Jistě jste už někdy slyšeli o tzv. afirmacích – výrocích, jejichž pravidelným opakováním a soustředěním se na smysl toho, co říkají, může člověk dokonale "přeprogramovat" své podvědomí, které místo negativních myšlenkových vzorců začne rázem produkovat vize plné světla, zdraví, úspěchu a hojnosti. Podobným způsobem nás o tom přesvědčují mistři "moderních ezoterických pohádek", jejichž knížek jsou dnes v knihkupectvích plné pulty. Není divu, moc dobře se totiž čtou. Pouze jejich "návody" jsou tak trochu vytržené z kontextu a tím pádem nefungují tak, jak se píše v přiloženém "manuálu". Afirmace jsou úžasným nástrojem v rukou toho, kdo je umí správně využít, o tom není pochyb. Z pohledu běžného čtenáře, kterému jde v první řadě o snadný a zábavný recept na pohodovější život, však představují pouhou špičku ledovce, jehož skutečné rozměry mu ve většině případů zůstávají navždy ukryté.

Jako studentce mi kdysi doslova učarovala knížka amerického autora Josepha Murphyho pojednávající o fantastických schopnostech lidského podvědomí (Moc podvědomí, pozn. aut.). Vzpomínám si, že jsem ji přečetla přímo na místě v knihovně a pak znovu na koleji a pak ještě celkem asi dvacetkrát. Cítila jsem se naprosto unešená, neboť jsem si byla jistá, že jsem právě objevila ten správný recept na šťastný život a že od dnešního dne "půjde všechno jinak".

Všemocná mysl?

Někteří z vás tuhle knížku jistě také četli, byla jednou z pomyslných prvních vlaštovek přinášejících smělé poselství o takřka neomezené moci lidské mysli a tajuplných zákoutích našeho podvědomí. Psalo se zde o tom, jak lze na základě vědomé práce s myšlenkami dosáhnout všeho, po čem naše srdce touží – vysněné práce, zdravého a krásného těla, ideálního partnera a celé spousty dalších báječných věcí. Stačí usměrnit své myšlenky tím správným směrem, nepřipouštět si zbytečné obavy a denně opakovat afirmace, které naše nové představy ještě posílí. Vypadalo to až k neuvěření snadné, a tak jsem se rozhodla to vyzkoušet. Ostatně, proč to nepřiznat. Jako mnoho dalších lidí jsem i já milovala "rychlá a osvědčená" řešení. Abyste mi dobře rozuměli, knížka pana Murphyho je opravdu velmi cenná a v mnohém objevná, a ačkoli se může zdát, že její smysl spočívá v tom, aby si díky několika jednoduchým pravidlům každý bez problémů splnil své životní sny, její skutečné poselství je mnohem hlubší. Pojednává především o lásce – opravdové a nezištné, o nesmírném respektu a úctě k životu, o niterné touze spočinout znovu v boží náruči. Jako mladá nezkušená dívka, která "má ve všem jasno" a je nezvratně přesvědčena o tom, že celý svět jí leží u nohou, jsem si ovšem z této knížky vzala pouze to, co jsem chtěla. Nebylo to málo, ale byla to jen polovina skutečnosti, jíž jsem toužila porozumět. K té zbývající se dopracovávám až v poslední době, téměř dvacet let poté. Proto jsem se rozhodla popsat svou zkušenost, třeba tím někomu aspoň o malou chvilku ukrátím jeho "čekání na zázrak".

