Hvězdy jsou ledové balvany a Země je dutá. Na Zem se zřítilo už několik měsíců. Také náš Měsíc jednou spadne. Celou historii lidstva lze vysvětlit jako boj mezi ledem a ohněm. Člověk není dokončen. Stojí na pokraji strašlivé proměny, která mu dá moc, jakou naši předkové připisovali bohům. – To jsou "vědecké" teorie a koncepce, které využíval původní nacizmus a jimž věřil Hitler a členové skupiny, k níž patřil, a jež do značné míry ovlivňovaly jeho vojenské rozhodování.

"Tím, čemu říkáme historie, myslím ono odvíjení říší, bitev, politických revolucí, dat většinou krvavých; je to opravdu historie? Přiznávám se vám, že tomu nevěřím a že se mi stává, když se dívám do školních příruček, že z nich v duchu vyškrtám dobrou čtvrtinu.. Pravá historie není historií posouvání hranic. Je to historie civilizace. A civilizace, to je na jedné straně pokrok techniky a na druhé straně pokrok duchovnosti." (René Grousset)

Zcela odlišná civilizace

Nenašel se žádný přístroj umožňující tak exaktní vědecké výpočty, ani stopy svědčící o jakési vyspělé technologii. V pyramidách nebyly nalezeny žádné písemné záznamy. Skeptici tvrdí, že ve stavbě zakomponované matematické vzorce a vztahy jsou pouhé shody okolností. Podle nich nám nezbývá nic jiného než uvěřit, že dávní architekti a designéři dali vytěžit, převézt, vyzdobit, zdvihnout a usadit na půl milimetru přesně a podle měr, které jim v náhodné inspiraci prolétly hlavou, 2 600 000 kvádrů velké pyramidy jen proto, aby uspokojili megalomanii svých králů. To vše údajně zvládli nádeníci pracující s kousky dřeva a s pilami vhodnými nanejvýš k řezání lepenky, a přitom si vzájemně nešlapali na nohy.

Otéto i jiných stavbách starých nejméně pět tisíc let nevíme téměř nic. Víme však, že bádání o těchto věcech byla prováděna lidmi, pro něž je moderní civilizace jedinou možnou technickou civilizací. A když vycházejí z tohoto kritéria, pak si musejí představovat buď "boží pomoc", anebo kolosální a bizarní mravenčí práci. Je však možné, že myšlení dávných projektantů bylo zcela odlišné od našeho. Mohli používat obdobných technik, jako jsou naše, ale také technik zcela rozdílných. Je možné, že jejich mocná věda a technologie, která úplně zmizela se světem faraónů, přinesla ještě jiná řešení. Jistě. Lze jen stěží uvěřit, že by nějaká civilizace mohla zaniknout, úplně zmizet. Ještě těžší je věřit, že by se mohla lišit od naší civilizace tak, že máme potíže ji jako takovou rozpoznat. A přece..!

V "absolutním jinde"

Když 8. května 1945 skončila poslední světová válka, začaly poraženým Německem okamžitě projíždět pátrací mise. Jejich zpráva měla tři sta stran a doslova šokovala celý svět. Německo se oddělilo od okolního světa už v roce 1933 a jeho technický vývoj šel po dvanáct let podivně odlišnými cestami. I když Němci byli pozadu v oblasti atomové bomby, připravili obrovské rakety, jimž se nevyrovnalo nic v Americe ani v Rusku. Rakety, s nimiž chtěl jejich konstruktér doletět až na Měsíc. Neznali radar, ale zkonstruovali detektory infračervených paprsků, jež byly stejně účinné. Nevynalezli sice silikon, ale rozvinuli zcela novou organickou chemii. Za těmito radikálními rozdíly v technické oblasti stály ještě propastnější filozofické diference. Odmítli relativitu a zčásti pomíjeli i kvantovou teorii. Nad jejich kosmologií by se spojenečtí astrofyzikové jistě zděsili. Byla to teze o věčném ledu, jenž tvořil podstatu planet a hvězd vznášejících se v prostoru. Jestliže se mohla německá věda za dvanáct let takto propastně odlišit od okolního západního světa, přes možnosti výměny a sdělování, co si pak lze myslet o civilizacích, které se mohly vyvinout vminulosti? Do jaké míry jsou naši archeologové kvalifikováni k tomu, aby byli schopni posoudit stav a úroveň věd, technik, filozofie a znalostí Mayů či Khmérů?

