Člověk není nikdy sám. Přestože mnozí z nás se občas cítí opuštění, ponechaní napospas svým trápením, nemilovaní. Lidé však nebyli stvořeni k tomu, aby se stali dokonalými již v době svých pozemských poutí. Přesněji řečeno, k tomuto ideálu vede mnohdy dlouhá cesta čítající stovky životů. A tak se může snadno stát, že ti, jimž jsme bezmezně věřili, nás jednoho dne opustí, obrátí se k nám zády, přestanou nás vnímat jako součást svého života.

A nám pak často zbývá pouhý krůček k tomu, abychom propadli zoufalství z tak bolestného zklamání. Vězme však, že ani ve chvíli, kdy jsme ztratili víru v naději a lásku, nejsme sami. I když je mnohdy nevidíme a nedopřáváme jim sluchu, jsou tu vždy s námi, po našem boku, ochotni kdykoli utěšit, pohladit a přispěchat na pomoc, budeme-li si to přát. Naši duchovní průvodci.

Máme je všichni. Vážně. Jako malé děti jsme s nimi často rozprávěli, radili se a svěřovali s různými bolístkami, radostmi i tajemstvími. Ani v nejmenším nám to nepřipadalo zvláštní. Právě naopak, vnímali jsme je jako přirozenou součást svého života. Potom přišla léta dospívání, "zmoudření" a "dobře míněných rad" dospělých. A spolu s tím se zvolna vytratilo opojné kouzlo víry v pohádkově krásný svět bytostí, jejichž duše utkané ze světla, radosti a lásky nás do té doby věrně provázely na naší lidské pouti.

Život mezi anděly

Někteří však měli to štěstí, že si tyto báječné duchovní přátele dokázali udržet nablízku až do své dospělosti. Jako třeba spisovatelka a léčitelka Sonia Choquette, autorka řady úspěšných bestsellerů. Už jako malá vyrůstala v domácnosti plné nejrůznějších duchovních průvodců. Seznámila ji s nimi její matka, díky ní si Sonia uvědomila, že na tomhle světě nikdy není sama a že má průvodce, jejichž úkolem je dohlížet na ni, pomáhat jí, chránit ji a učit. Se svými "duchy" se často radívala a probírala s nimi všechno možné. Od toho, kde má zaparkovat auto, až po otázku, jaké jídlo má připravit na večeři pro pozvané hosty. Nákupní duchové jí pomáhali objevit výhodné koupě, které byly velmi potřebné pro matku sedmi dětí, žijící z otcova platu obchodníka s realitami. Byl tu také šicí duch, jenž jí pomáhal objevovat látky a dělat střihy, a léčivý duch, který zasáhl, když děti dostaly příušnice. Byli zde i společenští a piknikoví duchové, kteří jim pomáhali najít v horách skvělé místo pro nedělní výlety, obchodní duchové snažící se podpořit obchody Soniia otce, a dokonce i duchové, které její matka přivolávala, když se zabrala do jedné ze svých oblíbených činností – olejomalby. A nechyběli ani francouzští romantičtí duchové zesnulých příbuzných, kteří jen tak "procházeli kolem". Malá Sonia tedy vyrůstala obklopena pestrým a nádherným světem duchovních bytostí a nikdy ji ani nenapadlo, že by tomu mohlo být jinak. O to větší údiv zažívala později při svých přednáškách, když s lítostí zjišťovala, že valná většina lidí nemá o takovém světě ani ponětí. Právě jim je určena její kniha s příznačným jménem "Vaši duchovní společníci". Sonia se totiž nemohla smířit s tím, že existují lidé, kteří kráčí životem v trápeních a bolestech, a to jenom proto, neboť netuší, že pomoc je v každém okamžiku téměř na dosah…

Známe svou duši?

Abychom mohli začít vnímat přítomnost svých duchovních průvodců, musíme si nejprve začít všímat své vlastní duše. Připadá vám toto tvrzení absurdní? Věřte, že takové není ani v nejmenším. Jistě, o duši lidé často mluví. Skloňují ji v různých pádech a používají jako nedílnou součást svých emotivně laděných výpovědí. Jaká je ale ve skutečnosti naše duše? Co vnímá, po čem touží, jak se s ní můžeme doopravdy spojit? Myslím, že jen málokdo z nás na to dokáže jednoznačně odpovědět.

