Název článku vznikl pod dojmem zděšení, které ve mně vyvolal dotaz pacientky, zda je správné, když u její kombinace onemocnění (karcinom prsu a ekzém) volí kožní lékařka po konzultaci s imunologem u léčení ekzému imunosupresi.

Důvodem ke zděšení je povědomí o tom, že předpokladem pro úspěšné léčení rakoviny je co nejlepší výkonnost imunitního systému. Zarážející je, že přestože dva lékaři dali hlavy dohromady, navrhují léčebný postup, který u ekzému nic nevyřeší a přes nekontrolovanou rakovinu pacientku nejspíš zabije. Podívejme se, proč tento odsudek...

Zkušenosti s léčením rakoviny v posledních letech formují názor, že bez dostatku aktivních lymfocytů, které napadají a ničí nádorové buňky, zřejmě ponejvíc ty, které jsou "zraněné" dobře zvolenou léčbou, je jen malá naděje, že by pacient mohl nad nemocí zvítězit. Účinné léčení rakoviny proto může být postaveno pouze na co nejlepší výkonnosti imunitního systému. Popsané počínání imunologa je v jasném rozporu s tímto principem.

Píši tento článek proto, že využívání imunosuprese se u imunologů rozmáhá a narůstá tendence ji aplikovat u všech větších projevů autoimunitních onemocnění. Protože jde s největší pravděpodobností o důsledek marketingových snah dealerů farmaceutických firem, nemá smysl se pokoušet napsat toto odsouzení "zločinného" počínání do odborného lékařského časopisu (všechny jsou financované farmaceutickými firmami). Článek by měl zcela logicky vyvolat potřebnou odbornou diskusi, ale nevyvolá ji, protože cenzura je vůči   kritické diskusi tak silná, že článek nepustí k uveřejnění.

Pro pacienty bude proto užitečnější, že píši článek do PHOENIXu, kde je naděje, že si čtenáři nebudou přečtenou informaci nechávat jen sami pro sebe, ale budou ji jako varování šířit dál.

Potlačování funkcí imunitního systému

Napřed k imunosupresi jako metodě potlačování funkcí imunitního systému. Užití této metody má oprávnění a je nutné při transplantacích orgánů, kdy je nezbytné zajistit, aby buňky imunitního systému nenapadaly tkáň transplantovaného orgánu a nemohly ho zničit. To je jediné nutné využití imunosuprese.

V tomto případě jde o naprosto nevyhnutelné vyřazení imunitního systému z funkce, které je podmínkou pro přežití pacienta. Je to přežití za cenu ztráty odolnosti vůči infekčním chorobám, které se neustále vyskytují v našem okolí. Tlumení funkce imunitního systému je spojeno také se zákazem použití kyseliny listové, B6 a B12 k prevenci postižení civilizačními chorobami (dále jen CCH). Tomu je třeba rozumět tak, že pacientovi transplantace orgánu umožňuje přežití, ale dělá z něj "skleníkovou květinu", kterou je třeba chránit před infekcemi, což se většinou daří, ale proti postižení CCH nemá, kromě nekouření, ochranu vůbec žádnou. Použití metody imunosuprese k potlačení "nadměrně aktivního" imunitního systému u autoimunitních onemocnění je důkazem katastrofální lékařské neznalosti dané problematiky. Jde o takovou míru neznalosti, že lékařům, kteří imunosupresi v těchto indikacích navrhnou (i bez kombinace s rakovinou), by měl být odebrán diplom.

Mechanismus vzniku autoimunitních onemocnění

Podívejme se na poznatky medicíny, které vysvětlují mechanismus vzniku autoimunitních onemocnění a potom i na to, co způsobilo, že o těchto poznatcích lékaři nevědí. Je to opakování poznatků o homocysteinu (Hcy) a poruchách jeho metabolismu, tentokrát z trochu jiného úhlu pohledu, než byly výklady předchozí. Pro lepší názornost použijeme stejného vyobrazení se schématem metabolismu Hcy, který byl ve PHOENIXu otištěn v minulosti, a který lze vidět i s výkladem na videotelevizi Cesty k sobě (Biochemické zdraví a YouTube): Chod biochemického cyklu, v němž Hcy vzniká a jakmile splní své úkoly, má se ihned přeměnit v neškodné látky, je u většiny lidí v civilizaci narušen. K narušení dochází proto, že do buněk se nedostává potřebné množství vitamínů (kyselina listová, B6 a B12), které jsou nezbytné pro normální fungování enzymů, jejichž úkolem je přeměňovat Hcy v netoxické látky. Toto normální fungování dostalo název Biochemické zdraví.

Cyklus má ještě jednu funkci, která nebyla v minulých výkladech dostatečně zdůrazněná, a to je dodávání metylových skupin (-CH3) do buněk. Při nedostatku zmíněných vitamínů je narušená i tato funkce. Částice -CH3 slouží v buňkách jako stavební kameny pro syntézu bílkovin. Není li v buňkách dostatek kyseliny listové a B12, nemůže plnit své poslání enzym, který v uzlovém bodě, kde k cyklu přichází kyselina listová, má od ní odebrat metylovou skupinu (kyselina listová je hlavní dárce těchto skupin) a připojit ji k Hcy, čímž se uskuteční biochemická reakce jeho přeměny na methionin. Předchozí výklady směřovaly k pochopení, že touto přeměnou vzniká z toxického Hcy netoxický methionin.

