Časoprostor je uspořádán fraktálně (pojem fraktálu je velmi dobře vysvětlen v knize "Chaos" Jamese Gleicka, pro názornost viz obr. č. 1 - 2D fraktál, č. 2 - 3D fraktál), a má tudíž uspořádanou nenáhodnou strukturu. Toto fraktální uspořádání lze soudobými vědeckými metodami prokázat a dle mého názoru to z teorií popsaných v uvedené knize více méně vyplývá.

Ostatně fraktální uspořádání prostoru (hmoty) je běžně vnímáno jako téměř samozřejmé.

Podobnost modelu atomu nebo molekuly s modelem slunečních soustav, galaxií a supergalaxií je dostatečně známá.

I ve výše uvedené knize je pro názornost uváděno např. fraktální uspořádání tvarů země, jako je pobřeží, tj. hmoty (prostoru). Toto fraktální uspořádání však zatím není běžně v myšlenkových konstrukcích používáno i pro časoprostor, a tím i pro historii konkrétního člověka, národa, určité kultury, civilizace nebo lidstva, ale i pro vývoj Země, Sluneční soustavy, Galaxie a Vesmíru.

Z teorie fraktálního uspořádání časoprostoru vyplývá, že každý bod časoprostoru lze vyjádřit nejen kvantitativním popisem pomocí časových a prostorových souřadnic, ale má i svoje kvalitativní vyjádření, které je odlišné od jiných bodů časoprostoru. Zároveň však vzhledem k fraktálovému uspořádání všech bodů časoprostoru jsou jednotlivé body časoprostoru, které mají stejnou nebo obdobnou kvalitu. Protože se jedná o čtyřdimenzionální časoprostor, je nutno v této myšlenkové konstrukci uvažovat se čtyřdimenzionálními fraktály.

Astrologie

Teorie fraktálního uspořádání časoprostoru umožňuje vědecké zdůvodnění astrologie. Ta vychází z toho, že časoprostor má nenáhodně uspořádanou strukturu, a tudíž konkrétní čas v konkrétním místě má i svoji kvalitu odlišnou od jiného místa a času, ale zároveň cyklicky se opakující a tudíž předvídatelnou. Na tom je založena astrologie jako vědecká disciplína.

Z pohledu astrologie (ale nejen astrologie, na stejném principu je založen i výklad z karet, I ting, ale i exotičtější způsoby věštění jako např. z vnitřností zvířat, kávové sedliny apod.) má každý bod časoprostoru (konkrétní čas v konkrétním místě) svoji kvalitu, která je vyjádřena vzájemnými vztahy několika základních principů.

Velkou výhodou astrologie ve srovnání s ostatními metodami, díky níž se stala uznávanou a velmi rozšířenou je to, že vztah základních principů pro určitý bod časoprostoru je dán vzájemnou polohou nebeských těles, která byla určena za představitele určitých základních principů (např. Mars - boj, Venuše - láska apod.).

Polohu jednotlivých nebeských těles lze poměrně snadno (s počítačovým programem zcela snadno) spočítat pro jakýkoliv čas a místo v minulosti, nebo budoucnosti.

Nepřesnost astrologických předpovědí plyne z více faktů

Na jednom z prvních míst stojí bezesporu kvalita astrologa (jeho znalosti a intuice). Základním důvodem je však ve velké většině případů nedostatek informací.

Je to velmi podobné jako u meteorologie, u které si nikdo nedovoluje zpochybňovat, zda je to opravdu věda. Přesto její předpovědi budoucnosti jsou v povědomí většiny lidí proslulé svojí nepřesností.

Nedostatek znalosti všech výchozích podmínek způsobuje v některých případech předpovědi počasí značně odchylné od skutečného počasí. Přesto vědeckost metod meteorologie je uznávána i nejskeptičtějšími vědci.

Astrolog většinou pracuje pouze s jedním prvkem systému a na základě výpočtu vzájemného postavení planet pak stanovuje základní principy ovlivňující tento prvek v určitém bodě časoprostoru.

Z toho pak plynou možné nepřesnosti jednotlivých horoskopů nebo astrologických předpovědí. Se stoupajícím množstvím informací o člověku a prostředí, v němž žije (např. znalost horoskopu rodičů, partnera, dětí, ale i národa, země, místa), je možno zpřesňovat horoskop a blíže určovat, jak by se základní principy ovlivňující člověka v určitém bodě časoprostoru mohly konkrétně projevit.

