A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu porobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých. A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího. Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečti počet té šelmy. Neb jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest. (13, 16-18)

V jednom malebném městečku v Českém středohoří jistý nevysvěcený bohoslovec varuje lidi před znamením šelmy, které nese čárový kód, dělený na obou krajích a uprostřed dvěma čarami a interpretovatelný jako číslo 666. V době nadprodukce, kterou svět na konci druhého tisíciletí prožívá, existuje již jediný cíl – prodat své zboží na trhu. A tak člověk, jehož počet jest "šest set šedesáte a šest", používá různá znamení, nosí je na tričkách a čepicích, vyzbrojuje se kódovanými platebními kartami a projíždí silnice lemované špalíry billboardů, aby opatřen znamením šelmy mohl "kupovati a prodávati." Vůdce obávaného levicového teroristického hnutí "Světlá stezka", peruánský profesor filozofie Abimael Guzmán, pak zase ze svého původního křestního jména Abismael vypustil "s", aby nesl jméno jednoho z jezdců Apokalypsy. Symptomů blížící se, či vlastně již probíhající katastrofy, které korespondují s textem Apokalypsy, je tolik, že záleží na fantazii každého jednotlivce, jak s nimi naloží. Nebesa již zmizela, jako když se zavře kniha – a ozónovou dírou proudí kosmické záření a hvězda zvaná Pelyněk se botanicky nazývá také Černobýl.

V závětří ostrova Patmos

Zjevení svatého Jana Theologa, někdy označované jako Apokalypsa sv. Jana, obsahuje jedno z nejpozoruhodnějších vidění, jaké kdy bylo zaznamenáno. Pomocí tohoto vidění bylo sv. Janovi ukázáno, co se stane na konci světa, v době Zmrtvýchvstání a Posledního soudu, a poté mu bylo přislíbeno 1 000 let mírumilovné vlády. Autorství Zjevení je sporné. Někteří tvrdí, že jméno sv. Jana si vypůjčil jakýsi Cerinthus, aby dodal vážnosti svým vlastním spisům. Jediná jistota, která je s touto prací spojena, je datum jejího vzniku – rok 96 n.l. Údajně sv. Jan prožil a sepsal své vidění na ostrově Patmu, kam byl patrně poslán do jakéhosi exilu. Toto nedobrovolné osamocení v klidu nedotčeném ruchem světa, jenž věci zevšedňuje, bylo znamenitým prostředím pro hluboké meditace.

V řečtině slovo apokalypsa znamená odhalení skrytých věcí. Nedělejme si příliš velké iluze, že nám naše současné poznání, opřené o vědu a technologii, umožňuje něco skutečně závažného z poselství, které bylo odhaleno sv. Janovi, pochopit. Ano, zvykli jsme si "být mírou věcí" a podle sebe soudit. Tak například se soudí, že slova Zjevení "I vzal jsem tu knížku z ruky anděla, a pozřel jsem ji. I byla v ústech mých sladká jako med, ale když jsem ji pozřel, hořko mi bylo v břiše mém", znamenají, že sv. Jan pozřel podivnou a zřejmě psychedelickou knížečku, která mu umožnila vidění. Spisovatel G. B. Shaw jednou prostořece zavrhl Apokalypsu jako výtvor zjitřené imaginace narkomana.

