Čas, kdy neodvratně odchází léto i podzim a nastupují chladnější měsíce, v nás může vyvolávat nostalgické pocity. Ale jako všechno špatné je na něco dobré, tak i tuto roční dobu můžeme prožít v radosti z práce na sobě. Můžeme totiž pracovat na své imunitě. Jsme přesvědčeni, že nejlepším imunitním tréninkem je otužování (velmi cenné informace se lze o tom dočíst v knížce Imunitní trénink od dr. Hermanna Geesinga).

K tomuto účelu lze použít sprchu, ale mnohem lepší je přírodní voda jako rybník, nebo ještě lepší řeka. Sprchování však mají k dispozici téměř všichni. Panuje mylný názor, že otužování je náhlé vlezení pod studenou sprchu. To možná až později, ale na začátku stačí po příjemné teplé vodě pustit si trochu méně teplou, aby naskočila husí kůže. To je právě imunitní reakce. Dvakrát, třikrát to při sprchování zopakovat, to postačuje. Otužování provádíme každý den ráno. Po této základní přípravě, trvající 1 - 3 měsíce můžeme vyzkoušet otužování v přírodě.

Jak se začít otužovat

Július: Všechno je otázka myšlení. Vzpomínám, jaké obavy se mi honily hlavou v době, když jsem začínal s otužováním. Že nastydnu, nastydnou mi ledviny, dostanu revma, alergii na chlad atd. Všechny tyto a jim podobné myšlenky jsem musel postupně z hlavy dostat pryč. Už skutečnost, že lezete do rybníka v říjnu, což je doba výrazně po koupací sezóně, vyvolávala provinilé pocity, že jsem nenormální, o co se to vlastně snažím. Tím chci říct, že otužování je hlavně záležitost mysli.

Beáta: Já bych řekla, že taktika je jednoduchá. Postupně od léta přes podzim nepřestávat s koupáním a vydržet až do zimy. Tělo si postupně přivyká a nemá z toho žádny šok.

Július: První rok to už v listopadu vypadalo velmi nadějně, že to dopracuji až do ledu, ale plány mi zhatili rybáři tím, že mi vypustili rybník. Další rok jsem to dotáhl až do ledu. Byl jsem tím tak nadšený, že jsem hned chtěl na Štěpána mezi otužilce na Střelecký ostrov. Tam mi při zápisu oznámili, že takových bláznů mají tady dost. Chtěli po mně potvrzení od lékaře, že jsem v pořádku po zdravotní stránce. Nechápal jsem, proč by mi měl někdo potvrzovat, že se cítím naprosto zdráv a v pořádku. Tam jsem si všiml, jak téměř všichni otužilci, kteří už absolvovali plavání, úžasným způsobem "klepou kosu". To mě trochu zklamalo, protože jsem si myslel, že oni to zaplavou a pak jsou v naprosté pohodě, jako kdyby se nic nedělo. Lidé, co tím prošli, však tvrdí, že právě to klepání nejlépe trénuje imunitní systém. Později jsem ještě absolvoval křest ve Vltavě (za ideálních podmínek; vzduch –3°C, voda +1°C) u otužilců z Prahy 4. Pochopil jsem však, že tudy cesta nevede. Již v té době chodila se mnou do rybníku i Beátka, která si s tím nedělala žádné starosti, protože viděla, že se mi nic špatného nestalo, naopak začaly mizet moje staré problémy (senná rýma, 2 x do roka chřipka, na jaře zpívající a pískající průdušky a celá řada dalších potíží). Prostě tam vlezla a hned zažila silné osvěžující pocity.

Naše otužování

Od těchto prvních krůčků uplynulo asi 15 let a od napsání první verze tohoto článku asi 5 let. Za těch pět let se stalo to, že oproti rybníku jménem Kukalák, kde jsme lezli do ledové vody, si postavili lidé hezký domeček. Nám ale bylo nepříjemné se svlékat přímo před jejich okny. Dnes k otužování používáme náš bazén. Na zimu jej připravíme tak, že vypustíme vodu pod trysky, čerpadlo schováme dovnitř a do vody nedáme žádné chemikálie. V zimě, když přituhuje, tak jednoduše u schůdků sekáme díru. Před vstupem do vody si vždy 10 - 15 minut zacvičíme. Naše otužování obsahuje kromě samotného lezení do studené vody ještě běhání nebo cvičení, práci s představami, reflexní terapii a zpěv mantry.

K rybníku bylo asi 800 m, což je ideální vzdálenost k zahřátí na optimální teplotu. Rozproudění krve má velký význam, jinak by mohlo dojít k silnému podchlazení slabších částí těla. Běhání ani cvičení se však nesmí přehánět, hlavně kvůli srdci, které příliš rozběhnuté by mohlo pozdě zareagovat na zúžení cév chladem a mohlo by se poškodit. Toto riziko nehrozí při postupném zvykání organizmu. Před vstupem do ledové vody děláme takové zvláštní cvičení na rozproudění životní energie v těle. Pracuje se při něm s představami toku životní energie po meridiálních dráhách a zpívá se mantra ÓM MANI PADME HÚM. Je to jakési zjednodušené meridiální dýchání.

