Láska je jedním ze dvou základních druhů energií a spolu se svým protikladem – strachem tvoří podstatou našeho duálního fyzického světa a řídí vývoj celého vesmíru. Energie lásky je neustále v pohybu, její vlastností je neustálé proudění, proto ji také nelze nahromadit, zavřít, udělat si zásoby. Proto jí také nemůže být nadbytek.

Pokud se pokusíme ji někde zavřít, pak odsud rychle vyvane a nová se do uzavřeného prostoru nedostane. S láskou se nedá dělat nic jiného než jí zajistit volnou cestu, aby mohla proudit. Přesto se stále někdo pokouší ji zachytit, pojistit si ji navždy, zavázat si někoho, aby ho miloval. To je pokus ji uvěznit, ale hlavní vlastností lásky je právě svoboda, bez svobody láska nemůže být v ničem přítomna. I celý vesmír a všechny jeho součásti se neustále mění a vyvíjí, neustálým změnám nelze zabránit. Je-li láska někde uzavřena a zbavena svobody, pak "vyšumí" a zmizí. Místo ní se zde uloží strach a lidé nechápou, že se kdysi tolik milovali a po čase už jsou si lhostejní. A přitom lhostejnost se blíží lásce mnohem víc než majetnictví a pouta závislosti typu "nemohu bez tebe žít". Lhostejnost je znamení, že láska tu byla a vyšuměla, lidé jí přestali být přitahováni a zůstala jim svoboda a mohou se v klidu rozejít. Někde je tak málo prostoru pro proudění lásky, že lidé nejsou sami sebou a už od počátku prahnou po někom natolik, že dělají vše, aby jim patřil. Tím nedají prostor proudění lásky, ale hromadí se tu od počátku strach a ten stále roste. Zpočátku se tváří jako láska, jde však o žárlivost a strach ze ztráty přítomnosti druhého, tedy o závislost. Narůstání strachu se projeví jako žárlivé scény, vydírání, výhrůžky, či dokonce násilí. Cit lásky je tedy přítomen pouze ve vztahu celistvých a svobodných jedinců, kteří se nepotřebují, ale vzájemně se obohacují.

Vlastností energie lásky je světlo, teplo, lehkost, svoboda. Láska odhaluje, otvírá, léčí, spojuje. Jde o bezpodmínečnou "Boží" lásku, která patří všem bez rozdílu. Stvořitel o nás vše ví a ať děláme cokoli, stále nás miluje. Proto je zbytečné myslet si, že nás za něco trestá. To, co se jeví jako trest, je jen následek něčeho, co jsme sami vyslali.

Lhostejnost

Jak už bylo výše uvedeno, lhostejnost má mnohem blíže k lásce než snaha někoho vlastnit a manipulovat s druhými podle svých představ. Společnost nás učí a vyžaduje, aby se jednotlivec staral více o ostatní a sebe nechával na posledním místě. Skutečná láska a k ní patřící svoboda znamená, že jednotlivec má mít rád sám sebe, je za sebe zodpovědný a zároveň respektuje svobodné volby druhých lidí ve smyslu známého rčení "žít a nechat žít". Lhostejnost je odměnou, která přichází po skutečném odpuštění a osvobození od zhoubných závislostí a je známkou uzdravení naší duše, která konečně nechává ty ostatní jít svou vlastní cestou. Učili jsme se věnovat pozornost ne sobě, ale svému okolí a statním lidem. Zasahovali jsme jim do života, ať už o to stáli, či ne. Plýtvali jsme tak svou životní energií, neboť druhé lidi ani jejich chování či myšlení stejně nemůžeme změnit, pokud to neučiní oni sami. Tato energie se pak nedostávala nám na to, co můžeme měnit a zdokonalovat u sebe. Lhostejní nebuďme pouze k sobě a svým potřebám a k tomu, co se nás skutečně týká. Ostatní nechme žít jejich svobodné volby, které je třeba respektovat, ať už se nám líbí, či nikoliv.

