Písemné prameny, nedestruktivní průzkumy i dochované části podzemních staveb na našem území naznačují, že se zde v dávných dobách nacházela rozsáhlá síť vícepatrových sídel propojených dálkovými koridory.

K prohloubení znalostí o historickém podzemí ČR mi skvěle posloužila osmidílná knižní edice "Tajemné podzemí", v níž autoři zmapovali podzemí českých i moravských měst, menších sídel a také jeskynní systémy, využívané lidmi v minulosti k přežití nebo ke kultovním účelům. Díky jejich systematické archivní i terénní práci se ukázalo, že celé území naší republiky je doslova prošpikováno lokálními i dálkovými podzemními chodbami, vícepodlažními labyrinty se sály, pod historickými centry měst také studnami, kanalizací a větracími šachtami, což vše jasně svědčí o tom, že se zde jedná o vyspělé urbanistické komplexy, které však již na mnoha místech kvůli svému vysokému stáří zanikly, a to buď samovolným propadem zvětralých vrstev horniny nebo také zásahy člověka v minulosti, když podzemní chodby začal zasypávat odpadem, stavebním rumem a nebo systematicky zalévat betonem, aby zpevnil podloží nadzemních staveb, pod nimiž se podzemí nachází. Ukazuje se též, že se jedná o rozsáhlé, technicky náročné stavby ražené často v tvrdých horninách, a zcela jistě tu nejde o práci středověkých horníků nebo stavebních hutí, jak se dodnes šíří  v historické literatuře. Naše nedestruktivní průzkumy na území ČR existenci těchto staveb nejen potvrdily, ale navíc ještě doplnily také o poznatek, že byly propojeny s nadzemními technickými stavbami, které však již v minulosti zcela zanikly.

Podzemí začala být obyvatelstvem historických měst později druhotně využívána jako skladovací prostory a sklepy nebo úkryty v době nebezpečí a válek, avšak dálkové koridory a únikové chodby bývaly utajovány. Znalá jejich sítě byla hlavně církev, šlechtické a královské rody, neboť vstupy do podzemí bývaly spojeny s jejich sídly a objekty. Některá rozsáhlá městská podzemí, jako např. znojemské, jihlavské, plzeňské, brněnské či pražské, byla užívána i městským obyvatelstvem, zatímco tajné chodby z podzemí kostelů, klášterů a hradů sloužily přednostně jejich majitelům. Obranný účel chodeb dokládají i různé historické zprávy, jako např. o napadení Znojma za třicetileté války, kdy obyvatelé města, zcela ukryti pod zemí, zde mohli díky funkčním kouřovodům topit a vařit, a tak když tam vtrhli Švédové, našli zcela liduprázdné město pouze s kouřem vycházejícím z průduchů z podzemí ? a to je údajně natolik vyděsilo, že rychle toto "město duchů" opustili...

Co se týče podzemních chodeb apod. v majetku církve, je pozoruhodné, že o nich vedla až do 50. let 20. století evidenci.

K posledním církevním řádům, jež se staraly o podzemí svých budov, patřili jezuité, a proto se některé části podzemí, jako např. ve Znojmě, nazývají "jezuitský vodovod". Jedná se zde o šachtu pod historickým jádrem města, jež vychází od jezuitského kostela a svádí povrchovou vodu z podzemí do řeky Dyje. Církev, znalá podzemní sítě prostor a chodeb, musela tedy v minulosti "převzít informace" o jejím rozsahu, a vzhledem k tomu, že únikové chodby měly zůstat v utajení, pak i vytýčit na povrchu orientační body pro vstupy i výstupy z nich. Autoři knihy uvádějí, že tyto "kóty" tvořila často drobná církevní architektura, jako např. Boží muka, křížky na rozcestích, kapličky a také sochy svatých, kde směry podzemních koridorů naznačovala nejčastěji břevna kříže nebo nasměrování soch světců. Proto bylo nutné si při změnách umístění drobné sakrální architektury vyžádat vždy i povolení církve, jež poté navrhla nové umístění objektu v souladu s vedením podzemní chodby.

