Mnozí učitelé si dnes často stěžují, že většina současných dětí jsou ti nejhloupější, nejlínější a nejnevychovanější tvorové, s jakými se kdy setkali. To je pravý opak toho, co tvrdí renomovaní vědci ve svých posledních, velmi povzbudivých studiích současných teenagerů, které potvrzují předpoklad, že nová generace má sílu, energii i patřičné "know-how" k tomu být velmi úspěšná. Tyto děti mohou spasit svět. Tak proč nad nimi tolik pedagogů bezradně kroutí hlavou?

Odpověď možná najdeme při zkoumání dalšího, v současnosti velmi rozšířeného jevu, jímž je prudký nárůst případů dyslexie. Christine Gormanová o tom napsala článek "The New Science of Dyslexia" (Dyslexie: Nový vědní obor), otištěný časopisem Time, v němž předkládá zajímavé postřehy: "Jejich mozky fungují jiným způsobem, a možná proto často nacházejí překvapivá řešení problémů, dívají se na ně z nového nebo nečekaného úhlu, a dokážou udělat takové myšlenkové skoky, že nechají běžné myslitele postupující krok za krokem daleko za sebou. Tvrdí, že jsou schopni vidět věci ‚multidimenzionálně‘ neboli jako prostorovou šachovou partii. A jejich počáteční potíže se čtením je mohou lépe připravit na následující životní těžkosti a překážky dnešního nestálého a rychle se měnícího světa."

Dyslexie – nový druh inteligence?

Dyslektici jsou široce zastoupení jak v horních společenských vrstvách, tak v kriminální spodině. V čem se liší ti, jimž se podařilo vyšvihnout se na vrchol, a ti, kteří klesli až na společenské dno? V míře podpory a počtu příležitostí rozvinout svůj potenciál svobodně myslet neboli abstrahovat. Nové děti, nebo alespoň většina z nich, začínají myslet abstraktně již od raného věku, ať jsou dyslektické, nebo ne. Velmi brzy začínají mluvit, snadno se naučí chodit, rychle se učí, jsou velmi citlivé, intuitivní a inteligentní. Jsou také přirozenými léčiteli a dokážou dát věci do pořádku. Nedokáží však myslet systematicky, a ani se to nesnaží naučit. Vyhýbají se tomu, nebo se dokonce vzpurně bouří a současnému systému vzdělávání se často vysmívají. Čtvrtina z nich dokonce ani nedodělá střední školu. Nové děti zkrátka nejsou narušené, jak se všeobecně předpokládá, jsou prostě jiné. Jejich mozky jinak pracují a vytváří informace. A jejich rodiče ani učitelé na ně nejsou připraveni, což platí dvojnásob o lékařích, terapeutech, právním systému a zaměstnavatelích.

Klinická smrt a nové schopnosti

Obdobně jsou na tom děti, které prošly zážitkem blízké smrti. Čtyřicet procent z těch, jež podobné případy potkaly do věku patnácti let, měly IQ index mezi 150 a 160. U skupiny dětí do šesti let dosahovalo stejných výsledků celých osmdesát jedna procent a v případě kojenců se jednalo dokonce o hodnotu mezi devadesáti a sto procenty. Zážitky světla v situacích blízkých smrti a následné fyziologické změny dokazují, jak jsou tyto stavy silné a jak při nich dochází k intenzivním posunům. Organizmus jako by dostal "ránu pěstí". K nejvýraznějším změnám dochází v oblastech mozku, nervového systému, trávení a pokožky. Genetické změny začínají být na první pohled zřejmé, a to v celosvětovém měřítku. Jakmile se děti ze své "smrti" zotaví, je na nich znát, že u nich došlo k jakési "restrukturalizaci", k vnitřnímu přenastavení. Jen třetina z nich však své nové schopnosti rozvíjí a využívá. Dochází proto ke ztrátě jejich potenciálu.

