Panem Štěpánem jsem byla dotázána, zda vyučuji na kurzech taky teleport. Že by měl zájem se to naučit. Zajímalo mě, co si pod pojmem teleport představuje, i proč by ho chtěl umět.

Shodli jsme se na tom, že teleportem myslíme možnost přemisťování hmotných věcí vesmírem, kdy teleport probíhá přibližně takto:

1. Začíná odhmotněním na stávajícím místě - neboli přeměnou hrubé hmoty těla (a dalších věcí...) do podoby jemnější.  Hmota hrubá, co očima vidíme, se změní na energii neviditelnou - dostane podobu myšlenek.
2. Následuje přelet vesmírem v podobě myšlenek.
3. A teleport končí opětovným "zhmotněním" na novém místě.   Myšlenky se tedy zase převedou do podoby viditelné. Po přeletu to, co vidět nebylo, se opět zhmotní do "hrubé" - nám dobře známé - podoby.

Když jsme si ujasnili, že ve svých představách o teleportu vcelku nemáme žádný rozpor, zeptala jsem se, proč to chce umět. Z jakého důvodu se právě na toto ptá? Řekl mi, že o teleportu slyšel, a tak by  jej chtěl zkusit.

Jak to s teleportem je

Teleport není záležitost, která by se dala naučit "od stolu", jako třeba vyjmenovaná slova či malá násobilka. Proč? Protože ve vesmíru platí pravidla, zákonitosti - jakési pojistky, zabraňující ublížení, zneužití. Když si vývoj člověka představíme jako pyramidu, na jejíž vrchol vede sto schodů, a my po ní jdeme odspodu nahoru, tak na každém schodu je kartička s učební látkou pro ten určitý vývojový stupeň. A po splnění nás na tom příslušném schodu čeká dar, odměna. (Darem, který všichni známe, plníme li potřebné záležitosti, je naše zdraví. Nemoc je poukázáním na naši neochotu zabývat se "učební látkou", kterou na svém "schodu" máme.)

Kde teď přesně na své pyramidě jsme, jak vysoko jsme došli? To se můžeme pokusit odhadnout, ale přesně to nevíme. Znalost této informace patří k darům, k nimž si dojdeme na vyšších schodech pyramidy? schody nelze přeskočit, na vyšší stupeň se dostaneme jedině tím, když úkoly na stávajícím schodu až do dna splníme.

A teleport? Když si možnost teleportu představíme jako odměnu za splnění úkolů téměř na vrcholu pyramidy, nebudeme daleko od pravdy. (Znám jediného člověka, který teleport ovládá.)

Každý se dostáváme k informacím, na které máme nárok

Každý si dosáhneme k záležitostem, ke schopnostem, k darům, na které máme "nárok" - které si vlastní pílí zasloužíme, už k nim patříme a ony patří k nám. Se kterými si umíme smysluplně poradit, vhodně je zařadit do svého pozemského bytí a nehrozí, že jimi ublížíme sobě nebo druhým.

Dary přicházejí, když je velká šance, že je řádně zúročíme.

Touha a pokora - vyváženost žití

Touha: Když se mně osobně začala pootevírat opona poznání (a nebylo to zničehonic - přišlo to po upřímném rozhodnutí začít si dávat život do pořádku... načež následovalo odpracovávání si tohoto rozhodnutí v opakovaném odpouštění druhým i sobě po dobu několika měsíců), objevila se u mě schopnost věci si vytestovat automatickou kresbou, kyvadélkem. Bezvadně a snadno se mi dařilo zjistit, co jsem potřebovala. Zanedlouho jsme šly s kamarádkou do lesa na houby a ona na mně chtěla, abych jí vytestovala, které houby jsou jedlé, a které nikoli. Technicky by to možné bylo, ale já jsem toho nebyla schopná.

Jestli by se předcházející odstavec dal shrnout pod pojem "touha" - toužila jsem po nápravě nedobrých věcí a touhu jsem i naplnila skutky: odpouštěla jsem, přestala jsem kritizovat, pomlouvat, soudit. Tak s touhou šla ruku v ruce i pokora ? neboli: došlo mi, k čemu mám tyto dary - možnost si něco vytestovat - použít.

