Každý kilogram navíc, který naše tělo nese, se rovná citové bolesti v našem srdci. Jedinou cestou k vyléčení problému je upřímně se zabývat jeho podstatou a doprovodnými symptomy. Když je zdroj duševní bolesti správně rozpoznán, můžeme začít pracovat na tom, abychom se jí zbavili. Jakmile bolest odejde, kila navíc se ztratí a my opět dosáhneme svého přirozeného stavu, jímž je přiměřená štíhlost. Toto téma se stalo hlavním námětem knihy "Zbavte se svých kil bolesti" světově proslulé autorky a terapeutky Doreen Virtue, která zde popsala své zkušenosti posbírané během mnoha let své práce ředitelky dvou klinik, zabývajících se léčbou poruch spojených se stravováním.

Mnozí z nás už vyzkoušeli spoustu nejrůznějších diet a neustále se vrací ke svým nezdravým stravovacím návykům, v důsledku kterých se ztracená kila dříve či později znovu objeví. V takovém případě má naše nadváha nejspíš psychickou příčinu, a proto je možné ji vyléčit. Doreen Virtue se při své práci setkávala s tisíci muži a ženami, kteří nebyli schopni přestat s přejídáním. Spouštěčem byly pokaždé citově bolestivé situace a traumatické zážitky. U všech těchto lidí působil bolestivý zážitek prožitý v minulosti jako ostrý trn v patě. Žili s bolestí tak dlouho, že ji začali považovat za normální. Ale bolest není nikdy normální, ani přijatelná. A přirozenou reakcí člověka je hledat od ní úlevu. Mnoho lidí vidí tuto úlevu právě v jídle.

Jídlo jako únik

Šťastný a spokojený člověk sní normální množství jídla a je v dobré fyzické kondici. Žena nemusí mít vyhublou postavu modelky, ani vypracované svaly jako atletka, protože netouží po tom "být dokonalá". Spokojená a vyrovnaná bytost považuje jídlo pouze za něco, co jí dodává energii, kterou během dne potřebuje. Každý, kdo zažil těžký vztah, životní trauma nebo velkou dávku stresu, přirozeně hledá cestu, jak se cítit lépe. Jídlo může poskytnout jakýsi úkryt a otupit vědomí do té míry, že dočasně vytěsní bolestivé vzpomínky a nepříjemné emoce. Používat jídlo tímto způsobem je však jako chodit v začarovaném kruhu. Oběť totiž s každým chvilkovým uspokojením propadá jídlu stále více. Kromě toho tloušťka je ze společenského hlediska sama o sobě dost bolestivá.

Bludný kruh bolesti

Člověk s nadváhou se neustále pohybuje v uzavřeném kruhu bolesti. Původní traumatizující událost ho dohnala k tomu, aby hledal útěchu v jídle. Díky tomu se však stává obézním a dalších ústrků se dočká ze strany společnosti za to, jaký je. Tito frustrovaní jedinci za svou tloušťku neobviňují okolí. Snaží se ze všech sil o to, aby našli ve svém životě vnitřní klid. Bolest, jíž trpí, spočívá v duševním stavu, během nějž se střídá pocit studu za to, jaký člověk je, hluboký smutek, nervové napětí, strach, úzkost a potlačený vztek. Jedna z klientek Doreen Virtue, Rebecca, popsala tento bludný kruh bolesti následovně: "Tak bych si přála být šťastná. Ale nevím, co mám pro to udělat. Pocit štěstí je pro mě něco abstraktního, něco, co vídám ve filmech. Kdysi jsem to sama cítila, například když jsem začala chodit se svým manželem, anebo když se mi narodil syn. Já osobně si pocit štěstí představuji jako úlevu od prázdnoty a smutku, které pociťuji po většinu času." Rebecca si všimla, že nejblíže se stavu vnitřního klidu a míru přiblížila, když jedla. "Ale ani když jím, necítím se stoprocentně šťastná. Jako bych se rozdvojila, a jedna moje část zhnuseně pozoruje, jak se přejídám. V tu chvíli se nenávidím. Vím, co dělá přejídání s mou váhou, ale jídlo je někdy to jediné, po čem se mi aspoň na chvíli udělá dobře."

Snížení citového hladu

Doreen Virtue definovala čtyři základní emoce, které vedou k přejídání: strach, zloba, napětí a stud. Tyto emoce jsou často symptomy stresu, pro který se nenabízí řešení a je třeba je proměnit v odpuštění, sebepřijetí a důvěru v sebe sama. Pak budeme schopni uzdravit se ze své bolesti a v důsledku toho se zbavit nadbytečných kilogramů. A co hlavně – nechat svou minulost daleko za sebou a na všechno zapomenout. Nejprve je třeba vrátit se do svých vzpomínek a snažit se vyvolat to, na co bychom rádi zapomněli, i když věnovat pozornost bolesti není nic příjemného. Je však nutné mít stále na mysli, proč tak činíme. Máme před sebou přece jasný cíl. Když se k prožitým traumatům, byť jen krátce vědomě vrátíme, potlačený hněv se uvolní a my jej následně přesměrujeme ven, mimo nás. Poté budeme pracovat na zvýšení důvěry, a to jak v sebe sama, tak i v ostatní, kteří si naši důvěru zaslouží.

Varovná čísla

Výzkumy prováděné na univerzitách v Manchesteru, v Oxfordu a v lékařském centru Cornellské univerzity dokazují jasnou spojitost mezi sexuálním zneužitím a poruchami nálady, nejčastěji depresí. Dokládají dokonce, že u osob s nadváhou jsou tyto poruchy pětkrát pravděpodobnější než u osob s normální váhou.

