Jinými slovy řečeno, mnoho čtenářů se může ptát: "Jak to vůbec funguje?" Může být reinkarnační regrese použita jako léčebná metoda…?

Když ode mne odcházela moje bývalá partnerka, věděl jsem, že se vrací ke svému manželovi, ačkoliv to popírala. Na tom samozřejmě není nic zajímavého. Chci se ale pozastavit nad něčím zásadně jiným.

Než učinila tento krok, připomněl jsem jí, jak se k ní její manžel zachoval. Vzal totiž jejich společné dítě, jeden a půlletou holčičku a odjel s ní na Kapverdské ostrovy, kde pobyl nějaké dva a půl měsíce, aniž by se jakkoliv obtěžoval dát matce dítěte cokoliv vědět. Ani fotečku, ani řádku a ani vzkaz přes svého advokáta. S Hankou jsme byli snad jeden z nejznámějších případů, který znali na každém příslušném oddělení sociálky po celé Praze. Dlužno říci, že sociálka ani soud nic nezmohly. Prostě s Kapverdskými ostrovy nemáme žádné mezinárodní úmluvy. Když jsem o tomto problému hovořil s manželčinými kamarádkami i mými klientkami, shodly se na jednom: tohle žena-matka neodpouští! Všechno možné ano, ale vzít jí dítě, zmizet s ním a neozvat se, to ne. Přestože jsem muž, dovedu si představit, co pro matku znamená, když jí kdokoliv, i když jde o samotného otce, vezme dítě. Když jsem se s údivem Hanky ptal, jestli mu může tohle odpustit, odpověděla mi: "Když já všechno špatný zapomínám." A jsme takříkajíc u jádra pudla, právě sem jsem se chtěl svým vyprávěním dostat.

Člověk nezapomíná

Samozřejmě, že nezapomínáme. Pouze neumíme své paměti lépe či dokonale využívat. Leccos však můžeme ve svém vědomí potlačit nebo – v úplně jiných případech – vyloučit jako nepodstatné a uložit do jiného paměťového šuplíčku. Jedná-li se o nevysvětlenou, naším vědomím neokomentovanou událost, může taková vzpomínka kvasit v našem podvědomí jako do sklenice nadupané zelí.

Jednoho krásného dne stejně vybuchne, víko pod tlakem nahromaděných plynů odletí a do našeho vědomí se vyvalí spousta ne zrovna vábných produktů vzniklých neřízeným kvasným procesem. Může se to stát kdykoliv, kdy se ocitneme v podobné situaci, jakou jsme ve svém vědomí udupali, zašlapali, prostě nechtěli jsme už o ní nikdy více slyšet. Neuměli jsme si danou situaci, prožitek, cokoliv traumatizujícího řádně vysvětlit, objasnit, tak jsme na to raději chtěli za každou cenu zapomenout. To se nám mohlo stát teď, v raném dětství, nebo ve vývoji před narozením, anebo snad i v minulém životě, na který si (například v regresi) vzpomínáme. Neseme si tak s sebou nevybuchlou časovanou bombu, jejíž kalibr závisí na síle námi prožívaného traumatu. Tento kdesi v našem osobním nevědomí hnijící kvas může potom psychosomaticky podmiňovat řadu psychických, ale i fyzických nemocí. Nakonec o psychosomatických vlivech na vznik řady onemocnění lékaři dnes už běžně hovoří. Regresní čili česky návratové psychologické techniky (ačkoliv slovo regrese nemá význam návratu, ale propojení různých bodů, jak jsem podrobně vysvětlil v knize Hvězdy minulých životů) nás vedou k odhalení traumat potlačených v našem podvědomí či v osobním nevědomí, chcete-li jejich opětovnému vyzdvižení do vědomí, řádnému okomentování, respektive vysvětlení a následnému uložení do té paměťové sféry, kam náleží. Tam už pročištěny a provětrány nemohou neřízeně kvasit zadupány kdesi v koutě. Princip je jednoduchý, praxe poněkud složitější. Uveďme si nějaký jasný příklad.

Potíže s oplodněním

V dobách, kdy se na mne díky rozhlasovým pořadům, v nichž jsem o problematice psychosomatického podtextu nemocí a indispozic jako takových hovořil, obracely ženy, které nemohly otěhotnět, přestože neměly závažnější a v mnoha případech žádné lékařské nálezy. Často prodělaly i umělé oplodnění, někdy dva až tři pokusy, a prostě nic.

