Zeptal jsem se své duše: "Jak poznám, že jsem dospěl?" Moudře mi odpověděla: "Na cestě za pravdou jste ve svém nitru vystaveni působení zlého snu, který leží mezi dětstvím a dospělostí. Tady u vás na západě trpíte nedostatkem vnitřního vidění, což vede k tomu, že tento sen prožíváte jako děsivou zkušenost, a proto se mu vyhýbáte. Dotýkáte-li se sami sebe, svého nitra, reagujete strachem, panikou a úzkostmi. Jste zmateni."

Bolest, kterou při kontaktu sami se sebou cítíte, je nakonec tak veliká, že jediné východisko vidíte v úniku. Proto většina z vás zůstává uvnitř dospělých těl malými dětmi. Zlý sen je brána. Kdo projde, pozná onu záhadnou spojitost mezi silou pravdy a lásky, jež nelze vyjádřit slovy. Tato spojitost ukazuje na tajuplnou událost probíhající zároveň v lidském srdci a v univerzu, kde narůstající světlo poznané pravdy v srdci člověka usiluje o spojení se světlem inteligentního vesmíru, jež nazýváte Bohem. Je zásadně důležité, abyste se naučili vnímat, že se to ve vás děje a tento proces pochopili.

V životě každého člověka přichází období, jež se svými projevy, prožitky i významem, který se snaží vtisknout životu, významně liší od dříve prožitých zkušeností. Toto období nazýváme u nás na západě životní krizí. Je to období vedoucí člověka k osobní proměně. Životní krize je přirozený jev, který se přihodí každému člověku, někdy i dříve než ve středním věku, aby obrátil jeho pohled směrem do vnitřního světa a přinesl mu poznání, pro které si přišel na tento svět. Nejen, že mnozí z vás si jen velmi těžko uvědomujete a přiznáváte, že se právě v takové krizi nacházíte, ale navíc děláte všechno proto, abyste se naléhavosti životní situace, do které jste se díky přirozenému běhu duševních věcí dostali, vyhnuli. Hledáte mnoho způsobů a cest, na nichž se snažíte zapomenout na svoji životní situaci. Vyhýbáte se sami sobě, stavíte se zády ke své duši a hledáte spásu tam, kde není – ve vnějsím světě. Nejen proto, že vaše myšlení a vědomí jsou obtěžkány břemenem strachu, zábranami a spousty společenských předsudků vůči všemu psychickému a duševnímu, ale také proto, že nemáte dost pravdivých informací o tom, co se ve vašem životě skutečně odehrává. Odvracíte sami od sebe tvář, protože vám namluvili, že jakákoliv duševní nouze je nemocí, trpět je nežádoucí a ostudné a takový stav vyžaduje léky a zapomnění. Každý, kdo trpí, je společensky deklasován a měl by tajně řešit urgentně svůj stav a dostat se zpět do iluze neměnného a ničím nerušeného života.

Východní člověk vstupuje do svého nitra na cestu sebepoznání v prostředí bohatém na filozofické, náboženské a duchovní přístupy. Náboženská tradice je od narození přirozenou součástí života východního člověka. Možností a způsobů pro duchovní praxi má bezpočet. Východní kultura je jimi de fakto definovaná, proto mu neodpírá jeho vnitřní svět. Východní člověk nemá předsudky, a proto ani důvod se uzavírat svému prožívání, protože existence duše (mysli) jako měřítka všech věcí stojí v samém základu kulturního vzorce společnosti, ve které žije.

Jinak je však tomu u člověka západu. Chybí mu patřičné nástroje k tomu, aby hledal řešení tam, kam se dříve neodvážil vstoupit – ve svém nitru. Introverze – obrácení vědomí do vnitřního světa – je u západního člověka odlišný proces než u člověka východního. Vstupuje na cestu sebepoznání pod tíhou osobní krize, s vědomím ovládaným materializmem a ateizmem. Má přebujelé myšlení, potlačené prožívání a někdy i duševní život vůbec. Analyzuje životní situaci nikoliv na základě vnitřních citových a emocionálních podnětů, ale pouze na základě událostí, které se odehrávají kolem něho ve vnějším světě. Západnímu člověku často chybí jakákoliv jasně definovaná nálada, převládají v něm spíše pocity odporu, nelibosti, nudy, šedi či prázdnoty a nebo, pokud již emoce prožívá a nálady se v něm mění jak dubnové počasí, neví si s nimi rady. Zkrátka je bezradný. Pro mnohé z vás je osobní krize téměř nepostřehnutelná, protože nosí tvář ničím nerušeného, pohodlného života plného konzumního bohatství, ozdobeného značkami a etiketami, jež zaručují dlouhodobou kvalitu života. Má podobu dokonalé technické péče o zdraví, podobu vědeckého a technologického pokroku, podobu konzumního ideálu. Náš člověk si zvykl chtít a očekávat od vnějšího světa řešení všech svých problémů. Ano, vnější svět se postárá o vaše peníze, o vaše nehty, vlasy, o vaše pěkné domovy, o vaše dovolené, o vaše vzdělání, ale jediné, o co se nedokáže postarat, jediné, o co se člověk musí postarat sám, je jeho duše. Člověk je jediným správcem a lékařem své vlastní duše. Musí se však takovému umění vyučit.

Životní krize je doba hledání ztracené pravdy, hledání sama sebe. Je to období psychického dospívání, nalézání vnitřní síly, odvahy, vůle, rozhodnosti a skutečných lidských hodnot, které člověk tolik zoufale postrádá, aby se dokázal vyrovnat s nároky vnějšího a vnitřního života, aby se stal tím, čím doopravdy je. Období "zlého snu" je období bolestných vnitřních ztrát i nálezů, období, v němž začínáme skutečně žít.

Jóga sebepoznání vznikla jako přirozená reflexe na bezduchý stav, němž se jedinec a potažmo i celá naše západní společnost nalézá. Vznikla na základě každodenních terapeutických zkušeností, vznikla z přirozené potřeby porozumět sám sobě, vznikla jako přístupová cesta do nitra člověka. Západní člověk tak dostává do rukou nástroj, pomocí kterého se může začít orientovat v temných labyrintech své vlastní duše. Dostává směr a možnosti, jak pracovat sám se sebou, jak se vztáhnout ke svému nitru. Dostává též nauku, která mu má pomoci odhalovat nekonečný svět vlastního nitra a nahlédnout na skrytou podstatu vnějšího světa a vnitřního života. Jóga sebepoznání je svým přístupem blízká našemu západnímu způsobu života.

Pokud se vás dotýká to, o čem jsem psal, neupadnou tato slova v zapomnění. Možná vám tento dotek pomůže začít hledat ztracenou část sama sebe, ztracený smysl a hodnotu vlastního života. Nevědomost je kořenem všeho zla. Jedině poznáním jej lze přerůst.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2011.