Již dříve jsem v textu uvedla, že podzemí má na našem území i jinde ve světě mnohem starší historii, než se obvykle předpokládá, a dokládá též husté osídlení vyspělými civilizacemi, jež se po katastrofách po nějakou dobu kvůli nepřátelským podmínkám na povrchu musely zdržovat v podzemních sídlech. Stejně jako např. u "podzemních měst" v Turecku v oblasti Kappadokie, tak i ve znojemském podzemí se chodby směrem dolů zvyšují ? mohly tedy v dávných dobách sloužit i k přežití lidí vyššího vzrůstu. Pokud bylo dané území opakovaně znovu osidlováno, pak lidé zde mohli mít i povědomí o struktuře podzemních staveb v dané lokalitě. Tato znalost se pak zřejmě předávala z pokolení na pokolení a dá se očekávat, že ještě ve středověku církev i vládnoucí rody podzemí svých sídel i únikové chodby dobře znaly a využívaly je.

Podzemí jako poslední záchrana

Z výše naznačených důvodů tedy předpokládám, že významná historická města na našem území i ve světě vždy vznikala opět na stejných místech, a díky tomu se pod nimi dochovalo i strukturované podzemí, jež pak opakovaně sloužilo v případech různých pohrom či napadení. Vzájemné propojení i vzdálených měst dálkovými podzemními koridory dokládá, že v dobách, kdy lidstvo po katastrofách muselo přežívat pod zemí, zde existovala stálá komunikace. Předpokládám, že nejstarší podzemní stavby u nás, a zřejmě i jinde v Evropě, musely vzniknout ještě před dobami ledovými, kdy Zemi postihlo poslední katastrofické období.

O snahách přežít v těchto dobách svědčí např. i archeologické nálezy na území ČR: v jeskyni Šipka, jihozápadně od Kopřivnice, byly v sedimentech nalezeny zvířecí kostry medvědů, nosorožců, kamzíků, koňů, lvů i hyen, což svědčí o životě v jiném podnebném pásmu i skladbě fauny zde před zánikem této lokality. Dále zde byla objevena čelist dítěte velmi podobná dnešnímu člověku a kosterní pozůstatky "člověka neandrtálského", doklad toho, že sem byl "vysazen" geneticky upravený druh člověka pro přežití v drsných podmínkách v místě. Další obdobné nálezy jsou známy i z jiných míst na našem území, jako např. v Mladečské jeskyni u Litovle s objevem koster "člověka cromagnonského typu", který se údajně živil zřejmě v době hladomorů po kataklyzmatech i lidským masem. Objevy koster mamuta, lva, medvěda a soba zde opět potvrzují, že post katastrofické podmínky v dané lokalitě život těchto dnes vyhynulých druhů již neumožňovaly. O jejich násilném vyhynutí při rozsáhlé pohromě zde svědčí i to, že zvířecí kostry byly nalezeny ve vrstvě sedimentů.

Podzemní prostory na našem území tedy mají různé stáří i původ a lze se domnívat, že vícepodlažní podzemní sídla a dálkové koridory pocházejí z velmi dávné doby, a to jistě již z období před čtvrtohorní dobou ledovou. Jeskynní systémy v Moravském krasu i na severní Moravě jsou přírodního původu, a také posloužily lidem k přežití v době ledové, tj. po poslední katastrofě na severní polokouli Země. Vzhledem k tomu, že tehdy lidstvo téměř vyhynulo, bylo nutno naši planetu znovu osídlit lidmi, jejichž genom byl tehdy vystaven genetickým manipulacím pro zesílení schopnosti jejich přežití v nepřátelských podmínkách. Je ironií, že právě tyto skupiny nových lidských druhů se staly cílem vědeckého výzkumu darwinistů, kteří na jejich existenci postavili základy současné vědy o původu člověka a jeho vývoji. Všechny nálezy na našem území svědčí o tom, že dávno před dobou pravěku zde existovaly vyspělé civilizace znalé technologií, které využily při vybudování technicky náročných podzemních staveb.

