Voda je kolébkou života. Život na planetě Zemi pochází z pradávného moře, kde skryt paprskům přímého slunečního svitu vyvinul se život v organické podobě. Ten posléze ochrannou a nadlehčující náruč vody opustil a vydal se do světa plné pozemské tíže, tedy na souš. Na souši je již tělo každého živého tvora, včetně těla lidského, plně vydáno působení tíže zemské a není tedy divu, že se do náruče vody vždy rádi vracíme, hledajíce osvěžení, oblažení a spočinutí svých znavených údů.

Voda jako zprostředkovatelka života

Na památku v onen historický a vpravdě tajuplný čin počátku pozemského života přichází též každé malé dítě na svět v náručí plodové vody v těle své matky. Není náhodou, že tato plodová voda má obdobné složení jako ono pradávné moře, z něhož pozemský život kdysi vzešel. Ba co více. Veškerá tělesná voda našich organizmů je pestrým roztokem minerálních látek a solí. Chceme-li někomu zachránit život před vykrvácením a nemáme-li po ruce krev, kterou bychom darovali, můžeme připravit tzv. fyziologický roztok, který postiženému vstříkneme do žil. A jaké že je jeho složení? Zcela prosté. Jedná se o 0,9 % roztok kuchyňské soli v čisté vodě, tedy 9 g soli na 1 litr vody. Pro srovnání koncentrace soli v Baltském moři je 0,4 %, v Černém moři 1,9 % apod. Rovněž matka příroda nám ve svých ze země vyvěrajících pramenech vždy poskytuje mix minerálních látek a solí ve vodě, obdobně jako lidská matka kojí své dítě životadárnou tekutinou ze svého nitra.

Jak vidno, co se v přírodě osvědčí, to se v koloběhu opakuje, móda je všemu přirozenému pojem zcela cizí. Ti z nás, kdo holdují popíjení destilované vody či vody z reverzních osmóz, nechť se zamyslí, kde v přírodě ze země pramení voda bez minerálů a zda je obsah těchto látek ve vodě skutečně znamením jejího znečištění tak, jak se nás o tom již roky snaží přesvědčit někteří neseriozní "obchodní poradci". Již jen nepatrná dávka této vody bez minerálů vpravená do žil dokáže usmrtit lidský organizmus stejně spolehlivě jako ten nejsilnější jed. Životadárné červené krvinky, jež roznáší kyslík v cévách, se pod působením této vody nafouknou, až nakonec prasknou. Jejich obsah se poté rozlije do krve a člověk se v podstatě zadusí, neboť, i když člověk nepřestává dýchat, kyslík v organizmu nemá již více kdo roznášet.

Mnohé světonázorové přírodně-filozofické přístupy, hledající odpovědi na otázky kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme, přisuzují vodě očistnou a rovněž život zprostředkující úlohu. Vzpomeňme jen na Jana Křtitele, jenž křtil v řece Jordánu, či posvátný vstup Hinduistů do řeky Gangy. Voda je tak vnímána jakožto nositelka života a očistné médium nejen v rovině čistě tělesné, nýbrž a především v rovině duševní a duchovní. Podíváme-li se dnes těmato očima na vodu kolem nás, zjistíme, že mnohá voda je vnitřně natolik sterilní, že není možno od ní již tento přínos očekávat.

Výstižně toto zrcadlí například obrazy krystalů japonského přírodovědce pana Masaru Emota či obrazy tzv. kapkové metody z německého Ústavu pro výzkum proudění ve švábském Herrischriedu. Též metoda krystalizace chloridu měďnatého, v praxi využívaná k hodnocení kvality produktů biodynamického zemědělství, je schopna názorně zobrazit vnitřní sílu vody či vodného roztoku (rostlinných šťáv) – viz obrázek.

