Indický lékař profesor Deepak Chopra věnoval celý svůj život teorii i praxi propojení mysli a těla v medicíně. Ve většině svých knih se věnuje otázkám stárnutí. Je přesvědčen, že je možno jej ovládat při správném způsobu života a myšlení.

O důležitosti vlivu myšlení pacienta na jeho fyzický stav dnes jen málokdo pochybuje. K nejbanálnějším důkazům patří zkušenost, že pacient – zjednodušeně řečeno – s optimistickým postojem ke svému problému zvládá potíže snáze a lépe než člověk, jehož životní přístupy jsou spíše destruktivní. Deepak Chopra, který byl svého času ředitelem ústavu "propojení mysli a těla a lidského potenciálu" v San Diegu, opětovně zdůrazňuje, že "vědomí má moc změnit stárnutí". Řeší otázky, jak lze stárnutí alespoň zpomalit, a dává řadu návodů, jak uvádět odvážná tvrzení do praxe.

Stárneme ze zvyku

Člověk již v dětství počíná sbírat dojmy, názory a zkušenosti, které určitým způsobem formují naše budoucí stárnutí. K nejdůležitějším činitelům patří postoje rodičů. Jak těžce nesla matka první vrásky, jak trpěl otec odchodem do důchodu, nebo ztrátou vlasů, jaký byl postoj nejbližších k starším příbuzným atd. Jak se doma hovořilo o stáří, s úctou, politováním nebo pohrdáním? Možná jsme i my přijali názor, že stáří je trest, který čeká na každého z nás, ledaže odejdeme dříve, než vůbec můžeme zestárnout, a to je snad ještě horší. Jsou ovšem světlé výjimky, které "umějí stárnout", ale je jich pomálu. Musí to ale tak být? Je jen na nás, jaký model přijmeme do svého vědomí.

Stáří není nutno vidět jako zmar a rozklad. Před tisíci lety prohlásil Ankara, který bývá pokládán za největšího z indických světců: "Lidé stárnou a umírají, protože vidí stárnout a umírat ostatní". Chopra rezolutně odmítá přijmout teorii, že se lidské tělo opotřebuje mechanickým způsobem, a naopak zastává názor, že "stárnoucí tělo je reakcí na sociální podmíněnost". Antropologové ke svému překvapení zjišťují, že některé primitivní národy odolávají stárnutí lépe, než je tomu v naší společnosti. Tak třeba v knize "Paleolitický předpis" poukazuje autor Boyd Baton na více než dvacet tradičních společností na světě, u nichž jsou tzv. "moderní" choroby srdce a rakovina zcela neznámé. Takové příklady svědčí o tom, jak je důležité, co "sociální zformování naučí naše tělo". A že je možné ledasčemu, co není prospěšné ani užitečné, se opět odnaučit. Návod k "nestárnutí" se dá jednoznačně vyjádřit slovy odnaučit se stárnout.

Naučme se nestárnout

V našem vědomí hraje jednu z nejdůležitějších rolí to, co nazýváme přesvědčení. Jako příklad jsou uváděny různé fobie. Známý je vtip o člověku, který byl přesvědčen, že je žížala. Lékaři se snažili zbavit ho této fobie a nakonec se zdálo, že už se to podařilo.

Pacient si vyšel s lékařem na procházku, avšak když se na cestě před nimi objevil kos, polekaně se zastavil. "Nu, tak," napomínal ho lékař, "vy už přece dobře víte, že nejste žížala!" "Samozřejmě že to vím," odvětil muž, "ale ví to ten taky ten kosák?" přesvědčení je častokrát silnější než objektivní pravda. To se projevuje i v léčebné moci placeba, které mívá často v nadpoloviční většině případů na pacienta stejný účinek, jako by šlo o skutečný medikament.

Podobně naše přesvědčení a stárnutí často zastiňuje i skutečnosti, které se nám jaksi "nehodí do krámu". Navzdory dramatickému posunu věkového průměru během posledních sto let, ještě stále platí vžité názory, které zčásti obsahují objektivní pravdy, ale je možné je též více či méně úspěšně vyvrátit, nebo aspoň zrelativizovat.

