Onkologická onemocnění jinak než podle onkologů
Zařazení mezi onkologické pacienty znamená pro člověka zpravidla šok. Tento článek je napsán proto, aby takto postiženým lidem a jejich rodinám poskytl základní informace o tom, že nádorové onemocnění není žádná "metla shůry", ale že vzniká ze stejné příčiny, z jaké vznikají všechny ostatní civilizační choroby (CCH) a že se proti této nemoci dá něco dělat.
To znamená, že je možná prevence, která při důsledném provádění dokáže zabránit vzniku nádorového onemocnění. Prevence je nesrovnatelně významnější než nejistý výsledek léčení. Počítá se, že i při méně důsledném provádění sníží výskyt nádorových onemocnění v populaci asi na 1/3 jejich dnešního výskytu. U léčení onkologických onemocnění platí, že čím později se začne, tím hůře se nemoc léčí a naopak: včasné rozpoznání nemoci umožní včasné zahájení léčení a jeho lepší výsledek. Nárůst výskytu onkologických onemocnění v populaci od roku 1950 byl tak obrovský, že si vynutil vznik samostatné lékařské specializace – onkologie. Prostředky onkologického léčení jsou dostatečně známé, a není proto třeba je popisovat.
Vznik nádorového onemocnění
Poznatek, že rakovina patří mezi civilizační choroby, přinesla epidemiologie: všimla si, že vzestup výskytu nádorových onemocnění v populaci sleduje (kopíruje) s tří až pětiletým odstupem narůstání KVO (kardiovaskulární onemocnění = nemoci srdce a cév). Tato souvislost zmíněných dvou jevů je výzvou k hledání společného jmenovatele, který by byl odpovědný za vznik obou skupin nemocí. Odstup za narůstáním výskytu KVO působí pomalá první fáze vývoje nádoru po zvrhnutí se první buňky do nekontrolovaného nádorového bujení. Od chvíle selhání obranných mechanizmů, které mají člověka chránit před tímto onemocněním, do projevení se prvních příznaků nemoci uplyne obvykle několik let. Příznaky jsou známkou toho, že nádor dorostl do velikosti, při které začíná vadit sousedním orgánům a tkáním, a začíná tak projevovat svoji přítomnost. Záleží na místě v těle, kde nádor vzniká, jak brzy, nebo pozdě se objeví příznaky jeho existence. Další osud člověka pak záleží do značné míry na jeho mentalitě: lidé, kteří si říkají "ono to přejde" a dlouho jim trvá, než se odhodlají jít k lékaři, si vytvářejí sami velký handicap pro úspěšné léčení. Předejít vzniku nádorového onemocnění umožňuje poznání příčin v buněčné biochemii a jejích změnách, kde choroba začíná stejně jako ostatní CCH: vidíme narušenou fyziologickou souhru biochemických procesů v buňkách, která znemožňuje zpracovávat vznikající Hcy na neškodné látky. Proto dochází k nárůstu jeho koncentrace v krvi.
Stěžejní role Hcy
Bezprostřední důsledek stoupání hladiny Hcy v krvi souvisí s jeho chemickou charakteristikou: Hcy je organická kyselina, jejíž přítomnost v krvi posouvá pH krve do kyselé reakce. Biologickým předpokladem pro zachování zdraví je stálost vnitřního prostředí těla, kterou Hcy narušuje. Organizmus se pokouší bránit před "okyselením" a k neutralizaci kyselého nepřítele uvolní nejprve zásoby alkálií, které má v krvi, a po jejich vyčerpání sahá po vzdálenějších zásobách, třeba po vápníku z kostí. Ve snaze udržet si neutrální pH krve si tělo také vypomáhá zadržováním vody, kterou se pokouší snížit kyselost krve s vysokým obsahem Hcy jejím naředěním. Bez vyšetření hladiny Hcy a jejího snížení na fyziologickou hodnotu lidský organizmus svůj boj o udržení stabilního vnitřního prostředí většinou prohrává. Okyselení vnitřního prostředí vyhovuje nádorovým buňkám. Je rozumné předpokládat, že snížení pH krve do kyselé reakce může mít spoluúčast na mechanizmech, které vedou ke zvrhávání zdravých buněk v nádorové. McCully popsal, jak k tomuto zvratu dochází. Zjednodušeně si lze představit, že při dlouhodobé poruše metabolizace Hcy s udržováním jeho zvýšené hladiny v krvi (a poklesem pH krve) se mění biochemické prostředí v buňkách v tom smyslu, že selhávají obranné mechanizmy, jejichž posláním je zahubit buňky, které hrozí proměnou v nádorové. Současně zesiluje tendence buněk opouštět spořádanou existenci v tkáních a začít se nekontrolovaně množit již jako buňky nádorové.