Věčné otazníky

Vzpomeňme Platóna a Homéra, kteří shodně popisují biblický Tharsis, nejbohatší hornické město při ústí Gua - dalquiviru. Rozkvétá už po neznámý počet věků, je to pokladnice moudrosti a tajemství. Kolem roku 500 př. n. l. zaniká úplně a my netušíme jak ani proč. Je možné, že tajemné keltské středisko Numinor z 5. století př. n. l. není legendou, ale my o něm nic nevíme. Civilizace, o jejichž minulé existenci víme zcela určitě a jež odumřely, jsou stejně záhadné jako Lemuria či Atlantis. Arabská civilizace Cordóby a Granady vynalezla moderní vědu, objevila experimentální bádání, studovala chemii, a dokonce raketový let. V arabských rukopisech z 12. století nacházíme plány bombardovacích raket. Kdyby byla Almanzarova říše stejně pokročilá v biologii jako v ostatních technikách a vymýtila morovou epidemii, pak by k průmyslové revoluci došlo již v 15. nebo 16. století. 20. století by poté bylo érou arabských meziplanetárních dobrodruhů, kteří by kolonizovali Měsíc, Mars a Venuši. Hitlerova, Almanzarova a mnohé jiné říše se zhroutily v krvi a ohni. Cortéz s úžasem pozoroval, že Aztékové jsou stejně civilizovaní jako Španělé. Dnes víme, že žili ze zbytků vyšší kultury Toltéků. Toltékové prý postavili sluneční pyramidy v Teotihuacanu, dvakrát větší než Velká pyramida. Ale sami byli potomky ještě dokonalejší civilizace Mayů.

Stroje ztratí svůj smysl

Připustíme-li existenci tak úžasně pokročilých civilizací, jak vysvětlíme, že nesčetné vykopávky po celé Zemi nikdy nevynesly na světlo jediný zbytek předmětů, jež by potvrdily jejich existenci? Zde se nabízí hned několik odpovědí. Je tomu sotva jedno století, co se vykopávky provádějí systematicky a naší atomové civilizaci není ani pár desítek let. Dosud nebyl proveden žádný vážný archeologický výzkum jižního Ruska, Číny, střední a jižní Afriky. Minulost obrovských území je pro nás stále zahalena tajemstvím. Archeologická muzea překypují předměty označenými jako "kultovní" nebo "rozličné", o nichž nikdo nic neví. Jen málo archeologů má vědecké a technické znalosti. Ještě méně jsou schopni si uvědomit, že technický problém může být řešen několika různými způsoby a že jsou stroje, jež se nepodobají tomu, čemu my říkáme stroj: jsou to zařízení bez táhel, bez klik a kol. Několik inkoustových čar na preparovaném papíře může představovat přijímač elektromagnetických vln, prostá měděná trubice slouží jako rezonátor. Jak se technika vyvíjí, nekomplikuje se, ale naopak zjednodušuje a omezuje výstroj, až se stává téměř neviditelnou. Je možné, že naše civilizace je výsledkem dlouhého úsilí, abychom ze strojů vytěžili schopnosti, které ovládal dávný člověk: sdělovat na dálku, vznášet se ve vzduchu, uvolňovat energii hmoty, rušit tíži atd. Je možné, že si na konci svých objevů všimneme, že tyto síly jsou ovladatelné výstrojí tak omezenou, že slovo "stroj" úplně změní smysl.