Tak třeba, že stárnutí je přirozené a nevyhnutelné. Protiargument praví, že existují organizmy, které nikdy nestárnou, jako jsou améby a protozony. U člověka nestárnou emoce, mentální charakteristika a konečně i některé látky, jako je voda a minerály, jež tvoří 70 % těla. Objektivní je také skutečnost, že při hormonálním posunu může dojít k omlazení o periodu od jednoho dne po několik roků.

Tvrzení, že stárnutí je bezbolestné a je nevyhnutelně provázeno utrpením, vyvrací fakt, že bezbolestné projevy často nejsou důsledkem samotného stárnutí, ale různých chorob, z nichž většině se dnes již dá předcházet. Také teorie, že stárnutí musí být univerzální, protože podle zákona entropie se všechny uspořádané systémy časem rozpadají a zanikají, lze aspoň částečně vyvrátit.

Náš organizmus totiž tomuto rozpadu neobyčejně dobře odolává. "Bez negativních vlivů přicházejících vně i zevnitř by naše orgány a tkáně snadno vydržely fungovat 115 - 130 let". A konečně – právě tak jako je tomu u bolesti – i při umírání, ve velké většině případů "možná až 99 %, není příčinou smrti věk, nýbrž rakovina, mrtvice, pneumonie a další nemoci".

Trojí stárnutí

Věk člověka možno měřit trojím způsobem. Je tu věk chronologický, podle kalendáře, věk biologický, podle "kritických životních znaků a procesů na buněčné úrovni" a konečně věk psychologický, závisející od toho, jak se kdo cítí.

Věk chronologický zdaleka nevypovídá přesně o jednotlivcích, známe mladé starce, kteří vypadají i po šedesátce jako mladíci, a naopak vyžilé mladíky, kteří si drogou nebo alkoholem úspěšně přidávají na vzhledu desítky let. Také biologický věk má omezenou vypovídající schopnost.

Ztrácí-li naše tělo po třicítce jedno procento své funkční schopnosti ročně, dožívali bychom se nejméně stovky, než by naše orgány přestaly fungovat sešlostí věkem, kdyby to ovšem nebylo podmíněných reakcí – na životní podmínky, na stres, na léky a nakonec i na běžný denní život. "Určujícím faktorem je tu psychologický věk, který je nejindividuálnějším a nejtajemnějším ze tři zmíněných, ale zároveň nejslibnějším z hlediska možnosti zvrácení procesu stárnutí."

Podle autora Chopry se dají pozitivní faktory ovlivňující zpomalení procesu stárnutí shrnout takto:

• šťastné manželství nebo dlouhodobý uspokojivý vztah
• spokojenost v práci
• pocit osobní spokojenosti
• schopnost často a rádi se smát
• velmi dobrý sexuální život
• schopnost navazovat a udržet přátelství
• pravidelný denní a pracovní režim
• pocit kontroly nad vlastním životem
• příjemné trávení volného času, koníčky, nejméně jednou ročně týden dovolené
• finanční zabezpečení
• optimistický pohled do budoucnosti

V tomto výčtu faktorů působících na zpomalení stárnutí nejsou ovšem obsaženy důležité nehmatatelné vlastnosti, jako je třeba potlačování egocentrizmu. Schopnost brát ohled na druhé a dávat sám sebe dělá někdy pravé zázraky. Na důkaz je uvedená zajímavá studie Larry Scherwitze, psychologa z kalifornské univerzity. Nahrával rozhovory s šesti sty muži, z nichž jedna třetina trpěla srdeční chorobou. Scherwitz zjišťoval, jak často v rozhovorech používali slovo "já", "moje" a "mně. Jednoznačně nejčastěji používali zájmena v první osobě muži trpící srdeční poruchou. Z toho pak vyvodil, že čím méně stojíme sami sobě ve světle, čím více otevíráme své srdce pro zájmy ostatních, tím ho i více čistíme a činíme zdravějším, a naopak, čím více je naše srdce přeplněno starostmi a problémy, tím snadněji onemocníme.

Chcete se dožít sta let?

Před nějakým časem provedla profesorka Kolumbijské univerzity Flanders Dunbarová anketu se stoletými a "zdánlivě nestárnoucími". Zjistila, že u těchto lidí nápadně převládala u stresových situací psychická adaptabilita. Dunbarová vyvodila ze své studie výčet vlastností, jakými by měli disponovat ti, kdo se chtějí dožít sta let:

• na všechny změny tvořivě reagovat
• zbavit se strachu a úzkosti, protože ty nejvíce ochromují schopnost improvizovat a tvořit
• objevovat stále něco nového a rozvíjet tvůrčí schopnosti
• vysoký stupeň adaptační energie
• nelpět na starých zvyklostech a s radostí přijímat nové vjemy
• mít rád život

Studie Dumbarové a její výsledky nejvíce cení ti, kdo uznávají velkou důležitost adaptability a schopnosti člověka osvobodit se od tzv. podmíněných reakcí.