Loajalita

Společnost uznává vlastní hodnoty, které jsou líbivé na povrchu, uvnitř však skrývají strach v podobě falše, přetvářky, manipulace, závislosti a nesvobody. Na druhé straně skutečné hodnoty bývají společností odsuzovány. Místo lásky, která se projevuje jako pravdivost, důvěra, upřímnost, otevřenost a svoboda, je nastavena nepravá hodnota, kterou je loajalita. Loajalita znamená oddanost, poslušnost, podřízenost, věrnost. Víme-li, že jsme si všichni rovni a že každý je zodpovědný jen sám za sebe, pak loajalita tyto principy popírá. Jak říká Osho, loajální je pouze otrok, nikoli svobodná bytost. Lidská společnost loajalitu a otroctví v mnoha případech přímo vyžaduje – v zaměstnání, partnerství, rodinách, ve firmách, v politice. Jde o různé formy poslouchání rozkazů, příkazů, zákazů, zkrátka plnění vůle někoho jiného. Je však nutno důrazně připomenout, že pokud se někdo rozhodne poslouchat něčí příkazy, je zodpovědný za svou volbu a za vše, co vykoná. Zodpovědnost nelze na nikoho přehodit a zákon karmy – neboli zákon příčiny a následku, nezná žádné výjimky.

Loajalita potírá lásku, inteligenci, svobodu, jedinečnost, odvahu. Nepramení z lásky, ale ze strachu, že když neposlechneme, budeme potrestáni. Proto jde o předstírání věrnosti a oddanosti, které uvnitř naráží na přirozenou touhu lidské duše po svobodě a seberealizaci. Pod povrchem se proto hromadí odpor, nenávist, boj. Často pak dojde ke vzpouře a násilí. V podstatě jsou naše duše různými způsoby zotročovány celá tisíciletí, takže je poslušnost a oddanost považována za normální a ani ji nevnímáme. Nevychází však z naší přirozenosti a vnitřní boj, který je pod slupkou loajality ukryt, vede k utrpení, způsobuje nemoci a nespokojenost s vlastním životem. Loajalita představuje zotročení psychologickou cestou a osvobození tedy nutně vychází z nitra duše. Osvobodit se můžeme pouze sami, svobodu nám nemůže dát, ani vzít nikdo jiný.

Lítost

I lítost patří mezi falešné hodnoty, které jsou společností přijímány jako "normální". Jde však o velmi škodlivou emoci, která nemá nic společného s láskou a vychází ze strachu. Litujeme toho, o kom si myslíme, že je na tom hůř než my, je slabší, neschopný a tím, že se mu pokoušíme pomáhat, se nad něho povyšujeme, neboť si myslíme, že bez naší pomoci to nezvládne. Popíráme tím však naší vzájemnou rovnost a svobodnu volbu každé bytosti. Každý se do svých vlastních problémů dostává svým vlastním přičiněním a prožívá následky svých činů, které ze strachu zaměřuje proti sobě. Pokud pochopí, že je to jeho zodpovědnost a rozhodne se sám věci změnit, zachrání se sám. Pokud ho budou zachraňovat ostatní, zabrání mu jen v poučení. Můžete zachraňovat například závislého alkoholika, žehlit jeho průšvihy, platit dluhy, nutit ho k léčení třeba celý život a myslet si, jakou službu mu děláte. Ve skutečnosti mu však pouze bráníte v uzdravení a spoléhání na sebe sama. Často lidé potřebují padnout na své dno, aby se mohli poučit a odrazit se směrem vzhůru.

Vzbuzování lítosti patří k tzv. "ovládacím dramatům", které slouží k vysávání energie a používají ho slabší jedinci (nemocní, děti, postižení) vůči silnějším nebo výše postaveným, které obviní za své problémy, nebo je chtějí učinit zodpovědnými. Naopak silnější jedinci (rodiče, učitelé, vedoucí) používají k vysávání energie ze slabších zastrašování. Jde jen o to, dostat druhého do situace, kdy si sám vytvoří skulinu ve svém ochranném energetickém obalu – auře, která je jinak zvenku neproniknutelná. Tímto otvorem je pak odčerpána životní energie a postižený jedinec se cítí unavený, vyčerpaný a nervózní, Dalším stupněm je onemocnění, vyhoření i fyzická smrt. Mnoho lidí lituje sama sebe a tato sebelítost je nejen zbavuje energie, ale zároveň jim nedovoluje hledat řešení a vidět možnosti nápravy. Svým neustálým kňouráním, fňukáním a stěžováním se snaží ostatní vtáhnout do svých problémů, anebo je alespoň obrat o jejich energii.

Tímto upírským vysáváním si většina lidí opatřuje energii na úkor druhých, čímž vzniká závislost. Máme však možnost získávat životní energii jinak – při zasvěcení do Reiki se naučíme přijímat a využívat čistou energii z nevyčerpatelného vesmírného zdroje. Každý se dostává někdy do svízelné situace a uvítá pomoc. Skutečná pomoc je však podanou rukou, která pomůže vstát, ukáže cestu, povzbudí, předá informaci a nechá dotyčného, aby se sám rozhodl, co chce dál dělat. Vodění za ručičku, zametání životní cesty a opakované řešení problémů za někoho, to je vždy jen plýtvání energií a vede k oslabení a poškození všech zúčastněných.

