Kdo dosud nezavítal na Podblanicko, bude překvapen tamější krajinou. Je plná pohody, laskavosti a nevšední krásy. Pojedeme-li lokálkou, která supí z Benešova do Vlašimi necelou hodinu, bude se před námi za oknem na jedné straně rozvíjet pestrobarevný film malebných vesniček, lesů a rybníčků, zatímco na straně druhé nelze přehlédnout odevšad viditelný Blaník – magický kopec a jeden z neodmyslitelných symbolů země české.

V zámku lákají muzejní expozice

Přirozeným centrem Podblanicka je Vlašim – klidné, neuspěchané město s téměř 13 tisíci obyvateli, které bylo do roku 1960 sídlem okresu a v němž ani dnes nechybí společenský, kulturní a sportovní život. V nadmořské výšce 360 - 390 metrů leží město téměř na okraji Českomoravské vrchoviny. Tomu také odpovídá podhorský ráz počasí. Turistickým magnetem je především zámek a zámecký park.

Původní gotický hrad postavili na ostrohu nad řekou Blanicí příslušníci rodu Janoviců na počátku 14. století. Roku 1363 jej zakoupili pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi a jeho synovec Jan z Jenštejna. Někdejší hrad, jehož zbytky jsou zachovány v severním křídle zámku, přestavěli na reprezentativní šlechtické sídlo příslušníci rodu Trčků v letech 1443 až 1546, kdy vlastnili Vlašim. Za jejich éry vzniklo vnější opevnění, z nějž se do dnešní doby zachovala hradba v pivovarské budově a bašta. Tehdy také vystavěli gotický kostel sv. Jiljí.

Rozvoj města i renezančního zámku nastal za rytíře Jana Vostrovce z Královic. Jako čelný představitel českého stavovského povstání však byl v roce 1621 odsouzen k doživotnímu žaláři a ztrátě statků. Na zámku se pak v průběhu staletí vystřídala řada šlechtických rodů. Za Talmberků v roce 1627 zámek vyhořel a byl postupně obnovován a přestavován. V roce 1744 zakoupila vlašimské panství knížata z Auerspergu, v jejichž vlastnictví bylo až do roku 1945. V témže roce připadl zámek městu Vlašimi. Podstatné je, že jeho konečná podoba byla upravena už v druhé polovině 18. století za Karla Josefa Auersperga. Přibyla brána čestného dvora a novogotické vstupní brány. Zámek je čtyřkřídlý, dvoupatrový, má polygonální hodinovou věž s nízkou bání v severním křídle a hospodářské budovy. Od roku 1988 sídlí v severním a západním křídle zámku Muzeum Podblanicka. V roce 2005 proběhla za podpory fondů Evropské unie rekonstrukce romantických staveb a pro veřejnost byla zpřístupněna řada nových prostor v zámku i parku. Během prohlídky zhlédneme několik expozic – o historii zámku, o zámeckém parku, podblanické přírodě, sportovním a loveckém střelectví a další. Navštívíme také zámeckou kapli, uvidíme freskovou a štukovou výzdobu sálů, starožitné, přírodní a technické exponáty. Nechybí ani model Velkého Blaníku se spícími rytíři – práce lidového umělce Kupsy z třicátých let 20. století. Zámecká věž je znamenitou rozhlednou do širokého okolí. Další podrobnosti se dozvíme v informačním středisku na zámeckém nádvoří.

Kam zmizel legendární poklad?

Vlašimský poklad byl, je a bude fenomén, který zajímá dlouhá léta historiky, luštitele záhad i hledače pokladů. K tomu si však musíme osvětlit některé historické události. Zmíněný Jan Vostrovec zdědil po svém otci Vilémovi, nesmírně vlivném a vysoce postaveném královském úředníkovi, velký rodinný poklad. Před zatčením se mu ho podařilo ukrýt. Poklad usilovně hledali již páni z Talmberka, kteří vlašimské panství lacino koupili za loajalitu k císaři. Když panství po letech prodávali, byla o pokladu zmínka i v kupní smlouvě. Psalo se tam: "Když se po krátkém či dlouhém čase nalezne na panství vlašimském ukrytý poklad, jakož se toho všelijaká znamení vyskytují, má třetí díl toho pokladu panu prodavači nebo jeho dědicům připadnouti." Inu, poklad byl rozdělen ještě předtím, než ho kdo našel. K zámeckému hejtmanovi Kunešovi zavítal vlašimský měšťan Jiří Novák a tvrdil, že mu jistý slepý zedník prozradil, jak pomáhal panu Vostrovcovi zmíněný poklad zazdívat v zámeckém sklepení. Sám císař Leopold rozhodl, že jeden díl pokladu připadne státu, druhý majiteli panství a třetí – podle kupní smlouvy – panu Fridrichovi z Talmberka.