IQ je jen začátek

Abychom nalezli uspokojující vysvětlení tohoto jevu, musíme pátrat mezi evolučními teoriemi. Lidský genom obsahuje "gen geniality", jenž se v současnosti probouzí k životu. Dlouho setrvával v latentním stadiu a nyní je postupně aktivován. Proč ale tato prudce stoupající inteligence přivádí většinu učitelů k šílenství? Soleira Greenová, globální vizionářka, konzultantka a spisovatelka v jedné osobě, se na celou věc dívá z nové perspektivy. Tvrdí, že je třeba rozlišovat pět (!) druhů inteligence, a vysvětluje, že IQ je jen začátek: "Jakmile otevřete své srdce, získáte přístup ke své intuici a mnohem vyrovnanější postoj k emocím, tzv. emoční inteligenci (EQ). Pokud dokážete integrovat svého ducha (vaše vyšší já), získáte přístup k univerzální moudrosti, otevřete se duchovnu a všemu, co s sebou tato cesta přináší, tzv. duchovní inteligenci (SQ). A když se vám podaří navázat kontakt se svou duší, objevíte i vrozený cit, vědění a telepatické schopnosti, tzv. celostní inteligenci (WQ). A spolu s expanzí za své osobní já do vědomí jednoty a tvoření ´Všehomíra´ přijde vysoce rychlé myšlení, hyperkreativita a pulzující, vzrušující rozmanitost, tzv. kvantová inteligence (QQ).

Čelní laloky – sídlo geniality

Významný počet nových dětí vykazuje vlastnosti, jež se dají přiřadit duchovní, celostní a kvantové inteligenci. To je také důvod, proč se rodiče a učitelé cítí tak často zmatení. Inteligence, kterou nelze změřit standardními IQ testy, se dosud stále považuje za pouhou fikci. Nikdo se v této problematice neorientuje lépe než Joseph Chilton Pearce. O čelních mozkových lalocích, jež se vyvíjí převážně po narození, mluví jako o sídle úsudku, morálky, empatie a pocitu spokojenosti, což jsou aspekty, jež představují vrchol toho, čeho může lidský druh dosáhnout. Věří, že transformace ega vede k hlubšímu duchovnímu životu plnému míru, tolerance a rozumu a že dobře vyvinuté čelní laloky jsou pro to základním předpokladem.

Vezměme však v úvahu ještě toto: Stav matky během celého těhotenství předurčuje vývoj mozku jejího dítěte. Pokud probíhá těhotenství harmonicky, v klidu a bez stresu, zadní mozek (instinktivní část mozku zaměřená na přežití) se vyvine menší, zatímco části, z nichž později vyrostou čelní laloky, větší. Úzkostné těhotenství plné stresu, problémů a nervozity má za následek naopak menší základ pro čelní laloky a více vyvinutý zadní mozek. Jak je to tedy se zmíněnými, výjimečně bystrými dětmi? Již od nejútlejšího věku si uvědomují a velmi se jich dotýkají sociální problémy, porušování lidských práv nebo mírová hnutí. V hloubi čelních laloků se skrývá spící spouštěč geniality…

Srdce je náš pátý mozek

Abychom plně pochopili všechny faktory ovlivňující inteligenci, musíme si uvědomit, že hlavním zdrojem inteligence v těle je ve skutečnosti srdce, náš pátý mozek. Srdce neustále vysílá celé spektrum informací a je tak ve spojení s ostatními. Jeho činnost se skládá ze tří hlavních složek. První nám dává odvahu a chuť do života (víru), druhá nás plní touhou po kontaktu s ostatními (láskou a nadějí) a třetí nás udržuje ve spojení s Duchem (Zdrojem). Není proto žádný div, že nové děti tak často mluví o lásce, soucitu a péči o ostatní. Jejich vědomí zůstává mnohem déle v prostoru srdce, než je obvyklé. A když ho opustí, přesune se spíše do vyšších stavů inteligence a vědění, než aby setrvávalo většinu času v mozku, jako tomu bývá u většiny lidí. To je také jedním z důvodů, proč běžné IQ testy těchto dětí neodrážejí jejich plný inteligenční potenciál, ani způsob, jak funguje jejich mysl. A protože propastný rozdíl mezi tím, jak vnímají realitu oni a jak ostatní, může být pro ně (ale i ty druhé) velmi matoucí, je více než moudré zařadit jim do denního režimu zvláštní činnosti, jež jim umožní "udělat si v životě pořádek", a to doslova. V tomto ohledu mohou být užitečné následující techniky a doporučení: tanec, plavání, gymnastika, hra na hudební nástroj, činnosti zaměřené na rozvíjení psychomotoriky, meditace, některé druhy arteterapie a mnoho jiných. Svou nezastupitelnou roli zde hrají i modlitby.

