"Je zřejmě pohodlnější si myslet, že vše na světě probíhá vždy v souladu s takzvanými fyzikálními zákony. Mnohým z nás pak vůbec nevadí, když se jisté hmatatelné okolnosti na Zemi a ve vesmíru nedají fyzikálními zákony jakkoli poměřit. Myslí si proto, že postačí, když se ještě nějaké další fyzikální zákony v dohledné době "vynaleznou" či "odvodí", aby všechno okolo nás, v nás i nad námi už konečně interpretačně klapalo. Obdobné názory pragmatických prosťáčků však musíme striktně odmítnout, protože na Zemi i ve vesmíru platí rovněž doposud zcela neprobádané zákony duchovní, zákony lásky, zákony osudu. Ony zákony, které si tolik přáli poznat, komentovat a vysvětlovat už apoštolové." Albert Einstein

Význam slova karma lze vysvětlit jednoznačnějším a snad i fatálněji znějícím pojmem osud. Osud je však chápán spíše jako celkový životní úděl, tedy jako obzor našeho života, karma je navíc aktuálním výsledkem našich každodenních počinů, zdánlivě bezvýznamných rozhodnutí a odboček na onom nekonečném množství životních křižovatek, kterými procházíme od první volby po narození až k té poslední, po níž umíráme. Stejný individuální počin s konkrétním karmickým výsledkem představuje například i reálný neukázněný přechod přes světly řízenou křižovatku, na níž nerespektujeme červenou, takže jsme buď zraněni automobilem, pokutováni policistou, nebo případně vyvázneme bez následků. Vždy ale dosáhneme jistého konkrétního dějového výsledku, na nějž zákonitě navazuje další originální, dějově a časově důsledně skloubené jednání. Výsledky všech dalších zdánlivě obdobně "banálních" počinů jsou v naší paměti sice záhy pozapomenuty, z naší celkové karmy však už nikdy nezmizí. Jsou pouze uskladněny a slehávají se v našem celkovém karmickém dějišti podobně jako tráva v silážní jámě. Všechna stébla jsou v ní propojena, ani jediné nesmí chybět, protože pak by nemohla na růst ona úctyhodně prospěšná silážní hromada. Stačí proto, aby nám třeba ujel vlak, a mineme možná nejvhodnějšího životního partnera, s nímž jsme se v kupé mohli setkat. Fakt, že jsme tentokrát nestihli svůj spoj, ovlivní, aniž bychom to tušili, osudy desítek a možná i stovek lidí, jež by naše setkání s fatální životní láskou alespoň částečně vychýlilo z dosavadních životních cest. Naše vůle, náš rozum a naše city nehrají proto v konkrétních dějových situacích o nic význačnější roli než například každodenní náhody, než náhody v karmickém dění jiných osob, s nimiž se míjíme či setkáváme, aniž bychom to vůbec chtěli či plánovali, aniž bychom sebemíň tušili, z čeho povstávají naše takzvaně šťastné nebo nepříznivé situace. Někdy se stane, že našemu osudu prospěje spíše nešťastná událost, jindy takzvaně šťastná příhoda přivodí tragédii, jako se tomu stalo v následujících příbězích:

• Jan C. vyhrál v roce 1992 v sázkové hře dva a půl milionu korun. Výhra ho nesmírně rozrušila, protože přesně takovou částku potřeboval na zakoupení rodinného domu. Avšak hodinu poté, co přinesl výhru domů a těšil se z ní s celou rodinou, ho přepadla srdeční slabost, na jejíž následky v pětatřiceti letech zemřel.

• Pan Jiří K. se v roce 1985 oženil s milovanou dívkou, s níž chodil už pět let. Po svatebním obřadu jeho přátelé zinscenovali typický svatební žert a nevěstu mu takzvaně unesli, aby získali "výkupné". Pan Jiří K. však "výkupné" nehodlal zaplatit, a protože chtěl vypadat jako pravý chlap, pronásledoval únosce ve svém automobilu. Narazil však do stromu a zabil se v šestadvacátém roce svého života. Zemřel necelých šest hodin po uzavření sňatku. Za tak krátkou dobu se mladá paní stala vdovou...

