Jedna moudrá žena kdysi řekla – měli bychom konečně vzít na sebe zodpovědnost za své myšlenky, vždyť ony tvoří náš život a my tvoříme je. Tohle konstatování je platné jen do určité míry, ale i tak se vyplatí se nad ním zamyslet. Zdá se totiž, že valná většina lidí se dobrovolně vzdává možnosti mít určitou kontrolu nad svými myšlenkami a cpou si do hlavy nesmyslné a škodlivé názory, příběhy i líčení, které se jim na oplátku vracejí v podobě a čase, kdy se jim to ani trochu nezamlouvá.

Jisté je, že se kolem nás dějí zlé věci, před nimiž nemůžeme zavírat oči, ale je vždy na nás, jaký postoj k nim zaujmeme. Nač přetřásat zločiny a hrůzy, jimž nemůžeme zabránit? Matka Tereza, vzor obětavosti a soucitu, nerada hovořila o "svých ubohých nemocných a umírajících" a nikdy nechtěla líčit novinářům jejich muka. Prostě jim pomáhala.

Činy i svým postojem víry a naděje

Často se horšíme nad nezdary a nešvary, jaké vidíme kolem sebe. Umíme ale důsledně zametat před vlastním prahem? Což nám někdy neimponuje nějaký vykuk, který třeba bezpracně umí vydělávat miliony? Zdá se, že ideál poctivého, slušného a skromného člověka dnes už dočista vyšel z módy. Připadá nám naivní, nudný, snad i hloupý. Vzorem dnešní doby bude spíše pragmatický chytrák, který v tom umí chodit. Že je egocentrický, domýšlivý? Asi má být na co.

Snad je to i reakce na neskutečnou idealizaci "hrdinů" komunizmu. Průvodním jevem prosazování revolučních myšlenek bývalo i lakování skutečnosti na růžovo. Vždy bylo vše "jako by" v nejlepším pořádku a Potěmkinovy vesnice byly na pořadu dne. Lakování na růžovo zmizelo, ale s ním i pohled na lidi i na věci z té lepší stránky. Kde je heslo "vždy s úsměvem", převzaté z amerického "keep smiling", jaké spolu s jednoznačně pozitivním postojem změnilo nejen tvář, ale i společenské, a dokonce i hospodářské klima Ameriky před sto lety. Jak naivní a snad i archaistická nám připadá atmosféra na české návsi za zpěvu Smetanovy písně "Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá…".

Snad tomu tak i je, řeknete si třeba: a co má být? A co kdybychom to zkusili změnit? Kontrolovat své myšlenky, nehnat se jen za krátkodobým užíváním?

Buddha doporučuje

Buddha vštěpuje v jedné ze svých suter svému synkovi Ráhulovi, aby vždy pamatoval na to, co činí a na co myslí. Aby si uvědomoval důsledky svých činů i myšlenek. Přinášejí-li krátkodobé potěšení, ale budou dlouhodobě škodlivé, ať se jich hledí vyvarovat. Zvážení důsledků pokládal za krajně důležité. A teď s tím srovnejme děti, které vidí od dětství na rodičích, co je pro ně důležitější – není to spíše tendence "co můžeš urvat dnes, neodkládej na zítřek", naše společnost došla jinými cestami k římskému "carpe diem". Odměna někdy později za léta poctivé práce – to jsou jen holubi na střeše, zatímco vrabec v hrsti je po ruce. Alkohol, proč ne, dnes je samozřejmostí, pije přece každý a denně. Drogy, ty měkké jsou přece neškodné a patří ke svobodě, tedy, k "demokratické" svobodě. A sex, o tom snad není třeba ani diskutovat. Patří k životu každého člověka. A že by snad měl být spojován s láskou? To by bylo pěkné, ale často na to zapomínáme.

Myšlenky tvoří náš život

Takové názory hnijí v našem myšlení a přinášejí své důsledky. Vždyť cokoli se děje, vnímáme prostřednictvím svých pěti smyslů a myšlením. Proto v některých kruzích v Indii je mysl pokládána běžně za šestý smysl. Vliv na myšlenky, cílená kontrola myšlení – to ovšem nepřijde samo z jednoho dne na druhý. Nutno trénovat a cvičit. V prvním plánu nevpouštět do mysli jed závisti, zlosti, nenávisti, ukřivděnosti, destruktivní kritiky. A v druhém nahradit tenhle plevel podporou poctivosti, pravdomluvnosti, víry a důvěry. Tyhle vlastnosti se dnes už moc nenosí, a přece jen tudy vede cesta k míru v duši. Není to snadná práce, ale proč to alespoň nezkusit. Odměnou nám bude vědomí, že držíme pevněji vesla loďky svého života a řídíme ji rozumněji, takže nejsme tolik zmítáni bouří a větrem.

Vezměme na sebe zodpovědnost za své myšlenky, vždyť ony tvoří náš život a my tvoříme je. Je to vlastně jinými slovy vyjádřená pravda stará snad jako lidstvo samo – Každý je svého štěstí strůjcem.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2011.