Louis Joxe (1902-1991) byl během svého nesmírně bohatého života rovněž blízkým spolupracovníkem a důvěrníkem generála Charlese de Gaulla, a zejména v době de Gaullova prezidentství se stal jeho energickou a spolehlivou pravou rukou.

V roce 1961 dokonce v zastoupení francouzského prezidenta podepsal tzv. evianské dohody, jež se staly státními zárukami a metodickými směrnicemi při vymanění Alžírska z francouzské koloniální správy. Realizace těchto dohod počátkem šedesátých let málem způsobila občanskou válku, když vedla ke střetu Organizace tajné armády s francouzským státem.

Málokdo však ví, že budoucí vysoký státní úředník Joxe byl v roce 1920 pařížským soudem odsouzen za krádež kola k měsíčnímu trestu vězení a k pokutě, která několikrát přesahovala cenu odcizeného předmětu. Když ovšem vezmeme v úvahu, že ke krádeži došlo v době, kdy Joxeovi nebylo ještě ani osmnáct let, mohli bychom říci, že jistě šlo o pouhou klukovinu, o mladickou nerozvážnost, která snad byla později provinilci nějak odpuštěna a zahlazena, a že přísný rozsudek soudce Francoise Mansarta neměl škodlivý dopad na Joxeovu budoucí skvělou politickou kariéru. Ne, tak tomu nebylo, protože evianské dohody by rozhodně nesměl podepsat člověk, který se byť ještě jako neplnoletý dopustil tak nečestného činu, jakým je krádež kola.

Mladý Joxe si svůj měsíc ve vězení vskutku odseděl, zaplatil pokutu a přišel o dosud neposkvrněnou pověst mladíka ze skvělé rodiny. Ale o rok později, v roce 1921, se z jeho podnětu konal další soud a Louis byl shledán nevinným. Původní rozsudek byl zrušen, odsouzenému a rehabilitovanému mladíkovi se dostalo satisfakce ve všech důležitých pařížských novinách, které se musely omluvit za to, že o něm před rokem psaly jako o nenapravitelném lumpovi...

Mladý Louis Joxe byl původním soudním rozsudkem naprosto zdrcen, protože téměř celé jeho příbuzenstvo se jej za tento zločin zřeklo. Jen otec a matka věřili synovu prohlášení, že je nevinný, že jde o rafinované spiknutí proti jeho cti, že všichni tři korunní svědci byli podplaceni, aby byl zdiskreditován a naprosto znemožněn v místě svého pařížského bydliště, stejně jako celá jeho rodina, a aby měl navždy uzavřenu cestu do společnosti.

Příčina spiknutí

Proč se ale tak stalo? Louis od počátku tvrdil, že spiknutí proti němu bylo zosnováno kvůli půvabnému děvčeti jménem Madelaine Paccaová. S ní si podle vlastní výpovědi nejprve jen lehkomyslně zahrával a poté ji stejně lehkomyslně opustil. Dívčin bratr, jakýsi Gerald Pacca, původem Ital, se před Louisem zapřísahal, že sestřinu pošlapanou čest pomstí, ale protože byl zbabělý, netroufal si na mohutného Louise ani s nožem v ruce, a tak za velké peníze získal falešné svědky a zosnoval justiční frašku, jež měla jedním šmahem dostat svůdce do vězení, ale především navždy pošpinit Joxeovu občanskou čest.

Když zoufalý Louis vyšel po měsíci z vězení, navštívil neprodleně tehdy už proslulého pařížského senzibila Francoise de Saint Victora, jenž měl skvělou klientelu z nejvyšších pařížských kruhů. Victor mladíka vyslechl, uvěřil v jeho nevinu a slíbil, že napomůže tomu, aby byl před odvolacím soudem co nejrychleji rehabilitován. Victor jednal tak rychle, jak to jen nepružný odvolací řád dovoloval, ale netrpělivému Louisovi to bylo málo. Victor mu proto s úsměvem řekl, ať tolik nepospíchá, protože křivda prý posiluje charakter a ve hvězdách je navíc psáno, že soud proběhne až v červenci.

Victor navázal kontakt s advokátem dr. Jeanem Reyem a požádal ho, aby připravil odvolání a inicioval zahájení nového soudního pojednávání, na něž by byli přizváni oni tři korunní svědci, kteří nezávisle na sobě na vlastní oči "viděli", jak mladý Joxe krade kolo, odjíždí na něm rušnou ulicí a vzápětí je za pakatel prodává číšníkovi z hotelu Tři pávi.

Medium Henry Devill

Když se za více než půl roku od podání odvolání konečně schylovalo k novému soudnímu jednání, pozval senzibil Victor do své pracovny mladého Joxe a své médium Henryho Devillea na společnou seanci, která se konala 7. července roku 1921. Odvolací soudní řízení mělo totiž proběhnout už za další dva nebo tři dny.

Devilleovi táhla tenkrát čtyřicítka, byl to muž prostřední postavy, s modrýma očima a řídkými, slámově žlutými vlasy. Neměl žádné vzdělání, žil bez ambicí a osobní ctižádosti, jen se stále uculoval jako prosťáček, jímž také v podstatě byl. Victor ho nalezl v pařížské tržnici, jíž se přezdívalo Břicho Paříže, kde si hádáním dat narození právě získával mírnou popularitu a vydělával na slušné živobytí. Když se ho tenkrát Victor zeptal, jak dokáže neomylně zjistit data narození tazatelů, Deville skromně odvětil: "Nevím, jak to dělám. Jednoduše to poznám v okamžiku, když se svému klientovi podívám do obličeje."