• Označení dálniční odbočky a současně název známého motorestu Devět křížů u Domašova je jenom zdánlivě romantické pojmenování. Vzniklo totiž na paměť osminásobné vraždy a následné vrahovy sebe vraždy. Mladík, který byl příkře odmítnut dívkou, o niž usiloval, totiž při její svatbě zabil ji, ženicha, jejich rodiče a svědky a poté sám spáchal sebevraždu. Namísto šťastné události se odehrála tragédie, jež neměla na Moravě obdoby.

Šlo v těchto popsaných případech jen o náhody, anebo o zákonité cesty osudu? Pro celkové, celoživotní vyznění naší karmy jsou stejně významné nedůležité přechody přes obyčejné světly řízené křižovatky, ale i uvážlivá rozhodnutí při výběru životního partnera, při volbě povolání, při tvorbě hodnot. Vždycky proto musíme i nesmíme být obezřetní. Uvážlivost stejně jako neuvážlivost totiž přináší prospěšné i neprospěšné následky s nečekaným pokračováním, takže ať se rozhodneme tak či onak, vždy nastane nová konkrétní situace, jež nemusí být jen příznivá nebo naopak jen nepříznivá. Stačí totiž aby ten, kdo třeba právě vykročil do života se smělými plány, ale přitom tak učinil v nevhodném okamžiku či nešťastným způsobem – jak se říká, vykročil levou nohou – a navodil tak první nepříznivou situaci, kterou se pokusil vyřešit jenom rozumem a vůlí, se možná na celý život stal pouhým psancem v krajině svého osudu. Je proto třeba reagovat na situace nejen vůlí a rozumem, ale i intuicí, citově, metodou pokusu a omylu – často pak lze dospět k nečekaně šťastnému výsledku.

Karma jednotlivců, rodin, pracovních kolektivů, národů i kontinentů

Karma v pojetí celkového obzoru života je tedy výslednicí veškerých bezvýznamných, ale i fatálních příčin a následků, řazených za sebou i vedle sebe v průběhu několika let či desetiletí.

Karmu lze však interpretovat také jako dokonale fungující samohybný mechanizmus odplaty za vše, čeho jsme se v minulosti dopustili, ale i jako nevyčerpatelný zdroj odměn za dobré skutky, přičemž naše chování je posuzováno podle kosmických zákonů, podle zákonů veškerenstva. Kdo se tedy na tisícovkách životních křižovatek vydával většinou "správným" směrem, ten je samozřejmě odměňován přízní osudu, aniž by ovšem sám věděl, podle jakých pravidel se onen "správný" směr volí, aniž by vždy poznal či vytušil, že je odměňován. Princip karmické zásluhovosti vlastně funguje i nefunguje, protože tento princip nelze spolehlivě odvodit. Svoji karmu mají samozřejmě jednotlivci, avšak i celé rodiny. Je vlastní rovněž zaměstnaneckým kolektivům, takže vznikají úspěšné, ale i neúspěšné podniky, přičemž o celkovém úspěchu firmy nerozhoduje jen souhrnná ekonomická bilance a solventnost odběratelů, ale především karmická bilance pracovníků, zvláště pak vedoucích, přičemž nejvyšší roli hraje karma šéfa, což dosvědčují například nečekané hospodářské zázraky po nástupu nového managementu nebo překvapivé pády dosud dobře vedených firem.

Příznivou i nepříznivou karmu měly a mají i celé národy. Karmická bilance starověkých Řeků byla zprvu velice příznivá, ale pak se podstatně změnila k horšímu, takže Řekové časem přišli o svoje zdánlivě neporazitelné demokratické státy i svoji pozici privilegovaného národa a skončili v tvrdém područí Římanů. Za další více než dvě tisíciletí se jim nepodařilo získat původní dobrou karmickou pozici na zpět, protože jednotlivé karmy včerejších i dnešních Řeků jsou převážně nepříznivé. Svoji karmu mají dokonce i jednotlivé kontinenty plné lidských individualit a potažmo také celé lidstvo. Nejlepší karmu v současnosti má podle názoru bioenergetiků Lazareva a Goldsteina americký světadíl, neboť se do něj v minulých třech staletích z celého světa sestěhovali lidé s pozitivním duchovním potenciálem, osobnosti s nesmírně příznivou karmou, která se už po mnoho generací přenáší na potomstvo. Nejnepříznivější karmu má prý naopak africký kontinent, kde se jako plamen v suché trávě šíří násilí a rozvrat, kde zásada zub za zub a oko za oko je stále nejuctívanější hodnotou. Tam pozitivní duchovní potenciál jednotlivců dosud nedosáhl takové síly, aby vstřebal negativní energii ukrytou v karmě mas. Právě nejagresivnější národy Afriky jsou nejvíce postiženy metlou AIDS.

