Milníkem na cestě vývoje člověka, říká Pogačnik, bylo, že poté, řečeno slovy Bible, co lidé "ochutnali jablko ze stromu poznání dobrého a zlého", museli opustit rajské vědomí. Člověk se od té doby měl učit samostatně myslet a rozlišovat mezi tím, co je ve smyslu podpory života eticky a morálně přijatelné a tím, co působí na život ničivě. Měl se učit budovat na základě osobní lásky zcela nové vztahy k Zemi, Božství a ke svým bližním. Aby se vytvořily příznivé okolnosti pro tyto komplexní "učební osnovy", bylo lidstvo převedeno tzv. "vyhnáním z ráje" do jinak utvářeného životního prostoru s materiálnějším charakterem. Tento prostor, ve kterém se dodnes nacházíme, podporuje naši vývojovou linii tím, že pociťujeme následky svého jednání hmatatelně na vlastním těle nebo na okolnostech našeho života. Krok za krokem můžeme myslet a jednat na základě vlastní svobody a kreativity. Před námi šel příkladnou cestou Ježíš a provází nás síla Krista.

Autor objevil nejstarší stopu síly Krista ve zbytcích megalitické kultury v Portugalsku. Jedná se o komplexní kamenný kruh z třetího tisíciletí př. n. l. Nachází se v blízkosti Evory a jeho oficiální název je Cromeleque Dos Almendres. Skládá se asi ze čtyřiceti stojících kamenů uspořádaných do kruhu. Tento kruh byl vytvořen na místě silného centra vydechování Země. Příslušné centrum nadechování z vesmíru se nachází asi 80 km na východ a je známé jako kamenný kruh Do Xares. Zde proudí kosmické síly do nitra Země. Kamenným kruhem Dos Almendres bylo stavitelem vytvořeno jedinečné obřadní místo, které sloužilo zasvěcování lidí do tajemství vícedimenzionálního života. Podle Pogačnika byl každý kámen nasměrován tak, aby byl v rezonanci se silovým zdrojem. Celá kompozice tedy podporuje funkci centra vydechování a obohacuje ji. Zároveň kompozice představovala jakýsi "strom života", přičemž jednotlivé kameny reprezentovaly jeho různá období. Kameny nenesou žádná viditelná znamení, jejich role jim byly vtisknuty ryze duchovně energetickou cestou. Jde o tři skupiny kamenů. První je spojena s procesem zrodu a budování osobní identity, druhá je věnována pochodům života a růstu a třetí připravovala návštěvníky na jinou úroveň bytí duše, na proces umírání. Vedle těchto skupin kamenů jsou další věnovány silám čtyř živlů. Meditativní cestou Pogačnik našel kameny věnované síle Krista. Neboť Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než Abrahám byl, já jsem." (Jan 8,58) Podle zkušeností Pogačnika hraje tato síla v rámci životního přediva důležitou roli. Když meditativně nahlédl do nitra těchto kamenů pro informaci, byl překvapivě uveden do svého vlastního prostoru. Šlo o tři o sebe opřené kameny, v nichž se zračilo umírání a zářivé zrození připomínající proměny, které Ježíš prodělal od smrti ke vzkříšení na nové úrovni vývoje. Síla Krista představuje zdroj inspirace a vedení lidstva.

Poselství ukryté v dávných kulturách

Podobné příklady našel Pogačnik v různých starých kulturách, např. v indiánské kultuře starého Mexika. Jde o kamennou pyramidu. Zemské síly jsou stupňovitou stavbou fyzicky neseny do kosmu vzhůru a obrácená světelná pyramida, Pogačnikem vnímaná, ztělesňuje kosmické síly sestupující hluboko do Země. Každá pyramida způsobuje čilou výměnu mezi zemskými a kosmickými silami, v jejichž středu stál člověk se svými rituály a slavnostmi. Vzniká pravzor téměř podobný lemniskátě (kosmogramu) při evangeliích o rozmnožování chlebů. Uprostřed stojí člověk spojující kosmický pól se zemským. To je svazek, který se Ježíš snažil ukotvit ve vědomí lidí.

