Sžíravá touha rozumu po penězích může člověku vzít odvahu hledat svou životní cestu. Peníze však nemohou zodpovědět otázku smyslu života. Lidé tak neustále řeší toto dilema, a to jim brání v pocitu štěstí. Neslyší svůj vnitřní hlas, který jim radí, aby změnili svůj život, neboť nevědí, jakým směrem se mají vydat, a obávají se finančních ztrát.

Peníze obracejí jejich pozornost výhradně směrem ven. Síla sebepoznání, která vše prostupuje a díky níž je život bohatší, tak nemůže působit. O tom, jak zlomit magický vliv peněz a využít jejich moc ve svůj prospěch, jsme mluvili v předcházejících kapitolách. V dnešním závěrečném díle doplníme tyto informace ukázkami několika praktických cvičení.

Postoj mága

Mág stojí nohama pevně na zemi. Jeho postoj je vzpřímený. Je důležité, aby páteř byla narovnaná, neboť skrze ni proudí životní energie. Ke zhmotnění svých přání potřebujeme zemskou sílu. Pozornost bychom tedy měli zaměřit také pod linii pasu. Postavme se zpříma před zrcadlo, uvolněme ramena, kolena lehce pokrčme. Pokusme se vnímat svoje kyčle, kolena, nohy, zem pod nohama. Je nezbytné uvědomit si spodní polovinu těla stejně jako tu horní. I když práce s energiemi vyžaduje soustředění hlavy, pozornost musí být obrácena současně nahoru i dolů. Neusilujeme jen o to dostat se pořád výš, neustále také zůstáváme zakotveni v zemi. Pořád se sami sebe ptejme: "Cítím ještě pod sebou zemi?"

Ovládnutí rozumu

Někdy si vyzkoušejme následující cvičení: pohodlně se usaďme, postavme vedle sebe budík a pokusme se zcela vědomě sledovat jeho tikot. Pravděpodobně jej nebudeme schopni pozorně vnímat ani třicet sekund. Hlavou nám budou proudit bezděčné myšlenky. Mnozí učitelé meditace srovnávají tyto bezděčné myšlenky s tlupou divokých opic, které se musí zkrotit. Během tohoto pokusu si okamžitě uvědomíme, že myslíme na nějakou věc, na kterou vůbec myslet nechceme. Jen zřídkakdy jsou tyto myšlenky pozitivní, u moha lidí jsou dokonce vyloženě destruktivní, třeba ve smyslu: "To určitě nezvládneš!", "Bude to katastrofa!", "Lidi se ti budou smát!" apod. Takové myšlenky spotřebovávají velké množství energie. Člověk si to však uvědomí teprve tehdy, když se jimi vědomě zabývá. Rozum jen málokdy řekne: "Chceš na svém životě něco změnit? Prima, tak do toho!" U mnoha z nás funguje rozum jako kritik a výstraha, ale ne jako pozitivní podpora. Rozum nemůže vidět do budoucnosti, a proto se brání každé změně. Není to žádný dobrodruh a staví na jistotě. Proto se také dovolává finančního zajištění, když se chystáme provést nějaké změny. Je třeba naučit se svůj rozum ovládat. Nejlépe to půjde, když budeme nejdřív trénovat schopnost na nic nemyslet. Najděme si doma nějaké příjemné místo, vyhraňme si chvíli klidu a věnujme se pouze sami sobě.

Trénujme uvolněnost

Bohatství nám vyměřené by nás mělo zahrnovat lehkostí. Zdánlivě by k nám mělo připlouvat samo od sebe. Když trénujeme nebo vykonáváme nějaké duchovní cvičení, dbejme na to, aby byla naše ramena uvolněná a abychom dýchali pomocí břicha a cítili zem pod nohama. Pokud se naše pozornost obrací příliš nahoru k hlavě, vrchní část našeho těla se začne napínat. Takže se opět snažme uvolnit. Jakmile pocítíme cokoli nepříjemného, přestaňme cvičit a pokračujme až po malé přestávce. Magické schopnosti jsou jako rostliny. Potřebují čas, aby se vyvinuly, a my je k tomu nemůžeme přimět násilím. Tím si vše jen zbytečně ztěžujeme. Ponechme tomu volnost. Soustředěně, avšak zároveň lehce. Při cvičení bychom měli rovněž pociťovat harmonii se sebou samými a vesmírem.

Metoda parkoviště

Tato metoda je ideální na cvičení magických schopností. Máme k němu často příležitost a výsledek vidíme okamžitě. Úkol zní: vyhledejme vždy parkoviště, kde bychom chtěli parkovat, případně parkoviště v bezprostřední blízkosti cílového místa. Přitahovat výhodná parkoviště se nám podaří jen v určitém stavu. Musíme se soustředit. Zjistíme, že pokud budeme rozptýlení a budeme myslet na něco jiného, naše hledání bude marné. Musíme pevně věřit ve svůj úspěch. Každá drobná pochybnost nás může svést z cesty. Roli hraje také celková úroveň naší energie. Jsme-li nemocní, nebo máme špatnou náladu, dosáhneme horších výsledků a skončíme na parkovištích daleko od cílového místa.

