Dvacet let docházím na nejrůznější duchovní akce, ale vztahy mi nejdou. S manželem se neumíme dohodnout, dokonce uvažujeme i o rozvodu. Jdou vůbec vztahy zvládnout?

Paní Jitka hovoří o duchovních kurzech, které za posledních dvacet let absolvovala, a bylo jich skutečně hodně: umí to s kartami, rozumí numerologii, astrologii, léčí pomocí energie Reiki atd. A co potřebujete ode mne? Ptám se jí. Proč jste přišla? Slyšela jsem vás vyprávět o partnerství na vaší přednášce. Už je to delší dobu, ale od té chvíle mi to pořád leží v hlavě. Nemohu se totiž domluvit se svým manželem. Uzavírá se přede mnou, je nedůvěřivý, uráží se, občas i na pár dní odejde, protože – jak říká – to se mnou už nemůže vydržet. Za patnáct let našeho soužití se mezi nás vkradlo nepříjemné dusno, občas i navrhuje, že se rozejdeme. Kolik takových příběhů jsem už slyšela! A vím, v čem je zakopaný pes: teorie je hodně, ale jak zvládnout obyčejný život? Je vůbec v lidských silách dojít si k pěknému partnerství, upevnit si zdraví a napojit se i na své životní poslání? Anebo je to utopie a musí nám stačit vědomí, že jsme na duchovní cestě, absolvovali jsme spoustu kurzů, takže něco pro zlepšení děláme, ale vztahy mít v pořádku nikdy nebudeme?

Duchovno hledající lidé jsou pilířem

A teď prosím dobře poslouchejte: každý, kdo s čímkoliv začal z oblasti, kterou shrnujeme pod pojem "duchovní", a nejenom ti, kteří absolvovali kurzy sebepoznání, léčitelství, astrologii, numerologii atd., ale i příslušníci různých církví, lidé chodící do kostela či jogíni (a samozřejmě i paní Jitka) jsou pilířem současnosti. Ono je totiž jedno, z jakého směru se k Bohu vydáme. Skutečně neexistuje jedna pravá cesta a ostatní zavrženíhodné. Jen – a v tom je pověstný háček – nesmíme v tom, co děláme vidět vrchol! Uzavřít se v jakémkoliv dílčím poznání je nejhorší možná varianta! A tu praktikují teď v Čechách až na malé výjimky všichni. Respekt a vzájemná tolerance mezi církvemi, jogíny, léčiteli, vědci je mizivá. Každý především vidí to své a má to za nadřazené nad tím dalším. A víte, že pomoc existuje – a začíná, jak dobře paní Jitka tuší – od pochopení a zlepšení mezilidských vztahů?

Od roku 1993 se právě tímto aktivně zabývám. Komplexním přístupem k životu, kdy zvládeme úplně všechno – vztahy s našimi nejbližšími nevyjímaje. Že to nejde, že se o něco podobného celé roky snažíte a taky se vám vztahy ani zdraví zlepšit nepovedlo? A ať děláte cokoliv, nemůžete najít smysl života? A teď se nelekněte: dovedli byste si představit, že jste v minulosti byli duchovními bytostmi na vyšší úrovni, nežli jste teď, třeba jste i vedli skupiny lidí z trápení k lepším věcem? Těžko se vám to přijímá? Na čele to napsané nemáte, jen ta touha po dobrých věcech vás prozrazuje! Žili jste v době Krista před dvěma tisíci lety, v blízkosti Buddhy i Krišny? Byli jste těmi, kdo ho provázejí při každé jeho misi, dělají zázemí k tomu, aby byl co nejvíc slyšen? Potkáváte se s nejrůznějšími lidmi a stále dokola musíte vážit, jak se zachováte? Víte, že mnohý z těch, ke komu chodíte na kurzy, je naopak z odvrácené duchovní strany, má za sebou zkušenosti černé magie a ty i teď na vás uplatňuje? Jak se v tomto zdánlivě rozporuplném světě vyznat? Úplně jednoduše: rozhodujte se rozumem a současně se ptejte své duše, zda-li je to či ono pro vás řádná cesta dál. Pozorujte své pocity, když si k něčemu řeknete: "Ano, to udělám", či: "Ne, to neudělám". Jak se u toho cítíte? Buďte otevřeni k jakýmkoliv nápovědám svého rozumu, svých pocitů, vnímejte i podněty od lidí z vašeho okolí. Ničemu však nevěřte fanaticky, vše posuďte a vyvoďte závěr souhlasný s vaší myslí i srdcem. Nic z toho, co se teď na "duchovní scéně" děje, není závažné natolik, abyste to nemohli přerůst. Dovolte si využít kurzy, informace… jako základ, odrazový můstek, pro cestu dál. Ne jako dogma, kterého jste povinni se celý život držet.

Toto jsem vysvětlila paní Jitce i to, jak začít zvládat vztah s manželem (často na něho měla vztek, vinila ho z odcizování. A sobě vyčítala občasné výbuchy zlosti i to, že lidem vnucovala své názory). Nikdo na tom nejsme jinak nežli ona: máme své dobré i horší stránky povahy a cítíme, že bychom se měli pohnout dál. Něco z nitra nám napovídá, že by to chtělo změnu. Ale jakou? Co udělat pro to, aby život neplynul prázdně, ale měl hluboký smysl a s lidmi jsme se v pohodě domluvili?

