V počtu onemocnění rakovinou jsme my - Češi i Moraváci, na jednom z prvních míst na světě. Velkou zásluhu na tom má naše tradiční česká kuchyně s malým množstvím zeleniny i čerstvého ovoce. A v posledních letech k tomu ještě neblaze přispěly fast-foody v podobě Mac Donalda, KFZ a dalších. Dávné kultury věděly, jak je zdravá vyvážená strava pro zdraví nezbytná, moderní medicína však stravovací režim nepovažuje za důležitý.

Lidé většinou dostávají od svých lékařů rady, jak se správně stravovat až ve chvíli, kdy onemocní a stanou se pacienty. Rady, které pak dostávají, jsou obvykle negativní ? tohle vylučte, tomuhle se vyhněte, žádné tuky, cukry, maso, alkohol, kofein atd. Lékaři však většinou nejsou dostatečně informováni a vědí málo o vědecky podložených vazbách mezi stravovacím režimem a zdravím. Zato pacienti se po těchto informacích pídí a jsou vděční za každou pravdivou informaci. V pravou chvíli se proto objevila kniha lékařů Richarda Béliveau a Denise Gingrase s názvem Výživou proti rakovině. Kniha je napsaná velmi logicky a čtivě, takže je přístupná každému čtenáři. Oba světově známí badatelé v oboru rakoviny přibližují historii a vliv na naše zdraví nejrůznějších potravin, koření a nápojů. Píší o zeleném čaji, kurkumě, zelenině, drobném ovoci i čokoládě. Provádějí čtenáře časem, od dávných poznatků až po nejnovější vědecké objevy v oblasti stravování. Zajímají se především o rakovinu a přinášejí celou řadu námětů, které by při zařazení do každodenního režimu vedly k její prevenci či potlačení. Autoři na základě svých mnohaletých zkušeností z výzkumu vysvětlují, jak se kombinace genetických a buněčných dispozic může stát příčinou vzniku rakoviny a předpokladem pro vznik metastáz. Dále pak popisují, jak jednotlivé složky přítomné v potravinách v přirozeném stavu, mohou díky svému biochemickému složení předcházet, čelit či přímo bojovat s mechanizmy umožňujícími rozvoj této choroby v organizmu. Navíc jako první se zmiňují o tom, jak nádorová angiogeneze, to znamená novotvorba krevních cév, které zásobují rakovinové buňky, může být ovlivněna stravovacím režimem. Čtenáři se dozvědí, jak vhodnou skladbou jídelníčku mohou ovlivnit a potlačit vývoj nádorů.

V srpnovém čísle jsme vás seznámili s nejdůležitější potravinou v boji proti rakovině ? zeleným čajem, jehož léčebný účinek se maximálně zvyšuje v kombinaci s kurkumou a pepřem (čaj Emanace). Dnes budeme pokračovat s dalšími potravinami ? zelím, brokolicí, květákem, kapustou růžičkovou i listovou, čínským zelím, brukví apod.

Rakovinové buňky nenávidí koštáloviny

Významné místo zaujímá v dějinách evropské civilizace zelí. Pěstuje se už nejméně šest tisíc let, možná to je vůbec nejstarší pěstovaná zelenina. Zelí je všudypřítomné, a to jak v dějinách stravování, tak v literární antické či středověké tradici. Však už Rabelais pravil v příbězích o Pantagruelovi: "Třikráte či čtyřikráte šťastnější bývají ti, co zelí hojně pěstují". Pěstování této zeleniny se stalo symbolem klidu a míru. Nedá se ale říci, že by právě tato zelenina patřila mezi nejoblíbenější potraviny, že by u lidí vzbuzovala přílišné nadšení. Zelí a příbuzné druhy jsou podle jedněch příliš fádní, podle jiných nejsou dost jemné, a mnozí jimi vůbec opovrhují. A přitom, je-li tato zelenina správně a zavčas sklizena a vhodně upravena, může se stát skutečnou pochoutkou. Přese všechna negativa, která můžete o těchto rostlinách říkat, tato zelenina patří mezi potraviny nejschopnější účinně čelit rozvoji rakoviny.

Zdá se to těžko uvěřitelné, ale všechny hlavní druhy, které dnes známe, tj. brokolice, květák, růžičková kapusta, kapusta atd., jsou přímými potomky divokého zelí.

Terapeutické účinky zelí

Za dávných časů se rostliny z čeledi brukvovitých pěstovaly především pro jejich léčebné účinky. Zvláště pak zelí bylo ve slavné éře řecké a římské považováno za významnou léčivku a v některých obdobích mu byla dokonce dávána přednost před jinak vítězným česnekem. Vychvaloval je Pythagoras, Hippokrates (460-377 př. Kr.) je nazval "zeleninou s tisíci přednostmi" a doporučoval je jako výborný lék na průjmy a úplavici. Zelí bylo v té době považováno za potravinu zcela nezbytnou pro zdraví. A rozhodně právem, vždyť i cynik Diogenes (413-327 př. Kr.) se dožil pěkných 86 let a živil se téměř výhradně zelím.