Zjevení je součástí Nového zákona

V minulém století podal výklad Apokalypsy francouzský hermetik a kabalista Éliphas Lévi. Klíčem k pochopení Apokalypsy je podle Léviho kabala, ale její znalost již upadla v zapomenutí. Před ezoterním výkladem Apokalypsy ovšem varují církve, které poukazují na to, že Zjevení sv. Jana je součástí kanonických knih Bible svaté. Český náboženský spisovatel Luděk Rejchrt upozorňuje, že Apokalypsa není "knihou pro zvědavce ani futurology. Cherub s plamenným mečem stojí u bran ztraceného ráje a střeží přístup ke stromu života. Symbolická, a přece výmluvná řeč pradávného vyprávění dosvědčuje bolestnou chudobu člověka, zbaveného ráje: smysl a podstata skutečného života nám zůstávají nedostupné, jsou mimo nás. K plnosti života, jak ji ztělesňuje tento střežený strom, už cesta nevede." Proto to, co je nevyjádřitelné, zpodobňuje sv. Jan obrazy, které si člověk dovede představit. A protože tento způsob Jan zachovává důsledně v celé knize, "musíme být stále na stráži, abychom v jeho obrazech neviděli víc, než dovoluje slůvku jako." Rejchrt je proti takové interpretaci Apokalypsy, ve které jde o to podle svého chtění a dovedností odhalovat budoucnost. Už tím, že člověk vchází bez vyzvání tam, kde je nevítaným vetřelcem, porušuje pravidlo, podle kterého "legálně" vidět do budoucnosti může jen ten, kdo je k tomu povolán Pánem dějin, pozván ke vstupu, jako sv. Jan, který slyšel hlas řkoucí: "Vstup sem a ukážu ti, co se má díti potom." Podle Rejchrta Ježíš Kristus je Pánem i nad tím, co se teprve rodí v lůně budoucnosti. Toto odvážné poselství – nikoli rozluštění hádanky dějin – umožnilo zařazení Apokalypsy do sbírky novozákonních spisů, říká Rejchrt.

Kabala – stará ezoterní židovská moudrost

Na druhou stranu to, že Apokalypsa sv. Jana je textem vysoce strukturovaným, že má 22 kapitol jako je 22 písmen hebrejské abecedy a mnoho scén a symbolů seskupuje po sedmi, vždy lákalo badatele v oboru hermetických, tajných věd, především pak kabaly. Ta na základě shody písmen hebrejské abecedy s číselnými hodnotami vytváří numerologické kombinace z hebrejských textů a uplatňuje je tam, kde máme, jako v případě Apokalypsy, spojeno naše očekávání s časovým určením. S blížícím se koncem tisíciletí tento zájem nabývá na aktuálnosti.

Úvodní tři kapitoly Zjevení sv. Jana obsahují dopisy a výzvy sedmi větvím nově zrozené křesťanské církvi v Malé Asii. Číslo sedm zde symbolizuje "plnost" či "dokonalost", křesťanských sborů bylo tehdy v Malé Asii totiž zhruba dvakrát tolik. Je to jakási inventarizace činnosti křesťanských obcí a rozbor rizik, kterým jsou příslušníci mladé církve vystaveni. Nejkritičtěji se sv. Jan staví k církevnímu sboru v Laodicei, jeho "andělu" píše: "Vím skutky tvé, že nejsi ani studený, ani horký. O, kdybys studený byl, aneb horký. A tak že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě z úst svých" (3, 14-16). Podle nepsaného zákona adeptů není totiž "mrzčejšího skutku než zaměniti návratem do všednosti hrubých potřeb hmotného života odkaz získaný iniciací."

V některých směrech však Apokalypsa při pozornějším čtení zůstává dlužna své "apokalyptické" pověsti. Tak v listu do Smyrny sv. Jan sděluje, že odpadlíci sestoupí do Gehenny, židovské obdoby pekla, a budou trestáni dvanáct měsíců a potom budou jejich těla zničena a duše spáleny. Časové omezení muk a konečné "vymazání" z existence je dozajista milosrdnější než představa věčné trýzně zavržených.