Nedovolené zkratky

Neměla jsem právo dary používat pro zkratky! Houby jedlé je přece nejenom možné, ale i záhodné poznat vlastní pílí, nastudovat si je např. v atlase hub... dary jsem měla používat pro něco jiného, tak jsem se to dozvěděla. Měla jsem se snažit pomoci lidem i sobě s mezilidskými vztahy, s otázkou zdraví a s nacházením a plněním životního poslání jednotlivce i národa.  Věděla jsem, že kdybych dary zneužívala, mohl by se tok informací shora zastavit, jako když někdo otočí kohoutkem vodovodu a voda přestane téct. Případně by mohlo přijít napomenutí ve smyslu: "Jsi moc pyšná, brzdi, přemýšlej, k čemu jsi dary dostala, nežiješ vyváženě!" A houbu jedovatou bych vytestovala jako by byla jedlá...

Známá z jižních Čech, která využívala automatickou kresbu k označení místa na pozemku, kde se nachází voda, byla takto ve svém konání zastavená. Vše v její živnosti parádně fungovalo až do doby, kdy suverénně - jako mnohokrát předtím ? místo pro studnu označila, lidé tam kopali a žádná voda tam nebyla. Dali jí k úhradě  80 000, Kč...

K vyváženosti žití, k přemýšlení co ano a co ne, jsme vyzýváni na každém kroku.

K věcem, které máme dělat, jsme vyzváni

S dary, které jsem získávala (k automatické kresbě se přidala schopnost vstupovat do minulých životů, vést lidi k příčinám jejich nemocí, ukazovat cestu k lepším vztahům i k životnímu poslání) šlo ruku v ruce i každodenní zpytování svědomí, jak se k tomu postavím. Co s tím udělám, aby to bylo počínání den za dnem smysluplnější... Nikdo mi zvnějšku nedával žádné normy, co smím a co nesmím, normy přicházely zevnitř mne, byla jsem oslovována a vedena (sebe jsem vedla k tomu), co dělám, mám, a co ne.

Karma, čas a teleport

Karma už není pojmem neznámým. Představujeme si, že život nemusí končit naší smrtí nadobro a napořád, nýbrž se můžeme opět zrodit a znovu žít - třeba se i potkat s lidmi, které teď známe. Někdy nám i karmický svět příčin a následků napomáhá k tomu, abychom si zlepšovali svůj náhled na lidi - odpouštěli, nekritizovali, nesnažili se jim tlačit do hlavy naše názory, když o ně nestojí. Dochází nám, že všechno, co teď děláme z pozice agresivity, moci, egoismu, kdy myslíme víc na sebe nežli na druhé, to si v budoucnu budeme muset odčinit. Ani jedna "hanebná" věc nám neprojde. Budeme muset změnit všechny své mylné představy a z nich plynoucí nedobré vlastnosti (naši lenost, zlostnost, nepokoru, prolhanost, závist, lakotu, bojácnost, poživačnost, neomalenost...) na věci smysluplnější.

Kdo už toto začíná chápat a spojuje si svůj zdravotní stav s tím, jak myslí, mluví a koná, může k tomu přidat představu delšího času. Času hodně, hodně dlouhého... Času, který na současné žití pohlíží jako na zlomek toho, co člověk v hmotném těle prožívá. Času, který se vymyká běžným představám, ale je v něm ukryt smysl úplně všeho... Času, který vidí lidský vývoj od chvíle první myšlenky. Času, kdy velkým třeskem vznikala naše sluneční soustava. Času, ve kterém je jasné, že naše planeta Země má svou určitou životnost a jednou se zhroutí sama do sebe, skončí. Času, který však se zánikem planety Země neznamená zánik lidstva? a zde právě přichází ke slovu teleport.

Co když?

Co když lidé téměř na vrcholu pyramidy vývoje teleport skutečně ovládají, nečekají na zánik své mateřské planety, a přemisťují sebe i ostatní na planetu, která je pro život člověka příhodná? Více o tomto tématu najdete v mé knize Léčení příčin nemocí. Poznáte v ní, že karma nemusí být záležitost neznámá, naopak. Čím víc do ní pronikneme, poznáme její zákonitosti a uvedeme je v život, tím lépe se nám bude dařit. A věci prozatím naším schopnostem vzdálené se k nám budou přibližovat.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2014.