Afirmace bez vnitřního náboje

Co je afirmace, asi všichni víte. Uveďme si pro názornost několik příkladů: Do mého života vstupuje hojnost a bohatství… Můj životní partner je již nablízku a právě nyní si ke mně nachází cestu… Jsem den ode dne štíhlejší a přitažlivější… Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě mají rádi, váží si mě a respektují… Pracuji v oboru, který mě baví a kde je moje práce dobře zaplacena… Učím se snadno a rychle, osvojené poznatky si výborně pamatuji a dokáži je vhodným způsobem aplikovat v praxi. Afirmace však mohou být i mnohem konkrétnější: Vydělávám 60 000 Kč měsíčně… Vlastním novou Audi A6 s ocelově šedou metalízou a koženými potahy v tmavě vínové barvě… Žiji s mužem svých snů – inteligentním, tajuplným, s černýma očima, uhrančivým pohledem a havraními vlasy na ramena. Možná to zní jako žert, ale i tak může vypadat afirmace. Jediná potíž tkví v tom, že cesta od představy "muže s uhrančivým pohledem" k reálnému partnerovi po našem boku, který se mu téměř ve všem podobá, je poněkud zdlou havější, než by se na první pohled mohlo zdát. A to z prostého důvodu. Dejme tomu, že již delší dobu žijete s někým, komu jste více méně lhostejní, kdo si vás neváží, neusiluje o vaši důvěru a náklonnost a již dávno vám nedává zakoušet pocit, že jste pro něj zcela jedineční a nenahraditelní. A vy přesto (nebo právě proto) toužíte po lásce, po vzrušení, rozechvění, vzájemném těšení se, radosti "bez příčiny", kterou vyvolává pouhá existence v blízkosti toho druhého. Zkrátka po všech těch nádherných věcech, které si vzájemně dávají dva milující se lidé. Tato vysněná představa vám však připadá stále vzdálenější, čím více vnímáte a přijímáte realitu všedního dne – smutný život v ještě smutnějším a nenaplněném partnerství, z něhož vlastně ani nemáte snahu odejít, neboť už nedokážete uvěřit tomu, že na vás jinde čeká něco lepšího.

Vědět ještě neznamená cítit

A tady nastává první a největší zádrhel. Můžete si denně stokrát v duchu opakovat afirmace o šťastném životě plném radosti a lásky, ale pokud sami v sobě tento stav nepocítíte, zůstane navždy pouze u slov. A kdesi uvnitř vás bude navíc vzrůstat pocit marnosti a frustrace, jenž se časem může stát i trvalým životním postojem, prostřednictvím kterého budete nahlížet okolní svět. Co bude dál, je více než zřejmé. Svět kolem funguje jako dokonalé zrcadlo vašich niterných přesvědčení a svůj život nezměníte tím, že se budete snažit o změnu toho, co se v tomto zrcadle odráží. Stručně řečeno, není žádoucí, a ani možné změnit odraz, je však nutné změnit obraz. Tím obrazem jste vy – vaše touhy a přání, vaše životní postoje, vaše láska k sobě samým. Nejdůležitější podmínkou, kterou mnoho "návodů na šťastný život" zcela opomíjí, je jednota duše a rozumu. Nebo chcete-li, srdce a vašich přání. Je jistě nezbytné uvědomit si, co chci, a případně to zformulovat ve svých afirmacích, ale stejně podstatné je také cítit, že mi právě "tato věc" právem náleží. A to je mnohdy takřka nepřekonatelný problém. Žije-li člověk delší dobu určitým způsobem, dříve či později to přijme "za vlastní", tzn., začne to vnímat jako něco zcela běžného a "jemu adekvátního", přestože bývá ve svém životě často nespokojený. Lidové rčení praví, že je možné zvyknout si i na šibenici, a vskutku není daleko od pravdy. Nemusíme zacházet do krajnosti a zmiňovat smutné případy lidí, jejichž partner je psychicky i fyzicky týrá a ponižuje, ale od kterého přesto nejsou schopni odejít. Ani těch, kteří dobrovolně podléhají různým druhům závislosti (včetně té citové), ale neudělají nic proto, aby se znovu vzchopili. Případů, kdy člověk žije v rozporu se skutečným záměrem své duše, je nespočet; naopak bývá spíše výjimkou najít někoho, komu se podařilo této jednoty dosáhnout.

Nalaďte se na své sny

Chcete-li tedy ve svém životě podniknout zásadní změny k lepšímu, musíte se na ně nejprve sami vnitřně "naladit". Což se stěží podaří ze dne na den, většinou jde o mnohem delší proces, ale to záleží na každém zvlášť, jak silná a opravdová je jeho touha a vnitřní odhodlání vyslyšet hlas intuice, zbavit se zbytečných obav, neupadat stále do zažitých stereotypů atd. Chci tím říct, že ani každodenní opakování zvolených afirmací vás k cíli neposune v případě, že svému záměru nevěříte a že ačkoli se navenek snažíte o změnu, v hloubi duše jste to již vzdali, a to z mnoha různých důvodů. Jste například přesvědčeni, že si lepší práci, zdraví, partnera nezasloužíte, že byste se měli spokojit s tím, co máte, neboť to je alespoň nějaká jistota, že se vám štěstí beztak celý život vyhýbá, tak proč by tomu teď mělo být jinak, že sny jsou sny a ty s realitou nemají nic společného. Tyto a podobné domněnky vás spolehlivě uvrhnou do stavu pouhého přežívání. Žádná skutečná jistota v našem pozemském světě neexistuje, tento fakt je však "světlou výjimkou".