Základem je pozitivní karma rodiny

Pozitivní karma lidstva může být samozřejmě vytvořena jenom prostřednictvím příznivé karmy obrovského množství jednotlivců. Je-li karma lidstva v jisté době globálně nepříznivá, nastává čas tragédií, epidemií, rozvratů a válek. Je-li je naopak v převažujícím součtu kladná, dochází k duchovnímu rozvoji a tvůrčímu rozmachu, jedná se na mírových konferencích, dochází k odpuštění, k podání rukou a následně k rozkvětu a blahobytu lidského rodu. Někteří zkušení bioenergetici dokáží číst v karmě jednotlivců i celého lidstva, protože karmu prý vnímají jako energii s kladným či negativním znaménkem, takže pak předpovídají nejen příští osudy jednotlivců, ale i směr událostí na celé planetě. Ti to slavní bioenergetici však dobře vědí, že příznivá karma národa se odvozuje od příznivé karmické situace jednotlivců, kteří společně utvářejí pozitivní karmickou atmosféru v první řadě uvnitř vlastní rodiny. Vždy totiž nejvíce záleží na tom, jakou karmu předávají rodiče svým potomkům. Je-li například dítě v určité mravně a duchovně zdeptané rodině vychováváno krutě, stává se záhy rovněž krutým a dopouští se násilností. Za své jednání je pak trestáno nejen sociálním okolím, což je naprosto pochopitelné, ale zejména svým osudem, který pro ně objektivně vzato připravuje jen málo příznivých cest. Světoznámý bioenergetik N. S. Lazarev popisuje případ ženy, která přišla do jeho ordinace se zhoubným nádorem. "Vaši mysl ovládá pýcha a agresivita", sdělil jí poté, co vyšetřil její bioenergetický potenciál. "Avšak vy to nechápete a nejste s to se karmicky od pýchy a agresivity sebe míň očistit. Protože jste však už překročila kritickou mez při deformaci karmických struktur, došlo k vašemu karmickému zablokování prostřednictvím rakoviny. Měla byste také vědět, že jste svým pyšným a agresivním chováním poškodila rovněž karmické struktury svých dětí a vnuků, takže jste pro budoucnost ohrozila i jejich životy." Tisíce dětí vytvářejících s rodiči a dalšími rodinnými příslušníky duchovně rozvrácené a mravně zdeptané rodiny, začínají ovlivňovat karmu národa či státu k horšímu, takže se pak zdá, že národ a stát směřují k zániku. Např. rodina pana Romana B. z Brna měla v roce 1989 devět členů. Náležel k ní otec jako hlava rodiny, jeho sestra, manželka, její matka a pět dětí. V roce 1995 nezůstal z rodiny naživu ani jediný člen. Roman B. zahynul při hospodské rvačce, jeho švagrová spáchala sebevraždu a ostatní příslušníci postupně zemřeli na zhoubné nemoci. Na rychlou zkázu rodinného klanu B. upozornil dr. Vymětal na konferenci bioenergetiků v Cádizu a ve svém referátu hovořil o typickém zablokování rodiny se silně poškozenými karmickými strukturami.

Pýcha předchází pád

Jaká síla, jaký hybatel však rozhoduje o tom, že karmicky upadající či znehodnocený jedinec, jenž by případně v blízké době mohl uškodit svému okolí, je svým osudem často eliminován, zatímco karmicky čistí lidé nikoli? Jak to, že takzvaně mírumilovní a komunikativní lidé žijí déle a daleko šťastněji, což jednoznačně prokázaly sociologické studie realizované Stanfordskou univerzitou? Jak je možné, že pýcha téměř vždy předchází pád? Co je příčinou toho, že první z nás se stanou za čas posledními a poslední naopak prvními, což jsou ony zákonitosti, jež poznali a zformulovali Buddha i Kristus na základě mnohaleté introspekce?

