Naše planeta i lidé jsou součástí energetického systému, který je řízen neměnnými vesmírnými zákony. Je to například zákon příčiny a následku (neboli zákon přitažlivosti), zákon jednoty a rozdílnosti protikladů. Je nutné si stále připomínat, že každý z nás je svobodnou bytostí zodpovědnou pouze za sebe. Znalost vesmírných zákonů umožní jejich pochopení a využití, jejich neznalost a ignorace nikterak neomezuje jejich trvalou platnost, brání však pochopení zákonitostí života a vývoje vůbec.

Od pradávna platí, že znalost znamená MOC. Kdo má znalosti, má moc ovlivnit sebe a svůj život v souladu s přírodními zákony. Kdo tuto znalost nemá, je bezmocný a není schopen pochopit souvislosti, takže plýtvá energií na boj a snahu změnit nezměnitelné a pak už nemá sílu na to, co je v jeho moci změnit.

Magie

Magie je jakákoliv činnost, při níž jsou využívány všechny formy přírodních sil a energií za určitým účelem. Jde o ovlivnění událostí, objektů či lidského chování. Je to odpradávna se rozvíjející systém nauk a praktických dovedností, jež vycházejí ze zkušeností a pozorování. Je to též schopnost využít energie k vytvoření vlastní reality. O tom, zda se jedná o černou, nebo bílou magii, rozhoduje úmysl a cíl a to, zda vychází z lásky, nebo ze strachu. Obě mohou mít formu vědomou, či nevědomou. Vědomě vytváříme příčiny, o kterých víme, že přinesou odpovídající následky. Nevědomě vytváříme příčiny s úmysly, které neodpovídají vesmírným zákonům, a tak naše očekávání není splněno. Člověk pak obviňuje vnější svět za to, co ho potkává, a nechce vědět, že si vše způsobuje sám.

Vědomá bílá magie je využití energie, která vychází z lásky k sobě a tím i k ostatním a cílem je vždy působení ve prospěch svůj i všech zúčastněných. Jde například o láskyplné upřímné slovo, přání úspěchu, podporu, účelnou pomoc, radu, informaci, terapii. Lze sem zařadit i některé formy umění. I zde platí pravidlo, že vše, co je láskyplné ke mně, je láskyplné i k ostatním. Nevědomá bílá magie je vlastní lidem, kteří žijí v souladu s přírodou i se sebou samými, a všem, kdo jsou spokojení. Myšlenky, slova i činy pak vycházejí z láskyplného srdce. Černá magie je zneužití energie s cílem manipulovat s druhými, poškodit, ublížit, pomstít se, zajistit vlastní zisk, výhodu a prospěch na úkor druhých. Produkují ji lidé nespokojení, nevyrovnaní, ukřivdění, zklamaní a rozzlobení. Za své problémy obviňují ostatní i celý svět a chtějí to všem oplatit. Vše se děje pod vlivem strachu a emocí, motivem bývá pomsta, nenávist, závist, křivda, nevěra, snaha si někoho připoutat, pojistit, zavázat. Vždy platí, že vše vyslané se vrací zpět tomu, kdo to vyslal, a tak nespokojení jsou ještě nespokojenější. Nevědomá černá magie je i každé negativní slovo, myšlenka, čin a dopouští se jí každý, kdo z neznalosti následků pronáší soudy, kritiky, přeje někomu problémy, újmu, nemoc, smrt…, a to i pokud totéž činí sobě. Patří sem totiž i často používaná rčení: mně už nic nepomůže, já mám vždycky smůlu, mně se to nemůže podařit, jsem hlupák. Nevědomost neznamená, že se vyslané nevrátí, jen si dotyčný není vědom následků a i za ně se snaží obvinit někoho jiného.

Vědomá černá magie zahrnuje vše, co je záměrně konáno s úmyslem někoho zničit, poškodit, ošidit, okrást. Patří sem například intriky, pomluvy a kletby, šíření poplašných zpráv, zastrašování, vyhrožování, vydírání i konstrukce kolektivní viny, které mohou mít za následek likvidace celých skupin či národů. Motivem je strach ve formě žárlivosti, nenávisti, pýchy, pomsty, závisti, honby za bohatstvím, mocí, nadvládou.