Budete-li se i nadále zaobírat převážně svými obavami, úzkostmi a příkořími okolního světa, dveře vaší cely zůstanou navždy uzavřené, o tom není pochyb. Je to vskutku ta jediná jistota, které se můžete seriózně chopit. Ale upřímně, stojí Vám to za to? Řečnická otázka, viďte? A nesmyslná k tomu. Proč se ale tolik lidí křečovitě drží mříží a odmítá opustit své vězení? Zřejmě se bojí, že ze stavu "relativních jistot" upadnou do sféry ještě pomíjivější a nebezpečnější. Ten, kdo již v tomto směru učinil první krok, však dobře ví, že je tomu přesně naopak.

Vzdáleni zdroji hojnosti

Kéž byste jen více důvěřovali hlasu svého nitra, tomu moudrému rádci, který vás nikdy nenechá na holičkách, pokud mu ovšem vůbec dopřejete sluchu. Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli dětmi. Tehdy jste mu naslouchali velmi často, téměř neustále. Svět měl pro vás příchuť radosti a dobrodružství a vy jste kráčeli kupředu plní báječných snů a plánů v neochvějné víře, že se o vás postará. A on se postaral.

Že by se od těch dob svět kolem vás tak radiálně změnil? Ze vstřícného, slunného a láskyplného by se změnil na záludný, nepřátelský, plný nástrah a nebezpečí? To asi sotva. Ten, kdo se změnil, jste vy sami. Vaše čistá dětská duše postupně ztrácela svou pevnou víru v lásku a dobro tohoto světa a nevědomky přijímala předsudky a názory druhých, kvůli kterým se zcela odpojila od onoho neviditelného zdroje všeobecné hojnosti.

Jak se to stalo? Tím, že jste v životě vnímali spoustu "cizích světů" – názorů, předsudků a životních postojů druhých lidí – a místo toho, abyste je kolem sebe nechali "volně proplout", otevírali jste jim brány do svého vlastního království, takže jste v něm časem přestali sami vládnout. Z místa vládců jste se přesunuli do pozice nevědomých poddaných, kteří s pokorou naslouchají tomu, jehož hlas zní právě nejsilněji. Ztratili jste suverenitu ve svém vlastním vesmíru a dnes již možná ani nevěříte, že podobná "výsada" vůbec existuje. Ale tato přirozená tvůrčí svoboda je stále zde, připravená kdykoli Vám znovu stanout po boku, budete-li si to přát.

Duše a rozum v nežádoucí jednotě

Je složité vymanit se z celé spleti cizích vzorců chování a představ, kterým odmalička nevědomky podléháme. Často se tak děje za cenu různých obětí, i když ty jsou spíše zdánlivé. Proč truchlit nad ztrátou přátel, kteří vás brzdí na vaší životní cestě? Nad konflikty se členy rodiny, pokud dosavadní stav příměří neznamenal nic než stagnaci a frustrující pocit nesvobody? Paradoxní je, že i v tomto stavu, kdy "nejste sami sebou", může nastat jednota duše a rozumu. Ale pozor! Jde o jednotu zcela nežádoucí. Dejme tomu, že právě neprožíváte dvakrát šťastné období. Což se stává a rozhodně to není důvod k rezignaci nad životem – naopak, podobné okamžiky vás obvykle chtějí nasměrovat na smysluplnější životní dráhy.

To je ovšem skvělé sousto pro rozum, toho "demagogaintelektuála", "zarytého analytika", který se domnívá, že snědl všechnu moudrost světa. Ihned vám s chutí zdůvodní stávající situaci například slovy: za nic nestojím, nemůžu sehnat práci, manželka mě přehlíží, kamarádům jsem k smíchu, mám jen spoustu dluhů, ze kterých se už nikdy nevyhrabu, a bude ještě hůř. Následuje samozřejmě okamžitá odezva ze strany duše, která se začne cítit značně depresivně, čímž pouze posílí ortel Vašeho rozumu. Čím déle v dané situaci zůstáváte, tím více si oba – duše a rozum – notují a následky pak na sebe nenechají dlouho čekat. Nastává totiž okamžik, kdy jsou duše a rozum zajedno. Oba na vás křičí: jsi totálně v háji! A radují se, jak jim to spolu pěkně ladí.