Všichni apokalyptičtí jezdci

Skutečně apokalyptická část začíná po otevření nebeské brány, kterou Jan vstupuje do vytržení, ve kterém prožívá vidění, z nichž zvláště známa jsou vidění "čtyř jezdců z Apokalypsy", "sedmi pečetí", pověstné bestie "jejíž číslo je 666". V posledním vidění spatří sv. Jan záhubu nepřátel církve a příchod Nového Jeruzaléma. Když Jan ztratí vědomí a opustí své tělo, zní hlas volajícího proroka vzdáleně a řinčivě jako polnice. V tom okamžiku spatří sv. Jan postavu na trůně, která vypadá, jako by byla z jaspisu a karneolu, a je obklopena duhou. Před trůnem sedí sedm duchů Božích a kolem je čtyřiadvacet korunovaných starců. Stejně, jako ve zjevení proroka Ezechiela, jsou i zde přítomny čtyři bytosti, připomínající lva, býka, orla a člověka. Všechny tyto bytosti mají šest křídel a mnoho očí. Bytosti obklopují "tisíce tisíců" andělů. Postava drží v rukou záhadnou knihu opatřenou sedmi pečetěmi. Obětovaný beránek, symbol Krista, se nabídne, že otevře onu knihu, kterou nemůže otevřít žádný člověk. Po otevření každé pečeti se na lidstvo snese část Božího hněvu. Potom Jan slyší sedm polnic, které signalizují uvolnění dalších hrůz, jmenovitě několika šelem a proroků. První šelmu uvede na trůn drak a bývá ztotožňována se Satanem. Bude vládnout 42 let. Druhá šelma je bytost ze všech nejhanebnější. Má dva rohy jako beránek, mluví jako drak a její číslo je 666. Před zraky svědků přináší oheň z nebes jako Prométheus. Tato druhá šelma je antitezí beránka, který symbolizuje Krista. Druhá šelma nechá vztyčit modlu k uctívání první šelmy a způsobí, že tato modla mluví, stejně jako sochy, které oživil Šimon Mág. Sv. Jan věští, jak jsme již zmínili, že až se dostane k moci druhá šelma, nikdo nebude smět prodávat či kupovat bez jejího znamení na pravé ruce nebo na čele. Dále je na trpící lidstvo vylito sedm nádob, plných Božího hněvu. Nakonec se vrací "slovo Boží" na bílém koni a s mnoha korunami, v ústech ostrý meč a je doprovázeno družinou nebeských vojsk. S těmito vojsky porazí šelmu a krále země. Zjevení končí vizí Nového Jeruzaléma, města, které "pak samo bylo zlato čisté, podobné sklu čistému."

Moudrost Theofanna Abby

O výklad Apokalypsy se pokusil i geniální fyzik Isaac Newton, nebyl však znalý kabaly, a proto nemohl proniknout k základnímu významu Janova poselství, které představuje "evoluční pouť člověka přepodstatněného v Nový Jeruzalém." Tak soudí Josef Louda, vynikající český hermetik, píšící pod jménem Theofanus Abba. V roce 1939 vydal svůj Výklad Zjevení Jana Theologa, jednu z nejhlubších reflexí Apokalypsy ve světové literatuře. Abba na přelomu dvacátých a třicátých let prohloubil svoje studia hermetizmu pobytem v Paříži a stal se významným znalcem tarotu a kabaly. Zemřel v roce 1975 jako neznámý důchodce v Terezíně.

Podle Abby byla Apokalypsa "uznána všemi kulty a řády za nejzářivější květ mystického lotosu nové éry civilizace a pojednání par excellence kabalistické." Abbův výklad Apokalypsy je na hony vzdálen scénářům dnešních katastrofických filmů. Pověstné scény, jedinečně ztvárněné géniem A. Dürera, mu jsou "vínem silných, které pili mystikové všech dob." Kdo chce podle Abby uchvátit tajemství zahrady Eden, musí zlomit 7 pečetí. Jen tak se dostane možnosti nahlédnout do "pyšné vědy Mágů", která odhaluje" jedno z nejděsnějších tajemství svatostánku – předpověď budoucích osudů světa." Hrůzné obrazy Apokalypsy jsou vlastně alegorickým obrazem evoluce stvoření s jeho střídáním dobra a zla.

Je proto pošetilé vypočítávat okamžik propuknutí apokalyptických hrůz, vždyť jich dostatek zažíváme již v současnosti. Apokalypsa je obrazem který nelze rozvinout v našem lineárním chápání času, je platná bez ohledu na naše "historie", je "filmem", který běží od počátku do konce věků, filmem, ve kterém jsme součástí nekonečného davu komparzu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2011.