Jaký hybatel způsobuje, že některým lidem se daří po celý život bez námahy vše, na co jen sáhnou, a jiným pšenka nevykvete za celý život, třebaže se o úspěch doslova zuřivě snaží? Jde jenom o náhody, nebo se jedná o zákonitost? Jak je možné, že mnozí dobrosrdeční dědečkové a babičky často přežijí svoje méně pozitivně naladěné děti či dokonce vnuky? Jak lze vysvětlit fakt prokázaný Jamesem Dollardem už v roce 1936, že se totiž pozitivně naladění optimisté dožívají v průměru o dvaadvacet let vyššího věku než vše negativně hodnotící pesimisté? Dr. Dollard rovněž pro kázal, že lidé, kteří sebe a svět berou příliš vážně, umírají na infarkty v průměru o jedenáct let dříve, než se vůbec stihnou dožít průměrného věku. Doložil i fakt, že na rakovinu umírají častěji ti lidé, kteří se snaží od ostatních až příliš ostře odlišit intelektem, majetkem nebo touhou po slávě. Dollardův kolega a následovník Jacob Miller na základě pětatřicetiletého sledování vzorku více než dvou tisíc amerických mužů a žen zjistil a v roce 1958 publikoval, že jedinci s výrazně podprůměrnou agresivitou žijí v průměru o sedmnáct let déle než ti, co se vyznačují agresivitou výrazně nadprůměrnou. Profesor Miller doložil i skutečnost, že námi produkované, byť třeba jen malé, ale každodenní agrese zkracují náš život o celá léta a snižují podstatně jeho kvalitu kvůli předčasné skleróze, chronickým nemocem nebo invaliditě.

Samoléčení pomocí diagnostiky karmy

Je však vůbec možné ze života odstranit tenden ci jednat a chovat se agresivně, když nás něco nebo někdo k takzvané obranné či konstruktivní agresivitě objektivně trvale ponouká? Dnes nejvýznačnější ruský bioenergetik S. N. Lazarev (jeho Diagnostika karmy vyšla v českém překladu do roku 1997 ve třech dílech v nakladatelství Synergie) patří k filozofickým a terapeutickým prominentům, jehož díla jsou bryskně vydávána na celém světě a vzbuzují úžas zejména u ateistů, jimž autor předkládá doslova nové náboženství, podle jehož intencí mohou do sáhnout šťastného života bez nemocí jen v případě, že budou dbát o každodenní očistu svého biopole, o očistu svých karmických struktur, aby tak zabránili nástupu takzvaných programů blokace či sebe zkázy. Lazarev totiž zastává názor, že každý lidský jednotlivec je současně i buňkou jediného mohutného sociálního organizmu a že buňka, která se delší dobu chová neracionálně, když se totiž nesmyslně staví proti zájmům celku, jehož je nedílnou součástí, je posléze tímto celkem bez milosti eliminována nebo dokonce zlikvidována. Eliminace či počínající likvidace vzpurné "buňky" se projevuje nejprve jako příznak jisté nemoci. Nemocný by proto zprvu neměl hledat lékaře, ale měl by spíše zkoumat, čím se vůči jiným či proti sobě provinil, když byl na svou chybu upozorněn příznakem konkrétní nemoci. Komu jsi ublížil, že jsi onemocněl, ptával se už Konfucius. Ke komu jsi vyslal křivou myšlenku? Lazarev svoje pacienty neléčí, pouze diagnosti kuje zdroje jejich provinění. Pacient se pak podle Lazarevovy diagnózy léčí sám – a v převážné většině případů úspěšně. Provedení každodenní očisty biopole vede podle Lazareva nejenom k příznivému ovlivnění momentální karmy, k vyléčení z nemoci a k trvale pevnému zdraví, ale i k pozitivnímu vyznění celoživotního osudu. Lazarev podává až do překvapivých detailů návod, jak dosáhnout karmického očistění, když uvádí příklady stovek nemocných osob, jimž od nevyléčitelných a smrtelných chorob odpomohl neuvěřitelně přesnou "diagnózou" předchozích, v podstatě karmických (mravních) provinění, kterých se dopustili sami na sobě, jimiž se na nich provinili jejich nejbližší, anebo jichž se naopak dopustili sami nemocní na svých bližních, například prostřednictvím přímé agrese nebo vědomého přání zla. Lazarev přináší do učení o karmě význačný revoluční prvek. Tvrdí totiž, že svoje charakterové nectnosti, a tudíž i nepříznivou životní karmu můžeme přebírat od svých předků a že jsme rovněž s to ji předávat jak svým existujícím, tak dosud nenarozeným dětem.