A protože pouze za stavu jednoty duše a rozumu dochází k materializaci představ v reálném světě, co nevidět v tom háji opravdu budete. Stav jednoty tedy není žádoucí vždy a za všech okolností.

Hrajte si a žijte

Způsobů, jak se vymanit z tohoto začarovaného kruhu, je celá řada a afirmace jsou jedním z nich. Samozřejmě i zde je třeba přihlížet k relativní shodě vnitřních přesvědčení a racionálního pohledu. V případě, že se tyto aspekty diametrálně rozcházejí, vám afirmace k ničemu neposlouží. Je to jako běhat po hořícím domě, jehož zdi se pomalu bortí, a křičet: "Všechno je v pořádku, dům pevně stojí a já se cítím v bezpečí!" Řečeno s velkou dávkou nadsázky. Ale princip je týž. Jste-li v situaci, kdy vám chybějí peníze na ty nejzákladnější věci, nemáte práci a navíc vám hrozí exekuce, afirmace typu "na svém bankovním kontě mám deset milionů", vám bude k ničemu. Duše tomu totiž neuvěří a vy nejste s to ji o tom přesvědčit. Pokud byste to dokázali, pak by to možné bylo. Pokud by byl člověk schopen přijmout tak radikální kvalitativní proměnu, pak by mohl dokonce i létat, neboť by tomu bez výhrad uvěřil. Z praktických důvodů je tedy dobré začít spíše s věcmi, které vnímáte jako reálné, přestože momentálně nejsou k mání.

Může jít i o naprosté drobnosti, jimž nepřikládáte nijak zvlášť velký význam, ale které vás potěší – přejte si šálek dobré kávy, volné místo v autobuse, úsměv svého kolegy v kanceláři, úřední jednání bez dlouhého čekání. Pokud si budete těchto zdánlivých maličkostí všímat, zjistíte, že je jich den ode dne stále víc, takže je už stěží můžete považovat za náhody.

Váš život se záhy stane příjemnějším a svým způsobem i dobrodružnějším, budete mu "zadávat stále nové úlohy" – zvědaví, zdali je dokáže splnit, a současně i zcela nezávislí na výsledcích. Budete vše vnímat jako půvabnou hru, při které se dobře bavíte a při níž nemůžete prohrát. A čím více se budete bavit, tím více se svět bude o vás starat.

Změnili jste obraz

Až si jednou po dlouhé době opět stoupnete před zrcadlo, usmějete se na sebe a váš obraz řekne svému odrazu: "Mám tě rád". A v tu chvíli se zrodí zázrak. Vytryskne kdesi hluboko uvnitř vaší duše a později i v "kulisách reálného světa", jenž vás obklopuje a nabývá svých skutečných rozměrů tak, jak mu sami dovolíte. Náhle znovu pocítíte svou vlastní jedinečnost, svůj vnitřní půvab a tvůrčí sílu. Pochopíte, že vše, co jste až dosud ve svém životě prožili, nebyla náhoda, ale výsledek Vašeho vnitřního záměru. Toto zjištění vás naprosto ohromí, takže chvíli nebudete schopni slova. Uvědomíte si, že láska a štěstí nejsou "podpultovým zbožím", určeným jen pro vyvolené, ale že jsou na dosah a že se z nich můžete těšit, kdykoli budete chtít. Pak teprve začne vaše velká dobrodružná cesta, která Vás přivede do říše největších pokladů, do krásného a nevěřitelně přátelského vesmíru, do světa splněných snů, zpátky k sobě samým.

Někteří z vás zatím stojí na začátku této cesty, mnozí ji zatím ani nevidí. Proto bych se s vámi v příštích číslech ráda podělila o své zkušenosti s tzv. transurfingem, což je velmi jednoduchá a zároveň fantasticky účinná metoda jak znovu dosáhnout své celistvosti a tím i svého životního naplnění a svých snů.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2011.