Na volné parkovací místo před supermarketem přirachotila dodávka a prudkým zazmítáním vypnula motor. Dodávka byla prastará, červený lak stačil tak vyrudnout a zoxidovat, že se to nedalo zamaskovat ani snahou o vyleštění. Řidič byl také starý, přihrblý a zašlý jako jeho vůz. Vějířky vrásek v koutcích očí svědčily o mnohaletém mhouření očí před ostrým sluncem. Stařec vystoupil z dodávky a oslovil jediný prvek mládí na celé scéně, a sice čilého mladého springer spaniela, jenž se pokusil vyskočit za ním. "Kdepak Lady!" napomenul loveckého psa. "Hezky tu počkej a hlídej nám auto. Brzy se vrátím." Okénko nechal stažené, protože očividně spoléhal na fenčinu poslušnost.

Zašel do obchodu se smíšeným zbožím a fenka se přesunula na místo za volantem, přičemž pána sledovala pohledem na každičkém kroku. Když se za ním zavřely dveře, uvelebila se na zadních a téměř bez mrknutí zírala na obchod. Uběhlo pár minut. Pes se nehýbal, ale já přímo cítila jeho vzrůstající úzkost. "Jen klid, holka," prohodila jsem. "Co nevidět bude zpátky". Věděla jsem, že fenka mě slyší a že rozumí, protože vztyčila dlouhé hnědé uši a já zaslechla bleskové bušení ocasu do potahu sedačky. Čumák se jí zacukal, ale ani na vteřinu nespustila oči ze dveří, za nimiž zmizel její pán. Žádný osobní strážce by svou povinnost nevykonal lépe. Kdykoli se dveře obchodu otevřely, pes ztuhnul radostným očekáváním, ale když se vynořila cizí postava, zase se zklamaně nahrbil. Konečně se vynořil pán s velkou igelitovou taškou plnou nákupu. Dosud vzorná fenka se změnila v klubko ryzí radosti. Ňafala jako zběsilá a ten zvuk připomínal radostný smích dovádivého dítěte, chvilku se točila za vlastním ocáskem a chvilku hopsala jako na pružině. Když stařec trhnutím otevřel dveře, pes se na něho vrhl, předními tlapami se mu opřel o ramena a dlouhými tahy růžového jazyka mu olizoval obličej. Muž se potěšeně zazubil, až mu oči zmizely pod vrstvami vrásek."Uhni Lady, teď řídím já!" upozornil psa a jemně ho odstrčil na sousední sedadlo, aby mohl vklouznout za volant. Tím však její láskyplné projevy nezastavil. Fenka na něho znovu vyskočila a olizovala mu obličej tak vášnivě, až mu z hlavy shodila klobouk. Z hrdla se jí linul zajíkavě chrčivý zvuk, vyznání lásky v jazyce, jemuž rozuměl pouze on. Nakonec stařec uchopil psí hlavu do obou rukou, podrbal ji mezi ušima a usmál se: "Já vím, já vím. Trvalo to delší dobu, než jsem myslel. Ale hádej, co jsem ti přinesl". Pes se naráz zklidnil a usadil se nehybně. V radostném očekávání sledoval pohyb pánovy ruky, jež předstírala hledání nejprve po kapsách a potom v tašce, až nakonec vytáhl sáček tvrdých sušených proužků hovězího masa. Pes se olízl a nedočkavě pozoroval, jak pán si strčil jeden kus mezi silné zuby a nechával ho vyčnívat z koutku úst jako doutník. Fenka zakňučela, jak se těšila na slíbenou pochoutku. Seděla vedle pána a chvěla se nedočkavostí, přesto vzorně vyčkávala, dokud pán nekývl. Pak natáhla krk a opatrně vytáhla starci zčernalou masovou tyčinku z úst. Nesežrala ji však hned najednou, ale seděla, držela ji v koutku tlamy jako předtím pán, a i když slintala, trpělivě čekala – na co?

Stařec se rošťácky usmál, vytáhl ze sáčku další tyčinku a opět si ji vložil do úst. Oba teď vypadali jako dva kámoši, kteří si v pohodě vychutnávají doutníček. Mimoděk jsem se usmála. Muž znovu kývl a fenka začala blaženě žvýkat dobrotu. Náhle se stařec ohlédl a vůbec poprvé si mě všiml. Ostýchavě jsme se na sebe usmáli: já, protože jsem se dala nachytat při špehování soukromého projevu pánovy lásky k psovi, a on, protože se dal nachytat v pošetilé hře, kterou se psem hraje. Honem si vytáhl proužek masa z úst.

Zatímco přesvědčoval starý vůz, aby se probudil k životu, poznamenala jsem: "Máte moc pěkného psa, namouduši." Stařec přikývl: "No jo, to je moje šampiónka, to zas jo."

Na rozloučenou mi věnoval úsměv, vycouval z parkoviště a s hekající dodávkou se sunul pryč. Doprovázela jsem ty dva pohledem a všimla jsem si, že tyčinka sušeného masa se vrátila do řidičových úst. Fenka mezitím svůj příděl zhltla a teď seděla jako zkamenělá a zhypnotizovaná pozorovala mužovu porci. Vsadila bych se, že než dojedou domů, muž se s ní o poslední sousto rozdělí.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 9/2010.