Pomoc existuje
Toto zjištění je dobré mít na paměti u pacientů, kteří se zdají být vyléčeni z onkologického onemocnění. Vyléčení je často jen zdánlivé, protože lékaři nevědí, že je třeba pečovat o udržování fyziologicky nízké hladiny Hcy, aby zamezili opakování nemoci. Pokud by lékaři měli na mysli McCullyho ponaučení, věděli by, jak snadno nádor znovu vznikne ať ze stejného orgánu, nebo z kterékoli jiné tkáně. Tendence buněk zvrhávat se k nádorovému růstu totiž nezaniká po žádném onkologickém léčení. Je asi již otázkou krátkého času, kdy se pacienti s recidivou nádorového onemocnění budou dožadovat odškodnění od lékařů, kteří se nepostarají o prevenci recidiv vyšetřením Hcy a léčebným snižováním jeho hladiny. Medicínské právo takovou možnost pacientům nabízí. Pacienti, kteří jsou na počátku onkologického léčení, většinou netuší, že "klasika", tedy chemoterapie a radioterapie v kombinaci s chirurgickým odstraněním nádoru mají alternativu v přírodním prostředku B 17 (Amygdaline, nebo Laetril). Na účinnost látky, která byla původně označena jako vitamín B 17, upozornili lékaři ve studiích, které se uskutečnily v letech 1970 - 85 u kmene Hunza žijícího ve vysokohorské oblasti na pomezí Indie a Pákistánu. Tento kmen byl od roku 1905 lékařsky studován kvůli dlouhověkosti a také pro jinde nevídaný jev: úplnou nepřítomnost nádorových onemocnění u jeho příslušníků. Nepřítomnost nádorových onemocnění u lidí tohoto kmene byla dána do souvislosti s jejich hlavní potravinou – meruňkami, které konzumují i s vyloupanými jádry. Lékaři podrobili zkoumání účinnost jednotlivých složek meruňkových jader a našli zajímavou a člověku prospěšnou hříčku přírody, na které založili nový účinný způsob léčení nádorů. Připravili očištěnou účinnou látku, které dali jméno Laetril a která se v poslední době expeduje pod novým jménem Amygdaline.
"Zázračná jádra"
"Hříčka přírody" je celkem přiléhavé označení pro dění, které probíhá v lidském těle po vpravení látky do krevního oběhu. Účinná látka se skládá z několika složek: první částí je komplexní kyanid, který se v krevním oběhu chová jako bezpečná netoxická látka. Jakmile se dostane do nádorových buněk, je enzymaticky rozštěpen (funkce enzymu Beta-glukosidasy, která je přítomná výhradně v nádorových buňkách), takže se uvolní toxický kyanovodík, který usmrcuje jen nádorové buňky, ve kterých vzniká. V případě, že by se kyanovodík na okraji rozpadajícího se nádoru dostal do styku se zdravými buňkami, je okamžitě enzymaticky přeměněn (enzym Rhodanese, který zcela chybí v buňkách nádoru) v netoxický thiokyanát.
Ale to není vše: účinná látka Prunasin uvolňuje při svém enzymatickém rozštěpení (beta- glukosidasa) uvnitř nádorových buněk kromě kyanovodíku ještě benzaldehyd, který se okamžitě sloučí s kyanovodíkem a vytvoří spolu látku o mnohem vyšší toxicitě, než jakou mají obě původní složky samostatně. Toxicita nové látky se považuje za jednu z nejvyšších mezi látkami, které člověk zná, a přitom člověka nepoškozuje, naopak mu slouží.
Léčení pomocí B 17 (Laetril, Amygdaline) se od klasické chemoterapie odlišuje tím, že nemá nepříjemné vedlejší účinky. Nejsou zde žádné nevolnosti a zvracení, nedochází k poškození krvetvorby nebo jater, lidem nevypadávají vlasy. Naopak, většinou ustupují bolesti, obnovuje se chuť k jídlu a zastavuje se pokles váhy a alespoň zčásti se vrací pocit pohody.
Zakázaná léčba
Používání B 17 není v ČR zahrnuto mezi léčebné postupy "lege artis", to znamená, že není oficiálně povoleno. V USA byla situace horší: tam FDA vydal zákaz používání na území USA. Američané se pak jezdili léčit na kliniku v Mexiku. Po vyléčení většího počtu pacientů se tito domluvili a spojili se ke kolektivnímu napadení verdiktu FDA žalobou k Federálnímu soudu USA. A výsledek? Zrušení rozhodnutí FDA o zákazu používání Laetrilu (Amygdaline) na území USA. Současný stav využívání této léčby v USA vyplývá z informace, že zatím 7 států Unie vydalo doporučení využívat přípravky na bázi účinné látky B17 k onkologickému léčení. Posledních 8 odstavců popisuje dostatečně zevrubně možnost léčení nádorů, kterou česká onkologická oddělení nejen nenabízejí, ale pokud o ní lékaři vědí, tak o ní mluví jako o nedovoleném hazardování se zdravím. Stejný názor zastává SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) a jeho pracovnice, která tento názor píše do odůvodnění požadavku Celní správě, aby nepropouštěla Amygdaline k používání v ČR.
Aby si veřejnost dokreslila názor o zájmech, které onkologové a SÚKL podporují, je třeba zmínit užití prostředků podpůrného léčení. Existuje řada přírodních produktů, hlavně na bázi glukanů, které lze koupit v lékárnách a jejichž užitečnost je jednak v podpoře konečného efektu léčení, ale hlavně v tom, že výrazně omezují velmi nepříjemné vedlejší účinky při chemoterapii a při lokální nemoci z ozáření u radioterapie. Neslyšel jsem od onkologických pacientů, že by někde dostali doporučení k jejich užívání. Po tomto zjištění se neodbytně vtírá otázka: "Proč onkologové nedoporučují alespoň tyto přípravky, aby zmírnili utrpení pacientů?" Podrobnosti na www.karelerben.cz v kapitole "Homocystein a nádory".
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2011.