Marcus Porcius Cato starší, zvaný Censorius (234-139 př. Kr.), významný a mocný římský státník, považoval zelí za univerzální lék všech nemocí, nezbytný základ dobrého zdravotního stavu a zdroj mužných sil (v 80 letech zplodil syna). Cato ve volném čase pěstoval přes stovku různých léčivých rostlin, a přesto ve svém pojednání O zemědělství (De agri cultura) uvádí, že "zelí, požíváno syrové s octem, či vařené s olejem či jiným tukem, vyhání z těla všechno zlé", od kocoviny až po velmi závažné nemoci. Zmiňuje se rovněž, že přikládání rozdrceného zelného listu ulevuje při rakovině prsu. Na ruském trhu je nyní k mání slaný nápoj na bázi zelné šťávy, který má pomáhat zvládnout nepříjemné stavy po příliš bujarých oslavách...

Protirakovinové účinky brukvovitých

Dosud prováděné studie dokazují, že brukvovité (křížaté) patří mezi hlavní nositele protirakovinných látek. Například studie, která zkoumala 252 případů rakoviny močového měchýře, které se vyskytly mezi 47 909 osobami pracujícími ve zdravotnictví za období deseti let, zjistila, že požívání pěti či více porcí různých druhů brukvovitých rostlin týdně, zvláště pak brokolice nebo zelí, snižuje riziko rakoviny močového měchýře o polovinu, ve srovnání s osobami, které týdně jedly pouze jednu porci této zeleniny, nebo ji nejedly vůbec. A ke stejné-mu závěru dospěla studie zkoumající rakovinu prsu: Číňanky, které zeleninu z čeledi brukvovitých konzumují nejvíce, jsou rakovinou prsu ohroženy o 50 % méně než ženy, které ji jedí málo nebo vůbec. Další studie, provedená na vzorku 5 000 Švédek, uvádí, že dvě porce zeleniny z čeledi brukvovitých denně, snižují riziko rozvoje rakoviny prsu o 40 %. Nebudeme zde vyjmenovávat všechny studie potvrzující ochranné působení brukvovitých, zmiňme pouze, že při jejich konzumaci skutečně dochází k poklesu rizika onemocnění i dalšími typy rakoviny, jako například plic, trávicí soustavy (žaludek, tlusté střevo, konečník) a prostaty. U prostaty je dobré zmínit, že pojídání tří či více porcí zeleniny z čeledi brukvovitých týdně, mělo na prevenci rakoviny prostaty větší vliv než konzumace rajčat, která jsou přitom velmi často uváděna jako potravina zcela zásadní pro prevenci této nemoci. Je tedy zřejmé, že množství zeleniny a ovoce v potravě hraje klíčovou roli při prevenci rakoviny, ovšem na základě dalších údajů docházíme k upřesnění, že brukvovitá zelenina má při prevenci rakoviny nezastupitelnou úlohu. Tato zjištění jsou velmi důležitá především v kontextu západního stravování, kde brambory představují až 50% denního přísunu ovoce a zeleniny a konzumace brukvovitých je spíše vzácností.

Fytochemické látky obsažené v brukvovité zelenině

Zázračný vliv různých druhů zeleniny z čeledi brukvovitých na omezení rizika rozvoje různých typů rakoviny napovídá, že tato zelenina je významným zdrojem fytochemických látek. Ze všech zelenin používaných v lidské stravě, hlavní druhy brukvovitých pravděpodobně obsahují nejširší škálu fytochemických molekul s protirakovinnými účinky. Kromě řady polyfenolů obsahuje zelenina z čeledi brukvovitých navíc mohutnou skupinu látek zvaných glukosinoláty.