• Desetkrát více žen než mužů je obětí sexuálního zneužití. Stejný poměr odpovídá i chorobným stravovacím návykům.

• Ženy, které měly vynucený pohlavní styk před dosažením 14. roku věku, trpí významně vyšším rizikem, že onemocní poruchou stravovacích návyků než ženy s pozdějšími, nebo nevynucenými sexuálními zkušenostmi.

• Anamnéza poruchy ve stravovacích návycích se objevuje až čtyřikrát častěji u obětí sexuálního zneužívání než u normální populace.

• Lidé trpící nutkavým přejídáním vykazují výrazně vyšší stres než lidé se zdravými stravovacími návyky. Jedna ze studií dokládá, že dospívající, kteří trpí nutkavým přejídáním, podléhají stresu až 250krát víc (!), než ti, kteří se nepřejídají.

Ideální dětství a jiné mýty

Doreen Virtue se při prvních kontaktech se svými klienty obvykle setkávala s výpověďmi tohoto typu: "Měla jsem šťastné dětství. Nikdo mě nikdy neuhodil, žádný z rodičů nepil…" Velmi často však později nacházela právě u těchto klientů důkazy citového týrání, zejména u těch, kteří trpěli dlouhodobými depresemi. Zkušenost zneužití nebo týrání je jako "přízrak", který není patrný na první ani na druhý pohled a k jeho odhalení je třeba vydat se po jemných stopách, které nejsou očividně zřetelné. Obvykle se tak stane díky zkoumání problémů, jimiž oběť trpí v dospělosti.

Je jisté, že chyb se při výchově dětí dopouští každý rodič. Nikdo není dokonalý a také neexistuje dokonalá výchova. Žádný rodič však – pokud netrpí duševní chorobou nebo závislostí na škodlivých látkách – nepůsobí svému dítěti záměrně bolest a utrpení. Proto je důležité důrazně rozlišovat mezi citovým týráním a normálním výchovným po chybe ním ze strany rodičů. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že citové týrání zanechává trvalé jizvy na dětské duši a způsobuje negativní změny v osobnosti dítěte.

Odpíraná láska

Všechny ženy, o kterých bude nyní řeč, trpěly v dětství citovým zanedbáním, což je nejběžnější forma citového týrání. Nešlo rozhodně o sebelítostivé typy, které si programově stěžují a neustále fňukají, naopak to byly ženy hrdé a soběstačné. První příběh patří Melanii… Když si Melanie vzpomíná na své dětství, vidí svou matku vždy jen s vysavačem a prachovkou v ruce. "Nebylo chvilky, kdy by něco neuklízela," vzpomíná Melanie. "Pořád spěchala a měla špatnou náladu, protože musela uklízet dům po mých bratrech a mně. Vzpomínám si na své pocity viny, když začala umývat nádobí hned poté, co jsme dojedli." Melanie vnímala svou matku jako perfekcionistku, která je posedlá úklidem. Tato žena byla přesvědčená, že je dobrou matkou a manželkou, jestliže je jejich domov bez poskvrnky. Šlo o silný kulturní vliv té doby, který do jisté míry přetrvává dodnes. Mezi udržováním čistého a uklizeného domova a využíváním každé volné chvilky k leštění a kartáčování je však značný rozdíl. Nutkavé uklízení, podobně jako workoholizmus a jiné závislosti, je způsobem, jak se vyhnout lidskému kontaktu. Vzhledem k tomu, že děti vyžadují citovou blízkost a propojení s rodiči, ty, jejichž matka je "superhospodyňkou", bývají často zmatené. Zdá se totiž, že matka je bez chybičky, protože výborně vaří a krásně žehlí a domov se díky ní jenom blýská. Avšak tyto děti pociťují zároveň jakousi vnitřní prázdnotu, neboť jim chybí citové spojení s matkou a vzájemné sdílení. Když povyrostou, snaží se zaplnit tento prázdný prostor jídlem, které jim dá aspoň na chvíli pocit plnosti a jejich bolest otupí.

Fyzická přítomnost

nestačí Také další z klientek Doreen Virtue, Wandu, matka citově zanedbávala. Ačkoli byla ženou v domácnosti, většinu času trávila na pohovce opilá až do bezvědomí. Tak ji dcera pravidelně nacházela při svém návratu ze školy. Nejednou musela po své matce uklízet. Wanda se styděla pozvat si domů kamarády, a proto si musela vystačit sama a izolovala se od svého okolí. Matka Edwiny byla, podobně jako ta Wandina, závislá na drogách. Popírala však, že by měla jakýkoli problém; tvrdila, že drogy, které užívá, jí přece legálně předepisuje její lékař. Nicméně jí uklidňující prostředky způsobovaly dramatické změny nálady a často na Edwinu i její sestru křičívala kvůli bezvýznamným věcem. Většinu času však vlivem drog apaticky zírala před sebe. Bolest, kterou prožívaly Melanie, Wanda, Edwina a další je dobře známá mnoha ženám. Nejde sice o klasické týrání, ale Doreen Virtue přesto tyto případy zařazuje do své knihy, neboť v dospělosti způsobují řadu závažných psychických problémů a jsou bohužel velmi rozšířeným jevem. Zbavte se svých kil bolesti, Doreen Virtue, Synergie

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2011.