Všimli jste si, že právě důležité zprávy zní z každých úst jinak, i kdyby byl obsah stejný? Vždy záleží i na tom, kdo obsah vyřkne. A samozřejmě – kdo a jak vyslechne. Jinak zprávu vyslechne ten, kdo se nechává pravidelně a nekontrolovaně rozleptávat tisíci informací ze sdělovacích prostředků, takže už je neumí samostatně vyhodnocovat, seriály mu splývají jeden s druhým a jeho jedinou víkendovou fyzickou námahou je cvičení prstových svalů na televizním ovladači. Mnozí přitom už dávno přestali samostatně používat etická kritéria.

A jinak ji vyslechne člověk třeba ze samoty, který nemá ani televizi, natož pak internet. Ten s vámi bude hovořit i naslouchat soustředěně a ukázněně, jako když jogín pozoruje a pozdravuje vycházející či zapadající slunce. Z takových úst sotva uslyšíte – po světáckém převalení žvýkačky – třeba že si musí pěstovat fyzičku a psychičku, aby ho nepostihla depka, protože to musí být prostě super a pak to nemá chybu. Pro jeho neotupené a svěží vnímání je každá informace cenným podnětem, kterým se poctivě zabývá, a buď mu "zaklapne" do nitra, nebo ji vědomě odmítne. Jeho řeč je jasná a připravená sdělovat své zprávy pravdivě a citlivě.

Vše, co dnes a denně prochází hrtanem, klenbou a jazykem našich úst, z nich činí buď smetiště odpadků, nebo náš malý upravený oltáříček laskavosti, ohleduplnosti, věcnosti, moudrosti. Mějme na paměti, že tak jako tvůrčí moc božského Slova tvoří a udržuje světy, i my jsme v malém odpovědni za vše, co jsme stvořili nejen svými činy, ale i slovy, ba myšlenkami a city. Budeme připoutáni k takové úrovni, kterou jsme se nechali inspirovat, nebo kterou jsme naopak někoho poškodili, rozbolavěli, zvulgárněli, nebo naopak oblažili, potěšili, proláskověli.

Někdy se podobáme pilotovi bombardéru, který jen mačká páčky a shazuje bomby a nestará se o to, co to udělá s lidmi. I my někdy mentálně či verbálně útočíme na druhé a nechceme vidět následky.

Jen čistá ústa smí účinně vyslovovat slova lásky, modlitby či prosby

Proto je dobré osvobozovat svá ústa důstojnou řečí od předchozího zneužívání slova, kdy jsme jazyka používali třeba ke lži, zášti, nesprávnému svědectví, zkreslování chování druhých podle svých sympatií či antipatií, dvojsmyslným či oplzlým vtipem, vulgarizaci úkonů a částí lidského těla, které bylo Bohem stvořeno, ke strojenosti, k vraždění dětské nevinnosti a důvěry, k pokrytectví, ironizování druhých, reptání na svůj osud, srážení čistého nadšení druhých naší momentální náladou, snižování zásluh druhých, poškozování dobrých vztahů mezi druhými, zlobnému či ironickému označování lidí, věcí a událostí nesprávnými názvy, k výbušnému nesouhlasu, nedbalosti při řeči, překrucování slov druhých, k plytkým, banálním a bezúčelným hovorům, které ubírají sílu a čistotu éterickému tělu, ke společenské lži, úskočnosti, klení, nadsazování, zveličování, k rozšiřování neověřených informací o známých, spolupracovnících, k mravokárnému nadřazenému pohoršování se, k odsudku tam, kde jsme neměli dostatek informací, k profanaci posvátných obsahů, k rušení klidu druhých nebo přírody… Je toho dost, že? Každý si může dosadit podle svého. Chceme-li totiž vyslovovat slovo jako Bůh, láska, Kristus, miluji aj., neměla by toutéž ústní dutinou procházet slova nečistá, která z ní činí zapáchající kanalizaci duševního odpadu. Dříve se často malovávalo boží oko. Nezapomeňme, že existuje i boží ucho. Mluvme tak, aby všemu mohlo toto ucho naslouchat.

Teprve s čistými ústy můžeme proměňovat bezohlednost v soucítění, bolest v trpělivost a lásku, rozpouštět beznaděj, podporovat vznešeně, ale i věcně a klidně odhalovat lež, pomluvy, křivdy atd. Najdeme k tomu snáze i vhodná slova a tón řeči. Je dobré se snažit i poctivě plnit dané slovo, protože porušením slibu se oslabuje a ztrácí síla vůle, použitelná pro naše zkvalitnění i oporu druhých. Především však svědčí porušení či nesplnění slibu o naší nelásce a netečnosti k bližnímu. Zprávy, které vyjdou z našich úst, by měly mít vždy svoji důležitost a hodnotu, byť by se týkaly maličkosti.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2011.