Sonia měla v tomto ohledu jasno už jako malá. Matka se jí při běžném hovoru často ptala: "Co chce tvá duše?" nebo "Co říká tvá duše?" Přišlo jí to tedy zcela přirozené – vnímat sebe samu i ostatní převážně jako duchovní bytosti. Tento fakt se poté stal ještě zjevnějším v době, kdy přišla na svět její nejstarší dcera. "Byla zcela klidná a vážná, téměř jako Buddha. Zpočátku se moc nehýbala a byla mírně namodralá, ale pak se s obrovskou silou poprvé nadechla a vyvinula nesmírné úsilí, aby se probrala k životu. Najednou zrůžověla a zaječela, aby celý svět věděl, že už je tady. Tehdy jsem na vlastní oči spatřila, jak její duše vstoupila do těla a oživila ji jedním jediným nádechem. Od té doby se nemohu dívat na jinou lidskou bytost, včetně mě samé, aniž bych si nepomyslela, že každý z nás přesně takovou chvíli zažil. Když si uvědomíte, že duše vám dává život, začnete si vážit té úžasné síly, kterou jste vy," líčí svou zkušenost Sonia a dodává: "Ačkoli všichni sdílíme tentýž věčný dech života, projevuje se v každém z nás různě. Vaše duše má svou vlastní existenci – jedinečnou vibraci, jež je zcela oddělena od vaší osobnosti (která do značné míry vytváří ochranný krunýř kolem vaší duše). Nejlepším způsobem, jak se spojit se svou duší, je začít uvědomovat si, co vás oživuje."

I malé radosti léčí

Tím může být v podstatě všechno, co nám dodává sílu, energii a chuť do života. Co v nás zanechává pocit uspokojení a vnitřní radosti. Co nás těší a překvapuje, vtahuje do života a pomáhá nám přijímat ho naplno, co vnáší klid do našeho nitra. Takových věcí může být celá řada. Někdo miluje přírodu a cesty za dobrodružstvím, jinému pomáhá vážná hudba, nebo sport, další se cítí nejlépe ve společnosti přátel… To již záleží na každém z nás. A právě na základě těchto "priorit" bychom měli o svou duši pečovat, tak, aby se cítila opravdu dobře a my s ní. Pak je velká naděje, že se setkáme i se svými duchovními průvodci.

Není to nic obtížného. Soustřeďme se zkrátka na činnosti, které v nás zanechávají pocit naplnění a spokojenosti – nebo ještě lépe, všímejme si, kdy se smějeme a jsme naprosto v pohodě, kdy nevnímáme žádné starosti. To jsou okamžiky, které podněcují naši duši – tyto prožitky nám otevírají svět duchovních průvodců. Mnozí z nás dobře vědí, co jejich duše potřebuje, ale v návalu denních starostí to jednoduše ignorují v naprosto mylném přesvědčení, že je sobecké "plýtvat časem na tak zbytečné a nepotřebné věci". A když už se přece jen "nechají svést" svou vnitřní touhou, trpí pak dodatečným pocitem viny. Za co? Že si dovolili věnovat pár chvil svým skutečným potřebám. Absurdní, viďte?

Vyhraďme si každý týden patnáct, dvacet minut volna, které bude patřit pouze nám. To přece není nijak přehnaný požadavek. Během této doby se věnujme svým oblíbeným zálibám, může to být klidně i pouhé snění nad šálkem voňavého čaje, zkrátka cokoliv, co je nám příjemné. Postupně pak přidávejme chvíle volna tak, abychom si je dopřávali několikrát za týden, nebo třeba denně.

Tyto chvíle prožívejme naplno, dovolme svému srdci – sídlu naší duše – promlouvat volně a bez zábran. Po několika takových cvičeních nás to nasměruje přesně k tomu, co nás uspokojuje a posiluje.

Svět je láskyplné místo

Jakmile začneme vnímat duši naprosto ve všem, budeme se dívat na celý vesmír jako na nádherné místo, kde je o každého dobře postaráno a každý je milován, a to včetně nás. Všechny bytosti mají duchy, kteří je chrání. První skupinou společníků, kteří jsou nám vysíláni na pomoc, jsou strážní andělé.

Ti jsou pro nás velmi důležití, neboť jsou s námi spojeni od začátku života až po poslední vydechnutí. Existují miliony zpráv o setkání s nimi – vzpomeňme si třeba, zda jsme někdy prožili chvíli, kdy jsme z něčeho jen "o vlásek vyklouzli" nebo kdy nás naše intuice ochránila před určitým traumatem… Třeba jsme své zachránce tehdy takto přesně nenazvali, ale věřme, že to byli naši strážní andělé.

