Připomeňme si, že vesmír je tvořen protikladnými silami s neměnnými, vzájemně opačnými vlastmi a spolu dohromady tvoří jednotu. Nemůže existovat jeden bez druhého. Nejznámějšími protiklady jsou strach a láska. Strach je tmavá energie o nízkých vibracích, která blokuje, tíží, studí, skrývá, hromadí, poškozuje, uzavírá. Ze strachu tedy lžeme, krademe, zabíjíme, necháme si ubližovat, jsme loajální, přetvařujeme se, jsme falešní, slušní, ohleduplní, poslušní, skrýváme city, potlačujeme emoce, bojujeme, utíkáme, útočíme, ustupujeme, vymlouváme se, zdůvodňujeme, pomlouváme, soudíme, kritizujeme, spěcháme, jsme normální, ukřivdění, agresivní, trpíme, nenávidíme, jsme osamělí, vinní, zrazení, zklamaní, nespokojení, nemocní, slabí, manipulujeme, obětujeme se, jsme sobečtí, vnucujeme se, ponižujeme se, povyšujeme se, zahalujeme se, spoutáváme, pojišťujeme se, ozbrojujeme se, lpíme, vydíráme, soutěžíme, srovnáváme se s druhými, jsme chudí, tloustneme, jsme nemocní, krutí, litujeme, spoutáváme, odmítáme, zachraňujeme, hazardujeme, závidíme, nenávidíme, šetříme, zapíráme, trestáme…

Většinou jeden z protikladů označíme za "špatný" a ten odmítáme a druhý, ten podle nás "dobrý" upřednostňujeme, a tím narušíme možnost jejich harmonického působení a pak nemůže nastat vyrovnání. Vlastnosti strachu přímo svádí k tomu, aby byl označen jako špatná, negativní energie, a tak se ho snažíme zbavit, bojovat s ním, nebo ho ukrývat. Energie strachu je však pouze nástrojem, který jsme se dosud nenaučili používat tak, aby místo poškozování mohl sloužit k našemu prospěchu. Těžké energie jsou důležité jako uzemnění a umožňují zhmotňování a vytváření fyzické reality.

Spravedlnost

Podle zákona karmy se každému dostane podle toho, co vyšle, a tak funguje po celé věky naprostá spravedlnost, založená na přesném vyrovnávání energií. Jen čas je relativní. Lidé však chápou spravedlnost jako trestání viníků, na které si ukážou. Vina existuje jen v mysli lidí, aby mohli obhájit svou pomstychtivost a oblékli ji do líbivějšího šatu "spravedlnosti". Zákon karmy nadělí každému jednu reakci za jednu akci. Co jednou vyšleš, jednou se vrátí. Vina trestá jeden čin mnohonásobně, často přináší utrpení na celý život za něco, co už je minulostí a za co jsme již dávno "zaplatili". Proto je velmi osvobozující a léčivé odpustit si všechny viny a odpustit i svým viníkům.

Každý, komu se ublížilo, v sobě živí touhu po pomstě, které využije zase druhá strana k odvetě, a tak se vytváří začarovaný kruh nenávisti a násilí, do kterého se zamotávají celé národy

Lidstvo se nemůže změnit a přetvořit jako celek. Každý má svobodnou vůli, a proto si může vybrat, zda půjde cestou "šílenství" pod vlivem strachu, nebo změní svůj názor, své myšlení a uzdraví se cestou lásky a odpuštění.

A co se týká spravedlnosti? Každému se dostane podle zásluh. Zákon karmy každému přidělí prožitek za prožitek. Proto se starejme o to, co sami vysíláme, jak myslíme, jak mluvíme. Ostatní se zase mohou starat jen o sebe. Změníme je pouze svým příkladem, můžeme to učit své děti.

Nečekejte, že najdete spravedlnost mimo sebe. Hledali jste ji ve škole, v zaměstnání, u soudu, v parlamentu? Nenašli jste ji? Nedivte se, není tam, tam je jen něco, čemu se tak říká, ale co funguje podle lidských pravidel a zákonů, které někomu přejí, někoho trestají, ale neměří všem stejně. Hledejte ji v sobě a najdete ji. Ovlivnit můžete jen své myšlení a chování. Okolní svět a společnost je třeba přijmout a naučit se v ní žít šťastně a spokojeně. Buďte zodpovědní za své myšlenky, slova a činy, a budete tak zodpovědní za to, co se vám na základě vyslaného vrátí. Odpouštějte sobě, že jste dovolovali druhým, aby vám ubližovali, odpouštějte a žádejte o odpuštění ty, kteří jen využili toho, že jste se nebránili. Pokud budete jednat s láskou k sobě, nebude co odpouštět. Každý se svobodně rozhoduje mezi láskou a strachem a podle toho obdrží následky. To je spravedlnost, kterou hledáte.