Jednoduché meridiální dýchání

Dá se využít i v jiných životních situacích, například silně stresových, při běhání, velkém vyčerpání atd. Okamžitě zvyšuje kondici, protože představy podpoří tok životní energie v celém těle. Inspirací pro tuto techniku byly meridiánové cykly v knize Dr. Nadya Coattes Norman Jollyman: Jde o život. I přes usilovnou snahu se nám však nepodařilo jejich metodu naučit, tak jsme si ji zjednodušili. Vycházíme z faktu, že jinové dráhy jsou na neopálené části těla a jangové na těch, které nám sluníčko lehce opaluje (pomůcka na zapamatování ze školení SU-JOK). Podle Číňanů život začíná od plic:

• Zhluboka se nadýchneme a při výdechu si představujeme, že vzduch (energie) teče od plic (jin) po vnitřních stranách obou rukou přes dlaně až do konečků prstů. V konečkách prstů to doslova zabrní. Ze začátku je třeba mít ruce vzhůru v magické pozici ypsilon. Později po delším procvičování nevadí, když jsou ruce spuštěny dolů.
• Přes konečky prstů po vnější straně rukou, ramenními pásy, šíji až na vrcholek hlavy nasáváme (nadechujeme) jangovou energii ze Slunce.
• Z vrcholu hlavy po zádech, zadních stranách stehen, lýtkách a vnějších kotnících až k palcům a prstům (jangová strana) vydechujeme energii.
• Středem chodidla (reflexní ploška ledvin) nasáváme (nadechujeme) jinovou energii Matky Země a představou ji vedeme po vnitřních stranách nohou, pánví, břichem až do plic, načež se celý postup cyklicky opakuje, nejméně třikrát.

Když nahradíme vydechování zpěvem prastaré mantry ÓM MANI PADME HUM, vložíme do procesu velmi účinné a pozitivní vibrace (zvuk je vibrace). Velkým chladem zúžené energetické kanálky (meridiány) se okamžitě uvolní, co je pociťováno jako velký příliv tepla.

První pobyt ve vodě je docela krátký, tak půl minuty až minutu.

Následuje zase meridiální dýchání, po kterém se znovu vejde do vody. Tentokrát již v ní setrváme delší dobu (1 - 3 min.). Pobyt ve vodě se minimálně 2krát zopakuje, a po každém vystoupení se provádí zjednodušené meridiální dýchání.

Ve vodě, aby mysl nepanikařila z ledové vody, soustředíme pozornost do bodů na mikrokosmické dráze a postupně si je všechny v představách projdeme (Mantak Chia: TAO A LÉČIVÁ ENERGIE). Pro jednoduchost: hlavní je dokázat v té ledové vodě zhluboka dýchat. Netrénovaní lidé se prostě vlivem šoku ze studené vody nedokážou zhluboka nadechnout. Tím pádem i energie čchi přestane obíhat.

Na podzim, když ještě není led, je možné plavat, ale pozor! Pohyby jsou plynulé, spíše pomalé, aby nedocházelo k nadměrnému místnímu odvádění tepla obtékající vodou. Mohlo by totiž dojít k poškození některých nervů. K tomuto tvrzení mne opravňuje osobní zkušenost.

Právě po tom křtu ve Vltavě jsem se předváděl a rychle plaval několik minut sem a tam. Po několika dnech jsem zjistil, že mi znecitlivěl palec pravé ruky. K němu se pak přidal ukazovák a půlka prostředníku. Pro reflexního terapeuta, pro kterého jsou palce hlavním pracovním nástrojem, to bylo vskutku nepříjemné zjištění. Nepodléhal jsem panice a hledal řešení. Asi po měsíci a půl mne napadla myšlenka – přednášíš o pozitivním myšlení druhým, tak teď pomoz sám sobě. Poděkoval jsem za tuto zkoušku a položil si otázku: "K čemu mi má tato zkušenost posloužit?" Po určitém čase přišla odpověď: "Nesnaž se cítit palcem to, co mačká, ale vnímej jím, co cítí klient". Do jednoho týdne od tohoto rozhodnutí necitlivost úplně zmizela. Nyní dokážu vnímat bolesti, které klient při mačkání pociťuje.

Studená voda prověří, zda je člověk volným kanálkem pro tok životní energie a spolehlivě ukáže na slabá místa. Například mne ze začátku, ale všiml jsem si toho už při saunování, po ponoření do studené vody až bolí řiť. Tento blok jsem zlikvidoval během měsíce mačkáním reflexní plošky řiti a páteře přímo ve vodě.

Beáta: U mne studená voda vyvolávala bolesti v zápěstích, protože jsem v tom čase měla zablokovanou krční páteř a zápěstí jsou reflexní zónou krční páteře. Po týdnu mačkání reflexních plošek krční páteře tyhle pocity zmizely.
Ještě jedna věc je velmi důležitá. Do studené vody je lepší vstupovat bez plavek, aby nedocházelo k většímu podchlazování pánevní oblasti oproti ostatním. Zejména při teplotách pod minus pět stupňů Celzia mokré plavky rychle tvrdnou.

Některé postřehy

• doba zahřívání běháním nebo cvičením před vstupem do vody se neustále zmenšuje a v současnosti již není nutná a přesto se v ledu cítíme velmi dobře,
• ženy se bojí gynekologických potíží, které by si mohly otužováním přivodit; z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsem se určitých, i když drobných potíží naopak otužováním zbavila, na gynekologické prohlídce jsem nebyla víc než 20 let,
• čistota vody v rybníku se ukázala jako nepodstatná, protože imunitní systém je natolik odolný, že si s tímto vlivem hravě poradí,
• podobně obavy z nastydnutí jsou úplně zbytečné; to, čemu se běžně říká nastydnutí, je normální očistný, vyvrhovací proces organizmu, při kterém dochází k poškození sliznic, kterými by do těla mohla proniknout infekce; pokud je výborná imunita, velmi lehce si s touto infekcí poradí,
• nyní, po letech otužování, lépe snášíme nejenom nízké teploty, ale i velká horka,
• celoročně jsme bez nemocí a s pevným zdravím se zvýšila i psychická odolnost.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.