Teorie věčného ledu

Jednoho rána v létě roku 1925 přinesl listonoš dopis všem vědcům v Německu a v Rakousku. Obsahoval následující ultimátum: "Teď je nutné si vybrat. Jít s námi, nebo proti nám. Jako Hitler vyčistí politiku, tak Hans Hörbiger vymete falešné vědy. Nauka o věčném ledu bude znakem znovuvzkříšení německého národa. Dejte si pozor. Zařaďte se k nám, než bude příliš pozdě!" Hans Hörbirger zatím v kruzích inteligence uváděl do chodu systém, který je možné srovnat se systémem politických agitátorů. Vytvořil hnutí s informační službou, náborovými kancelářemi, členskými příspěvky a propagandisty. Deníky byly zaplaveny reklamou, rozhazovaly se ve velkém množství letáky a pořádaly schůze. Astronomická shromáždění a konference byly přerušovány výkřiky jeho příznivců: "Ortodoxní vědci ven! Jdeme za Hörbigerem!" Profesoři byli obtěžováni na ulicích. Ředitelé vědeckých ústavů dostávali výhružné listy. Obchodníci a průmyslníci dávali zaměstnancům podepisovat prohlášení: "Přísahám, že věřím v teorii věčného ledu", než je přijali. V několika letech hnutí uveřejnilo tři velká díla o své teorii, na čtyřicet populárních knih a stovky brožur. Vydávalo ve vysokém nákladu měsíčník Klíč ke světovým událostem. Získalo desetitisíce přívrženců. Někteří věhlasní inženýři a vědci se přidali k učení o věčném ledu, jako například Lenaře, který objevil s Roentgenem paprsky X, fyzik Oberte a Stark, jehož výzkumy ve spektroskopii byly známé po celém světě. Hitler Hörbigera otevřeně podporoval a věřil v něho. Hörbirgerova nauka vděčí za svou moc tomu, že vidí historii a vývoj kosmu v úplnosti. Vysvětluje utvoření sluneční soustavy, vznik Země, života a ducha. Popisuje celou minulost vesmíru a ohlašuje jeho budoucí proměny. Na tři podstatné otázky: Co jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme? odpovídá vzrušujícím způsobem.

Co se děje ve vesmíru, děje se i na Zemi

Vše spočívá v myšlence věčného zápasu v nekonečných prostorech mezi ledem a ohněm a silou odpudivou a silou přitažlivou. Tento boj, toto proměnlivé napětí mezi protikladnými principy, tato věčná válka na nebi, která je zákonem planet, ovládá také Zemi a živou hmotu a určuje lidské dějiny. Autor teorie Hörbiger tvrdí, že odhaluje nejdávnější minulost naší planety i její nejvzdálenější budoucnost a zavádí do své nauky fantastické pojmy o vývoji živočišných druhů. Rozvrací naše obecné názory o historii civilizací, o objevení a rozvoji člověka a jeho společnosti. Když o tom mluví, nepopisuje neustálý vzestup, ale sérii výbojů a pádů. O lidech hovoří jako o bozích, dokonalých jedincích oněch báječných civilizací, jež nám předcházely před statisíci a snad i miliony let. Tím, čím byli předkové naší rasy, se snad opět staneme i my, po mimořádných všesvětových katastrofách a proměnách v průběhu historie, jež se na Zemi, jakož i ve vesmíru odehrává v cyklech. Neboť zákony nebes jsou stejné jako zákony Země a celý vesmír se podílí na stejném pohybu, je živoucím organizmem, kde se vše odráží ve všem. Dobrodružství lidí je spjato s dobrodružstvím hvězd; co se odehrává ve vesmíru, odehrává se i na Zemi a naopak.

Jak vidíme, nauka o cyklech a téměř magických vztazích mezi člověkem a vesmírem dodává sílu nejvzdálenější tradiční myšlence. Přivádí znovu na scénu nejstarší proroctví, báje a legendy, dávná témata geneze, potopu, obry a bohy...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2011.