Svoboda

Často chápeme svobodu tak, že překračujeme zákazy a příkazy, což považujeme za svou rebelii. Vzepřít se tomu, co nás omezuje a poškozuje, je důležité. Také je třeba si uvědomit, že pokud máme v podvědomí zakódované zákazy a příkazy a pak jednáme proti nim, následuje "trest". Tento princip do nás byl zakódován už v dětství, kdy za porušení následoval například výprask nebo výčitky. Dospělý člověk, kterého již netrestá rodič, se pak trestá sám. Trest spočívá v pocitu viny, který se projeví ve výčitkách, které nám brání si to, co jsme udělali, prožít s radostí a klidem. Bolestivá energie výčitek a viny se pak projeví v naší nespokojenosti, považujeme se za špatné, nezasloužíme si radost, ale odsouzení.

V těle se vše pak zhmotňuje jako neklid, bolest a nemoc. Jde tedy pouze o zdánlivou svobodu. Skutečná svoboda znamená, že neexistuje nic, co musím a co nesmím, ale vše, co konám, vychází z mého svobodného rozhodnutí, za které nesu pouze já plnou zodpovědnost. Každé rozhodnutí přináší i své následky. Ty jsou nám někdy předem známé – například když budu porušovat dopravní předpisy, může to přinést pokutu, nehodu, ztrátu řidičského průkazu. U některých rozhodnutí následek neznáme, a proto se jich bojíme.

Důležité je, aby naše svobodná rozhodnutí vycházela z lásky k sobě samým, přesně podle hesla "Co je láskyplné ke mně, je láskyplné i k ostatním". Rozhodujemeli se bez ohledu na sebe a chceme vyhovět svému okolí, protože se bojíme, že někomu ublížíme, je to rozhodnutí nesvobodné, učiněné ze strachu a následek tomu bude odpovídat. Nepřinese nám zdraví, štěstí ani spokojenost, a ani ti, kvůli kterým jsme se rozhodli, pak nejsou spokojeni a naše "ohledy" neocení.

Co tedy můžeme udělat pro svou opravdovou svobodu? Zrušit zákazy a příkazy a zvolit vždy takový krok, který vyjadřuje lásku k nám samým. Co činíme z lásky, přinese jako následek zase jen lásku. Neplatí zde zdůvodňování ve smyslu: "Udělala jsem to kvůli tobě, protože tě miluji."

Pokud nemiluji sebe, nemiluji ani ostatní, a proto je upřímnější přiznat, udělala jsem to ze strachu, že tě ztratím, že se budeš zlobit, že mne odsoudíš. Pak také pochopíme následek a můžeme se poučit, že každá volba, která byla učiněna kvůli někomu jinému, přinese bolestivý následek nám, zatímco vše, co učiníme kvůli sobě, nás přiblíží k nám samým, k našemu poslání, k vlastnímu štěstí. Máme právo na omyly, chyby a přešlapy, jsou přímo nutné, aby nám ukázaly slepé uličky i to, kudy cest vůbec nevede. Svoboda je Boží dar, vesmírný zákon, který nám nelze odebrat zvenku, proto pokud se necítíme svobodní, je to jen a jen naše zodpovědnost.

Svoboda je jednou ze základních vlastností lásky, a proto je jasné, že pokud se necítíme svobodní, je třeba si pravdivě odpovědět, z čeho máme strach. Jakmile ho objevíme, můžeme ho poznat a přijmout. Tím se začne objevovat, čím sami sobě bráníme ve svobodném jednání.

Sliby

Sliby jsou případem, kdy opět využíváme magickou sílu slova proti sobě. Stačí si vzpomenout na stručné a moudré přísloví "Sliby – chyby". Tak jako slova "musím" a "nesmím" popírají naše právo svobodné volby, sliby představují závazky týkající se budoucnosti a vlastně nám znemožňují se svobodně rozhodnout, neboť "musíme splnit, co jsme slíbili". Popírají též další princip, a to, že život probíhá v přítomnosti, a máme tedy žít právě teď a tady. O budoucnosti rozhodujeme tím, jak žijeme teď a tady, neboť následky konání a myšlení, jež činíme nyní, se projeví v budoucnosti. Proto je zbytečné si budoucnost plánovat do detailů, stačí si stanovit cíle, zkrátka abychom věděli, čeho chceme dosáhnout v tomto životě, jaké je naše poslání. Sliby vycházejí ze strachu, z ohledů k ostatním, z neschopnosti říci "ne", když je na nás činěn nátlak a je s námi manipulováno.

