Současná doba umožňuje splnění přání mnoha našich občanů navštívit i místa, která jsou pro nás neznámá a obestřená různými tajemstvími, záhadami a až hrůzostrašnými věcmi. Mnoho lidí ale dává přednost pobytu u moře, aby si dosyta užili slunce a vychutnali slasti mořských vod a vodních sportů. Ovšem je i mnoho těch, kteří touží po poznání exotických zemí, po něčem neznámém, nepoznaném, zvláštním. Tito lidé si mnohdy neuvědomují, jaká nebezpečí jsou spojena s některými místy, která mají specifické podmínky a jsou spojena pro nás až neuvěřitelnými a nepoznanými věcmi a rituály.

Staré mexické město Guanajato, nacházející se v rokli a obklopené vysokými horami, si uchovalo svůj původní charakter. Jedné turistické skupině z Evropy zde místní šaman umožnil prohlídku zcela ojedinělého místa, odkud si jistá žena, nedbajíc upozornění a poučení šamana, přivezla domů problém, který jí způsobil nepříjemné zdravotní potíže, s nimiž si nevěděla rady.

Šaman je člověk, který podstoupil iniciační zkoušky a má přístup k "univerzální paměti", čerpá z vědění duchů. Jeho nábožensko-magická zkušenost se projevuje rozšířením jeho mentálních schopností. I když se to pro nás zdá být nepravděpodobné a těžko pochopitelné, může, jak dotyčný sám uváděl, být v kontaktu s mrtvými, démony a duchy přírody. Jak uvedla jedna účastnice skupiny, která navštívila dále popisované místo, můžeme odmítnout mystiku jako celek, ovšem dotyční byli připraveni se pokusit porozumět fenoménu, který snad existuje, i když ve skutečnosti tomu vlastně nevěřili. Toto stanovisko pomohlo všem osvobodit se od strachu, který měli před návštěvou místa, jež je jakousi místní atrakcí a láká svou zvláštností bezpočet turistů.

Nevšední galerie

Ve výšce 1950 metrů nad mořem tato skupina navštívila zvláštní galerii, v níž se nacházejí neobvyklé mumie. Jejich těla jsou zcela zachovalá, stejně tak jejich kůže, i když ta se zdá být trochu vyschlá. U jednoho muže byl viditelný rakovinový nádor, u jedné ženy bylo vidět pod napjatou kůží jejího břicha embryo, další měl ránu, která poukazovala na nějaký úraz. Mnohé mumie na sobě měly velmi zachovalé oblečení. Tato těla odpočívala 150 až 200 let na nedalekém hřbitově.

Proč vlastně všechna tato těla byla přemístěna do zmíněné galerie? Rodiny zemřelých již nechtěly po sto a více letech platit poplatky za hřbitov. Proto byla těla mrtvých exhumována a všichni byli překvapeni, že se za dlouhá léta, co byla pochována na hřbitově v zemi, nerozpadla. Jedná se tedy o přirozené mumie.

Stav zemřelých pochovaných v hrobech velmi často závisí na vlastnostech půdy. Jak bylo skupině turistů na místě vysvětleno, pod hřbitovem a v jeho okolí leží stříbrný důl. Zkušení badatelé a odborníci vědí, že mrtvé tělo v půdě, která obsahuje stříbro, takřka netrouchniví. Určité propustné půdy, jež ulehčují průchod energie, oddalují rozklad a upevňují kosti. Pokud tyto mumie v této zóně, která obsahuje stříbro, zůstanou, jejich těla jsou prakticky neporušena. Pokud ale budou přenesena do jiné oblasti, rozloží se během dvou až tří dnů.

Tajemné mumie

Podle měření Bovisova biometru fyzická rovina těla mumií vykazovala nulu, podivuhodné ovšem bylo, že energetické tělo stále ještě projevovalo známý počet 13 500 jednotek. To vyvolalo u účastníků první zděšení. Mrtvé fyzické tělo si udrželo své éterické tělo, které se za těchto podmínek nemohlo oddělit, jako je tomu u normálního mrtvého těla. Citlivé osoby na tomto místě pociťují hrozný zmatek těchto bytostí, které zde uvízly a nemohou již zasahovat do hmotného světa, ani se harmonicky oddělit od fyzického těla. V tomto případě si můžeme pod spojením duše s místem představit peklo duše. Domorodci tento stav dobře znají, považují za samozřejmé promlouvat se svými předky a utěšovat je.