Jak můžeme očistit svoji karmu?

Jakým postupem lze pročisťovat vlastní biopole? Lazarev doporučuje koncentraci mysli, které dosáhneme například banálními modlitbami, avšak s následným sebeuvědoměním si vlastních prohřešků. Tím podle něho dojde k odstranění negativních vlivů těchto provinění na naši psychiku. Na první pohled vypadají uvedené návody složitě, v podstatě jsou však jednoduché a účinné, jestli že jsme schopni zbavit se rychle nepříznivých vlivů vlastního ega, svého egocentrizmu. Lazarev kritizuje současnou oficiální medicínu za to, že pouze potlačuje a odstraňuje příznaky nemocí a vůbec si nevšímá skutečných příčin vzniku chorob. Lékaři totiž podle jeho mínění léčí pouhé vnější příznaky nemocí, takže se zjevná manifestace nějakého niterného konfliktu, jež měla být pro nemocného varovným signálem a voláním po příznivé duchovní proměně, stěhuje jako příznak nemoci z místa na místo, až konečně udolá a zlikviduje celý oslabený organizmus. Rus Lazarev vidí stejně jako Němec Dethlefsen v propukající chorobě spíše než neštěstí pozitivní dar, který má svého hostitele upozornit na karmická provinění, jichž se dopustil na sobě či na jiných, nebo jichž se jiní dopustili na něm. Lazarev spatřuje nejčastější příčinu vzniku nemoci právě v produkování hněvu (agresivity) a v přání zla bližním. A co je v jeho interpretaci příčin nemocí snad nejdůležitější? Závěr, že hněv, negativní soudy o jiných a přání zla jiným vyvolávají v našem biopoli silný pokles energetického potenciálu, přičemž dochází k deformaci nebo vyhasínání našeho biopole a k následnému trvalému nedostatku energie. Lazarev je pragmatik, který svou teorii vypracoval i z poznatků starověkých mystiků, proroků a zakladatelů církví. Je si zcela jist, že pokud je naše biopole trvale deformováno a oslabováno případnou záští vůči jiným lidem, jsou obdobně rovněž deformována biopole, a tudíž i karmické struktury našeho potomstva. Ve svých pracích prokázal na stovkách případů svých pacientů, že děti platí za karmické proviňování vlastních rodičů zdravím, štěstím a někdy sotva započatým životem.

Vlastnosti deformující osud : pýcha, závist, lakota, skepse a agresivita

Psychiatr dr. Hans Kruger z Hamburku zjistil v roce 1995 široce a dlouhodobě pojatým statistickým výzkumem, že vysoké výhry v oblíbené sázkové hře LOTO získávají na základě jednoprocentní hla diny významnosti častěji lidé spíše komunikativní než agresivní, spíše optimističtí než pesimističtí, spíše zdraví než nemocní, spíše extrovertní než introvertní, spíše solidární než sobečtí, spíše lidé nezávislí na penězích než takzvaní chamtivci. Z Krugerova pozoruhodného výzkumu se tedy dá odvodit myšlenka, že kolektivní karma četných hráčů ovlivňuje statisticky významně takzvané "štěstí" a směruje vyhrané peníze častěji k užitku těch, kteří si je spíše zaslouží, než do rukou těch, kteří si je pouze přejí.

Statistik a matematik Joachim Kysela z Bruselu uvedl ve svém pojednání o financích a délce lidského věku z roku 1986 pozoruhodné myšlenky, které odvodil z výsledků výzkumu, při němž sledoval aktivity a individuální vlastnosti více než šesti stovek evropských podnikatelů a finančníků, jejichž charakteristiky transformoval do několika intervenujících proměnných.

