Gerard Brussé stál před výkladní skříní svého obchodu s fotografickými přístroji a fotomateriálem a zálibně si prohlížel to, co ve výkladě kouzlil pracovník reklamní agentury. Gerard Brussé četl s ním: Leitz, Polaroid, Voigtländer, Paillard, Zeis - Ikon, Beaulieu, Kodak, Agfa, Ferrania... (Holandsko, Haag 1976)

Obchod, zabírající celé přízemí starého měšťanského domu na Wagenstraat, byl v Haagu velice známý a kromě stálých klientů jej navštěvovali i cizinci, protože věděli, že Gerard Brussé, který byl v obchodě každý den, i když nemusel, je nejen na slovo vzatý odborník, ale dorozumí se s cizinci všemi jen trochu známými jazyky.

Ještě se pokochal velkým nápisem HAFO - KIFO, což představovalo image jeho obchodu a byla to zkratka pro Haagse foto - en Kinohandel, a vešel do obchodu. Byl čas na šálek čaje, který si Gerard Brussé nikdy neodepřel. To byl také jediný čas, kdy si několik minut odpočinul a kdy se občas věnoval svým vzpomínkám. Vzpomínky totiž hrály v životě Gerarda Brussé značnou roli a Gerard vzpomínky nikdy nepodceňoval. Gerard Brussé se narodil v roce 1936 v Bredě n dlouho bydlel s rodiči na Grote Markt, dokud otce v roce 1942 neodvedlo gestapo. Pak se rodina přestěhovala do Eindhovenu, kde měla Gerardova matka příbuzné, kteří jim pomohli. Do konce války se protloukali všelijak, potom matka a později i Gerald pracovali v hotelu Schimmelpennick na Stationsplein, který koupil jeden z matčiných příbuzných. Gerard už tehdy propadl fotografii a fotografování a tak později, v roce 1956, když mu bylo dvacet, práce v hotelu nechal a vydal se do Nijmegenu, kde se mohl věnovat fo-tografování a fotoaparátům v obchodě svého pozdějšího tchána.

V roce 1958 se Gerard Brussé oženil s dcerou majitele obchodu s fotografickými přístroji. Měli spolu dvě děti, Gerarda a Elsu, a v roce 1965 se odstěhovali do Haagu, kde otevřeli nejprve pobočku tchánova obchodu s fotografickými přístroji, kterou později od roku 1970 prezentovali jako HAFO - KIFO, tedy Haagse foto - en Kinohandel, jehož byli výhradními majiteli.

Své vzpomínky věnoval Brussé většinou Nijmegenu, nejen proto, že si tam našel ženu a narodily se mu tam obě děti, ale také proto, že si ke své hanbě uvědomoval, jak málo rodiče své ženy navštěvovali, ačkoliv se děti často ptaly na dědečka a babičku, na které, jak rostly, zapomínaly. Své vzpomínky konečně věnoval záhadné fotografii, která mu svým způsobem pomohla zbohatnout.

Stalo se to v roce 1972, kdy rodiče Brussého ženy tragicky zahynuli, takže se do Nijmegenu museli vypravit. Tehdy Brussé po mnoha letech plakal. Nejen kvůli neštěstí, které zahubilo rodiče jeho ženy, ale také kvůli vzpomínkám, které jak se ukázalo, uplynulé roky úplně rozfoukaly. Děti, mnohem větší než byly v roce 1965, hleděly na dům, ve kterém u babičky a dědečka vyrůstaly, úplně cizími pohledy a s otevřenými ústy. Právě tehdy se rozhodl Gerard Brussé, že se vyfotografují před domem, aby měli památku, protože nepředpokládal, že by se ještě do Nijmegenu někdy vrátili.

Když potom doma v Haagu fotografie vyvolal, úžasem téměř zkoprněl. Na fotografii byla zobrazena celá Brusseho rodina, on, jeho žena, obě děti, ale za nimi stáli oba mrtví, babička i děda, zcela ostří a nezkreslení, jako by se opravdu fotografovali. Tu záležitost s fotografií vyprávěl později Brusse známým, ti zase svým známým, nakonec se to rozneslo, zprávu převzaly některé haagské noviny, a když ještě Brussé fotografii zvětšil a s patřičným popisem ji umístil do výkladu svého obchodu, zákazníci se k němu jen hrnuli.

Fotografii podrobili různému zkoumání, ale nikdo dosud Brussemu neřekl, jak se ti dva mrtví na fotografii dostali. Snad to bylo tak, že se svým příbuzným chtěli připomenout, když je tak dlouho nenavštívili.

Z knihy Charlese Fortha Svět divů,
tajemství a záhad - Skryté síly, nakl. Dialog

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2014.