Na svátek Tří králů, podle lidové víry, připadl i poslední den z dvanácti kritických dnů po Vánocích, přechodu mezi starým měsíčním rokem a rokem slunečním, v době, kdy se rozpadal starý řád. Na dveře domů a stájí se šestého ledna každoročně tříkrálovou křídou psaly iniciály jmen Caspar, Melichar, Baltazar – C+M+B, jména tří "mudrců od východu", kteří se přišli malému Ježíškovi poklonit a tím uznat jeho poslání. Mnozí badatelé jsou však toho názoru, že jde možná o zkratku latinského Christis mansionem benedicat – Kristus ať požehná příbytek. Pro západokřesťanské věřící je 6. leden oslavou Zjevení Páně, což byla, jak bychom dneska řekli, první prezentace Ježíše Krista a de facto začátek křesťanských idejí.

I když důkazy o této přes dva tisíce let staré události chybí, stejně jako chybí důkazy o Kristově narození a Tříkrálový příběh směřuje spíš do oblasti legend, tradice vánočních a velikonočních svátků se zachovává. Přestože už dávno přestaly být jen záležitostí církevních oslav.

Mudrcové od východu

První vyobrazení mudrců v souvislosti s narozením Krista nacházíme na fresce v katakombách sv. Priscilly. Je z první poloviny 3. stol. a podle oblečení (čapka kuželovitého tvaru s cípem přehrnutým dopředu) lze soudit, že jde o mágy Mithrova kultu, velmi rozšířeného v upadající Římské říši. Mágové – jak uvádí Slovník symbolů (staropersky magu), jsou kmenem nebo kastou Médů s kněžskou funkcí. Takže mágové znamená v latinském úzu prostě kněží (Apuleius), kterým už antika připisovala astronomické a okultní znalosti a magické schopnosti. Vývoj legendy o Třech králích nastínil Tertullianus (kol r. 200 př. n. l.), který mluví o mázích jako o králích s odvoláním na starozákonní proroctví –"Králové ti přinesou dary", "Přijdou knížata z Egypta". "Země Maurů napřáhne ruce k Bohu". Původně jich bylo snad víc, prý až šest, nebo dokonce dvanáct, ale postupně jejich počet klesal, až se ustálil na trojici. Jména Kašpar, Melichar, Baltazar se natrvalo ujala až v 8. století. Věkové rozdělení – mladík, muž a stařec. Teprve mnohem později vzniká hypotéza, že reprezentují tři tehdy známé světadíly Asii, Afriku, Evropu. Mapovat události, které se odehrály dávno a dávno, hledat v propasti času je pro badatele úkol téměř nadlidský a pro nedostatek podkladů sotva kdy řešitelný. Pro křesťanský svět jsou potvrzením existence tří mužů, putujících do Betléma, ostatky, které v r. 1164 přivezla družina Reinharda z Dasselu do chrámu v Kolíně nad Rýnem z kostela sv. Eusrogia v Miláně. Ale opravdu jsou jejich? Na druhou stranu pravost Kumránských svitků, které po 2. světové válce nalezli kočovní Beduíni, kde kumránská sekta esejských mluví o Jesajovi, který se stane Mesiášem, bude pronásledován, ukřižován, vstane z mrtvých a spasí svět, a jejichž stáří se odhaduje na víc jak dva tisíce let, byla prý ověřena. Takže co s tím?

Je lépe být Herodovým vepřem než synem

Tak měl podle Macrobia reagovat římský císař Augustus, když se dozvěděl, že král Judeje, Herodes Veliký (62 - 4 př. n. l.), nechal prý povraždit 4444 chlapečků ve věku do 2 let narozených v Betlémě a jeho okolí v době, kdy byl podle legendy ohlašován příchod krále Židů. Herodes nechal pro jistotu zabít i svého syna. Vojáci prý podřezávali děti jako vepře. Zbytečná smrt, pravé dítě mu uniklo. Josef s Marií a Ježí-šem, podle křesťanské legendy, uprchli do Egypta a Herodes vstoupil do legend jako vrah. Ať už za jeho vlády Judea jakkoliv vzkvétala, ať zakládal sebekrásnější města a nechal obnovit jeruzalémský chrám, jeho čin už to nesmaže. Možná, že to tak bylo, možná, že to bylo jinak. Faktem zůstává, že se v té době Římané chystali Judeu podrobit a že Herodes byl král orientovaný na Řím. Byl vazalem císaře, jehož říše se rozkládala. V tom čase, podle Matoušova evangelia, se na scéně objevují tři mudrci od východu. Přicházejí do Jeruzaléma, kde hledají novorozeně, budoucího krále Židů, kterému se chtěli poklonit. "Kde jest ten narozený král židovský? Neboť viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce." A to chtěl vědět i Herodes. Takže si mudrce povolal a požádal je: "Jdouce vyptejte se pilně na to děťátko a když naleznete, zvěstujtež mi, ať i já přijda, pokloním se jemu." Léčka mu nevyšla.