Finančníci udrží svoje finance a průměrnou délku svého života jen v případě, že nepodlehnou agresivitě, lakotě, pýše, závisti a skepsi, což jsou nebezpečné negativní vlastnosti, na něž překvapivě upozornil ve svém prvním listu už svatý Pavel. Jde tedy o ony vlastnosti, které uvedený apoštol vcelku střízlivě označil za "osud deformující" a za energeticky nebezpečné, s nimiž by si nikdo neměl lehkovážně zahrávat. Kysela se už několik desítek let snaží prokázat nejen fakt, že peníze získají a udrží ve větší míře jen lidé jistým způsobem mravní a komunikativní, ale zejména skutečnost, že pouze objektivně mravným jednotlivcům poslouží finance ke šťastnějšímu životu. Mravnost však nechápe jako ony běžně známé vlastnosti, které jsou v souladu či v nesouladu s trestním zákoníkem, ale jako specifické lidské postoje, jež jsou v ostrém protikladu právě vůči agresivitě, lakotě, pýše, závisti a skepsi. Právě tuto "objektivnější mravnost" zkoumal Kysela pomocí standardizovaného minnesotského dotazníku, jenž obsahuje stovky položek s vysokým asociačním a projektivním potenciálem. Mezi těmito vlastnostmi patří k nejhorším například zloba, zlomyslnost, závist, žárlivost, malomyslnost, pýcha, agrese, nekomunikativnost, nízký stupeň solidarity s ostatními.

Odpusťme sobě i ostatním

Snad nejpopulárnější současný americký psychoterapeut prof. dr. Dyer prosazoval ve svých knihách, které už vyšly i v českých překladech (například: Uvidíte to, až tomu uvěříte, Pragma 1996), zajímavé hypotézy. Například tu, že se naplnění svých snů a tužeb dočkáme pouze v případě, když svoji mysl zbavíme agresivity a pocitů ukřivdění a naladíme ji ke komunikaci s ostatními. Když svoji mysl očistíme láskou, napsal dr. Dyer, když odpustíme ostatním jejich prohřešky vůči nám, když odpustíme sobě, že nám bylo ublíženo, pak teprve dosáhneme šťastné naplněnosti života. Jen nitro dokonale zbavené zloby, pýchy a všech negativních citů nás přivede do šťastných uliček našeho osudu. Například děti nenávidějící své rodiče, kteří jim vědomě nebo podvědomě nechtějí odpustit jakási dávná provinění, se proměňují ve schizofreniky, případně trpí maniodepresivní psychózou. Je však objektivně třeba odpustit provinění a posléze milovat i ty, skrze něž jsme utrpěli značnou osobnostní či citovou újmu. Dr. Dyer díky vlastní důsledné aplikaci smířlivých postojů k lidem, s nimiž míval konflikty, se podle svých slov dostal ze své trvale nepříznivé životní situace a dočkal se téměř zázračného uskutečňování svých snů a tužeb. Bral tedy jako zákonitost i skutečnost, že mu bylo v dětství a pubertě ublíženo, a smířil se s tím stejně, jako se smiřujeme například s pozitivním faktem. Tvrdí, že je naší povinností odpustit křivdy, abychom mohli dál kráčet životem už bez působení této zátěže. Dyer se touto teorií a praxí nejenom filozoficky konstituoval, ale díky svým názorům, které vtělil do svých knih, zbohatl a stal se navíc velice obdivovaným, napodobovaným a populárním mužem.

Udržte si čistou mysl a nedopusťte, aby ji opanovaly pocity závisti anebo tendence distancovat se od ostatních. Separace našeho vlastního nitra je separací od příznivého osudu všehomíra. Jsme totiž součástí smysluplného celku, jenž směřuje k harmonii; chceme-li tedy prožít šťastný osud, musíme k této harmonii přispívat i vlastním nitrem, jež v sobě skrývá význačný energetický potenciál. Ve vesmíru je hojnost všeho pro všechny, dosáhneme jí však jen tehdy, pokud budeme respektovat jistá psychoenergetická pravidla.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopisu PHOENIX  v měsíci únoru 2008.