Mysl

Mysl je součástí lidského vědomí, stejně jako její protiklad cítění a další protikladná dvojice – vnímání a intuice. Člověk se soustředí na určitou variantu dle své povahy a volby. Informace se do vědomí tedy dostávají buď cestou vnímání vnějšího světa, nebo intuice, což je vnitřní moudrost, prostřednictvím myšlenek, jež jsou ovlivňované naším okolím a nebo cítěním, jež vychází z nitra. Záleží tedy, zda se člověk soustředí více na okolí, pak více vnímá a myslí, nebo zda čerpá ze sebe, pak se řídí intuicí a citem. Mysl má mnoho funkcí. Přináší do vědomí informace, a tak se podílí na procesu uvědomování. Protože mysl podléhá dualitě, máme myšlenky produkované strachem a myšlenky láskyplné. Naše tělo reaguje na myšlenky emocemi a podle toho, zda jsou příjemné či nepříjemné poznáme, zda máme mysl ovládanou láskou či strachem. Strachem ovládaná mysl se k nám, pokud jí to umožníme, chová jako tyran. Na jedné straně nás bombarduje nepříjemnými vzpomínkami a nutí nás žít v minulosti a nebo nás zásobuje katastrofickými scénáři všeho, co by mohlo nastat, kdyby… a pak žijeme ve strachu z budoucnosti. Protože život probíhá pouze teď a tady, brání nám někdy naše vlastní myšlenky prožívat naplno přítomnost.

Lidská mysl má schopnost abstrakce, a tak můžeme myslet i na to, co jsme nikdy neviděli, můžeme si vymýšlet nové věci, můžeme si představovat i to dosud nepoznané a neprožité. Tak vznikají například nové vynálezy. Další její vlastností je tvořivost. Vše, na co myslíme, co prožíváme jako emoce a co si představujeme, to vše také tvoříme a přitahujeme si do života. Je to důsledek zákona přitažlivosti, podle něhož se vše, co vysíláme, vrací k nám. Své myšlenky vyjadřujeme jako slova a ta představují námi vysílanou energii, kterou dostáváme zpět. Mysl je tedy mocný nástroj, kterým vytváříme svou realitu. Pokud tento nástroj neumíme využít ve svůj prospěch, stává se, že svou mysl používáme proti sobě a tím se ničíme. Ovládnouli nás naše myšlenky plné strachu a nenávisti, pak si jejich prostřednictvím vytváříme své vlastní peklo. Jsme schopni vymyslet si problémy, nemoci, komplikace, protože k sobě přitahujeme vše, čeho se bojíme. Důležité pro nás je to, že naše mysl umí vytvořit problém a může být také nástrojem k jeho napravení.

Moudrost

Lidská moudrost je často mylně zaměňována s rozumem a myšlením, jež však tvoří pouze nepatrnou část skutečných schopností činnosti našeho mozku, tedy jen jeho levé hemisféry. Soustředění na ně je naopak velmi omezující a vláda rozumu a mysli se stala pro lidstvo příčinou velkého utrpení, neboť zároveň přinesla podcenění a potlačení citu a intuice. Právě intuice je nazývána vnitřní moudrostí. Skutečná moudrost znamená rovnovážné využití rozumu i citu, smyslového i mimosmyslového vnímání. Jakmile některá složka, přinášející informace do vědomí, je vyloučena, obraz našeho nitra i okolního světa je neúplný a zkreslený a člověk podle toho reaguje.

Příkladem nemoudrého lidského počínání je třeba preferování civilizačních vymožeností na úkor přírody. Je jistě rozumné vyrábět stále dokonalejší výrobky a žít ve stále větším pohodlí. Toto jednání však není moudré, neboť postrádá cit s vlastní přirozeností i s přírodou, jejíž jsme součástí. Chybí též využití intuice, která je spojením s božskou podstatou duše.

Závěrem tedy shrňme, že moudrý člověk prožívá šťastný a spokojený život, učí se poznat sám sebe a své možnosti, uvědomuje si, že má moc nad sebou samým. Dokáže využít magickou sílu své mysli k láskyplnému tvoření vlastní reality podle svého přání. Štěstí se přátelí s láskou a moudrostí.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2011.