Měl jsem utkvělou představu, že kroje v Prodané nevěstě jsou z Plzeňska. Prezentoval jsem svůj názor paní Jany Quaiserové, správkyni na zámku v Lužanech, asi necelých 30 kilometrů na západ od Plzně. Pak už to bylo jako v rádiu Jerevan. Zde sice vznikla inspirace na operu, ale nebyla to Prodaná nevěsta, ale Čert a Káča, a nebyl to Bedřich Smetana, ale Antonín Dvořák.

Bubnování v podzemí

A nakonec dodala: "Místo, kde se Káča v hospodě propadla s čertem do pekla vám mohu pod slovem mlčenlivosti prozradit. Máte-li dobrý hudební sluch, tak po přiložení ucha k zemi ještě uslyšíte bubny." Kus cesty jsem absolvoval autem. Další pokračování by bylo vyžadovalo terénní vůz s vysoko položeným podvozkem, tak jsem zvolil spolehlivé nohy a občas "všechny čtyři". Označení kamenem jsem nenašel, ale zato po přiložení ucha k zemi jsem uslyšel v uších bubnování v rytmu srdečního tepu. Vzpomněl jsem si na čerta. Jestliže až sem čert nesl Káču, pak to musela být sakra fešanda. Svěřuji se paní průvodkyni a ta dodává: "Nakonec, jaké měla půvaby, můžete posoudit sám, dochovala se plastika." A musím hned připojit, že v místní hospodě mě zasvěcení sdělili, že byla i volnějších mravů, takže čert věděl, co dělá. Story o Káče byla jen zahřívacím kolo. Mne přitahovalo především místo, kde žil a pracoval velký mecenáš a stavitel Josef Hlávka. Není jasné, kdo rozhodl o jeho životním stavitelském povolání. Když jsem hledal jeho rodný dům v nedalekých Přešticích, nemohl jsme si nepovšimnout nad domkem na kopci se vypínajícího chrámu Nanebevzetí Panny Marie – dílo nikoho menšího než Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Nemusí být daleko od pravdy, že elegantní barokní linie učarovaly mladému Hlávkovi na celý život.

Stavitel a mecenáš

Svoje stavitelské umění uplatňoval především ve Vídni, kde postavil chrám, kostel a desítky obytných domů. Nejpozoruhodnější jeho stavbou zůstává budova vídeňské opery. Vynesla mu nejen císařovo uznání, ale i celé jmění. Jednou z památek na císařovo ocenění je fanka, lžíce a kladívko, které je v Lužanech ke zhlédnutí. Jeho stavitelský věhlas mu zajistil zakázku na projekt a stavbu církevního komplexu v Černovcích na Ukrajině. Několik výkresů vztahujících se k této stavbě najdeme i v Lužanech. V roce 1890, po záplavách, nechal na vlastní náklady vypracovat projekt na záchranu Karlova mostu v Praze.

Upoután na vozík

Lužanský zámek koupil Hlávka původně pro svoji matku. Mohl si to dovolit. Patřil ve své době k nejzámožnějším podnikatelům u nás. Ve 39 letech vážně onemocněl, přestěhoval se do Lužan a snažil se stále pracovat. Nemoc však působila negativně na jeho zrak a v roce 1873 se musel všech stavebních a podnikatelských aktivit vzdát. Léčil se a skutečně se uzdravil. Lužany se staly jeho domovem a místem setkávání českých předních představitelů vědy a kultury. Největším Hlávkovým činem bylo založení vrcholové národní instituce České akademie věd. Její založení si doslova vymohl na císaři Františku Josefovi I. Ten dvakrát návrh zamítl, ale nakonec dal Akademii do vínku 20 tisíc zlatých. Hlávkovým diplomatickým jednáním bylo rovněž dosaženo, protože to byla Česká akademie věd, že císař se pod zakládající listinu podepsal česky. A skutečně se můžete přesvědčit v Lužanech. Císař se nepodepsal Franz, ale František. Hlávka zajistil existenci akademie dalšími 200 tisíci zlatými. Před více než sto lety, v roce 1890 to bylo celé jmění. Založil nadaci "Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových," která přežila mnohé společenské a ekonomické zvraty a nebyla jako jediná za minulého společenského uspořádání rozpuštěna. Hlávka ve své poslední vůli odkázal lužanský zámek nadaci. Sloužil i předsedům České akademie věd, umění a slovesnosti.

Bohatý mecenáš

Při procházení místnostmi zámku návštěvník v četných obrazech zaznamenává ozvěnu na pobyt představitelů kultury té doby. Julius Zeyer napsal v Lužanech Radúze a Mahulenu, Antonín Dvořák Lužanskou mši, která se poprvé hrála v Hlávkově soukromé kapli jím projektované a postavené, v kapli zasvěcené Panně Marii, díle mimořádné umělecké hodnoty. Varhany jsou opatřeny dvěma manuály, mají 400 píšťal a jsou na ruční pohon. Budete-li si chtít zahrát, tak jen ve dvou, jeden musí "pumpovat" měchy. Znějí nádherně, stejně jako akord pěti zvonů kaple. Říká se, že Hlávka byl šetrný člověk a on skutečně byl. O jeho stavitelské šetrnosti se můžete přesvědčit při vstupu k varhanům. Podle mne museli být hudebníci spíše sportovních proporcí. Pamatoval i na svoje studentská léta. Pro nemajetné a nadané studenty postavil Hlávkovu kolej, která pod pražským Karlovým náměstím existuje dodnes. Byl poradcem dostavby Svatovítského chrámu. Měl soutěživého ducha, dnes bychom řekli, že se zúčastňoval mnoha konkurzů. Zabezpečoval restaurační práce při obnově Vlašského dvora a chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Jeho stopy nese i výstavba Národního divadla, rekonstrukce Karlštejna a Svatovítský chrám. Trvalou zábavou pro něho byla přestavba zámku v Lužanech.

Kaple a penězovod

Loučím se s paní průvodkyní. Pořád mi cosi říká, že jsem na něco zapomněl. Připravoval jsem se důkladně. A pak jsem si vzpomněl. Bylo to, jako když paní průvodkyně čte moje myšlenky. Stačilo jedno slovo – penězovod. Je to vlastně taková malá nádoba, takové malé umyvadlo. Do něho se vhodí v prvním patře peníz a ten vypadne dole v podobném malém umyvadle. Funkci penězovodu jsem si vyzkoušel. Funguje. A tak to fungovalo i za Hlávky, byl to jeho "vynález." Když byl upoután na vozík a chtěl obdarovávat žebráky a nemohl chodit z prvního patra po schodech, tak vymyslel penězovod. Na pocestného, žebráka žádajícího o almužnu viděl z okna. Ne vždy to dopadlo, jak si představoval. Jednou takto obdaroval Jaroslava Vrchlického. Hlávka na tom se zrakem nebyl právě nejlépe. Jednou viděl "pocestného" ve starším plášti a obnošeném klobouku a hodil mu penězovodem almužnu. Není známo, jestli si Vrchlický almužnu vzal, ale je dokumentováno, že tuto příhodu dával často a rád k lepšímu mezi přáteli.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2011.