Identické zkušenosti zažil Pogačnik i v Tibetu. Během rituálů mnichů vznikaly v éteru kosmogramové formy, které opět připomínaly kosmogram při rozmnožování chlebů s jeho lemniskátami nahoru i dolů.

V samém úvodu své knihy Pogačnik vylíčil svůj krásný zážitek při eucharistii při mši svaté – dochází vždy k rozlití podpůrné láskyplné síly, kterou v počátku uviděl ve světelné podobě Krista. Chybí tam však odezva ve spojení se zemským aspektem. "Nový svazek" není úplný, protože se zde ničivým způsobem uplatňují blokující síly. Kosmogram Krista, který autor zaznamenal v dávných kulturách, byl v období křesťanství zablokován. Příčinou je absence uznání síly zdola – síly Země a přírody, působící skrze naše tělo, naše Já a naše vědomí. Snad proto, že přežívá strach z pohanského pohledu na Zemi, Země je jen považována za krásné Boží stvoření.

Mystika gotických katedrál

Autor samozřejmě navštívil i velké gotické katedrály, u nichž pozoroval podobné působení jako u prapůvodních kamenných seskupení. Např. katedrála v Chartres ve Francii stojí na podobném silovém místě jako kamenný kruh Dos Almendres v Portugalsku. Je to obrovské centrum vydechování Země. Na klenutí krypty stojí fyzická katedrála, která pozemské síly posunuje řadou vzhůru směřujících lomených oblouků proti duchovní dimenzi vesmíru. Jemnohmotně nahlížející Pogačnik vidí krom toho vnitřním zrakem ještě světelnou katedrálu, které směřuje symetricky dolů, do hloubi Země. Je to analogické, jak to pozoroval u pyramid v Mexiku. Pogačnik říká, že s katedrálou se to má jako s královstvím nebeským, o kterém Ježíš řekl, že se člověk musí spojit se Zemí, aby prožil nebeské síly. Průchod kryptou měl pro pouť do Chartres stěžejní význam. Poté, co poutník prošel kryptou ve tvaru U a znovu vystoupil na jižní zvonici na světlo, jako by se znovu narodil do materiálního života s přístupem k hlasu vlastní duše. Postava Panenky z Chartres nese nebesky modrý šat. Když Pogačnik stál v určitém "akupunkturním bodě", jak říká, před Panenkou (Madonou), nečekaně zaslechl uvnitř svého nitra tato slova: "Tajemství druhého příchodu Krista mezi lidi spočívá v tom, že k němu nepřetržitě dochází." Katedrála je právě postavena tak, aby umožňovala druhý příchod Krista v každičkém okamžiku, když se princip duše spojuje s principem Země. Uprostřed hlavní lodi je slavný vinutý labyrint dlouhý 250 metrů, ke středu dlážděný z různých druhů kamene. Střed labyrintu má podobu šestilisté růžice, vytvořené kolem čtvercového kamene. Když se Pogačnik postavil na střední kámen a soustředil se, v duchu viděl světle modrý paprsek barvy pláště Panenky z Chartres pronikající prostorem, uvědomil si svůj vlastní střed jako místo setkávání duchovních a pozemských dimenzí vesmíru. Cesta labyrintem je utvářena jako cesta sebepoznání podle principu cesty Ježíše, který se stal Kristem. Člověk, který se dostane do středu labyrintu, je vyzvednut ke svému vlastnímu Kristovu Já. Je tu i světle modrý paprsek matky Marie, oba aspekty patří k nejniternější podstatě každého člověka. Poutníci si jistě nedokázali vše takto vysvětlit a chápat. Jde spíš o podvědomé působení na jejich psyché opakujícími se prožitky pro otevření se poselství Krista.