Podzemní stavby v jednotlivých krajích

Pro lepší představu rozsahu sítě podzemních staveb v ČR se nyní zaměřím hlavně na lokality, kde jsme prováděli průzkum zaniklých vyspělých civilizací. Nejvíce pozornosti jsme již dříve věnovali Znojemsku, avšak lze říci, že celá jižní Morava je na tyto podzemní stavby bohatá, což historici zdůvodňují tím, že se zde obyvatelstvo muselo více bránit před vpády nepřátelských kmenů. Území je proto protkáno sítí lokálních i dálkových podzemních chodeb, propojujících Brno, Olomouc a Znojmo, i úkryty, zde zvanými "lochy". Na Znojemsku patřilo k hlavním křižovatkám podzemních cest hradiště sv. Hypolita, pozdější velkomoravské správní centrum, a v listinách zmiňovaný "nejpevnější hrad Znojem" z roku 1046 s rotundou, dále znojemské Václavské náměstí se zaniklým kostelem sv. Petra, klášter v Louce, jež byly propojeny např. i s centry na území Rakouska dálkovým koridorem Konice ? Havraníky ? Hnánice nebo západním směrem na Králův stolec aj. Centrální část znojemského podzemí se nachází na ploše asi 35 ? 40 ha, je místy až pětipatrové, s vlastní kanalizací, studnami, cisternami, maskovanými větracími šachtami na povrchu, s kouřovody aj. Lze ho považovat za jednu z nejdokonalejších podzemních staveb na našem území, jejíž stáří je obrovské, neboť jeho horní patra již dávno zvětrala. Za zmínku stojí, že nedaleko odsud vedla v 6. tisíciletí př. n. l. také pravěká obchodní stezka a křížily se zde později i další obchodní starověké cesty.

Rozsáhlé podzemí se nachází také v lokalitě Brna, které lze také považovat za významnou centrální křižovatku cest. Město založil kníže Břetislav I. v 11. století a dal mu jméno asi podle staročeského "brn" = bláto. Původní brněnský hrad se velmi podobá stavbám ve Znojmě i v Olomouci, neboť se zde jedná o tři hlavní moravská města v rané historii středověké Moravy. Brněnské podzemí představuje složitý vícepatrový labyrint cca 12 m pod terénem a je zde evidentní vzájemné propojení všech církevních objektů i hradu Špilberku. Podle pověstí se mají nejrozsáhlejší prostory a chodba, kterou může projet vůz s koňmi, nalézat pod ulicí Veveří.

Také zde se podzemní chodby v centru města propadají a k největší havárii došlo v roce 1976 v ulici Pekařská, kdy se zřítila do hlubiny velká část vozovky. Z Brna směřují dálkové chodby všemi směry, a to na Rajhrad, kde se cesty větví dále na Strachotín, Dívčí hrady u Dolních Věstonic až do Mikulova, a odsud pak dále do Rakouska. Směřují i západně na Moravský Krumlov, na jih na Dolní Kounice aj. Podle autorů knihy je zde také napojení na hlavní koridor Hodonín ? Veselí na Moravě ? Mikulčice ? Břeclav, jež tvoří významnou křižovatku podzemních cest. Další větve cesty pak odsud vedou na Mikulov, Valtice a do Rakouska. Specifickou kapitolu brněnského podzemí tvoří německé podzemní továrny, jež vznikly za 2. světové války v rozsáhlých prostorách Moravského krasu. Tato část jeskynního systému není dosud zcela probádána, a může proto připravit archeologům i nečekané nálezy.

V krasové oblasti mezi Blanskem a Adamovem západně od Brna byla již dříve zjištěna významná archeologická lokalita "Býčí skála" ? jeskyně s nálezem pravěké sošky býčka aj. Jedná se o velmi prostornou jeskyni, vhodnou pro přežití i větší skupiny obyvatelstva, jíž navíc protéká i Jedovnický potok, podzemní zdroj pitné vody. Další známou archeologickou oblastí Moravského krasu jsou "Sloupské jeskyně", v nichž byly již v 19. století objeveny četné kostry medvěda jeskynního a zjištěno též osídlení z poslední doby ledové. V jeskyni "Kůlna" byly pod hlinitými nánosy nalezeny kosti člověka neandrtálského, a "hromadný hrob" zvířat, jež se zde zřejmě ukryla před blížící se pohromou.