Samozřejmě se od té doby technika oplodnění in vitro značně zdokonalila, ale přesto zůstávají stále případy těchto tzv. sekundárních sterilit, kde ani moderní lékařská věda nepomůže. V první řadě se jako astrolog samozřejmě dívám na srovnávací analýzu kosmogramů, to jest podrobných horoskopů obou partnerů daných nejen přesným datem, ale též časem a zeměpisnou polohou místa narození.

Astroanalýza bývá často velmi určující, protože je v ní vidět špatná kosmobiologická kombinovatelnost partnerů. Jasněji řečeno, hvězdy vypovídají o tom, že spolu těžko mohou počít dítě. Záleží ovšem i na časovém rozvoji jejich horoskopů, který je nutné zohlednit. V případech, kdy jsem s takovými ženami dělal sezení, odhalila reinkarnační regrese důvod držený v podvědomí, resp. ve vědomí duše té které klientky. Mohl pocházet z traumatického prožitku v raném dětství nebo z vývoje před narozením, kdy plod, který plně vnímá nejen sebe, ale i to, co se děje s jeho nositelkou – nastávající matkou, ovšem také z některého z minulých vtělení. Příčiny hluboko ukryté v minulosti. Pro ilustraci uvádíme příklad jedné ženy, které se nedařilo otěhotnět. Typické odhalení při regresi bývá např. toto: "Ti vojáci už odjíždějí pryč. Ležím na podlaze, kde se mi to stalo." (Znásilnění některým z plenitelů osady, vesnice, hradu apod.) Žena v regresi má stažený obličej bolestí a úzkostí, ale pokračuje dál: "Snažím se vstát, protože mám strach o své dítě." Následuje odmlka. "Podařilo se vám vstát? Co děláte, hledáte svoje děcko?" "Ano... Vyšla jsem ven na dvorek," žena na lůžku hlasitě vykřikne a propuká v srdceryvný pláč. Mezi vzlyky se snaží mluvit: "Pane... Jaroš... vždyť se mi nic neděje... tady ležím... proč tak... je to silné!" Při regresi totiž uviděla svoje dítě mrtvé, zavražděné nájezdníky ležet v blátě na dvorku. Právě ona silně prožívaná emotivní složka bývá jedním z ukazatelů, že se nejspíše jedná o vlastní minulý život a nikoliv o znovuprožívaný děj nějakého zhlédnutého filmu. Trauma, které v onom životě prožila, vytvořilo vtisk v její duši, který obsahoval obrannou autosugesci: "Nesmíš mít děti! Vidíš, co se jim může stát!"

K odreagování takového vtisku není třeba danou událost s klientkou znovu a znovu procházet. Mnohem lepší je vést klientku k uvědomění, proč se jim taková strašná věc stala, zda její prožití měly v plánu onoho svého života a z čeho tato nutnost prožití vznikla.

Klientka v našem případě přihlížela v ještě předcházejícím životě s nezakrývanou rozkoší házení novorozeňat lvům při zvrhlých dýcháncích patricijů v antickém Římě. Bylo to v době vlády císaře Caliguly, jehož byla tehdy obdivovatelkou. Celkový vývoj její duše spočíval v dlouhodobém plánu poznání a pochopení úlohy ženy. Tu totiž nepochopila jako vysoce postavený kněz v jedné z preantických kultur kdysi hluboko před naším letopočtem.

U této klientky skutečně došlo k "zázračnému" prolomení její neplodnosti. Ozvala se mi po čase sama, že přišla do jiného stavu a čeká dítě. K oplodnění došlo přirozenou cestou a průběh těhotenství byl normální. Nemusí to být neplodnost, ale může se jednat o jakékoliv jiné onemocnění, zejména má-li recidivující nebo vleklý charakter. Jeho špatná léčitelnost, nebo opakovaná návratnost bývá velmi častým problémem, se kterým se setkávají lékaři i léčitelé. Nedojde-li k odstranění psychosomatického podtextu, respektive vtisku v nevědomí, má onemocnění stále svůj důvod, pro který se vrací. Léčebnou roli ovšem hraje v prvé řadě pochopení a uvědomění si svého osudového vývoje.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 3/2008.