Jedna návštěvnice kurzů Barbary Sternové tuto metodu využívá každý den. Pečuje totiž o starší paní, která nemůže chodit. Pokud někam jedou autem, jsou pro ně samozřejmě důležitá parkoviště přímo před vchodem. Vždy takové najdou. Stará paní, když ji její opatrovnice vyzvedává, se pokaždé zeptá: "Už jste si dnes pro nás přála nějaké parkoviště?"

Tíseň a velikost

Abychom byli úspěšní při přitahování bohatství do svého života, je důležité, abychom penězům otevřeli náruč. Jakmile se za nimi honíme, už jsme prohráli. Buďme připravení přijímat s otevřenou náručí. Také k tomu existuje pěkné cvičení. Zpříma se postavme před velké zrcadlo. Nyní vysuňme ramena dopředu, co nejvíce je to možné; pokud chceme, můžeme ještě zkřížit ruce před hrudí. Nyní s velkou pravděpodobností pocítíme tíseň. Přesně takovou, s jakou se setkáváme pokaždé, když máme starost o peníze, nebo jsme příliš dychtiví. V takových chvílích se dostaví pocit tísně na prsou. Nyní se postavme zase zpříma a rozpažme, co nejvíc to jde. Hleďme se zvednutou hlavou donekonečna, dlaně vytočme lehce nahoru a jednou nohou udělejme mírný výpad. Jak se cítíme teď? Možná trochu napjatě, ale určitě mnohem lépe. Chceme-li, můžeme si představit, že nad svými rozevřenými pažemi rozvíráme obrovský paví chvost. Může třeba zářit všemi barvami duhy. Příslušný citát říká: "Deset tisíc věcí je tu pro tebe."

Princip trvalého zachování zdrojů

Nekonečná velikost vesmíru nemá být však pobídkou k marnotratnosti. Se vším, co nám bylo svěřeno, bychom měli zacházet s respektem. Pro náš vnitřní postoj k bohatství to znamená, že pořád budeme mít dost, ale nikdy si nesmíme vzít všechno. Princip, který jsme pozbyli, se jmenuje "trvalé zachování zdrojů". Nabereme si jen tolik, kolik potřebujeme s tím, že zbytek necháme být. Nestaráme se o to, abychom stranou nechali dostatečné množství, které by se pak mohlo rozrůst v nové a sloužit i ostatním. Princip našeho hospodářství zní "každému tolik, kolik může." Kdo má nejvíc, vyhrál: vítězí tedy lačnost. Nenasytnost je symbolem.

Také ukládat výtěžek na zlé časy je nebezpečná chůze na hraně mezi přiměřeným zaopatřením a lačným hromaděním. Také zde platí, že stále více neznamená bezpodmínečně lépe.

Past zvaná ego

Když se dostaví první úspěchy a člověk s otevřenou náručí přijímá toky peněz, číhá na něj další magická nástraha v podobě pyšného ega. Zlepšovat své energetické schopnosti je jedna věc – bohužel však moudrost neroste automaticky spolu s nimi. Člověk tomu může snadno propadnout; chce si dokázat, jak je skvělý, a ztratí přitom kontakt se zemí. Dobré je včas zatáhnout ruční brzdu a vrátit se ke kořenům – v tom nejlepším slova smyslu. Příslušné tělesné pocity, které nás přepadnou, když ztrácíme zem pod nohama, jsou nejprve euforie, rozmáhající se pocit štěstí a neuvěřitelná lehkost. Věříme, že máme svět na dosah a svým způsobem je to pravda, stačí jen natáhnout ruku.

Je však důležité dbát na to, aby nás neporazila vlastní energie. Krátké výškové lety jsou v pořádku, pak je dobré znovu se vrátit dolů na zem. S tímto pocitem štěstí můžeme experimentovat, nechat se jím unášet, je to trochu jako extáze – jsme vzdáleni sami sobě.

Jsme dětmi hvězd

Mnozí lidé sami sobě berou vítr z plachet, protože tajně věří, že si nezaslouží tolik štěstí. Každá malá pochybnost o právu na život oslabuje naše vlastní energetické pole. Je to forma lakoty vůči sobě samému. Z energetického hlediska je vesmír skutečně nekonečný. My všichni v něm máme své místo a nepotřebujeme se prát o to nejlepší. Můžeme se rozpínat, aniž bychom někoho omezovali, utlačovali, nebo někomu něco odpírali. Pokud se budeme stavět výhradně pozitivně, budeme všichni vysílat na takových energetických frekvencích, které se navzájem neruší. Důvěřujme vesmíru. Můžeme zářit tak jasně, jak chceme, a vesmír je tak velký, že také ostatní mohou jasně zářit, jak chtějí, a přesto tu bude pro všechny vždy dostatek místa, ba ještě víc. Je to jako v lásce. Tím, že milujeme více lidí, se nezmenšuje láska k jednotlivcům. Láska není žádné vědro, které se jednou vyčerpá, ale lze ji skoro neomezeně rozmnožovat, dokud nezaplaví celý vesmír.

Barbara Stern, Moc a magie peněz, Eugenika

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 7/2010.