Předkládáme malý test, který by vám měl pomoci zjistit, jak jste adaptabilní právě vy.

Odpovězte na předložených 21 otázek. Pokud odpovíte: netýká se mě téměř nikdy, udělte si 0 bodů; někdy se mě týká, 1 bod; většinou se mě týká, 2 body; týká se mě téměř vždy, 3 body.

Otázky

1. pokud jde o mou budoucnost, vidím ji optimisticky

2. když se setkám s problémem a nevím, jak ho řešit, vyčkám, až správné řešení samo vyplyne

3. události v mém životě se dějí podle vlastního časového plánu

4. když mě někdo odmítne, přijmu to jako rozhodnutí té které osoby

5. cítím smutek nad ztrátou přátel či blízkých z rodiny, ale jdu dál a nezkouším oživit to, co oživit nelze

6. cítím oddanost idejím, které mě přesahují

7. při sporech obhajuji své postoje, ale snadno umím uznat, že druhý má pravdu

8. ve volbách hlasuji pro osobnosti, ne pro strany

9. svůj čas věnuji tomu, čeho si vážím, i když to není populární

10. jsem pokládán za dobrého posluchače, nepřerušuji druhé, když mluví

11. pokud někdo obhajuje své názory příliš emocionálně, nediskutuji s ním

12. raději bych si vybral hůře placenou činnost, kterou bych dělal rád, než práci dobře placenou, ale nudnou

13. pokud jsem v postavení nadřízeného, dám lidem volnost a zřídka je kontroluji.

14. snadno důvěřuji ostatním

15. nejsem náchylný k obavám, problémové situace mě ovlivňují méně

16. při soutěžení umím prohrávat, spíše ocením dobrou hru, než abych si stěžoval na okolnosti

17. není pro mě důležité mít pravdu za každou cenu

18. rád si hraji s dětmi a snadno se vžívám do jejich světa

19. o svých náladách příliš nepřemýšlím

20. snadno se vciťuji do toho, jak se cítí ostatní

21. cítím se dobře ve společnosti spíše tichých lidí, nervózní lidé mne znervózňují.

Vyhodnocení

50 a více bodů

Jste výjimečně adaptabilní člověk. Věnujete hodně času svému osobnímu růstu. Často vás lidé vyhledávají a žádají vás o rady. Umíte si zachovat pocit pohody i za těžších podmínek a rádi přijímáte nové úkoly. Jste hrdi na svou schopnost řešit konflikty s přehledem.

30 – 50 bodů

Jste celkem adaptibilní, ale svému osobnímu růstu nevěnujete zas až tolik pozornosti. Býváte pokládáni za dobré a bezstarostné společníky, ale nejste vždy prosti obav a úzkostí. Konflikty vás vyvádějí z míry a máte tendenci podléhat lidem, kteří jsou emotivně silnější než vy. Víte, co chcete.

20 – 30 bodů

Máte velmi vyhraněné názory na to, co je dobré a co špatné, a umíte obhájit své stanovisko. Práce na osobním růstu však zatím nepatří k vašim prioritám. Své věci si umíte dobře zorganizovat a víte, co chcete. V konfliktních situacích však příliš lpíte na svém a s přizpůsobením na tom někdy nejste nejlépe.

Méně než 20 bodů

Pravděpodobně je vám zatěžko přijmout situaci, která právě není podle vašich představ. V dětství jste asi žili v rodině, kde jeden z rodičů zastával dominantní postavení. Těžce snášíte odmítnutí a popouzí vás, když s vámi druzí nesouhlasí. Nemáte rádi změny ani překvapení. Často neznáte správnou míru, ale tu svou přikládáte za správnou. Jste přecitlivělí, ale pokládáte to za přednost. Nepleťte si vyrovnanost s lhostejností!

Úmyslem tohoto testu není ukázat vám, že jste lepší nebo horší než ostatní, ale povzbudit vás k práci na sobě.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2012.