Kvalita určitého bodu časoprostoru, do kterého se bytost inkarnuje, má pro tuto bytost zásadní význam.

Čas a místo narození vymezuje poměrně přesně určitý bod časoprostoru, a ten je nejdůležitějším bodem časoprostoru pro člověka, protože určuje, do které postavy Kosmické hry se bytost inkarnuje. Proto také je přesný čas a místo narození rozhodující pro zpracování kvalitního horoskopu.

Konkrétní postava Kosmické hry pak zase určuje, které principy Bytost s postavou "prožije", se všemi psychickými a fyzickými vlastnostmi, kterými je postava k prožití principů vybavena. Určuje, o které principy Bytost během prožitku této inkarnace obohatí své poznání o sobě samé.

Proto je astrologie schopna určit, které základní principy člověk v dané inkarnaci zažije a také, s nižší mírou přesnosti, kdy. Jak se přesně projeví tyto základní principy a kdy v životě člověka, záleží i na člověku samotném. Znalost kvalitního horoskopu umožňuje člověku prožít si tyto principy vědomě.

Nedorozumění, která často při aplikaci astrologie vznikají, plynou z toho, že lidé chtějí využít astrologii k tomu, aby se prožití těchto základních principů vyhnuli. A to ještě pokud možno tak, že se pokusí změnit vnější podmínky a ne sebe, což je ten základní omyl. Nic jiného než změna sebe při pohledu z úrovně přesahující jediný život nemá smysl.

Tento druh nedorozumění je ostatně charakteristický i pro jiné druhy "předpovědí budoucnosti", což velmi dobře známe z mnoha pohádek, ale zejména z řeckých tragédií. Nejznámějším příkladem je pravděpodobně Oidipus.

Analogie s počasím

Zase bych zde využil analogii s počasím. Znalost předpovědi, že odpoledne bude pršet, neumožní normálnímu člověku zabránit dešti (snad s výjimkou šamanů), ale pomůže mu v tom, že si ráno, když jde z domova, vezme deštník a díky tomu při návratu domů z práce nepromokne na kůži.

Z uvedených srovnání plyne, že astrologie používá přibližně stejně vědecké metody pro své předpovědi jako meteorologie a má i přibližně stejnou - a ze stejných důvodů - ne)úspěšnost.

Důvod, proč jsem věnoval více místa speciálně astrologii je ten, že je dobrým příkladem jednoho z vědních oborů, které jsou zahrnovány mezi pavědu, protože jsou posuzovány pouze z pohledu nejnižší úrovně poznání, z pohledu neúplného modelu jsoucna odpovídající této úrovni poznání. Komplexní znalost úplného modelu jsoucna umožňuje při správném zadávání otázek získat i správné odpovědi.

Znalost struktury systému umožňuje vyvozovat vlastnosti jednotlivých prvků systému již ze znalosti umístění prvku ve struktuře systému.

Je to obdobné jako u Mendělejevovy tabulky prvků, kde zařazením prvků na správné místo tabulky jsme schopni předpovědět vlastnosti prvku, i když vlastní prvek třeba ještě nebyl v přírodě nalezen, případně vytvořen v urychlovačích. Rovněž tak dle vlastností nově nalezeného prvku lze vyvodit jeho předpokládané umístění v tabulce.

Proto alespoň základní znalost kompletního systému, jeho struktury a principů jeho funkce je velmi důležitá pro možnost poznání jednotlivých prvků systému. To je limitem poznání současné vědy, která vychází z modelu jsoucna pouze z pohledu nejnižší úrovně poznání. Nedá se říci, že model je zcela nepravdivý. On je "jen" neúplný. Protože však naše smyslové vjemy a zkušenosti jsou většinou v souladu s tímto modelem, je tento model považován za pravdivý.

Jevy, které nejsou v souladu s tímto modelem, jsou většinou označeny za podvod, halucinace, omyl, výjimečně nábožensky zaměřenou částí společnosti za zázrak. Pokrokovější část vědecké komunity říká, že se jedná o jevy, které jsou založeny na dosud nám neznámých fyzikálních procesech.

Miroslav Zelenka
www.miroslav-zelenka.cz

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2014.