Zářivý paprsek modlitby

Dnes můžeme vidět hodně dětí, jak se modlí. To se týká i těch, které prošly zkušeností blízkou smrti. Tyto děti často popisují, že modlitbu "viděly" jako paprsek světla klenoucí se od modlící se osoby k místu nebo osobě, k nimž byla modlitba směřována. Někteří tyto paprsky viděli jako zářivě bílé nebo zlaté, jiní popisují barvy duhy, ale ne ve vodorovných vrstvách jako u duhového oblouku, ale spíše ve svislých pruzích. Jeden malý chlapec na otázku, jaké to je být na konci modlitebního paprsku, odpověděl s úsměvem na rtech: "Ach, když vás to zasáhne, cítíte po celém těle příjemné teplo a takové zvláštní mravenčení." Podobně odpovědělo i mnoho dalších dětí. Nové děti považují vše paranormální za zcela normální: živé sny, ovlivňování skutečnosti pomocí mysli, tvůrčí představivost, telepatie, jasnovidnost, jasnosluch, jasnocit, jasnočich i jasnovědnost jsou pro ně docela běžné. Daly by se přirovnat k jakýmsi "křídlům" mozku, která pomáhají otevřít jejich mysl hlubšímu a bohatšímu zažívání sebe sama, vztahů k ostatním i celému světu.

Malí léčitelé

Buněčné receptory v lidském těle uchovávají všemožné vzpomínky a vjemy, dokonce i na tak neočekávaných místech, jako je pokožka nebo páteř. Tato síť vzpomínek představuje fyzické spojení mezi hmotou a duchem, tedy i naším zdravím, a funguje na bázi tzv. emočních molekul. Neuroložka C. B. Pertová dokázala, že chemické látky účastnící se našich vnitřních pochodů – neuropeptidy a jejich receptory – jsou biologickým základem našeho uvědomění.

Je nesporné, že existuje jakási vyšší inteligence, která prostupuje každičkou buňkou našeho těla. Všichni jsme součástí neuvěřitelně velkého systému, mnohem většího, než je naše malé, ohraničené tělo, o němž přijímáme informace pouze prostřednictvím našich pěti smyslů. Z tohoto prostého důvodu jsou malé děti přirozenými léčiteli: díky své citlivosti jsou schopny přijímat informace z buněčné paměti a nasměrovat tuto inteligenci k léčení.

Nadbytečná DNA?

A ještě jedna věc. Vědci se dlouhou dobu domnívali, že devadesát procent genetických informací je "zbytečných". Ruští odborníci však přišli na to, že právě tyto "zbytečné" části DNA se aktivně zapojují do mentálních aktivit, které jsou spojené s využitím intuice. Vypracovali teorii, že zmíněných devadesát procent může přímo nebo nepřímo objasnit jevy jako nadpřirozené duševní schopnosti, spontánní uzdravení, léčení na dálku, neobvyklá světla nebo aura kolem těla, schopnost ovlivňovat počasí pomocí mysli nebo vliv myšlenek na zdraví člověka. Přišli také s důkazy o účinnosti nových způsobů léčení založených na ovlivňování a přeprogramování DNA pomocí slov a energetických vibrací, jež mohou často zabránit chirurgickým zákrokům. Jejich objevy naznačují, že těch devadesát procent DNA dlouho považovaných za nadbytečné, je právě to, co bylo u nové generace dětí aktivováno, údajně pomocí nových řetězců DNA. Možná jsme si toho všimli až dnes jednoduše proto, že je mezi námi konečně dostatečný počet těch, kteří jsou ochotni objevovat v sobě do té doby netušené schopnosti. Možná se nejedná o žádnou novou DNA, jen jsme nejspíš konečně přišli na to, k čemu ta "zbytečná" DNA slouží, a začali ji využívat…

Nejen indigové děti. Nová generace dětí a vzestup pátého světa, P. H. M. Atwater, PRAGMA

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2010.