Objevují se také často v případě, že onemocní dítě. Děti, zvláště ty malé, mají ještě hodně blízko k duchovnímu světu a své andělské přátele nepovažují za nic výjimečného. Vzpomínám si, že mi moji synové nejednou vyprávěli o andělských bytostech, které k nim přicházely v okamžicích, kdy měli horečku, nebo je trápila nějaká nemoc. Chlapci měli z jejich přítomnosti radost a dokázali je i přesně popsat. Hodně často je například navštěvoval malý průsvitný anděl, který vyzařoval indigově modrou energii.

Sonia velmi ráda komunikuje se svými anděly tím, že jim napíše. Tohle je totiž jeden z nejúčinnějších způsobů vytváření spojení se všemi našimi průvodci, protože ruka se propojí se srdcem a srdce se propojí s duší a ta se spojí s duchovními sférami. Vyprávějme andělům o svých obavách, přáních, rozhodnutích a o všem, co v nás vyvolává pocit ohrožení nebo nespokojenosti, a pak – to je velmi důležité – je požádejme o pomoc a radu. Poprosme je, ať nasměrují naše tělo, srdce a mysl ke zlepšení a ať zasáhnou, pokud bychom se vydali nesprávným směrem. Jakmile dopis dopíšeme, můžeme ho spálit, abychom svou zprávu přeměnili v ducha. Tímto činem se odevzdáváme do péče našich andělů. To je velmi důležité! Není dobré žádat o pomoc, a přitom dál tvrdohlavě odmítat, že mají dohlížet na řešení našich problémů.

Andělé a archandělé

Kromě pomoci od osobních andělů strážných se nám dostává nesmírné energetické podpory od archandělů, kteří jsou v nebeské hierarchii považováni za nejdůležitější posly Boží. O pomoc je můžeme žádat kdykoli, a protože jsou tyto síly velmi mocné, zavoláme-li je, je to stejné, jako kdybychom požádali nejlepší fotbalový tým vesmíru, aby nám pomohl zvítězit ve hře života. Nyní si v krátkosti představíme každého ze sedmi archandělů.

Michael – archanděl číslo jedna, ohnivý a vášnivý, patron ochrany a lásky. Budeme-li ho vzývat, vneseme aktivitu do svého života, pokud v něm předtím nebylo dost vitality a lásky. Jestli jsme skutečně připraveni postavit se tomu, z čeho máme strach, požádejme Michaela, ať nás vede a ochraňuje.

Gabriel – archanděl, který vládne emocím. Bývá spojován s vodou, tiší pochybnosti a zvyšuje sebevědomí, což je velkým přínosem pro ty z nás, kteří bojujeme s pocity úzkosti.

Rafael – jeho sférou je léčení a péče o energie na všech úrovních těla, mysli i duše. Jeho prvkem je vzduch, takže nám nedodává energii pouze na fyzické úrovni, ale je také dobrým zdrojem při rozvíjení tvořivosti.

Uriel – archanděl, který má pevné spojení se zemí a dokáže vykonávat řadu různých úkolů. Pozdraví nás u nebeské brány, je to posel přinášející varování a je také patronem nebeské hudby.

Raguel – policista archandělských sil – ten, kdo dohlíží, aby se ostatní chovali správně. Sonia vzývala Raguela pokaždé, když cestovala se svými dětmi. Obě její dcery intuitivně tušily, že mají být hodné, aniž by jim musela nějak pohrozit…

Sariel – archanděl, který má na starosti pořádek. Také s ním má Sonia bohaté zkušenosti, často ho volávala, když si děti hrály se svými kamarády. Pokaždé se velmi rozdováděly a nebýt Sariela, nechaly by všude po sobě příšerný nepořádek. To, že anděl začal působit, poznala v momentě, kdy jí dcery požádaly, aby jim zapnula vysavač, že si budou hrát na "hospodyňky".

Remiel – archanděl naděje. Je to velmi působivá síla, s níž Sonia pracuje především v hospicích. Jeho úkolem je pozdravit nás u brány smrti a dopravit nás do nebeských sfér. V okamžiku, kdy umíráme, nás náš anděl strážný předává do Remielovy láskyplné náruče a každý okamžitě pocítí, že je jeho duše opět v bezpečí. Ostatně, všimli jste si někdy, že umírající se v okamžiku smrti usmívá...? (dokončení příště)

S použitím knihy Vaši duchovní společníci, Sonia Choquette; PRAGMA 2006

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 7/2010.