Vánoce jsou vlastně (ještě stále) nejposvátnějším časem v neustále se opakujícím roce naší civilizace. Je to období, kdy bychom se měli opět po roce semknout v nejužším kruhu (rodinném) a znovu si tak připomenout, KDO je pro nás v životě nejdůležitější - stejně jako si připomenout, CO je pro nás v životě vlastně nejdůležitější, což je oproti tomu prvnímu vidět méně, neboť to probíhá pouze na vnitřní rovině...

Během Vánoc se také v souvislosti s tím nabízí možnost ohlédnout se za uplynulým rokem. Rád bych se v následujících řádcích o něco takového zkratkovitě pokusil v širším měřítku nežli v souřadnicích života mého, byť samozřejmě to, co běžně zachycuji, je dáno tím, co mě osobně zajímá.

V letošním roce, jenž se chýlí ke konci, opět do médií prosáklo mnoho zdánlivě revolučních informací týkajících se například přístupu k tělu i duši. Jako by si dav měl pomalu opět zvykat na to, že Země není placatá. Pokud jde o moderní vědce, solární přechod (či tzv. globální oteplování) pokračuje, Václav Cílek se přiklání k příchodu malé doby ledové a ruští vědci hlásí pozoruhodné změny v atomech uhlíku, což se dává do souvislosti se Sluncem. Zaujalo mě, co vše už můžeme vidět v televizi, která je v mnohých ohledech už jinak de facto zavrženíhodná. Také mě nepřestává fascinovat, kde se vzalo tolik moudra na půdě slovenského hip hopu, jenž mě prostě a jednoduše vzal (viz Majk Spirit nebo Suvereno), a to nejsem jinak fanouškem tohoto žánru. Je zajímavé, že jsme si všeobecně na tyto posuny během letoška snad jaksi... zvykli.

Stejně tak je zajímavé, že očekávaná kometa (snad nejvýraznější od roku 1986) má být vidět pouhým okem po celý prosinec 2013 a část ledna 2014 - pokryje se tedy určitě celé období Vánoc (půjde-li vše tak, jak se předpokládá). Tolik symboliky, a nikde o tom nevidím zatím žádné zmínky!

Nyní ještě, po vědě a kultuře, tedy jakémsi kolektivním vědomí, k nitru člověka, do hlubin současné individuální psýché. Výhledy do tohoto roku jsem psal pro lednové číslo 2013 jakoby nedávno, a dnes už píšu prosincovou bilanci 2013. Ano, narážím na to, že na onom mayském "2012 - konec času" opravdu jako by něco bylo. Nestíháme čas, to je zřejmě ta největší vnitřní změna pro většinu z nás - jako bychom ve smršti denních událostí honili splašeného koně a snažili se na něj nasednout. A čím více máme "šetřičů" času, tím méně času nakonec zbývá. Je ta změna i objektivní, vnější? Kdo ví...

Každopádně každým rokem čas - zdá se - utíká rychleji, tudíž Vám všem, milí čtenáři časopisu PHOENIX, přeji s tímto vědomím pevné ukotvení v přítomném okamžiku a plné prožití času vánočního? A nechť Vás zahalí klid a pohoda do takové míry, abyste nabrali sílu pro další rok...

Ilustrace: Jitka Dvořáková

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2013.