Litva byla poslední zemí v Evropě, která přijala křesťanství, došlo k tomu až roku 1387. Přesto se stala v průběhu své historie výrazně křesťanská. Dnes se hlásí ke katolictví osmdesát procent z necelých čtyř miliónů jejích obyvatel. Vzájemně se tu doplňuje a prolíná pravoslaví s římskokatolickou církevní orientací. Křesťanské symboly nalezneme po celé zemi. K významným památníkům patří Hora křížů. Je to místo neopakovatelného vzhledu a duchovní síly.

Poblíž města Šiauliai vyrůstá uprostřed naprosté roviny hora, litevsky nazývaná Křižiu Kalnas. Tato Hora křížů je podivuhodně spjata s legendami i s historií litevského národa. Už v dávných dobách byla místem tajemných vykopávek a nálezů. Jeden kopáč tu nalezl poklad, který obsahoval zlatou patenu a kříž. Patena je mešní miska, na níž se při křesťanské bohoslužbě obětuje chléb, symbol Kristova těla. Když vzácný nález kopáč nevrátil a vyhnul se tak doporučení místního faráře, vážně onemocněl. Uzdravil se až potom, co kajícně obešel horu po kolenou a svůj čin napravil. Ke kajícímu skutku došlo na základě farářova živého snu.

Začaly vyrůstat kříže

V 19. století v době litevských a polských protiruských povstání byly na tajemné hoře postaveny první kříže. Po vzniku samostatné Litevské republiky v roce 1918 začaly kříže přibývat. Když se Litva stala součástí Sovětského svazu, lidé sem přinášeli kříže z obavy před pronásledováním jen tajně. Sovětská moc chtěla vykořenit náboženský a také vlastenecký význam hory. V padesátých letech 20. století byly dřevěné kříže spáleny a železné roztaveny. Za nocí však přesto přibývaly. Mnoho lidí, kteří se vrátili z gulagů, přinášelo kříže za sebe a za své druhy, kteří zahynuli. Vypráví se příběh jedné jeptišky, která zvládla odnést veliký dřevěný kříž na svých zádech ze vzdáleného nádraží až nahoru, kde potom padla vysílením.

Podle územního plánu kraje se chystaly mocenské úřady vybudovat přehradu, která by posvátné místo zatopila. Nakonec však byla Hora křížů prohlášena národní kulturní památkou. Zasloužila se o to poslankyně Nejvyššího sovětu za Litvu, která potom sama skončila na Sibiři.

Student Calanta – litevský Jan Palach

V roce 1973 byl na Hoře křížů vztyčen kříž studenta Romane Calanty, který se upálil, aby upozornil na touhu národa po svobodě. Právem je srovnáván s českým národním hrdinou Janem Palachem.

I dnes kříže přibývají. Kolik je křížů, tolik je pověstí a lidských osudů. K nejstarším z nich patří příběh sedláka a jeho těžce nemocné dcery. Nešťastný sedlák povolal na pomoc mnohé lékaře, kterým platil stříbrnými lity. Přišly i báby kořenářky znalé tajemné moci léčivých bylin. Ale nic nepomáhalo, ubohá dcera stále chřadla. Až jedné noci seslal Bůh do sedlákova snu anděla se vzkazem: "Udělej kříž a postav ho nad řekou Kulke, která obtáčí svým ramenem Horu křížů. Tvá dcera se uzdraví." A stalo se. Sedlák nelenil, vybral krásný kmen z lipového dřeva, kterým litevská země oplývá. Vlastnoručně vyřezal pěkný kříž a postavil ho na určené místo. Když se potom vracel z hory domů, už na cestě potkal svou dceru uzdravenou. Zvěst o té události se roznesla po celém kraji a na hoře zase přibývaly kříže, symboly utrpení a naděje. Dojemný je kříž věnovaný židovským obětem holocaustu. Na kříži je umístěna židovská hvězda a také omluva Němců za to, co na Židech napáchali za 2. světové války. Hora se tak stala i vzácným místem usmíření. Kdo pozorně hledá, nalezne i kříž darovaný Janem Pavlem II. za jeho návštěvy v roce 1993. Tehdy papež posvětil také základní kámen pro nový františkánský klášter. Bratrům františkánům byla totiž svěřena péče o celé prostranství, které se v naší době stává významným poutním místem. Přijíždějí poutníci i ze zámoří. Až z daleké Kanady byl přivezen kříž a pod ním je umístěn vyřezávaný výjev tančících dětí. Je to radostný výraz přicházející svobody. Na pahorku stojí od roku 1998 také velká socha Krista s rozepjatýma rukama. Na jeho podstavci je jednoduchý nápis "2000" – snad znamení otevřené náruče pro všechny dobré lidi ve třetím tisíciletí.

Křížky českých poutníků

Množství křížů je dnes nespočitatelné. Každý návštěvník tu postojí v němém údivu a jen těžko hledá slova. Hora je darem pro citlivá lidská srdce. Místo posvátné a silné, plné znamení. Kdo chce, uslyší tu zvonit zvony. To když vane vítr a malé křížky, upevněné na velkých jemnými drátky, začnou znít. Vyzvánějí laskavou melodii do vnímavých lidských duší. Přinášejí zprávu o tom, že každé trápení, každý lidský úděl jednou skončí a bude vystřídán radostí. Až tudy půjdete, svůj kříž tam zavěste, ať více zvonků naděje zní do lidských trápení. Na tomto podivuhodném místě už visí i křížky mnohých českých poutníků.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2011.