Od chvíle svého narození přinášíte světu nějaké poselství. Co je tím poselstvím? To poselství jste vy, to dítě ve vás. Jako velmi malé dítě víte, co se vám líbí a co ne a kdy se vám to líbí a kdy nikoliv. Jdete za tím, co se vám líbí a snažíte se vyhnout tomu, co se vám nelíbí. Jednáte podle svých instinktů a tyto instinkty vás vedou tak, abyste byli šťastní, abyste se radovali ze života, abyste si hráli, milovali a naplňovali své potřeby. Co se stane potom?

Vaše tělo se začne vyvíjet, vaše myšlení se začne zdokonalovat a vy začnete k předávání svého poselství používat symboly. Jak víte, po celém světě lidé mluví a píší tisíci různými jazyky. Lidé si ke komunikaci s druhými lidmi, ale obzvláště sami se sebou, vynalezli všechny možné druhy symbolů. Symboly mohou představovat zvuky, kterými promlouváme, pohyby, které děláme nebo rukopis a grafické znaky. Jakmile se naučíme mluvit, tak nás lidé, kteří o nás pečují, učí tomu, co znají, což znamená, že nás svými vědomostmi programují. Učíme se jak být mužem nebo ženou podle vzoru společnosti, do které jsme se narodili. Učíme se, jak se "správně" v naší společnosti chovat, což znamená, jak být "dobrým" člověkem.

Myslíme si, že jsme takoví, jak nás vidí druzí

Než začneme chodit do školy, když je nám pět nebo šest let, chápeme význam abstraktních pojmů, například správně a špatně, vítěz a poražený, dokonalý a nedokonalý. Ve škole se dále učíme číst a psát symboly, které již známe, a psaný jazyk nám umožňuje shromažďovat více vědomostí. Nadále pro nás více a více symbolů získává svůj význam a myšlení se stává nejen snadným, ale i automatickým. Všichni na nás mají nějaký názor a říkají nám, jací jsme. Jako velmi malé děti nevíme, jací jsme. Jediný způsob, kterým se dokážeme vnímat, je skrze zrcadlo a jako takové zrcadlo působí právě druzí lidé. Naše matka nám říká, jací jsme, a my jí věříme. Lidé nám říkají, jak vypadáme a obzvláště tehdy, když jsme malé děti – "podívej, máš oči po matce, nos po dědečkovi" atd. Svou podobu vidíme v zrcadle a souhlasíme s tím, že to je to, čím jsme, a jakmile k takovému souhlasu dospějeme, tak se ten názor stává součástí vlastního přesvědčení.

Jak jsme se naučili odmítat sami sebe

V určitém stadiu nás všechny tyto názory rodičů a učitelů, náboženství a společnosti přesvědčí o tom, že abychom byli druhými přijati, musíme se projevovat určitým způsobem. Říkají nám, jací bychom měli být. Pro nás není v pořádku být takoví, jací jsme, a tak začínáme předstírat, že jsme tím, kým nejsme. Strach z odmítnutí se stává strachem, že nejsme dost dobří a my začínáme hledat něco, co nazýváme dokonalostí. Vytváříme si tak představu dokonalosti o tom, jací bychom si přáli být, ale víme, že takoví nejsme a začínáme se proto odsuzovat. Ani jsme si nestačili všimnout, že se symboly obrátily proti nám a my odmítáme sami sebe. Veškeré naše přirozené lidské tendence a cítění se vlivem výchovy ztrácejí a my začínáme znovu hledat to, co jsme ztratili. Začínáme objevovat svobodu, protože již nemůžeme být svobodně tím, kým skutečně jsme. Začínáme hledat štěstí, protože již nejsme šťastní. Začínáme hledat krásu, protože již nevěříme tomu, že jsme krásní.

V období dospívání se vše mění a my stále hledáme. Nyní to, co stále více hledáme, je naše Já. Hledáme lásku, protože jsme se naučili, že je mimo nás. Hledáme spravedlnost, protože v systému přesvědčení, kterému nás naučili, spravedlnost neexistuje. Hledáme pravdu, protože věříme pouze v poznání, které jsme si ve své mysli uložili. A samozřejmě stále hledáme dokonalost, protože jsme se s ostatními lidmi shodli na tom, že "nikdo není dokonalý." Hlas poznání nám sděluje vše, co víme, ale kdo říká, jestli to, co víme, je pravda?

Naše mysl není opravdová, opravdová je pouze skutečnost

Všichni jsme naprogramováni tak, že ke vnímání skutečnosti jazyk nepotřebujeme. K vyjádření skutečnosti však potřebujeme používat jazyk a toto vyjadřování je naším uměním. Nejedná se již o skutečnost, neboť slova jsou symboly a symboly mohou skutečnost pouze popisovat či "symbolizovat."Například strom vidíme i tehdy, když nemáme symbol "strom". Bez symbolu vidíme nějaký objekt. Jakmile jej nazveme "strom", používáme umění vyjádřit úhel pohledu. Použitím více symbolů ho můžeme popsat. Můžeme říci, že je krásný, nebo ošklivý, malý, nebo mohutný. Odráží to skutečnost? Ne, ten strom je pořád stejný. Naše interpretace je závislá na našich emocích a symbolech, které používáme. Je odrazem skutečnosti a tento odraz je tím, co nazýváme lidskou myslí. Lidská mysl není ničím jiným než virtuální realitou. Není opravdová. Skutečnost je opravdová, virtuální realita je naším osobním výtvorem. Je to naše umění a je"opravdová" pouze pro jednotlivce. Staneme-li se lepšími umělci, naše virtuální realita se stane přesnějším odrazem skutečnosti a naším uměním můžeme vytvořit mistrovské dílo ráje.