Také území na jih od Brna je protkáno mnoha podzemními stavbami ? mnoho podzemních lochů se dosud nachází na Kyjovsku a Hodonínsku. V templářských sklepích v Čejkovicích se měl údajně nalézat široký koridor směrem na Slovensko, kudy mohl projet i vůz s koňmi. Podzemními chodbami měly být spojeny také templářský hrad Templštejn s hlavní komendou v Jamolicích, Uherské Hradiště, snad historický "Veligrad" založený Cyrilem a Metodějem, s Velehradem a hradem Buchlovem. Severně od Brna z Vyškova pak podzemní chodby měly pokračovat dále na Pustiměř a Prostějov. Pozoruhodná je podle autorů knihy také lokalita "Tovarová", kde se na vrchu Vysoký nacházelo velkomoravské hradiště s poměrně rozsáhlým labyrintem podzemních chodeb, jež mají velmi úzký vztah k drobným církevním stavbám na povrchu ? ve středověku i dnes dosud tvoří výrazné orientační body pro vstupy do podzemí a velmi důmyslný topografický systém! Sochy světců na morovém sloupu zde přímo naznačují směry chodeb do čtyř směrů: na Olomouc, Kroměříž, Přerov a Prostějov. Pod některými ze soch či sousoší v této oblasti se dosud nacházejí i lochy, jako např. ve Věrovanech aj.

Kromě znojemského podzemí dnes patří k nejznámějším také podzemí pod Jihlavou, jež byla založena ve 13. století jako důlní město. Jihlavské podzemí je velmi rozsáhlé ? v historických pramenech je zmiňováno 25 km dodnes dochovaných chodeb a 56 km chodeb původních. Nacházejí se ještě hlouběji pod katakombami, ležícími pod celým historickým jádrem města, a spojují opět všechny významné městské církevní stavby. Podzemní šachty jsou vyřezané ve čtyřech patrech v tvrdé rule a obdobně jako ve Znojmě se do nich vstupuje po schodech dolů ze sklepů měšťanských domů. Třetí patro chodeb se nachází v hloubce asi 10 ? 14 m a čtvrté, vodou zaplavené patro, až v hloubce 22 m. Chodby jsou velkoryse řešené, a to 2 ? 2,5 m široké, 1,8 ? 2,6 m vysoké, a v podzemním labyrintu je dodnes dochováno na 200 studní, studničních šachet, odvětrávacích komínů s kamennými důmyslnými ventilačními uzávěry aj. Cesty v podzemí jsou vydlážděné, opatřené drenážními kanálky pro svádění vody do štol a odsud pak do hradního příkopu. Nacházelo se zde také asi pět únikových chodeb s výstupy daleko za hranicemi města. V dnešní době je pro veřejnost zpřístupněna stejně jako ve Znojmě pouze malá část, a to pouhých 400 m ? tzv. "Starý okruh".

K nejatraktivnějším zde patří podzemní prostora zvaná "Svítivka" pod kostelem sv. Ignáce, kde se po zhasnutí světla průvodcem objevovalo na stěnách nazelenalé světlo a chodbou měly procházet zelené stíny. Při průzkumech se později zjistilo, že se na kameni dosud nacházejí zbytky nátěru luminoforem na bázi wurtzitu (ZnS), a pokud by se zde jednalo o původní vrstvu z doby vzniku stavby, pak by to byl fantastický doklad technologie našich vyspělých předků k osvětlování podzemí, což je známo např. i z pyramid v Egyptě. Do podzemí se dnes vstupuje z hlavního náměstí a sídlo je napojeno i na dálkové trasy na Telč, Třešť, Jindřichův Hradec i Dačice. Město Telč, založené ve 13. století, leželo na křižovatce dvou dálkových cest ? doudlebské a brněnské. K významným kultovním místům Moravy patří také Hostýn, kde se původně nalézala pohanská svatyně se starším hradištěm, jehož využili po příchodu jako obydlí i Slované. Také zde se tradují pověsti o síti podzemních chodeb, kde bývá slyšet dusot koní a bubny. Podzemí Hostýna však již dávno není přístupné a povědomí o něm zaniklo zřejmě v křesťanské době.