Na tomto místě doprovázející šaman skupinu turistů varoval: "Někteří z těchto mrtvých si přivlastňují nadpřirozené síly a stav bytí v lidských životních podmínkách, protože chtějí zkusit dostat se do živé bytosti. Dávejte pozor, jak se tady u vchodu seskupují a lačně očekávají ty návštěvníky, s nimiž by mohli rezonovat."

Nechtěný "suvenýr"

Jistá žena z výpravy na tato slova reagovala smíchem, neboť její nevědomost, jak sama později přiznala, jí dala smělost a odvahu projít se několikrát kolem těchto vystavených mumifikovaných bytostí. Šaman ještě upozornil, že mezi hmotou a ne-hmotou se odehrávají procesy vývoje a zániku, přičemž na této rovině je možné na místě, kde se vyskytují bytosti, navázat kontakt. Žena, která se výkladu šamana smála a jeho slova nebrala vážně, se přiznala, že výraz mnohých těchto vystavených mumií ji vyděsil. Pociťovala se být přitahována pohledem jedné mladé ženy s dlouhými černými vlasy. Cítila jakési zvláštní proudění, které vycházelo z tohoto tvora, jež mělo zvláštní rozmarnou krásu, ale zároveň prokazovalo, že velice trpí hlubokou poruchou. Náhle pocítila potřebu z tohoto místa uniknout.

V následujícím týdnu na toto setkání téměř zapomněla, po svém návratu do Evropy ovšem cítila, jako by její rameno neustále tiskla nějaká neviditelná ruka.

Postupem času jí začalo při pohybu bezděčně cukat ve svalu a její myšlenky byly částečně zablokovány. Nepřipisovala tomu ale žádný zvláštní význam až do dne, kdy hovořila se svým známým knězem, který má jasnovidecké schopnosti. Ohromeně se na ni podíval a vysvětlil jí, že nad ní a za ní je do jejího ramene zavěšena postava mladé ženy s dlouhými černými vlasy. Tento kněz o její cestě a návštěvě místa s mumiemi nic nevěděl.

Žena musela ustoupit před skutečností, že se v ní tato bytost pokusila usadit, aby se opět inkarnovala do jiného těla. Hrůza, která ji z toho pojala, se stala varovným signálem. Usilovně si přála se od této bytosti osvobodit, ale nevěděla jak. Poprvé ve svém životě souhlasila s exorcizmem a podstoupila tento zvláštní způsob, který jí měl pomoci vymanit se z působení oné ženy.

Během intenzivních modliteb kněze-exorcisty a vypuzování viděla bílý světelný paprsek, který jako meč přetíná spojení – skutečně byla osvobozena. Po této vlastní skutečnosti a velmi nepříjemném zážitku rozmlouvá citlivým osobám návštěvu tohoto zvláštního místa.

Láska až za hrob

Na popsaný případ lze navázat i událostí, ke které došlo u nás v naší republice.

Léčitel pan Voříšek z Prahy má také osobní zkušenosti s připoutáním duše zemřelé osoby, která nechce z různých důvodů z pozemského světa odejít. V konkrétním případě se jednalo o dceru jedné lékařky, která odmítala jíst a komunikovat. Velice zhubla a její zdravotní stav začínal být velmi kritický. Když k ní přišel léčitel, aby jí pomohl s odstraněním zdravotních problémů, tak se mu dívka svěřila s tím, že neustále slyší hluk, jako když jede válcovačka, a hlasy, které jí nabádají k tomu, aby nejedla a nepila. Její matka si již s dcerou nevěděla rady, přestože byla lékařka. Proto se obrátila na léčitele. Když léčitel zjistil, že jí normálním způsobem pomoci nemůže, začal se vyptávat na rodinné poměry.

Zjistil, že matka postižené dívky měla přítele, který ji velice miloval a chtěl si jí vzít. Lékařka se ale vdávat nechtěla. Ovšem přítel náhle zemřel. Jeho duše však toužila zůstat nablízku milované ženě, a proto se připoutala k tomu, co bylo dotyčné nejbližší – její dceři. Po několika sezeních se léčiteli podařilo nepokojnou duši odvést tam, kam po smrti patřila, a dívka se uzdravila.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2011.