Vnitřně poškozené vody pozbývají svou niternou strukturu a nejsou schopny nadále plnit svou život zprostředkující a očistnou úlohu. Výše zmíněné metody pak podají výsledek, při kterém se ve vodě po zámrazu nevytvoří pravidelné a dokonalé ledové krystaly či v případě kapkové metody není voda schopna projevovat schopnost přirozeného toku a přestává meandrovat. Žel, pitná voda našich vodovodů dnes povětšinou odpovídá tomuto stavu (blíže jsme se tomuto tématu věnovali již v květnovém čísle časopisu PHOENIX v článku s názvem Skrytá tajemství vody).

Na počátku stála snaha pomoci člověku skrze pomoc vodě

Vzpomínám si na jednu ženu, obdařenou do jisté míry darem jasnozřivosti, která mi několikrát vykládala, jaká dilemata řeší denně ve sprše. Sama totiž vidí, jaké vyzařování má voda, jež jí doma vytéká v koupelně z kohoutku a kterou se dennodenně umývá. "Ta voda nedokáže smýt energetické nánosy na těle a na duši, které si člověk po náročném pracovním dni domů přinese. Má takové šedohnědé vyzařování, co s tím?"

Dalším impulzem k zamyšlení pro mne byla zkušenost, kdy jedna hojně navštěvovaná paní léčitelka lidem prosila za vodu a ti ji poté popíjeli a dělali si z ní obklady. Když jsem měl možnost vidět, jak pán mohl opět hýbat kolenem a paní se spravila ošklivě vypadající rána na bradě, nabyl jsem přesvědčení, že ona voda, za kterou bylo od paní léčitelky poprošeno a ze které si lidé dělali obklady, musela nabýt nějakých nových vlastností a schopností.

To byl v podstatě počátek mého zájmu o úpravu vody. Má snaha vycházela z přání, aby se lidé takovouto vodou mohli též umývat, což jim těch pár litrů vody, za kterou jim bylo poprošeno, neumožňovalo. Proto jsem se počal zabývat myšlenkou na sestrojení zařízení, jež by bylo zcela průtočné a schopno běžné vodovodní vodě propůjčovat vlastnosti vod kvalitních přírodních pramenů.
Cíl byl jasný. Poskytnout vodě podmínky ke spontánní regeneraci tak, jak tento děj probíhá v neporušené přírodě za spolupůsobení přírodních sil živlů. Mou snahou od počátku bylo a nadále zůstává vytvořit těmto přírodním bytostem pečujícím o vodu co nejlépe vyhovující prostor, byť uměle zbudovaný, kde by tyto přírodní bytosti živlů mohly působit na vodu způsobem, který vodu občerstvuje a vnitřně očišťuje a který jinak probíhá při neporušeném úplném podzemním koloběhu vody v nezasažené přírodě.

Od okamžiku, kdy jsem, jak se říká, "dostal nápad", po první prototyp, uběhlo koryty řek nemálo vody. Postupně, jak se z přátel stávali i zákazníci a z některých zákazníků přátelé, vznikla řada výrobků pro domácnosti a po čase rovněž řady výrobků s pokročilou konstrukcí a možností úpravy i vyšších průtoků vody, určených vzhledem k vyšším pořizovacím nákladům spíše pro komerční účely či k úpravě vody v bazénových okruzích.

Zkušenosti s revitalizovanou vodou

Postupem času jsem přišel na jednu velmi zajímavou souvislost. Očistné schopnosti vody na energetické rovině se projevují též v očistných schopnostech vody na úrovni fyzikálně chemické. A tedy voda s dostatkem energie dokáže náš organizmus pročistit od odpadních látek a krásně jej zavodní. Tato voda má rovněž vysoké hydratační schopnosti a působí tudíž mnohem příznivěji na pokožku a vlasy. V této souvislosti jsem obdržel jeden velmi milý dopis: "Děkuji za to, že smím používat nový přístroj na revitalizaci vody řady AQE-I. Vodička je úžasná. Vlasy se opět začínají vlnit, účes je více objemný, kůže není suchá. Voda má celkově výborný vliv na zdraví člověka. Kvalita vody se za pomoci přístrojů (na revitalizaci vody a filtrů na odstranění chloru) moc změnila k lepšímu. Vodu po úpravě vnímám jako jemnější, lehčí, živější, má hodně energie. Cítím, že zařízení celkově zlepšuje energii v domě. Jana Z., Tečovice, říjen 2009."

