Zachytí-li média něco nesmyslného o zákonech duchovní dimenze, okamžitě to zlomyslně roznesou po celém světě. Tak se stalo s výrokem jednoho ze zachráněných chilských horníků, který si myslí, že o ně Bůh a Satan zápasil a Bůh vyhrál. Podstatu této naivní nepravdy může odhalit i obyčejný čtenář českých pohádek. V žádné pohádce nezápasí čert s Bohem, ale vždy jen s andělem. A čert neusiluje o získání chatrného a dočasného těla, ale vždy jen o to, co má v člověku nadčasovou hodnotu, neboli o duši.

Médiím se zalíbila tato z duality hmoty do duchovní dimenze nevhodně přenesená představa Boha-Podstaty světa, který s něčím zápasí, protože je matoucí. Skutečný Živý Bůh, který je původcem a příčinou hmotného světa (vesmíru), nemá a nemůže mít ve "své váhové kategorii" protivníka, který by s ním mohl v čemkoliv zápasit! Ani jediný atom ve hmotné dimenzi světa, tedy ve vesmíru, se nepohne bez vůle své Příčiny, neboli nemůže se vymanit z působení Jeho Řádu! Také v nehmotné duchovní dimenzi stvoření nemůže žádná bytost působit, ba ani existovat bez vůle Boha-Podstaty světa. Včetně Satana. Kdekoliv tedy Satan vyvíjí svůj vliv, je to jen z dopuštění Podstaty světa a tento vliv má v chodu stvoření smysluplné zapojení. Mnoho lidí si výše uvedené chce ověřit v knihách psaných pod vlivem Ducha Pravdy. Může si tedy ověřit výše uvedený "poměr sil" mezi Bohem a Satanem třeba ve starozákonní knize Jobově. Tam je jasně řečeno, že Job byl "z rozhodnutí božího" na vymezený čas vydán pod vliv Satanova působení, který mu způsobil ony rány Jobovy. Prostřednictvím reakce na tyto zdánlivě nespravedlivé údery osudu má být dle bible prověřena jeho vnitřní duchovní kvalita. Princip jednoho nedělitelného a absolutního Hybatele tohoto i neviditelného světa je možné také rozpoznat z podobenství Nového zákona. Tam Ježíš apoštolům v podobenství o vrabcích jednoznačně říká, že ani vlas z hlavy nespadne nikomu bez vůle jeho Otce! Tedy bez jeho dopuštění. Satan není žádným protihráčem božím, ale jen po dobu vývoje lidských duchů ve hmotnosti převzal roli "zkušebního komisaře". Aby v této roli mohl být dostatečně tvrdý, musel po dobu trvání hmotnosti odložit vibraci lásky.

Skutečný boj

V případě zkoušky chilských horníků Satan svou roli rozehrál a svůj boj ovšem skutečně rozvinul. Nikoliv však s Bohem, ale s dušemi horníků a jejich neviditelnými pomocníky. Projevilo se to tak, že se po vzniku závalu začali hádat. Kdyby anděl strážný vedoucího směny v něm neprobudil rozum a duševní sílu, pomocí níž se mu podařilo zavalené zorganizovat, uklidnit, kdyby jim nevlil do duší energii víry neboli pozitivního očekávání, a tím vůli k přežití, kdo ví, jak by to dopadlo! V rovině zápasu těchto sil je nutné hledat onen duchovní boj. Bylo to úsilí o nalezení optimálního chování zavalených. Jinak řečeno o nalezení Pravdy v konkrétní situaci. Což znamenalo zvládnutí egocentrického bezohledného sobectví, které jako pokušení v krizích Satan vždy vyzařuje. Toho egocentrického sobectví, které se zdá neomezeně vládnout světem! A dokonce je jako "pravda trhu" materialisty a skeptiky nenápadně oslavované. Jestliže jsme se na konkrétním příkladě mohli přesvědčit, jak by vyprošťování dopadlo, kdyby sobectví převládlo, mělo by nám dojít, kam vede za jakýchkoliv podobných okolností. K tomu je nutné přičíst i ten faktor, že Satan by nepochybně použil negativní mentální energii zasypaných k zamlžení rozumu záchranářů na povrchu. V důsledku toho by se "lidskou chybou" netrefili prvotní sondou do závalu. Tedy zápas andělů se Satanem se skutečně odehrál, ale v duších zasypaných..

Druhý skutečný boj, hru o duše zaměstnanců médií a přihlížejících, rozehrál Satan celosvětově. Šlo o výklad události. U nás byl média řídící duch pěkně vidět na střihu vysílání záběrů TV Nova. Když byli horníci vyproštěni na povrch, poděkovali Bohu pokřižováním se. Pozorný pozorovatel si ale mohl všimnout, že při střihu těchto reportáží prostřednictvím TV Nova byl vždy obraz střihačem okamžitě ukončen, jakmile vytažený horník zvedl ruku k pokřižování! Naši předkové říkali, že se kdosi něčeho bojí "jako čert kříže"!

