Ve starověkém Egyptě měl jeden otrok cenu sedmi kil česneku. Homér i Aristoteles jej doporučovali vojákům před bojem, aby se zbavili strachu. V tradiční medicíně je považován takřka za všelék. Jen kdyby tak odporně nepáchl.

Lék faraonů i chudých

Latinské rodové jméno česneku Allium se odvozuje od starého keltského slova all "pálivý". Jak vypráví nejstarší sumerské klínopisné tabulky i hieroglyfy tesané do kamene, tradice užívání česneku setého byla populární už ve starověkých kolébkách lidské civilizace. Když kolem roku 1323 př. Kr. ukládali do hrobu faraona Tutanchamona, dali mu egyptští kněží na cestu do Duátu paličky česneku. V té době už tato rostlina byla v jejich zemi dlouhou dobu populární jako léčivý a posilující prostředek. Dochovaly se zprávy, že když o plných dvanáct set let dříve se nedostávalo česneku pro stavitele pyramid, zahájili dělníci dokonce stávku.

Také Židé po Mojžíšově exodu z Egypta v poušti s úctou vzpomínali na česnek jako jednu z bylin, jichž se jim již nedostává (Numeri 11:5), a tradici používat česnek proti jedům a zlým duchům, ale i pro posilu fyzické síly, převzali od Egypťanů i jejich pilní žáci – Řekové. Už otec řecké medicíny Hippokratés (asi 460 př. n. l. - 377 př. n. l.) používal česnek proti infekcím, rakovině, lepře a na lepší trávení. Lékař z prvního století Pedanius Dioskoridés (cca 40 - 90) ho zase předepisoval při onemocnění srdce. Jiný vyhlášený antický lékař – Klaudios Galénos (129 - 200) – zase v jedné své knize popsal, jak česnek ulevuje od koliky z větrů.

Oblíbeným bylinným prostředkem byl česnek už od starověku i v orientálních tradicích. Ájurvédští lékaři jej používali v prevenci nádorových onemocnění i proti malomocenství, a to v takové míře, že ještě v dobách britské koloniální nadvlády se indickým malomocným přezdívalo "loupači česneku". Staří perští a arabští učenci na Blízkém východě šířili věhlas léčivého česneku ještě dále a doporučovali jej třeba i na bolest zubů.

Páchnoucí, ale léčivý

Když si kdysi slavnou egyptskou říši podrobili Římané, začali Egypťanům, užívajícím zázračný česnek ve velkém množství a prakticky neustále a na cokoliv, přezdívat "smraďoši". Jejich aristokratickým nosům totiž vadil zápach z úst, kterým je každodenní užívání česneku zákonitě doprovázeno. Tento "estetický" odpor k jinak nesporně prospěšné zelenině přetrval v evropském prostředí prakticky dodnes, takže jako snadno dostupného léku ho užívaly především chudší vrstvy obyvatelstva. Pro bohatší a urozené byl příliš obyčejný a páchnoucí. Dokladem obliby "léku chudých" a hluboce zakořeněné víry v jeho zázračnou moc je i dodnes dochované pořekadlo z území Walesu: "V březnu jezte pórek, v květnu jezte česnek a po celý zbytek roku jezte česnek a doktoři nebudou mít ani trochu práce." O jistou renezanci užívání česneku jako léku se postarali až na konci středověku slavní autoři prvních populárních herbářů jako například dnes u nás velmi dobře známý italský bylinář Petr Ondřej Mattioli či o půldruhého století později Angličan Nicholas Culpeper. Mattioli doporučoval česnek nejen jako vynikající lék pro vnitřní užití proti mnoha chorobám či otravám, ale i jako kosmetický prostředek na defekty vnější.

"Mazání popelem z česneku smíchaným s medem po lázni zahání všeliké strupy, prašivost, pihy a skvrny kdekoli na těle. Natírání lysých a holých míst tímto lékem také vyvolává nový vzrůst vlasů. Totéž působí syrová šťáva. Tentýž popel hojí v zásypu zlé, otevřené a kysavé vředy a otoky," zní jedno z Mattioliho doporučení.