Lež

Lhaní patří k nejškodlivější lidské činnosti a vždycky velice ubližuje. Paradoxem je, že většina lhářů se ospravedlňuje právě tím, že neříkají pravdu, aby někomu neublížili. Podle přísloví má však lež "krátké nohy", a tak pravda a ukrývaná skutečnost stejně vyjde na povrch a přinese mnohem větší bolest než upřímnost. Lež vzniká vždy ze strachu a jejím cílem je zakrýt, překroutit, zamlžit pravdu a skutečnou podstatu. Má zmást a zmanipulovat ty, kterým je předložena. Lež je vždy škodlivá a vždy bolí. Výmluvy, že je milosrdná, opravdu neplatí. Každý má právo znát pravou skutečnost, aby na ni mohl odpovídajícím způsobem reagovat.

Jeden známý mi kdysi vysvětloval, že své manželce, kterou léta s různými ženami podvádí, nemůže říci pravdu, protože ji má rád a nechce jí tím ublížit. V tisíci obměnách se takto zdůvodňují všechny lži, aby se jim dal vzletný morální kabát. Lež ale zůstane lží a stačí odkrýt, proč kdo lže. Vždy proto, že se bojí reakce na pravdu, bojí se odsouzení, křiku, pláče, výčitek, výhrůžek. Lež toto vše na čas sice oddálí, ale protože je jejím osudem "prasknout", stejně to jednou přijde. Každá lež totiž spotřebovává spoustu energie: Nejdříve je třeba ji vymyslet, pak si ji pamatovat a někdy je třeba ji udržovat dalšími nepravdami, což se za čas začne vymykat kontrole. Ten, kdo lže, pak stejně žije v neustálém strachu z vyzrazení a platí, že to, čeho se bojíme, si přitahujeme. Centrem komunikace je pátá čakra, která je umístěna v krční jamce. Právě toto energetické centrum je každou lží blokováno. Představte si, že to, co cítíme, co je pravdivé, vychází z našeho nitra a prostřednictvím páté čakry chce být vyjádřeno, vypuštěno ven. Tomu však zabrání strach, a tak nevypuštěná energie zůstává v krku a blokuje další sebevyjádření i komunikaci s vlastním nitrem. Člověk tak nedělá a neříká to, co cítí a co skutečně chce, ale vymýšlí, co by nejlépe zapůsobilo na ostatní. Jde pak o hru, přetvářku a předstírání, namísto skutečného života. Blokace páté čakry se projevuje i koktáním, kašláním, angínami, bolestmi krční páteře a hlavy, poruchami sluchu.

K lásce patří upřímnost a pravdivost, a protože jsme zodpovědní jen za sebe, nejsme povinni své činy a rozhodnutí vysvětlovat a obhajovat je před druhými. Tím se vyhneme spoustě zbytečných výmluv a mlžení. A skutečně je někdy lepší mlčet, ať už ostatní naše volby schvalují, či ne. Stejně následky obdržíme zase jen my a pokud se naučíme dělat a vyjadřovat to, co cítíme, nedokážeme ani odpovědět na otázku "proč". Jediná odpověď je: Protože to tak cítím, protože jsem se tak rozhodl.

Na závěr si připomeneme znovu, že láska a její zářivá energie je řešením i lékem na všechno. Každý má možnost vzít svůj život do vlastních rukou a řídit jej ke své spokojenosti. Není třeba být k někomu loajální, můžeme uzavírat oboustranně výhodné dohody. Není třeba ponižovat druhé či sebe lítostí, neboť každý je strůjcem svého štěstí i průšvihů. Můžeme být lhostejní ke všemu, co se nás netýká, a uspořenou energii využít na vše, co se týká nás samých a co skutečně můžeme ovlivnit. Vše, co je láskyplné k nám samým, je láskyplné a prospěšné i ostatním. Vše, co konáme pod vlivem strachu, poškodí nás i všechny zúčastněné.

Láska je tedy klíčem, řešením, cestou i cílem. Láska k nám samým, kterou se naučíme prožívat, uzdraví naši bolest i utrpení celého světa, neboť od rozzářených láskyplných bytostí se šíří uzdravující proces i na ostatní.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2011.