkne brvou a naordinuje Evitě kulturní akce, kostely a kláštery. Evita byla revolucionář, ale zřejmě jí chybělo myšlení Machiavelliho a strategie Žukova. Pro Jihoameričany byla sice Šimonem Bolivarem v sukních, měla razantnost, ale asi ne pružnost. Neznala zřejmě heslo "prohrou k vítězství." Přijetí v Itálii není tak slavné jako ve Španělsku. Přesto může být Evita spokojena.

Audience u papeže

Audience trvají obvykle 10 až 15 minut. Evita setrvala u papeže, tehdy to byl Pius XII., celých 30 minut. Mělo se hovořit o sociálních akcích Evity a papež se měl pochvalně vyjádřit o perónistické politice, kterou viděl v souladu s křesťanskými principy. Dostala růženec. Očekávala, že se jí dostane vyšší pocty. A podle toho také vypadal dar, který věnovala Vatikánu na jeho misijní činnost. Evita pokyne seňoru Albetru Doderovi, aby dal dar z levé kapsy, kde je 50 tisíc pesos. V pravé kapse byl šek na jeden milion pesos, v té době neslýchaný dar. Ale tím to nekončí. Ve Francii se Evita ihned vyjádřila, ..že Vatikán je na hony vzdálen Kristu a evangeliu."

Z čeho mohla mít strach?

Audience ovšem nedala spát "zvědavcům" a ti vypátrali, že se jistě mluvilo o sociálním programu Evity, ale zřejmě také o "ustašovcích", pomahačích Němců v Jugoslávii v době II. světové války, kterým teď byla v Evropě horká půda a chtěli se dostat do Argentiny. Seňor Dodero je totiž rejdař, a to velký rejdař. Mimo jiné má v Evropě a náhodou v Itálii, v Janově, filiálku a jeho lodě udržují čilé spojení s Argentinou. Na evropské cestě ji doprovází Lilian Lagomarsina de Guarda, žena předsedy argentinského parlamentu ve funkci poradce ve společenských věcech. Paní de Guarda si na cestu pamatovala velmi podrobně. Ve vyprávění zdůrazňuje, že Evita měla stále strach. Ovšem z čeho měla strach, to se jí zjistit nepodařilo.

Tak jedno po druhém. Evropská cesta prý byla druhem "terapie," léčení ze šoku. Vlastně to mohlo být léčení ze třech věcí. Jednou mohlo být údajně nedokončené těhotenství. Druhou mohl být strach ne z oblasti gynekologie, ale z oblasti historie.

Tajné pátrání

Jistý Rodolfo Freude měl údajně zjišťovat její minulost. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Rodolfo Freude nebyl synem Ludwiga Freude, za II. světové války ředitele Banko Aleman Transatlantico, přes kterou šly v době II. světové války veškeré peníze mezi Německem a Argentinou. Mimo to Ludwig Freude také financoval prezidentskou kampaň Juana Peróna. Panu řediteli se podařilo dostat svého syna do blízkosti už zvoleného prezidenta Peróna.

Později se Rodolfo stal jeho bodyguardem a nakonec šéfem tajné služby. Je to jen spekulace, ale Evita měla blíže znát teroristu, zvaného pod pseudonymem "Damián," který byl v přestřelce zastřelen argentinskou policií. A tak kdyby se Evita narodila v roce 1922, tak by jí bylo v době zastřelení Damiána teprve 13 let a bylo by možno lehce vyloučit, že měla nějaký vztah k Damiánovi. Byla-li však o 3 roky starší, pak už by bylo možno se známostí kalkulovat. To mohlo být důvodem pro změnu data a místa narození. A teď otázka. Na co přišel Rodolfo Freude? Přišel na zfalšování data narození, které bylo přiznáno až v roce 1955 a nebo na vztah Evity k Damiánovi? Je to jen spekulace. Ovšem fakta této spekulace si velice silně nahrávají.

A třetí věc?

Evita měla ve Švýcarsku mimo oficiální program ještě tajný program. Náhody pro tuto variantu se až překvapivě hromadí. Zodpovědný za návštěvu Evity ve Švýcarsku byl Jaques Cuttat, šéf protokolu švýcarského ministerstva zahraničních věcí. Cuttat a Evita se znají z Cuttatova předchozího diplomatického působení v Argentině. Ve Švýcarsku jezdí Evita v otevřeném voze, a to i potom, když ji v Zürichu přivítají sprškou rajčat. Důvod rajčatového přivítání. Je ženou muže, který umožňuje vstup do Argentiny lidem, pro které je Evropa horkou půdou, hlavně lidem z Německa.

