Jak začalo objevování příčiny civilizačních chorob a na co všechno se přitom nebo později přišlo
-
Vytvořenopátek 28. květen 2021 10:01
-
AutorKarel Erben
-
Oblíbené1171 Jak začalo objevování příčiny civilizačních chorob a na co všechno se přitom nebo později přišlo /propozice/item/1171-jak-zacalo-objevovani-priciny-civilizacnich-chorob-a-na-co-vsechno-se-pritom-nebo-pozdeji-prislo.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Objevování homocysteinu (dále Hcy) jako příčiny kardiovaskulárních onemocnění (KVO), které se později rozšířilo na poznání mechanizmů vzniku všech civilizačních chorob (CCH), začalo před rokem 1962. Jeho výzkum odstartovali lékaři, kteří léčili mladé lidi s vrozeným metabolickým onemocněním homocysteinurií. Onemocnění charakterizoval protáhlý vzrůst, nazrzlý vzhled, deformity kostí, špatný zrak a předčasné úmrtí na KVO. V pitevním nálezu měli tito jedinci silně rozvinutou aterosklerózu tepen a v cévním řečišti mnohočetné trombózy. Jako příčina těchto změn byla odhalena vysoká hladina aminokyseliny homocysteinu v krvi.
O prokázání vztahu mezi Hcy a KVO se zasloužil Američan McCully, který vyslovil hypotézu, že celopopulačně zvýšený Hcy, v hodnotách o řád nižších než u homocyst(e)inurie, by mohl být příčinou vznikající epidemie KVO v USA. O něco později překvapil lékaře formulováním homocysteinové teorie aterosklerózy. Přišel s touto teorií v nevhodnou dobu, kdy již byla posazena na trůn cholesterolová teorie aterosklerózy a bylo investováno mnoho peněz do léků na snižování cholesterolu.
Nepohodlná teorie
McCullyho teorie nebyla přijata přesto, že pohotově vysvětlovala mechanizmy vzniku KVO, což cholesterolová teorie nedokázala (pokoušela se vysvětlovat jen vznik samotné aterosklerózy). Nic nepomohlo, že lépe odpovídala i na nejasnosti kolem cholesterolu. Na tomto příkladu se ukázalo, že vliv lékařsko-farmaceutické lobby je přes její mládí již dostatečně mocný. Přesto se našlo dost lékařů s orientací na výzkum, kteří si všimli McCullyho výsledků a kterým se podařilo seznámit se blíže s jeho pracemi. Část z nich zjevná protivenství k pracím McCullyho neodradila, a tak pokračovali ve výzkumu Hcy dál. Postupně snesli důkazy o toxicitě zvýšeného Hcy, přidali informace o mechanizmech řízení biochemického cyklu, v němž Hcy vzniká, a kde se má přeměňovat v další látky již neškodného charakteru. Principem tohoto řízení jsou zpětné vazby, které systému umožňují automaticky tlumit, nebo zvýšit produkci a reagovat tak na vyšší, nebo nižší koncentraci klíčové látky. Výzkum se čile rozběhl i v klinických oborech. Lékaři začali zkoumat, která onemocnění souvisejí se zvýšením hladiny Hcy v krvi. Mezi lékařskými publikacemi se objevily práce, které postupně prokázaly, že infarkty, mozkové příhody, embolie a další KVO, ale také nádory, Alzheimerova choroba, deprese, poruchy imunity včetně autoimunitních onemocnění, riziková těhotenství a osteoporóza patří mezi onemocnění, která mají původ v poruše buněčného metabolizmu, při které naměříme zvýšenou hladinu Hcy v krvi.
Společný jmenovatel mnoha nemocí
Tak vznikla společná skupina civilizačních onemocnění, kam patří i hypertenze, cukrovka II. typu, migréna, ekzémy a dermatitidy a některé nové diagnózy: celiakie, cirhóza, fibróza a steatóza jater, chronický alkoholizmus, deficit estrogenů a postmenopauzální syndrom, schizofrenie, spánková apnoe a zrychlené stárnutí, ale také zpomalení rozvoje IQ u dětí nebo špatný stav kůže, vlasů a nehtů. Samostatnou kapitolu důsledků tvoří mírnější (počínající) neurotoxické projevy zvýšené hladiny Hcy a nedostatku hlavních vitamínů: kyseliny listové, B6 a B12. Tyto příznaky jsou tak nenápadné, že je člověk nepovažuje za onemocnění, ale myslí si, že jde o běžný doprovod života: špatná nálada, horší pohybová koordinace a menší vytrvalost, bolesti hlavy, bolesti v končetinách a dalších částech těla, pro které lékaři nenacházejí vysvětlení a v bezradnosti posílají tyto pacienty na psychiatrii. Souvislost vzniku nenormálního stavu a vyšší hladiny Hcy je patrná také u autizmu a hyperaktivních dětí. Celý dotvořený komplex poznatků umožňuje jednoduchou prevenci všech vyjmenovaných stavů a onemocnění. Prevenci všech CCH si lze obecně představit jako obnovení narušené fyziologické souhry biochemických procesů v buňkách. Občan dostává možnost využít poznatky o příčině CCH sám pro sebe a pro své blízké. Na rozdíl od "staré" medicíny jde o tak jednoduché informace, že je může využívat velice snadno, často i bez doporučení lékaře. Stará medicína byla plná tajemství, do kterých pacient vůbec neviděl. Tato tajemnost dělala z lékařů mágy, kteří někdy až vzbuzovali dojem neomezených vládců nad životem a smrtí.