Dalším Pogačnikovým chrámovým příkladem je bazilika sv. Marka, na jejímž zadním nádvoří se začal odvíjet příběh této knihy. I tato bazilika byla centrována kolem silně vitálně energetického bodu vydechování. Centrum nadechování kosmických sil leží u kostela San Alvise na severovýchodním okraji Benátek. Po nádechu jsou v zemském nitru síly proměněny na frekvenci Země a pak jsou v centru vydechování vytlačovány jako životodárné síly a rozváděny po zemském povrchu. Centrum vydechování, jak říká Pogačnik, se nachází už více než tisíc let uprostřed baziliky sv. Marka, překlenuté kompozicí pěti pozlacených kupolí. Bazilika byla postavena jako dobře naladěný nástroj. Poselství, které si velmi citlivý autor odtud odnesl, je, že člověk, který se v prostoru baziliky ponoří do ticha a modlitby, prožívá svoji vícedimenzionalitu, vícevrstevnatost bytí, aby došlo k vyrovnávání racionality. Sice tím, že člověk nechá projít své myšlenky srdcem, aby byly obohaceny intuicí, která je bezprostředně spojená s božským Já člověka. Miliony poutníků, které procházely bazilikou sv. Marka, byly v podstatě podvědomě připravovány na novověk s převládajícím raciem.

Ježíš, jak říká Pogačnik, staví vizi království nebeského, která ve své vícedimenzionalitě sjednocuje síly Země a ducha.

Rady nejpovolanějších

Na závěr naslouchejme slovům anděla zemské léčby, která přetlumočila Pogačnikova spolupracovnice Anna. Stručně zní takto: "Také Země má svůj vlastní vývoj, který je svázán s vývojem vaším (lidským) i naším (andělským). Jedná se velmi komplexní evoluci. Nejste si dostatečně vědomi toho, jak důležitá je pro vás tato planeta, i když jste její součástí. Pokoušíte se odebrat Zemi sílu a tím ničíte svůj vlastní vývoj. Jediná reálná možnost je v propojení tří evolucí (lidé, Země, andělé), v němž jsou zahrnuty všechny prvky a síly. Dospěli jste do bodu, kdy už přestává být možné Zemi jen brát. Musíte se učit vzájemné výměně, dávání a braní v rovnováze. Dávejte lásku a dostanete ji!"

Podrobnější studium Pogačnikovy knihy Systémy Země a síla Kristova mne velmi obohatilo. Zpravidla málokterý autor zpracovává tak důležité téma z tohoto úhlu pohledu. Jsem křesťanka a velmi mne potěšilo Pogačnikovo potvrzení, že duchovní síla může proudit i institucionalizovanou formou. Snad to může přesvědčit i některé ezoteriky, kteří se dosud vyhýbali Ježíšovu učení, protože mu nerozuměli. Kristus a jeho láska pro mne představuje maják, ke kterému je třeba lnout, aby člověk v životě a zejména v duchovním hledání nezabloudil. Nechápala jsem dříve některé části evangelií, které k mé radosti Pogačnik považuje za neautentické. Přemýšlela jsem o tom, jak tyto, zpravidla "mocenské", vsuvky ovlivnily dějiny lidstva nepříznivým směrem a zkomplikovaly na dlouhou dobu jeho cestu. Setkala jsem se v životě s východním učitelem, který mne časem alespoň částečně naučil vnímat lásku a sílu Božího stvoření – Země. A tak souzním s Pogačnikem, že toto jemnohmotné vnímání křesťanské církvi chybí. Když stojím před křížem s ukřižovaným Ježíšem, zvláště o Velikonocích, říkám si, že nic není náhoda. Již přes dva tisíce let takto útrpně spočívá na symbolu spojení nebe a Země. Dívám se na Ukřižovaného s dojetím – jako by nám říkal: "Pochopte konečně, prosím, co jsem vám přišel sdělit!"

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2010.