Nezůstalo jen u plánů na rozdělení. Do Vlašimi se sjela komise, v níž byli prezident české královské komory hrabě Kinský, královéhradecký biskup, pán z Talmberka a řada dalších šlechticů. Na práci byli povoláni havíři z Kutné Hory. V kostele se konala slavnostní mše a po jejím skončení se komise za sborového zpěvu vydala do útrob zámeckých sklepů. Hledali dva dny – odkrývali hlínu i bahno, vynášeli z podzemí vodu a bourali zdi. Skrýš pokladu se nakonec našla, jenže – ejhle, byla prázdná. Zjistili jen to, že byla narychlo zazděná a vápno v zazdění bylo ještě čerstvé. Kdo prozradil úmysl komise a stačil poklad vybrat a skrýš znovu zazdít, to se nepodařilo zjistit. Nepomohly ani důkladné prohlídky a pátrání po celém městě. Poklad byl prostě pryč a jeho nový úkryt ani majitel nejsou dodnes známé. Stojí však za zmínku dodat, že Jan Vostrovec byl namísto doživotního trestu za neznámých okolností po dvou letech propuštěn…

Park plný romantiky a zážitků

Založit v poslední čtvrtině 18. století v okolí zámku přírodně krajinářský park s celou řadou romantických staveb – to byl od knížete Karla Josefa z Auerspergu a jeho choti Marie Josefy z Trautsonu skvělý nápad. Tehdy ještě netušili, že se jejich dílo stane natrvalo jedním z nejkrásnějších parků v Čechách. Je škoda, že většina původních staveb a kuriozit, inspirovaných antikou, gotikou a Orientem (např. Maurská besídka, Háj bardů, Amorův chrám, Turecká mešita, Grota – jeskyně s mamutími kostmi, Tajný soud v Domu noci připomínající zednářské tradice), se nezachovala, ale i tak je co prohlížet a procházka parkem v nás zanechá krásné zážitky.

Vydáme-li se po naučné stezce, poznáme na jejích 16 zastaveních anglický park během necelých čtyř kilometrů v celé jeho kráse. První část poblíž zámku je spíš parková, s pevnými cestami a lavičkami; odlehlejší část klade větší důraz na přirozenější přírodní prostředí. Významným prvkem je říčka Blanice. Celá trasa je vedena kvalitními cestami, zprvu asfaltovými, později štěrkovými nebo přírodními pěšinami, téměř bez převýšení.

Dominantou parku je dodnes Čínský pavilon. Jeho interiér byl zařízen v čínském duchu a doplněn skleněným zvonem a čínskými porcelánovými figurkami; v okolí bývaly ptačí voliéry. Další dochovanou stavbou je pseudogotický Starý hrad vystavěný na skále nad údolím řeky Blanice. Původně se nazýval Kouzelný hrad, protože v něm byl umístěn nábytek, který se pomocí tajného mechanizmu postupně ukrýval před očima návštěvníků pod podlahou. Nyní je v něm instalována expozice s rytinami zobrazujícími původní stav romantického parku několik let po jeho založení. Na skalním masivu nad Blanicí – nejvyšším místě parku, odkud bývala nejkrásnější vyhlídka na celý park a zámek – stávala Ermitáž neboli poustevna a také Saulův či Herkulův sloup, podle místní tradice přejmenovaný na Samsona. (Váže se k němu pověst o trestu, který stihl obra Samsona za mrhání jídlem – božím darem.) Zachoval se dodnes, ale k jeho zhlédnutí je třeba téměř detektivního pátrání v zarostlém svahu pod osmou zastávkou naučné stezky. Park má v současnosti sedm mostů a můstků, z nichž nejzajímavější je most u Znosimské brány a u Domašína. Původně jich bylo v parku jedenáct; zvláštností byl most Divoký, tvořený neopracovaným kmenem stromu, jehož větve nahrazovaly zábradlí. V roce 1846 se pustil do úpravy parku Karel Vilém z Auerspergu, který dal postavit tři novogotické vstupní brány – Vlašimskou, Domašínskou a Znosimskou. Nejznámější je Vlašimská brána u vstupu do zámku. Je na ní umístěno 13 menších erbů původních šlechtických majitelů vlašimského panství a velký erb rodu knížat z Auerspergu. Uvnitř je Podblanická galerie s výtvarnými díly místních umělců. Rekonstruovaná Domašínská brána slouží v současnosti jako restaurace a také Znosimská brána, kde kdysi stával mlýn a soukenická valcha, nabízí návštěvníkům parku občerstvení.