První dohoda: Miřte slovem přesně

Slovo představuje vaši tvořivou sílu a tuto sílu lze zaměřit více než jedním směrem. Jeden směr zasáhne přesný cíl, druhý směr představuje zneužití slova. Na počátku tvořil slovo Bůh a to slovo je poslem. Přesné zacílení slova je důležité, protože tím slovem jste vy, posel. To slovo se týká poselství, které předáváte nejen všem kolem, ale i sami sobě. Používáte-li slovo, abyste tvořili příběh obsahující sebekritiku a sebeodmítání, pak používáte slovo proti sobě. To však znamená, že nemíříte přesně. Vaše štěstí záleží na vás a na tom, jak slovo používáte. Mířit slovem přesně ve skutečnosti znamená, že nemáte nikdy používat sílu slova proti sobě samým. Zapamatujte si, že vy jste tvůrcem vlastního životního příběhu, a proto si vždy buďte vědomi toho, jak slovo používáte.

Druhá dohoda: Neberte si nic osobně

Představivost má tak obrovskou moc, že nás na mnohá místa bere s sebou. Ve své představivosti vidíme věci, které druzí lidé nevidí. Vše, co vnímáte, je odrazem toho, co je skutečné, právě tak jako odrazy v zrcadle, až na jeden důležitý rozdíl. Za zrcadlem nic není, ale za vašima očima je mozek, který se vše pokouší pochopit na základě poznání, které bylo do vaší mysli naprogramováno. Snad je zřejmé, jak snadno lidé zkreslují to, co vnímají. Neberte si nic osobně. Je to důležitá vstupenka k osobní svobodě, neboť svůj život už nemusíte řídit podle názorů druhých. Toto vás skutečně osvobozuje. Můžete dělat cokoliv s vědomím, že se to týká jen vás.

Třetí dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky

Vytvářením domněnek si říkáme jen o problémy, protože většina domněnek není pravdou, ale fikcí. Používámeli naše vědomí, můžeme snadno rozpoznat všechny domněnky, které si vytváříme a můžeme také vidět, jak snadné je si domněnky vytvářet. Lidé mají bujnou fantazii a existuje tolik příběhů a představ, kolik si jen dokážeme představit. Domněnky nejsou nic jiného než lži, které říkáme sami sobě. Vytváření domněnek se týká čistě jen myšlení. Příliš myslíme a vytváříme si tak domněnky.

Čtvrtá dohoda: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete

Tato dohoda je jednoduchá. Prostě konejte vše nejlépe, jak dokážete. To nejlepší z vás bude záviset na tom, zda se cítíte fyzicky unavení či silní. To nejlepší z vás bude záviset na tom, jak se budete cítit emočně. To nejlepší z vás se časem změní a zatím co si budete zvykat na praktikování čtyř dohod, to nejlepší z vás bude mít tendenci se zlepšovat. Opakování a praxe z vás udělají mistra.

Nepodaří-li se vám jednu z dohod dodržet, uzavřete ji znovu. Tím, že budete dělat vše, jak nejlépe dovedete, zvyk zneužívat slova, brát si věci osobně a vytvářet si domněnky, se časem postupně oslabí. Budeteli nadále jednat tak, abyste své zvyky změnili, pak k tomu dojde. Nakonec nadejde chvíle, kdy se pro vás všechny čtyři dohody stanou zvykem.

Pátá dohoda: Buďte skeptičtí, ale naslouchejte

Buďte skeptičtí, neboť většina z toho, co slýcháte, není pravda. Druhá polovina dohody zní: naslouchejte. Důvod k tomu je jednoduchý: Když se naučíte naslouchat, pochopíte význam symbolů, které lidé používají. Pochopíte jejich příběh a komunikace se velmi zlepší. Možná, že potom veškeré zmatení mezi lidmi, kteří zemi obývají, nahradí vzájemná srozumitelnost. Když pochopíte pátou dohodu, pochopíte důvod, proč nemusíte věřit tomu, co vidíte, co již beze slov víte. Pravda nepřichází slovy. Pravda je tichá. Je to něco, co zkrátka víte. Je to něco, co beze slov cítíte. Říká se tomu tiché poznání. Tiché poznání je to, co víte dříve, než svou víru předáte symbolům. Když se otevřete pravdě a naučíte se naslouchat, potom veškeré symboly ztratí svou hodnotu a zůstává jedině pravda. Neexistuje nic, co byste se měli dozvědět, ani nic, co byste měli hájit.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2012.