Dnes se zaměřme více na jinou část děje: dalším článkem přeměn v cyklu je S adenosyl methionin. Při přeměně z methioninu přebírá S adenosyl methionin metylovou skupinu a předává ji při své přeměně na S adenosyl homocystein do nitrobuněčného obsahu, aby buňka měla z čeho syntetizovat bílkoviny (a DNA).

Jestliže z cyklu přechází do nitrobuněčných struktur, na nichž mají probíhat reakce syntézy bílkovin, příliš málo metylových skupin, vzniká málo bílkovinných částic, které mají kolovat v krvi a plnit důležitou funkci zachytávání částic Hcy kolujících v krvi. Toto navazování částic Hcy na bílkoviny kolující v krvi je jednou ze součástí mechanismů udržování stálosti vnitřního prostředí v organismu (homeostáza) a ochrany před jeho toxicitou.

Pokud je kolujících bílkovinných částic v krvi málo, nezachytí se na nich všechen Hcy a část ho koluje v krvi ve volné podobě. Nenajde li volný Hcy při kolování v krvi volné bílkovinné částice, začne se náhradou vyvazovat na bílkoviny různých tkání a orgánů. Při tom se projeví jeho působení toxické látky: svou toxicitou bílkovinu v tkáni "poznamená", čímž je z ní rázem pro imunitní systém látka cizorodá, kterou má za povinnost jako vetřelce zničit.

Proti takto změněným bílkovinám ve vlastních tkáních posílá imunitní systém své obranné "vojsko", jehož bojovým úkolem je "vetřelce" zničit. Imunitní systém tak napadá součásti těla, které by měl za normálních okolností chránit. Místo toho jeho části ničí, protože je nepoznává. Logickou volbou při řešení takto vznikajícího problému by mělo být co nejrychlejší obnovení normálního fungování imunitního systému. Nejsou na to chemické léky, ale potravinové doplňky přírodního původu to umějí zvládnout.

K dalšímu hodnocení použití imunosuprese k řešení těchto situací použijme úhel pohledu, který nastoluje základní lékařská poučka z etického kodexu: "Všude, kde je to možné, má lékař léčit příčinu nemoci a nikoli pouze její příznaky!" Rozebereme li případ, který probíráme, pak projevy poškození tkání toxicitou Hcy jsou jen příznakem, zatímco porucha v dodávání metylových skupin je vlastní příčina spojená s další ještě větší, a tou je porucha v metabolizaci Hcy v důsledku nedostatečného příjmu kyseliny listové, B6, případně ještě B12 ze stravy. Imunosuprese tedy není v žádném případě kauzální léčení.

Máme tak před sebou další případ, kdy lékaři neléčí příčinu nemoci, ale pouze její příznaky, protože je to pro ně výhodné. Ekonomickou výhodnost setrvávání u pouze symptomatického léčení CCH lze spatřovat v tom, že to je spojené s provizemi za předepisování chemických léků. I tady lze názorně ukázat přímo na mechanismech vzniku a rozvíjení nemoci, kde je vlastní příčina, kterou je třeba zasáhnout a co je pouhý příznak, na který se vrhají někteří naši lékaři. Jejich způsob léčení CCH stále silněji potvrzuje, že zdravotnictví má silnou tendenci "si nemocné pěstovat", aby bylo komu předepisovat léky a inkasovat provize za splnění úkolů, jejichž zadavateli jsou dealeři farmaceutických firem.

Konečně účinná prevence - PPoZ

Toto zjištění vyzdvihuje genialitu pacienta, který přišel s nápadem "tak si udělejme paralelní péči o zdraví" (PPoZ). PPoZ funguje již třetím rokem. Postupně vytváří síť detašovaných pracovišť, která nahrazují to, co ve zdravotnictví chybí: účinnou prevenci CCH a jejich kauzální léčení. K zařazení do sítě PPoZ se hlásí stále noví adepti, kteří po proškolení nabízejí ve svých regionech stejnou činnost, jakou již 15 let poskytuje úspěšně naše pražská poradna. Výročí dávají příležitost k bilancování. Praxe potvrzuje, že všechny informace, které lékařské vědě poskytlo objevování příčiny vzniku CCH jsou správné, a nic proti tomu nezmohou dezinformace, které záměrně šíří lékařsko farmaceutická lobby. Množství vyléčených nebo alespoň dobře stabilizovaných pacientů aplikací poznatků o příčině CCH jasně potvrzuje praxí platnost Obecné teorie vzniku CCH a vybízí k následování.

Aby bylo lépe patrné, jaký je význam celého objevu pro lidstvo a jaké výsledky až dosud přinesla jeho praktická aplikace, připravujeme článek, který bude bilancovat vývoj prevence a léčení CCH v uplynulých padesáti letech se specifikací k výročím, která by v tomto období neměla být přehlédnuta.                                                                                          

MUDr. Karel Erben
primář poradny pro civilizační choroby,
R.M.A. Centrum, Praha 7, Dukelských hrdinů 17

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2014.