Hmota očima viditelná nás nespasí

Nový dům, zahraniční dovolená, supermoderní automobil, příjemní známí a příbuzní, parta kamarádů – to vše je nádherné, jenže nám to život smysluplně nenaplní. Co je to "ono" za tím, jakási nadstavba, kterou všichni hledáme? Je to zvládnutí mezilidských vztahů, domluvení se se svým manželem? Ani to ještě není vrchol.

A přesto smysl života existuje. V čem spočívá? Celý život, kam patří i vztah s partnerem, musíme vnímat jako službu Dobru. Sebe uvidíme jako součást celku, výseč z kruhu, kolečko v soukolí, kostku do stavebnice – a uvědomíme si svou hodnotu. Ta nespočívá ve velikášství, ale v pochopení své nezastupitelné role, kdy musíme projevit, co dobrého v nás vězí, protože není nikdo jiný, kdo by to za nás udělal. Naši výseč nikdo nevyplní, další stejné kolečko do soukolí neexistuje. Kdo pochopí, že má speciální individuální úkol, který souvisí s Dobrem v nejširší rovině, nechá lidi lidmi a cestu k Dobru nastoupí. Třeba zprvu i sám, bez podpory druhých, zato však s plným vědomím, že k dobrým lidem dojde. Kdo dosud žije ve vztazích cokoliv, co se mu nelíbí, změní to jedině tím, že začne odpouštět: sobě, potřebuje-li to ještě, tak i lidem druhým. A bude odpouštět denně, opakovaně. Pořád a stále dokola, až se dílo začne dařit. Dosud ukryté souvislosti se začnou tlačit na povrch. Bude mu docházet, o co v životě vlastně jde. Pochopí nejenom vztahy, ale propojenost vztahů se zdravím. Dojde mu, že nic z toho, co mezi lidmi žije, se neděje náhodou.

Náhodné není ani to, že právě teď žijeme v Čechách. Chceme-li nadávat na to, co se tu děje nebo naříkat, že to nikdy nebude lepší, můžeme, ale pravda je úplně jiná. Svými životy minulými jsme si zadělali na to, co žijeme teď. Přišli jsme uskutečnit (podpořit, zaštítit) překrásné věci. Že to nevíme, a dokonce mnozí ani netušíme? Nedochází nám, že na Zemi nejsme za trest, nýbrž abychom realizovali výšiny z lidských možností a dobro šířili nejen ve svých rodinách, doma, ale i v zahraničí?

Ve hmotě očima viditelné kouzlo života ukryté není. Nesmírně ji potřebujeme, disponujeme hmotnými těly, žijeme v hmotných domech, něco hmotného musíme jíst, do něčeho hmotného se oblékat atd. Hmota očima viditelná a rukama hmatatelná nás provází na každém kroku. A přesto to vrchol lidského života není.

Skrze vztahy začnete poznávat sebe – a vztahy se napřímí

Chceme-li zvládnout vztahy se svými nejbližšími, musíme výš, do jemnosti, kterou běžně nevidíme – do energie naší duše. Jestli tam někdo půjde přes jógu či církev, práci na zahradě, meditování či jinou jeho osobní cestu, to je úplně jedno. Když s rozšiřováním svých obzorů vědomě začnete, dojde vám, jako se to stalo paní Jitce, že jste v minulosti už práci na podporu dobrých věcí vykonávali. A životem, který probíhá právě teď, budete na zkušenosti minulé navazovat. Partnerství uskutečníte v první řadě s Bohem v sobě: budete si vážit svého života, možnosti žít v páru. Z partnera se rázem stane spojenec svítící vám na vaši cestu. Neskočíte mu na nedokonalé projevy, stejně jako se matka nehroutí, když dítě škemrá, že chce další zmrzlinu. Dáte mu prostor, aby vše, co žije, zvážil a rozhodl se kudy dál. Hrubá hmota – i lidé kolem – nebudou jedinou realitou, tou se stane dimenze nová: propojení vaší mysli s vaší duší. Mezilidské vztahy se zprůhlední, nebudou jen o druhých lidech, ale začnete skrze ně poznávat sebe. A čím víc budete pronikat do smysluplnosti svého osobního žití, partnerství se bude zlepšovat. A nejen to, skrze proměněný vztah k sobě si dojdete i ke svému životnímu poslání a možnost jít dál nabídnete i lidem kolem. Navážete partnerství "s Bohem v sobě": zrekapitulujete, co bylo, a rozmyslíte si, co chcete ve vztazích žít dál. Na lidi kolem přestanete vyvíjet tlak, budete jim oznamovat, co je pro vás pořádný vztah. A manžel? Má jedinečnou šanci ke své duši taky proniknout a ke smysluplnému budování vztahu se přidat. Pokud se k něčemu lepšímu nepohne – a takoví lidé také existují – nebude se chtít uvolnit ze zaběhnutých k dobru nevedoucích kolejí a povede si svou utrápenou notu, duše paní Jitce jasně napoví, co má udělat.

www.cestastesti.cz

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2010.