Mudrcové, protože "..od Boha napomenuti jsouce ve snách, jinou cestou vrátili se do krajiny své…". Po jejich odchodu varoval archanděl Gabriel Josefa: "Vstana, vezmi děťátko i s matkou jeho a utec do Egypta a buď tam, dokud nepovím Tobě; neboť bude Heródes hledati děťátko, aby je zahubil." Herodes se rozlítil a co následovalo pak, víme. Ale to už není příběh Tří králů, ale Ježíšův.

Myrha, kadidlo, zlato

"Hold Tří králů se stává symbolem Ježíšova všezahrnujícího spásného učení, které symbolicky obepíná jednotlivá životní období a díly světa a ve třech darech Tří králů i mnohotvárný a významný myšlenkový statek."

Myrha, kadidlo a zlato, dary, které mudrci položili dítěti k nohám, jsou zároveň i symboly. Zlato – jako králi příslušející poklad moudrosti, kadidlo jako oběť a modlitba, protože jeho dým stoupá k nebesům jako modlitba. Myrha – čistota uchovávající sebeovládání. Jiné výklady v nich spatřují symbolické poukazy na Ježíše: zlato – král, kadidlo – Bůh, myrha - lékař. A další výklad – na Ježíšovo utrpení myrha, na zmrtvýchvstání kadidlo a na slávu zlato.

Myrha je vonná pryskyřice z balzamovníku. Dovážela se z Habeše a Arábie a byla velmi drahá. Když se zahřeje, voní po balzámu. Staří Egypťané ji používali při balzamování, vyráběly se z ní léky, mísila se s olejem. Římané ji dávali s vínem jako utišující prostředek odsouzeným k smrti na kříži. Kadidlo je vonná pryskyřice kadidlovníku. Ztuhlá při zapálení příjemně voní. Řeřavé uhlíky se dávaly do nádobek z mosazi. Kadidlo používali i Římané k uctívání svých bohů. Křesťané a Hebrejci, kteří odmítali takto vzdávat poctu římským císařům, byli tvrdě pronásledováni. Kadidlo darované novorozeněti Ježíškovi bylo jako "splnění starozákonního zaslíbení, že pohané uznají Mesiáše za krále a přinesou mu dary." Zlato jako platidlo, ozdoba a symbol něčeho, co má trvalou hodnotu, upozornění na Kristovu důstojnost krále. Ale vraťme se k mágům. Jak už bylo řečeno, pocházeli z východu, zřejmě od perského dvora. V Evangeliu sv. Matouše se však nemluví ani o jejich počtu, ani o jejich společenském postavení. Jsou to mudrci beze jména s úkolem najít novorozeně, budoucího krále králů na zemi. Do Betléma je vedla hvězda. Ani později se o nich příliš nemluví. Splnili úkol a vytratili se. Jako tři mágy je uvádí ve 3. století také řecký spisovatel a teolog Origénes. Teprve později, někdy v 8. století, získávají tyto postavy s tajemstvím svá jména a postavení. Valburga Vavřinová v Encyklopedii Vánoc píše:

"Podle některých pramenů byl Baltazar považován za knížete z rodu Sasanidů a znalce knih svatého Zarathuštry, Kašpar znal umění výpočtu tajemných drah hvězdných těles, Melichar byl povolán, aby sebral a nově zapsal svatou knihu učení Zarathuštry, řecky Zoroastré, zapsanou zlatým písmem na hovězí kůži, která se ztratila za války s Řeky. Všichni tři věřili, že na konci lidských časů se objeví Mesiáš. Příslibem a zprávou měla být nová hvězda zářící na obloze nad jeho rodištěm. Urození betlémští návštěvníci by tak sice nebyli králi v pravém slova smyslu (například v angličtině se dodnes tradují jako tři mágové), ale proroky, vykladači snů a vzdělanými úředníky. Protože radami takových mužů se řídili králové, byli to vlastně oni, kdo vládl rozsáhlým říším."

My Tři králové, my jdeme k vám

Legenda o Třech králích se stala ve středověku velice oblíbenou oslavou Tříkrálového dne. Po staveních a chalupách chodili koledníci, zpívali náboženské písně, udržovaly se obyčeje. Někde se udržují dodnes. Šestý leden byl také připomínkou proměny vody ve víno. K vodě se v tom dni váže vůbec mnoho pověr. Například – aby byl člověk zdravý, měl by se o tomto svátku ponořit do ledové vody potoka, řeky či rybníka. Od nemoci pomáhala tříkrálová voda posvěcená v kostele a vypitá nalačno. A bylo také už zmiňované žehnání příbytků, kterému napomáhaly právě iniciály K+M+B, nakreslené svěcenou křídou, vykuřování kadidlem, rozdávaly se tříkrálové lístky, a svaté poutní obrázky, jako dík štědrým dárcům. Jezuité pak zavedli tradici tříkrálového divadelního představení.

Toto je jen velice letmý pohled na Šestý den lednový Tříkrálový, o kterém V. Vavřinová ve své nadmíru zasvěcené a velmi čtivě podané Encyklopedii Vánoc, říká: "Klaněním mudrců, o němž se zmiňuje pouze Matoušovo evangelium, byla národům oznámena existence Ježíše Nazaretského, Syna Božího, který přišel na svět jako člověk. Západoevropská lidová víra spojila ve středověku tento den s legendou o cestě "Třech svatých králů" za malým chlapcem narozeným v betlémském chlévě na seně."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2011.