Jak se píše v "Hovorech s Bohem", "nemáš žádné závazky, jen příležitosti". Proto každý okamžik přináší novou příležitost. Slib je závazek a jako takový nás zavazuje a svazuje a my se pak nejsme schopni chopit svobodně dalších příležitostí. Člověk by většinou jednal zcela jinak, ovšem – protože něco slíbil, cítí se povinen a zavázán slib dodržet, a pokud ho nedodrží, cítí výčitky a vinu a navíc ten, komu bylo něco slíbeno, se splnění slibu samozřejmě dožaduje.

Pak máme už jen možnost dodržet, co jsme slíbili (i když v danou chvíli už to vlastně nechceme a sami za sebe bychom jednali jinak a jdeme proti sobě) anebo to nedodržet, jednat, jak se nám to hodí a jak to chceme sami, ale za cenu výčitky, pocitu viny a získání nálepky toho "co nedodrží, co slíbil".

Je to jako bychom sami sobě vytvořili past, ze které se nedostaneme, aniž bychom si neublížili. Řešení tu ovšem je a zcela jednoduché! Vyhněte se jakýmkoliv slibům a používejte přítomnost. Budoucnost je stejně vždy jiná, než si ji naplánujeme, a sami nevíme, zda budeme v následujících okamžicích ještě fyzicky naživu. Jak říká Wiliam Shakespeare: "Co slíbili jsme rozvášněni, ztrácí svůj účel, když už vášně není". Když slyším například: "Navždy tě budu milovat, budu ti navždy věrný, půjdu, kam budeš chtít, dokud nás smrt nerozdělí....", naskakuje mi husí kůže anebo mi to vše připadá směšné.

Právě ty sliby o věrnosti a lásce se porušují nejvíce, přinášejí mnohá zklamání a to nejvíce bolí. Vždyť ti, kdo se mají opravdu rádi, to mohou zkrátka prožívat a projevovat i bez slibů a závazků právě teď v přítomnosti. Každý člověk se vyvíjí a často se naše cesty scházejí i rozcházejí, což je třeba přijmout a respektovat. Pokud jsou lidé spolu jen proto, že si to kdysi slíbili a cítí se být připoutaní, nespojuje je láska, nýbrž strach a přináší to místo štěstí jen utrpení a bolest.

Jedna věc je, že slibujeme a druhá věc je, že věříme slibům druhých. Všichni jsou na tom stejně a stále se vyvíjíme, měníme se my i životní okolnosti, takže je třeba stále jednat, jak přítomnost vyžaduje, reagovat na změny. Sliby nás dostávají do situací, že buď někoho zklameme, nebo jsme zklamáni druhými, a to vše nás zraňuje. A přitom jsme k nim stále nuceni, vyžaduje to společnost, partner, děti. Slib mi, že už to neuděláš, že nebudeš pít, že už budeš hodný, že na to nezapomeneš, že... Často slíbíme cokoli, abychom "měli od někoho pokoj", ale sami pak ten pokoj opravdu nemáme, když dotyčný vyrukuje s tím "vždyť jsi to slíbil!".

Zkrátka necháváme se manipulovat a také manipulujeme s druhými. S pomocí slov "musíš", "nesmíš" a "slib mi to" to jde náramně. A svobodná volba je tatam. Nakonec však na to doplatí všichni. Nikdo pak totiž nedělá to, co skutečně chce, ale snaží se dělat, co musí, nedělat, co nesmí, a splnit, co slíbil. A nebo to nedělá a pak se obviňuje sám, nebo ho obviní ostatní. Sliby se často mění v přísahy, které představují ještě silnější závazek.

Ten je často nástrojem vládnoucí skupiny ve společnosti a jejím cílem je opět zabránění jednotlivci svobodně se rozhodnout. Kolik vojáků, kteří přísahali věrnost a poslušnost (králi, vládě, diktátorovi…) by skutečně zabíjelo, kdyby se k tomu měli svobodně rozhodnout? Vše je navíc posíleno tím, že neuposlechnutí rozkazu je trestáno třeba i smrtí, takže ze strachu z vlastní smrti zabíjejí ostatní.

Osvobodit se znamená zrušit zákazy a příkazy, zrušit sliby a přísahy a žádné další už nedávat. Pokud chcete a situace to vyžaduje – učiňte dohodu, kterou můžete vždy měnit a přizpůsobovat novým okolnostem. Například namísto slibu "zítra to bude hotové (a vám se zrovna rozbijí přístroje, zlomíte si nohu, bude zemětřesení, nebude se vám chtít...) řekněte: "Udělám to co nejdříve, až to bude hotové, zavolám."

A na vynucované sliby typu "slib mi, že mě budeš stále milovat" je lepší nereagovat.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2011.