Léčivé schopnosti česneku

Velmi časté používání česnekové šťávy proti infekci ran a zranění prakticky ukončil až Flemmingův objev antibiotických účinků penicilínu počátkem dvacátého století. Moderní vědci ovšem zjistili, že antibiotické účinky ukryté v jednom stroužku česneku odpovídají zhruba 100 tisícům jednotek penicilínu. Pro nahrazení běžného dávkování tohoto antibiotika by tak mohlo stačit užívat tři stroužky česneku dvakrát až čtyřikrát denně. Antibiotické a antimykotické účinky látek obsažených v česneku (zejména alliin a allicin) působí proti mnoha původcům rozšířených infekcí včetně obávaného zlatého stafylokoka, původců salmonelózy, tuberkulózy a zánětů močových cest, mykózám, kvasinkám, či dokonce bakteriím způsobujícím žaludeční vředy. Farmakologické výzkumy provedené v druhé polovině 20. století mnohokrát prokázaly, že užívání česneku je vynikajícím prostředkem při prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Užívání česneku totiž snižuje hladinu cholesterolu v krvi, snižuje její srážlivost, upravuje tlak krve a předchází tak vzniku srdečních a mozkových příhod – mrtvic a infarktů. Vědci z Humboldtovy univerzity v Berlíně dokonce prokázali, že česnek nemá vliv pouze preventivní, ale zlepšuje srdeční obtíže v pokročilém stadiu. Užívat česnek lze i jako prevenci proti další metle moderní civilizace – rakovině. Četné srovnávací studie prováděné lékařskými týmy po celém světě totiž potvrdily, že s užíváním česneku klesá riziko vzniku těchto nádorových onemocnění, zejména v trávicím traktu. Podobně účinně dokáže česnek snižovat hladinu krevního cukru u cukrovkářů či napomoci vylučování těžkých kovů z těla při otravách. Indičtí vědci si zase v posledních letech potvrdili i účinnost látek obsažených v česneku v boji proti tamnímu tradičnímu nepříteli této byliny – lepře.

Jak užívat česnek

Každé léčebné užívání česneku by nemělo začínat příliš rychle ve velkých dávkách, aby nedošlo k uvolnění sklerotických sraženin v cévách a následné embolii. Lidé s problémy se srážlivostí krve nebo užívající antikoagulanty by se měli jeho užívání zcela vyhnout, nebo svůj záměr alespoň konzultovat s lékařem. Česnek není příliš vhodný ani pro velmi malé děti do dvou let. Pokud nechcete užívat česnek v syrovém stavu, je možné z něj pro léčebné účely vytvořit nálev nebo tinkturu. Nálev se připravuje ze šesti naloupaných a nakrájených stroužků česneku vložených do studené vody, která se nechá šest hodin odstát. Tinktura se vyrábí ze šálku česnekových stroužků a jednoho litru alkoholu, každý den po dva týdny se směs protřepe a na závěr procedí. Užívají se maximálně tři polévkové lžíce tinktury denně.

Léčitelé Jiří Janča a Josef Zentrich ve svém dnes již legendárním Herbáři léčivých rostlin zase doporučují podávat česnek v mléku, přičemž denní dávka česneku může být až 12 gramů. Česnek je také vhodný pro přípravu homeopatických tinktur, které se běžně užívají v ředění D3. Pokud se nechcete spoléhat na kupovaný česnek často neznámého původu, můžete si jej běžně vypěstovat. Česnek setý je nenáročná rostlina, kterou lze pěstovat ze semen či stroužků na každé zahrádce. Sází se již začátkem března, má rád hodně slunečního svitu a je citlivý na přelití. V létě se doporučuje jeho květy zastřihnout, aby rostlina vytvořila kvalitní stroužky. Sklízí se koncem léta a skladuje svázaný v chladnu a temnu.

Česnek v kuchyni

Za tisíce let, co lidstvo užívá česnek, se vyvinula velmi široká paleta využití česneku při přípravě zdravých jídel. Syrovým česnekem se tak například potírají topinky, špikuje se jím skopové maso, je součástí zeleninových salátů, vyrábějí se z něj nejrůznější pomazánky. Ve Francii dodnes pijí populární směs vína a česneku nazývanou Vinaigre des Quatre Voleurs "Ocet čtyř zlodějů", který své jméno získal, když v roce 1721 za morové epidemie v Marseilles zachránil život čtyřem trestancům odsouzeným k odklízení nakažených mrtvol.

Asi nejtradičnějším a nejznámějším česnekovým produktem české tradiční kuchyně je česneková polévka, kterou mají v oblibě (nejen) konzumenti vyšších dávek alkoholu, než je zdrávo. Recept na jednu takovou slavnostnější silnou česnečku připojujeme.

Česnečka se sýrem

Potřebujeme dvě paličky česneku, hovězí bujón, 4 brambory, 1 cibuli, olej, sůl, pepř, kmín, majoránku, nastrouhaný sýr a osmažené kostičky veky či chleba.

Nadrobno nakrájenou cibuli nejprve orestujeme na rozpáleném oleji a pak přidáme prolisovaný česnek. Krátce osmahneme a zalijeme horkou vodou. Na kostičky nakrájené brambory přidáme spolu s hovězím bujónem, osolíme a okořeníme pepřem a kmínem. Polévku vaříme, dokud brambory nezměknou, a na závěr ještě přidáme špetku majoránky. Hotovou polévku posypeme najemno nastrouhaným sýrem, přidáme kostičky pečiva a můžeme servírovat.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2011.