Victor si byl rázem jist, že Deville patří mezi "napojené" vyvolence, a začal s ním nesmírně úspěšně experimentovat ve svém bytě.

Mladý Louis Joxe zíral na prosťáčka Devillea málem s otevřenými ústy. Jak jen by ho takový nekňuba mohl vytáhnout z tak nesmírné kaše, jakou bylo křivopřísežné spiknutí? Dosud byl naprosto přesvědčen o tom, že jediným zdrojem veškerého poznání jsou smysly a jediným nositelem morálky je víra. A najednou ho chtěli přesvědčit o tom, že nejpravdivější "poznání" lze načerpat z jakéhosi absolutna a že víru ve spravedlnost lze vnuknout třebas úplným bezvěrcům jen tak na dálku.

Victor svoje médium nejprve hypnotizoval uspávacími sugescemi. Deville upadl do spánkové hypnózy somnambulního typu. Dýchal pomalu, jeho tělo leželo naprosto uvolněně na hypnotizérském lůžku. Se zavřenýma očima pak poněkud ospale komunikoval s Victorem a odpovídal na všechny jeho dotazy.

Médium dostalo za úkol vyhledat v duchovním světě ony tři svědky, kteří se dali podplatit. Jak? Prý na principu postupného zaměřování duševní energie do všech čtyř světových stran. Když médium Victorovi ohlásilo, že v duchovním absolutnu nalezlo duchovní energii vycházející z mysli prvního svědka, který před necelým rokem "viděl", jak mladý Joxe krade kolo ze železného stojanu před obchodem s konfekcí, dostalo příkaz, aby v mysli onoho člověka vzbudilo pocity provinění za falešné svědectví. Médium vyvolalo v mysli svědka představu křivdy zafixované v mysli mladého Joxe, jak ji pocítil při vynesení nespravedlivého rozsudku. První křivý svědek pak okoušel palčivost všech okolností, které přivedly nevinného mladíka před soud a do vězení.

Po oznámení média, že první falešný svědek už pociťuje nesmírně pronikavý pocit viny, mu Victor přikázal, aby ještě probudilo v napojené mysli nezvratné odhodlání přiznat před soudem předchozí falešné svědectví, jež bylo proneseno za úplatu z peněženky Geralda Paccy.

Čas běžel a Louis hleděl s otevřenými ústy na autoritativní Victorovo jednání, při němž mág na dálku vysílal příkazy do mysli vzdáleného člověka, podobně jako když hromovládný Zeus metal blesky na provinilé pozemšťany.

Médium po další chvilce oznámilo Victorovi, že svědek právě prožil hluboký duševní přerod a je odhodlán doznat se před soudem ke křivopřísežnictví a nést za následky tohoto křivého svědectví odpovědnost.

Asi tak po půlhodince vešlo médium na dálku do kontaktu s druhým falešným svědkem a nakonec stejným způsobem nalezlo a ovlivnilo i třetího svědka.

Mladý Joxe měl po skončení mediální seance pocit, že odchází spíše z divadelního představení než ze skutečně pragmatického ovlivňování nepřítomných osob, jež měly záhy stanout před odvolacím soudem.

Přiznání falešných svědků

Soudce odvolacího soudu dr. Albert Foix byl doslova konsternován, když tři svědci, kteří se vzájemně neznali, před ním postupně doznali své předchozí falešné výpovědi, na jejichž základě byl mladý Joxe poslán do vězení. Byl překvapen o to víc, že se doznali s upřímným výrazem provinění v obličeji, aniž by je k tomu donutily jakékoli důkazy o před-chozím křivém svědectví. Ještě víc ho však udivilo, že svědci navíc očividně projevovali nesmírný pocit duševního ulehčení, když před soudem vypovídali s vírou, že odčiní svoje minulé provinění.

Foix původní rozsudek samozřejmě zrušil a Louise Joxe v plném rozsahu rehabilitoval, takže ten pak mohl přesně o čtyřicet let později podepsat jménem prezidenta de Gaulla evianské dohody.

A co je na celé události nejpikantnější? Než totiž Victor probudil svoje médium poté, co ovlivnilo svědomí tří falešných svědků, nařídil, aby jim Deville ještě dodatečně vnukl nezvratnou víru, že za předchozí falešné vystoupení před soudem nebudou soudcem Foixem potrestáni.

A jaký byl poslední úkol, které médium dostalo? Navázat kontakt s myslí soudce dr. Alberta Foixe a vnuknout mu soucit se třemi provinilci, aby je u soudu potrestal mírně a navíc jen podmíněně nebo pokutou.

Vše pak proběhlo přesně podle předpokladů senzibila pana de Saint Victora. Křivopřísežníci směli odejít domu a vyvázli jen s pokutou, protože dr. Foixe dojala snaha falešných svědků po odčinění minulého provinění. A Joxeův advokát dr. Rey navíc na potrestání křivopřísežníků netrval.

Z knihy Alana Cartera Největší záhady světa - Lidé konají zázraky, nakl. Dialog

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2014.