Glukosinoláty

Na rozdíl od většiny fytochemických látek, netkví preventivní protirakovinný účinek těchto molekul přímo v nich, ale v jejich schopnosti uvolnit dvě skupiny jiných látek s výrazně protirakovinnými účinky, a to jsou isothiokyanáty a indoly. V přírodě existuje více než sto glukosinolátů, které slouží jako "zásobníky" připravené ke skladování různých isothiokyanátů a indolů, které se vyznačují významným protirakovinovým potenciálem. Pro ilustraci si uveďme příklad osoby, která se právě chystá sníst brokolici, vynikající zdroj glukosinolátů. Při kousání této zeleniny jsou narušovány její buňky, tím se mísí jednotlivé buněčné části, které až do té chvíle byly řádně odděleny. Glukosinoláty, které byly do té doby uzavřeny v jedné části buňky, se nyní dostávají do kontaktu s mysorinázou, enzymem z jiné části buňky, který nyní oddělí jisté části molekul glukosinolátů. V tomto konkrétním případě se při žvýkání brokolice glukoraphanin, hlavní isothiokyanát obsažený v této zelenině, dostává do kontaktu s mysorinázou, a tím se přeměňuje na sulforafan, velmi mocnou protirakovinovou látku. Jinak řečeno, protirakovinné buňky jsou v nedotčených kusech zeleniny z čeledi brukvovitých přítomny v latentním stadiu, ale při požívání této zeleniny se z nich uvolňují aktivní protirakovinné látky, které pak účinně působí proti rakovině. Je to velmi složitý proces a je třeba mít na zřeteli celou řadu faktorů, aby přínos isothiokyanátů a indolů, získávaných z brukvovitých, byl co nejvyšší. Např. glukosinoláty jsou rychle rozpustné ve vodě: pokud tedy budete vařit zeleninu ve velkém množství vody přes deset minut, už se obsah glukosinolátů sníží o polovinu! Dále myrosináza je velmi citlivá na teplo, takže dlouhé vaření zeleniny, ať už ve velkém či malém množství vody, podstatně snižuje obsah isothiokyanátů. Je tedy vhodné vařit zeleninu co nejkratší dobu v minimálním množství vody. Rychlé podušení anebo opečení na pánvi jsou nejsnazší možnosti úpravy, při nichž v zelenině zůstane zachováno maximální množství protirakovinných molekul a navíc takto upravená zelenina bývá chutnější a lákavější. Zmrazená zelenina bývá před mražením upravována tzv. blanšírováním, kdy je vystavena vysoké teplotě, což však podstatně snižuje obsah účinných látek. Chcete-li však ze zeleniny aktivní molekuly uvolnit, musíte ji před spolknutím řádně rozžvýkat.

Sulforafan je hvězda mezi isothiokyanáty

Isothiokyanáty obsahují atom síry, jenž je zodpovědný za charakteristický pach, který je cítit při dlouhém vaření zelí či dalších brukvovitých zelenin. Z nutričního hlediska je nejlepším zdrojem sulforafanu brokolice, kde v jedné porci může být až 60 mg této látky. A je zajímavé, že brokolicové klíčky, které se občas objevují v bio-obchodech, obsahují až stokrát více sulforafanu než zralá brokolice.

Sulforafan, a tedy brokolice, si v rámci nutriční preventivní strategie proti rakovině zasluhuje zvláštní pozornost. Celá řada studií prováděných v posledních letech dospěla k závěru, že sulforafan podstatně urychluje vylučování toxických látek z organismu, které mohou být spouštěčem rakoviny. Zlepšená detoxikace organismu pomocí sulforafanu např. podstatně omezuje výskyt, počet i velikost nádorů mléčných žláz.

Sulforafan navíc působí přímo na rakovinové buňky, jelikož u nich spouští proces apoptózy, a tím je vede k zániku. Při jedné studii, při níž se zjišťovala schopnost látek nutričního původu způsobit smrt buněk izolovaných z dětského mozkového nádoru, meduloblastomu, se zjistilo, že sulforafan, jako jediný ze všech testovaných látek, byl schopen vyprovokovat smrt těchto buněk. Schopnost sulforafanu vyprovokovat smrt rakovinových buněk byla pozorována i u jiných typů nádorů, např. u nádoru tlustého střeva či prostaty, ale také u akutní lymfatické leukémie.

Sulforafan má rovněž antibiotické a baktericidní schopnosti, zvláště je účinný proti Helicobacter pylori, baktérii, která bývá příčinou vředů žaludku a dvanáctníku. Tato aktivita se může zdát jako vedlejší, bez přímého spojení s rakovinou, a přesto hraje významnou úlohu při prevenci rakoviny žaludku. Žaludeční vředy totiž značně zvyšují (třikrát až šestkrát) riziko rakoviny žaludku. Při požívání brokolice se dostává sulforafan v žaludku do přímého styku s touto baktérií a může hned na počátku bránit této nemoci v rozvoji. Všechny tyto vlastnosti sulforafanu z něj dělají isothiokyanát s největším protirakovinným potenciálem a v důsledku toho se brokolice stává nejdůležitější potravinou v rámci prevence rozvoje různých druhů rakoviny.

Moudrost našich předků

Můžeme tedy shrnout, že neskutečné úsilí, které vyvíjeli naši dávní předci, aby vypěstovali celou tu širokou škálu brukvovitých, dozajista stálo za to, když si uvědomíme, že tyto brukvovité rostliny mají nevídaný obsah fytochemických protirakovinných látek. Začlenit tuto zeleninu do běžného jídelníčku je tedy nejsnazší způsob, jak organismu dodat značné množství látek, které jsou schopny předcházet rozvoji různých typu rakoviny, především rakoviny plic a trávicího ústrojí.

Připomeňme si, že dosud známé informace o blahodárném působení brokolice jsou více než povzbudivé. Např. týdenní jídelníček se čtyřmi porcemi brokolice dokáže člověka ochránit před polypy v tlustém střevě, které tvoří významnou fázi rozvoje rakoviny v tomto orgánu A vzhledem k tomu, že jsme na prvním místě na světě v onemocnění rakovinou tlustého střeva, neměli bychom účinky brokolice podceňovat (pozn. red).

Zpracováno pomocí knihy Richarda Béliveau a Denise Gingrase
Výživou proti rakovině, nakl. VYŠEHRAD, Hana Čechová