Odlišnost jižní Moravy od území položených severněji je dána mj. i četností drobné sakrální architektury. Výjimku zde tvoří jen Olomoucko, biskupské sídlo, jež si velký počet církevních staveb ve své lokalitě dodnes udrželo. I zde se nachází bohatá síť podzemních koridorů a jeví se, že i Olomouc patřila k hlavním podzemním křižovatkám, odkud chodby směřovaly na Brno, Prostějov, Vyškov, Šternberk i Litovel, a odsud také do Čech. Důležitý bod tvoří podzemí kostela sv. Michala s propojením na Hradisko, Svatý Kopeček i Velehrad.

Podzemí mají také Boskovice, Bruntál, Hradec nad Moravicí, strážní město na Jantarové stezce, a samozřejmě Opava. Je třeba zmínit také Přerov s podzemím hradu, Příbor na "Polské cestě", dále Starý Jičín s pověstí o původním hradu, jenž stál na nedalekém Panském kopci a propadl se celý do hlubiny země, odkud má vést podzemní koridor do Kopřivnice.

Podzemními chodbami na území Olomoucka aj. mají být propojeny i hrady, jako např. Sovinec nebo Tepenec, hrad Karla IV. z roku 1340, původním názvem Karlsberg, který však dnes již téměř zanikl kvůli těžbě kamene v místním lomu. Pozoruhodnou archeologickou lokalitu na Vsetínsku představuje také zaniklý hrad Pulčín ? Hradisko se silnou svatojánskou tradicí v nedalekém skalním městě na Zámčisku (Hradisku), kde se má nacházet rozsáhlé podzemí, ukrývající mnohé poklady... Nedaleko odsud leží i další hradiště a rozsáhlé zbytky monumentální stavby s kyklopským zdivem zv. "Čertovy skály", kde se dodnes tradují pověsti o čarodějích. Známá je i Valova skála (Jesenická) v pásmu Velký Skalník u Vsetína, o které se vypráví, že se pod ní ukrývá velký sál s mnoha poklady, jež hlídá černý býk.

Radegast střeží vstup do podzemí

Starobylá pohanská tradice se týká i beskydské hory Radhošť s napodobeninou sochy boha Radegasta, kterou měli v místě nechat strhnout při zavádění křesťanství Cyril a Metoděj. Dodnes je tato hora považována za silně pohanské místo, kde se zapalují při Slunovratu ohně podle prastaré tradice. Podzemí Radhoště je plné jeskyní,  zv. "dúry", z větší části dnes již zavalených. Tvořily zde údajně vícepodlažní labyrint, odkud vedly dálkové chodby na jih až na Velehrad a severně na Jablunkov. I zde se tradují pověsti o ukrytých pokladech v jeskyních Tanečnice a Čeladná. Podzemí se má nacházet i pod nejvyšší horou slezských Beskyd Čantoryjí, jež má stejný kultovní význam jako Blaník pro Čechy, dále pod horou Godula, jejíž jméno vzniklo asi od slova pohanské hody (gody), či pod Kněhyní s obrovskou jeskyní o délce 280 m v hloubce přes 50 m pod zemí?