V jiném případě jednoho malého kadeřnictví, kde je v provozu nejmenší zařízení řady AQE-H, mi přišel následující dopis: "Hned první den po instalaci zařízení revitalizace vody AQUA SANATURA jsem byla překvapená při oplachování barvy z vlasů zákaznic. Barvy, které se používají pro kadeřnictví, jsou kvalitní a mají šamponové složení. Po potřebné době působení barvy se vlasy rozšamponují jako při běžném mytí vlasů, aby se vše lépe opláchlo. A toto já z důvodu alergie nikdy nedělala. Po celou dobu svého působení barva oxiduje a v závěrečné fázi i ta šetrná čpí.

Větší míra rozpěnění znamenala vždy současně i více výparů a ty mi nedělaly dobře. I pokožka na rukou byla zabarvená, vysušená; neumím vymývat barvu v rukavicích, kdy není poznat teplota vody.

Takže jako vždy jsem oplachovala barvu a ta, už když se na ni pouští takto upravená voda, vytvoří pěnu, aniž by bylo zapotřebí barvu ručně rozpěnit. Vše se spláchne a není cítit čpavek, ani jiné výpary. Barva se krásně oplachuje a ruce zůstávají nezabarvené. V porovnání s časem před instalací je vidět rozdíl. Nepříjemná barvící hmota se proměňuje v příjemnou pěnu, která jako by měla jiné složení.

Jelikož jsem alergička, a protože má opakující se snaha změnit značku barvy nevedla nikdy k řešení mých obtíží – následně jsem vždy zjistila, že, co se mých alergií týče, nic se nezměnilo – je mé nadšení z koupě tohoto zařízení obrovské. Přestože jsem při mytí vlasů přesnou spotřebu vody dříve nikdy neměřila, nemohu nyní přehlédnout, že je výrazně nižší. Zkrátila se doba oplachování a co je důležité, vše je krásně vymyto. Blanka D., Skrbeň, únor 2010."

Třetí z pěkných dopisů, jež zde dávám v plénum, mi přišel jako jeden z prvních, proto si jej také dle toho vážím: "Dříve jsem měla velké problémy se spaním. První noc po napojení přístroje v našem rodinném domě a koupeli v upravené vodě jsem poprvé po dlouhém čase v klidu spala. Od té doby spávám bez problémů skoro každý den. Také se mi opět začaly přirozeně vlnit vlasy. (pozn. autora: Tuto zkušenost uvádí velké procento žen.) Marie B., Dolní Bojanovice."

Jak vidíme, očistné schopnosti vody nemusí vždy nutně souviset pouze s energiemi na jemnějších úrovních, nýbrž i s prostou schopností vody rozpouštět a transportovat látky či s měrou, jakou je voda schopna se vázat na tkáňové struktury a hydratovat je. Ve všech těchto souvislostech je třeba hledat jedinou příčinu – vnitřní strukturu a živost vody. To je však parametr kvality zatím v běžné vodárenské praxi nehodnocený. Je otázkou proč. Bojíme se snad připustit, že existuje parametr zvaný vnitřní živost vody a že i procítěná prosba vnitřně čistého člověka dokáže zapůsobit na hmotu a proměnit ji?

Že existují přírodní bytosti živlů, které, ať se nám to líbí či nikoli, pracují s veškerou hmotou kolem nás a neustále ji proměňují, často i pod vlivem našeho cítění, myšlení a jednání? Jaká asi pak bude fyzika, chemie a biologie, až lidstvo připustí tyto skutečnosti? Řekl bych, že minimálně o mnoho radostnější pro návštěvníky škol jakéhokoli stupně a v konečném důsledku i pro toho, kdo celému tomuto systému dal řád ve své dokonalosti. To bude ovšem, přátelé, již nová doba. Těším se na shledanou a přeji mnoho zdaru v cestě za poznáním nám všem.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 9/2010.