Díky geomorfologicky velmi členitému území je vlašimský park známý svou pozoruhodnou přírodní bohatostí. Nalezneme zde květnaté vlhké louky v nivě řeky Blanice, skály, stinné i výslunné lesy, v oblasti Starého hradu dokonce porosty pralesovitého charakteru. V lesích rostou mnohé vzácné a chráněné rostliny, např. lilie zlatohlavá a oměj různobarvý. Po celé ploše se klenou mohutné staleté duby a další velikáni. Vlašimský park je po právu začleněn do evropské soustavy chráněných území. Ve své podstatě představuje nejstarší známý počin o založení přírodně krajinářského parku v Čechách, který v minulých dobách patřil k nejzdařilejším.

Lákavé je také okolí

Díky zachovalé přírodě je Podblanicko vyhledáváno turisty už více než sto let. Na území regionu se nachází chráněná krajinná oblast Blaník, tři přírodní parky, 17 chráněných území a 159 chráněných stromů. Vlašim je dobře dosažitelná – sbíhá se v ní řada autobusových linek a vlaková trať 222 (z Benešova do Trhového Štěpánova). Pojedeme-li po dálnici D1, je nejlépe odbočit na exitu 49 (Psáře), odkud je to do Vlašimi 11 kilometrů. Z Prahy činí celková vzdálenost 65 kilometrů. Také okolí města nabízí řadu míst, která rozhodně stojí za poznání. Na zámku Jemniště uvidíme během prohlídky, trvající 45 minut, interiéry s původním mobiliářem (nábytek a sbírky rodiny Sternbergů ze 17. - 19. století), rytířský a taneční sál, kapli sv. Josefa s malbami Václava Vavřince Reinera a oltářem Matyáše Bernarda Brauna, zámeckou konírnu a projít se můžeme půvabným anglickým parkem i malým zvěřincem.

Zajímavý, i když méně známý, je také renezančně barokní zámek v Louňovicích pod Blaníkem, kde se narodil hudební skladatel Jan Dismas Zelenka (1679 až 1745). První písemný záznam o zámku pochází z roku 1149 v souvislosti s klášterem premonstrátek, založeným v Měsíčním údolí u Benešova. Expozice je zaměřena především na dějiny okolí Velkého a Malého Blaníku. Zatímco oba zámky jsou přístupné od začátku dubna do konce října denně kromě pondělí, na rozhlednu na Velkém Blaníku lze vystoupit celoročně, ale od října do března jen o sobotách, nedělích a svátcích. Z Louňovic se tam vydáme po naučné stezce, která seznamuje se zvláštnostmi chráněné krajinné oblasti i samotné přírodní rezervace, vyhlášené na ochranu bukových lesů. Kamenná moře, skály, balvany bizarních tvarů – to vše je úzce spjato s pověstí, která říká, že v Blaníku spí velké vojsko, jež vyjede českému národu na pomoc ve chvíli nejtěžší. Pověst mistrně zpracoval Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých. Vrchol Blaníku v nadmořské výšce 638 metrů střeží dřevěná krytá věž (uvádí se, že má tvar husitské hlásky) vysoká 30 metrů. V letech 1939 - 1941 ji dal postavit Klub českých turistů. Připomeňme také, že kámen vylomený z Velkého Blaníku se stal v roce 1868 jedním ze základních kamenů Národního divadla v Praze.

Zámek Jemniště je od Vlašimi vzdálen 10 km, Louňovice o dva kilometry více. Výstup z Louňovic na Velký Blaník měří z parkoviště (v sedle mezi oběma Blaníky) něco přes kilometr, vede po červené značce a není příliš namáhavý.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném  časopise Phoenix 9/2010.