Schůzky s bankéři

K tajnému programu lze jistě počítat zcela diskrétní pozvání švýcarských bankéřů do hotelu Borolac. Je zajímavé, že i v tomto případě selhala jinak vynikající paměť paní de Guarda. Vůbec si nepamatuje, že by s Evitou, a nebo dokonce Evita někde byla se švýcarskými bankéři.

Evita se skutečně bojí. Dokonce cestu domů neabsolvuje letadlem, ale lodí. A nastávají otázky. Proč se cesta protáhla z 2 týdnů na téměř 3 měsíce? Proč se střídají v programu schůzky se švýcarskými bankéři s horskými túrami a návštěvami hodinářských továren? Proč se natahoval čas. Není jistě bez důvodu, že v době, kdy byla Evita ve Švýcarsku, přistála v Argentině loď "Santa Fé" s prvními přistěhovalci". Komu patří "Santa Fé." Věřím, že vás nepřekvapí jméno majitele, seňor Doldero.

Návrat domů

Návrat domů je triumfální. Začíná Evitina legenda, začíná mýtus o Evitě. A velké věci jdou obvykle najednou. A začínají prosakovat první informace o skutečné Evitině cestě. Podle nich měli Perónovi, nebo dokonce Evita sama ve švýcarských bankách tajná konta, pocházející z doby II. světové války a nebo jako kompenzace za "čisté" argentinské pasy, na které se dostali přistěhovalci do Argentiny. Tak se měli dostat do Argentiny Eichmann nebo Mengele.

Bylo až podezřelé, jak velké sumy Evita vydávala. Odkud byly, není jasné. Existenci Evitiných tajných kont nepřímo potvrdil dokonce sám Juan Perón, když byl ve španělském exilu a po kontech se sháněl. Konta hledal i průmyslník Jorge Antonio. Nic se nenašlo. Byla podezření, ale ta se vždy rozplynula pro nedostatek důkazů. Vzala si Evita tajemství švýcarských kont s sebou do hrobu?

Ještě jeden kamínek do mozaiky

V Bernu v Marktgasse byla údajně kancelář, která organizovala "cesty přistěhovalců" do Argentiny. Kdo založil kancelář v Bernu. Jistý pan Rodolfo Freude. Je to všechno náhoda? Byly i další náhody, které zapadají do konceptu. Jací vystěhovalci se hledali? Technický personál, průmyslový odborníci. A našli se? Zřejmě ano. Tak zanedlouho po II. světové válce vzlétlo první bombardovací stíhací letadlo na jiho americkém kontinentu. Bylo vyrobeno s pomocí německých konstruktérů. U chilských hranic byla zkušební základna pro rakety a pracovalo se na atomové laboratoři. Kdo ji vedl. Jistý pan Ronaldo Richter z Rakouska.

A to nebyla poslední stopa. Argentinskému ministerstvu zahraničních věcí měly být nabídnuty plány raket V1 a V2. Kdo je nabídl? Údajně syn švýcarského generála de Guisona. Komu se měly předat? Jistému seňoru Benitu Llambé. Vzpomínáte? To jsou náhody.

Brzy po své cestě ze Švýcarska byl nalezen ve svém domě mrtev Juan Duarte. To by se mohlo stát a nevzbudilo by to podezření, kdyby jmenovaný nebyl bratrem Evity a nebyl s ní na její první cestě po Evropě. Zda to byla vražda nebo sebevražda, se nikdy nevysvětlilo.

Zanedlouho nato najde svůj věčný odpočinek i Ludwig Freude. Mnoho náhod najednou.

Konec života a legenda začíná

Evita se od roku 1951 připravuje na úřad viceprezidentsky. Dne 2. listopadu 1951 je hospitalizována a 26. července 1952 umírá na rakovinu. Miliony Argentinců oplakávaly Svatou Evitu. Perón se domníval, že díky Evitě bude žít péronizmus v Argentině na věčné časy.

Za 100 tisíc dolarů je Evitino tělo nabalzamováno. V roce 1955 je Perón svržen a odchází do exilu do Španělska. V témže roce je slovo Perón a Evita vymazáno ze slovníku obyvatel Argentiny. Nabalzamované Evitino tělo je vyjmuto z hrobu tajně a převáženo v Evropě z místa na místo. A nakonec je pochována na hřbitově v Miláně pod jménem paní "Maggiová". V roce 1971 se Perón vrací do Argentiny a Evita je pochována v Buenos Aires. Perón se pokouší stát se potřetí prezidentem Argentiny. To se mu sice podaří, ale brzy nato umírá. Po roce 1955 není v Argentině po perónizmu ani vidu ani slechu.

"Don’t Cry For Me Argentina," Neplač pro mne, Argentino, dobývá svět.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2012.