Symbol duchovních principů

Protože na zuřivé útoky od určitých lidí na znamení křesťanského kříže je možné stále u nás narážet, pokusím se zformulovat, proč se tak děje. Podle těchto "dle vlastního názoru moudrých" se má symbolu kříže oslavovat mučící nástroj, mrtvé lidské tělo, má se předhazovat lidem utrpení, kterého mají i tak dost. Jsou to krycí zastírací argumenty pro podstatu odporu k symbolu. Skutečné důvody útoků těchto na křesťanský Kristův kříž ale leží jinde. Jak je známo, každý symbol nebo erb vyjadřuje grafickou formou určité principy, jichž je bezeslovným výrazem. U křesťanského kříže to zejména jeho arciprincip, kterým se křesťanství odlišuje od všech ostatních náboženství ve světě. Do postavení úhelného kamene je postaven princip sebeobětování se ve prospěch druhých, zejména slabých a vývojově zpožděných. Je kontrastem biologického "práva silnějšího" v zákonu džungle! Princip vlastní oběti pro jiné je postaven na neochvějné víře v konečnou spravedlnost a kopíruje vztahy mezi bytostmi duchovní dimenze, lidově nebe! Skutky sebeobětování kompenzují Ježíšovi následovníci jednak svou vlastní minulou i současnou nedokonalost (aby byla naplněna spravedlnost), jednak vyjadřují přesvědčení, že obětované mu bude nepředstavitelně spravedlivým Bohem vyrovnáno po smrti těla! Tak jak vzoru tohoto principu, Ježíši Kristu! Ježíšovi následovníci tedy prohlédli, že jinak by nebyla "nahoře" Spravedlnost! Ale vidoucí ví, ona je, a jaká! Dále jsou v kříži vyjádřeny i další symboly duchovních přístupů ke světu, jako že:

• život lidského těla končí stejně vždy smrtí;
• život je vždy spojen s utrpením, které si lidé nemají navzájem přidělávat;
• spravedlnost na tomto světě není;
• člověk se má bez ohledu na bolestné následky na tomto světě řídit boží vůlí;
• smrtí těla existence člověka nekončí.

Nenávist ke kříži

Z odporu k těmto principům se odvíjí nenávist k symbolu. Jak se asi líbí sebestředným sobcům princip sebeobětování? Jak se asi líbí lidem, kteří konzum tělesnosti považují za smysl svého bytí, připomenutí smrti? Jak se asi líbí pachatelům utrpení připomínání, jak ono druhé bolí? Jak se asi líbí pachatelům "spravedlnosti světa" připomenutí jejich nespravedlností, ač to činí přesně podle litery pozemského práva? Jak se asi líbí těm, kteří v sobě cítí božské, tj. právo na vlastní vůli jako jedině správnou, když je jim symbolem připomínána nějaká vyšší? Jak se asi líbí symbol těm, kteří nevěří na vyšší spravedlnost a těší se na to, že smrtí těla vše končí, když je jim připomínáno, že "skutkové jejich na ně na druhé straně čekají?" Vždyť každý chce věřit tomu, co si přeje, aby bylo! Takto uvažujícím působí symbol kříže zle. Není divu, jejich nitro je pod vlivem toho, jehož vliv Ježíš překonal. Proto jim leze na nervy symbol, který ruší falešný klid jejich nitra. Tak takový symbol vystřihnou, kde se dá. Kříž vystřihuje tentýž typ lidí, kteří za bolševika vydávali směrnice pro vánoční besídky. V nich byla vyjmenovávána slova, která se smí či nesmí vyskytnout ve veřejně hraných koledách! A tak v dobách normalizace pod heslem pokroku redukovali "osvětáři" české koledy prakticky jen na tu jednu, socialistickou. Tu o tetě, která léta peče na Vánoce vánočku pro kočku.

Zasypání chilských horníků však přece jen symbolickým poselstvím pro svět je. Ukazuje, že úspěšné pro všechny je, když se lidé v jakékoliv nouzi spojí, zorganizují se a věří v pozitivní východisko. Dále že lidé, kteří jsou "nahoře", mají umem a prací nalézt cestu k těm "dole". I pro ně nahoře to pak bude výhodné, protože "jakou měrou těm dole měří, takovou jim bude měřeno". Zase skrze pomoc od sil nehmotných dimenzí. Protože spravedlnost Hybatele stvoření je nepředstavitelně dokonalá a nikdo nemůže přijít o svou mzdu!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2010.