Sebepoznání – písmeno J - Jedinečnost
-
Vytvořenopondělí 12. říjen 2020 9:40
-
AutorIng. Jiřina Slámová
-
Oblíbené965 Sebepoznání – písmeno J - Jedinečnost /lektori-setkani/item/965-sebepoznani-pismeno-j-jedinecnost.htmlKlikněte pro přidání
Každý člověk je jedinečnou bytostí. Vše, co vytvořila příroda, je si v rámci jednotlivých druhů podobné a zároveň je každý tvor zcela jedinečný. Nenaleznete tedy ani dva naprosto stejné lidi, stejná zvířata ani rostliny. Příroda vytváří nekonečné množství originálů a v tom je její variabilita a genialita. Každý z nás, lidských bytostí, je tedy zcela jedinečný originál a je naprosto zbytečné se s někým srovnávat či soutěžit o to, kdo je krásnější, schopnější či dokonalejší. Každý je totiž sám o sobě dokonalý právě proto, že je jedinečný.
Namítnete jistě, že náš svět je plný soutěží a zápasů o to, kdo je nejlepší a nejkrásnější. Samozřejmě, že i to vychází z přírodních zákonů. Je to jakési upravené pokračování přirozeného výběru, který zajišťuje přežití druhů. Zejména samečkové si vzájemně porovnávají své síly a schopnosti a pouze zdraví a silní jedinci se rozmnožují, aby potomstvo bylo životaschopné a odolné. Lidské soutěžení je tedy přirozené, nemělo by však překročit hranici, za níž se radost ze soutěžení mění v obětování sebe sama jen pro slávu a vítězství. Sláva je pomíjivá a každé vítězství má krátké trvání. Může sloužit k objevování a oslavě lidských schopností, někdy však přináší jeho pomíjivost zklamání.
Každý jsme jiný a zároveň jsme si rovni. Pro všechny platí stejná pravidla, všichni jsme svobodní a zodpovědní jen sami za sebe. I ti, co nevyhrávají, mají svou hodnotu jako vítězové. Každý z nás obdržel od Stvořitele jedinečný dar, který se máme naučit využít pro sebe, a tím obohatíme i celek. Tak kdo je soutěživý, nechť soutěží pro svou radost. Všichni by však měli objevit své jedinečné schopnosti a rozvíjet je. Našim cílem nechť není někoho napodobovat, ale být sami sebou.
Jednota
Náš fyzický svět je tvořen protikladnými silami, které vzájemně vytváří jednotu a nemůže existovat jeden bez druhého. V každém z nás se tedy propojují protikladné energie – duch a hmota, strach a láska, muž a žena, Jang a Jin. Naše fyzické tělo je obrazem toho, který z protikladů je momentálně v převaze. Pokud záměrně podporujeme jeden protiklad, jen oddalujeme přirozené dorovnání druhým z protikladů a nastávají pak problémy jako nemoc (převaha strachu nad láskou), únava, přetížení, vyhoření (převaha mužské energie), deprese, apatie (převaha ženské energie). Nakonec stejně nelze zabránit vyrovnání.
Jin a Jang
V kapitole o energii jsme se učili rozlišit dvě základní formy energie, z nichž vychází taoistický princip – je to Jin, což je energie ženská – přijímající, rozpínavá, pasivní, citová a nevědomá a Jang, což je energie mužská, oplodňující, stahující se, intelektuální, aktivní a vědomá. Tyto dvě formy energie představují neustálý pohyb a jednotu protikladů a cílem je jejich neustálé vyrovnávání. V každém z nás bez rozdílu pohlaví mají být obě energie v rovnováze a každé bychom měli vědomě dávat stejný prostor.
Jin představuje nehybnou, vyživující složku, jež je zdrojem energie. Jang je naopak složkou aktivní, která na svůj pohyb energii spotřebovává. V našem světě je v převaze energie Jang, neboť trendem společnosti je být akční. Tak se celkově více energie spotřebovává a lidé trpí jejím nedostatkem. To vede k vzájemnému boji o energii, jež se projevuje jako vzájemné vysávání. Málokdo umí využít svůj vlastní vnitřní zdroj, k němuž máme přístup v klidu, při relaxaci či meditaci. K tomu je totiž nutno se zastavit a místo snahy stále něco dělat se naučit prostě "být".
Základní schopností protikladných energií je to, že vždy, když jedna převažuje, může se tak dít až po určitou hranici, o níž se nakonec její růst zastaví a druhá protikladná energie ji dorovnává. V našem životě se to projevuje jako spousta civilizačních chorob, vznikajících ze stresu, neboli z přetížení. Je-li někdo dlouhou dobu stále akční a nemá čas odpočívat, zastaví ho nakonec jeho vlastní tělo. Je-li dosažena hranice, tělo samo přejde do protikladné energie, tedy do klidu a pasivity. Nemoc nebo úraz ho upoutá na lůžko do vynucené nehybnosti, aby mělo tělo možnost se zregenerovat. Asi nám je jasné, že auto, do něhož nedoplníme pohonné hmoty, se zastaví. Divíme se však, když naše vlastní tělo, kterému zapomínáme doplňovat životní energii, nemůže jet dál "s prázdnou nádrží".
Jistota
Většina lidí touží po jistotě, aby se mohli na něco spolehnout, o něco či o někoho se opřít. Toužíme po stabilitě v práci, trvalosti vztahů. Jako bychom však zapomněli na přírodní zákony, které říkají, že spoléhat se můžeme vždy jen na sebe a vše se neustále vyvíjí a život sám je nekonečná řada změn. Ať se snažíme jakkoli, tento vývoj se nemůže zastavit.
Filozof OSHO říká, že jediná jistota je smrt. Je to součást přirozeného cyklu, jímž prochází každý živý organizmus, aby tím zase byl umožněn nový život. Citát lze vysvětlit i tak, že pokud chceme v nějaké oblasti dospět k jistotě, je třeba z ní odstranit život, neboť jeho základním principem je neustálý vývoj a pohyb. To se často projevuje v našich vztazích, kdy se z nich ve snaze o jistotu vypudí láska, neboť i její vlastností je lehkost, svoboda a proudění. Lidská snaha ovlivňovat své okolí a stále někoho a něco někam tlačit, to je právě důsledek přemíry energie Jang. Stačí se více soustředit na sebe a na své cítění a tím se řídit. Tím dáme prostor své Jinové složce, jejíž vlastností je schopnost přijímat – přijímat vývoj, proměnlivost života a vše takové, jaké to je. Základem je znát a přijmout působení vesmírných zákonů, které je opravdu zbytečné chtít měnit. Nepřetržitá proměnlivost života a trvalá platnost vesmírných zákonů je tedy jedinou jistotou.
Na závěr tedy přijměte fakt, že jedinou skutečnou jistotou je nejistota. I když známe pravidla příčiny a následku a víme, že vše, co vyšleme, se nám vrátí, následek má nekonečné možnosti různých forem, které si neumíme ani představit. Právě to však činí z našeho života nádherné a nekonečné dobrodružství. Kdybychom totiž té vytoužené jistoty někdy dosáhli, hned by nás všechno přestalo bavit a lákat.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2010.