Léčba versus "údržba"
V posledních patnácti letech se bývalá lékařská magie transformovala u CCH do pokleslé "údržby zdraví". Údržbou se tu rozumí povrchní tlumení příznaků nemoci bez zasažení příčiny jejího vzniku. Říká se tomu symptomatické léčení. Před ním vždy varovali staří učitelé na lékařských fakultách, kteří vyžadovali pro pacienty kauzální léčení (léčení příčiny) ve všech případech, kde to dosažená úroveň lékařské vědy umožňuje. A právě u CCH vytvořil objev příčiny jejich vzniku podmínky ke kvalitativnímu skoku od symptomatického léčení ke kauzálnímu. Našemu zdravotnictví se však zatím nechce této možnosti využít. Objev příčiny vzniku CCH vytváří v kontrastu k "údržbě zdraví" preventivní koncepci medicíny. Její průhlednosti mohou laici využít k formování péče o sebe sama – vytváření designu, nebo jinak: k naprogramování svého zdraví. Podstata objevu příčiny CCH je tak jednoduchá, že dovoluje i laikům "vidět" v buňkách mechanizmy, jejichž poruchou vznikají závažná onemocnění. Vidět, proč vzniká porucha, která je zárodkem CCH, je zajímavé. Pro praktickou péči o zdraví, o kterou se může snažit každý jedinec, je důležité, že objev umožňuje zasahovat do porouchaných mechanizmů a obnovovat jejich normální chod. To je v péči o zdraví absolutní novinka a zároveň jediný rozumný a zároveň vědeckými poznatky podložený způsob, jak léčit CCH a jak se bránit, aby člověka nemohly postihnout. Toho lze dosáhnout pouhým dodáváním chybějících vitamínů, které umožňují obnovit normální chod biochemických procesů, a tak nemoc vyléčit, nebo zabránit jejímu vzniku.
Ryze výdělečný "podnik"
Objevení příčiny vzniku CCH a jejich označení "nemocemi z nedostatku" nenechává žádné místo pro příznivé ovlivnění těchto dějů účinkem chemicky syntetizovaných látek, které zdravotnictví dosud využívá jako jediný "lege artis" způsob léčení CCH. Působení chemických léků se soustřeďuje jen na příznaky nemoci a odbývá se v tak značné vzdálenosti od jádra nemoci, že se ho svými účinky nemůže nijak pozitivně dotknout. Navíc "možnost vidět", kde léky působí, pomáhá objasnit příčinu jejich nežádoucích vedlejších účinků.
Důvodem angažování se některých lékařských špiček a bývalého vedení MZ proti zkvalitnění péče o zdraví primární prevencí CCH a jejich kauzálním léčením může být snaha, aby se toto poznání nešířilo a nedotklo se jejich současných zdrojů příjmů – provizí za předepisování léků. Toto poněkud krátkozraké počínání vyplývá z neznalosti celé problematiky. Jakmile si kdokoli, komu jen trochu leží na srdci další vývoj péče o zdraví a osudy pacientů, uvědomí, že primární prevencí CCH se dá ve zdravotnictví ušetřit více než 60 % z nákladů, které dnes stojí vyšetřování a léčení CCH, musí změnit názor. Dokáželi si kterýkoli lékař představit, že pouze u samotných KVO by úspora představovala cca 40 miliard Kč, umí si k tomu jistě představit, o kolik by měl lepší plat, než požadovali účastníci protestní akce "děkujeme, odcházíme", pokud by se tok těchto peněz podařilo přesměrovat na zkvalitňování péče o zdraví. Předpokladem pro takové platové zlepšení ovšem je, že se spolu s ostatními kolegy rozhodne podpořit zavedení primární prevence CCH do zdravotnictví a že tato onemocnění sám začne kauzálně léčit. Aby mohl začít, potřebuje k tomu jediné: osvojit si poznatky o biochemické příčině CCH a jejím léčení.
Přežité argumenty
Prominentní lékaři se k takové možnosti změny v péči o zdraví vyjadřovali až dosud velmi zdrženlivě. Jejich stanovisko by se dalo vyjádřit slovy: "Ještě se nedospělo k lékařskému konsenzu, že by nedocházelo k poškozování pacientů a že by navrhovaná prevence byla účinná a účelná". K tomu zbývá pouze dodat, že se v průběhu posledních let neobjevila z jejich strany ani nejslabší tendence začít jednat o nějaké změně v segmentu péče o CCH.
Proto nové vedení MZ dostalo podnět, aby zorganizovalo expertní komisi, která by potřebnou změnu v přístupu k CCH projednala. Při tomto jednání odborníků by se mělo ukázat, zda existují objektivní vědecky podložené důvody, proč nezavádět do zdravotnictví prevenci CCH a jejich kauzální léčení. V minulosti zazněl vícekrát názor odborníků "nezavádět". Ani jednou ale nebyl doložen alespoň trochu vědecky vypadajícími argumenty. Je v zájmu zdraví občanů i v ekonomickém zájmu lékařů skoncovat s takovými projevy lobbyizmu.
Možná, že je již čas položit si ještě jednu otázku: nehrozí, že občanská nespokojenost s kvalitou péče, poskytované v segmentu CCH, přeroste do pobouření nad tím, že v této kategorii léčení přestal být člověk předmětem snahy zdravotnictví zlepšit jeho zdraví? Přibývá občanů, kteří si uvědomují, že byli degradováni do role, ke které patří povinnost konzumovat co nejvíce chemických léků a napomáhat tak vytváření zisku za jejich odbyt. To jistě nepřispívá ke zlepšení vztahů mezi pacienty a lékaři.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2011.