Také na celém území Čech stejně jako na Moravě se nachází hustá síť podzemních staveb, a to téměř pod všemi významnými historickými městy, jež jsou vzájemně propojena i dálkovými chodbami. Střední Čechy s hlavním městem Prahou patří k nejvíce probádaným územím, a proto se zde krátce zmíním o nejznámějších lokalitách. Podzemními chodbami jsou v historickém jádru Prahy propojeny téměř všechny významné církevní objekty, a to např. i poměrně od sebe vzdálené stavby, jako např. Břevnovský klášter sv. Markéty, založený v 10. století biskupem sv. Vojtěchem, a klášter v Emauzích, propojený s podzemím zaniklé kaple Božího těla z doby Karla IV. na Karlově náměstí. Dnes již neznámé prastaré podzemí má existovat také pod Vyšehradem, odkud mají chodby vést i pod Vltavou směrem na Paví vrch aj. Místní pověst vypráví, že v době ohrožení naší země ze studny Panny Marie vystoupí na povrch zde dřímající Svatováclavské vojsko a pomůže národu. Zmíněný Paví vrch ve "svých útrobách" opravdu ukrývá geologickými průzkumy stvrzené podzemní prostory, hluboké studny i napojení na dálkový koridor na vedlejší Skalku. Také Pražský hrad má své vlastní velmi spletité podzemí se studnou 67 m hlubokou, s napojením na tunel vedoucí na Malou Stranu, Staré Město, Strahovský klášter aj.

Pozoruhodné podzemní stavby se nacházejí i na okrajích Prahy a lze říci, že např. lokality Praha ? Kyje, Hloubětín, Prosek či Prokopské údolí patří na území hlavního města k nejzajímavějším. Některé z nich jsou dnes považovány za podzemní lomy na pískovec, například "Bílý kůň" v Hloubětíně, kde se údajně v minulosti nacházela i keltská svatyně a první křesťanský klášter. Také pod Proseckou planinou mezi Prosekem a Libní se nalézá rozsáhlý labyrint chodeb a sálů se spojnicemi do celých středních Čech i Českého krasu. Známá, avšak dnes již nepřístupná, je i rozsáhlá krasová jeskyně sv. Prokopa v Prokopském údolí, kde stojí poutní kostelík s příbytkem poustevníka. Západně od Prahy se nalézají podzemní doly na těžbu vápence, jež jsou údajně spojené s podzemím středověkých obcí Mořina, Karlík a také s hradem Karlštejn, kde se vyprávěly pověsti o podzemní cestě, kudy mohl projet i vůz s koňmi. Dálkové chodby mají odsud vést na Beroun s velmi zajímavými podzemními prostorami, na sv. Jana pod skalou i na Tetín, sídlo kněžny Ludmily.

Tajné podzemní chodby v Čechách bývají nejčastěji napojeny na církevní stavby a hrady, a dálkové trasy po celé ČR jsou na povrchu "vytýčeny a vyznačeny" kapličkami, Božími mukami, sochami svatých, křížky i památnými stromy, kde se mohou nacházet i větrací šachtice a vstupy do podzemí, v minulosti přísně tajené. Hlavní dálkové chodby od Prahy vedou do všech směrů: do Ruzyně ? Hostivic ? poutního místa v Hájku ? Unhoště, dále na Okoř, do Buštěhradu, na Přední Kopaninu a do Nebušic. Podzemí mají propojené také středočeské hrady Křivoklát, Žebrák, Točník aj. K nejznámějším kultovním horám Čech lze kromě Řípu řadit Malý a Velký Blaník, do jehož spletitého podzemí se dá údajně vstoupit  v místě Veřejové skály. K dalším známým lokalitám středních Čech patří podzemí hradu Houska, jeskyně Kobyla v Koněpruských jeskyních s hlubokými neprobádanými prostorami, umělá jeskyně Koda u Srbska, Svatý Jan pod skalou a mnoho dalších. Stejně tak bychom mohli pokračovat i v západních, severních, východních a jižních Čechách?

Autorka článku vydává v září 2014 v nakladatelství SAR Praha novou verzi knihy "Pyramidy, obři a zaniklé vyspělé civilizace u nás".

Spoluautorem 2. rozšířeného vydání díla je Jaroslav Růžička.
Bližší informace: www.sar-blochova.cz a www.pyramidycr.cz.
Knihu lze objednat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2014.