Děti nové generace nelze popsat jednotným souborem vlastností. Jak jsme již mohli zjistit z předcházejících dílů, jsou napřed v široké škále systematicky nerozlišitelných znaků – jsou vlastně prvními vlaštovkami nového genetického druhu. Jsou skutečně jedinečné. Dnešní kapitola bude věnována tomu, co o nové vlně dětí zaplavující naši planetu zjistili odborníci, vědci, jasnovidci a vizionáři.

Jsme prostě jiní...

Když byly synovi Joanne dva roky, jeho oblíbenou zábavou byly kotouly z malé stoličky. Prarodiče z toho šíleli, ale matka ho nechávala. Věděl, co dělá, a šlo mu to výborně. Odjakživa byl velmi obratný a šikovný, nesmírně živý a zvědavý. Největším problémem vždy bylo, že se velmi snadno začal nudit. Na oblíbenou hru se soustředil i několik hodin, ale opakující se školní úkoly ho doháněly k slzám.

"Jsme velmi nezávislí a rádi se pouštíme do nových věcí," vypráví Joanne. "Vždycky jsem cítila, že jsem na úplně jiné vlně než mé okolí. Jako by všichni četli nějaký návod k životu a mně ho neukázali. V tom jsme s mým synem oba stejní, oba máme hluboký smysl pro dobrodružství a neuhasitelnou touhu po životě plném výzev. Podle mě se většina lidí chová šíleně. Iracionálnost se stala normou! Někdy dopředu víme, co se stane, a jsme úžasně spojeni se zvířaty. Psi k nám přijdou, i když k nikomu jinému nejdou. Kočky také, a někdy přiběhnou i fretky. Zdá se, že jsme se synem naladěni na úplně jiné vlnové délky a vnímáme úplně něco jiného než ostatní. Třeba pachy. Nikdy jsem nechápala, jak si někdo může plést dvojčata. Vždyť každé z nich má úplně jinou vůni! Každý člověk voní jinak. A přestože bydlím na farmě, nikdy jsem nepotřebovala baterku, abych si posvítila na cestu. Z nějakého důvodu je má cesta vždy osvícená. Nevím, co je to za světlo a jak ho používám, ale funguje to. A můj syn je na tom stejně. A ještě jedna věc. Oba si nade vše ceníme míru."

Přátelím se s Bohem

Nová generace dětí (a někdy i jejich rodiče) jinak myslí, mají zvláštní kouzlo pro zvířata (dokonce i ta divoká), jsou velmi citlivé na energetická pole (jak v přírodě, tak i kolem přístrojů), pohání je neukojitelná zvědavost a hlad po vědění, touží se učit, vidět, cítit, slyšet a vnímat novými, neobvyklými způsoby. Musí si dávat pozor na nadměrné vystavení záření, hluku a působení chemikálií. Davy lidí nebo atmosféra ve škole v nich mohou vzbuzovat pocity ohrožení. Mají vrozené vlohy k léčení, snadno si osvojují vše duchovní a mystické a jejich inteligence vyvolává dojem dospělosti – ony prostě "vědí". Mají často nečekané duševní a mentální, či, chceme-li, intuitivní schopnosti. To je asi jeden z hlavních důvodů, proč nás tak fascinují – dělají věci, které jsou tak trochu strašidelné. Většina z nich si totiž pamatuje svůj porod a své minulé životy, vědí, že zde mají nějaký úkol, že jejich život má hlubší smysl; některé děti dokonce vědí jaký. Běžně komunikují s anděly, mimozemskými a světelnými bytostmi, s průvodci a ochránci z jiných sfér, ale i s čerty a démony a různými "ztracenými dušemi". Na smrt se dívají jako na znovuzrození a všechny svaté (včetně Ježíše) považují za své nejlepší kamarády.

Kamarádi ze snů

Vše nasvědčuje tomu, že vysoké procento dnešních dětí se setkává ve vědomí během nočního spánku. Hrají si a "chodí do školy", aniž by přitom opustily postel nebo se probudily. Důkazy o tom nepřicházejí jen od samotných dětí, ale jako svědectví třetích osob, jež byly svědky náhodného setkání dětí, které se nikdy předtím nemohly potkat. Pokud spolu v noci prožily nějaká dobrodružství, okamžitě se při fyzickém setkání poznávají a společně vzpomínají na to, co spolu dělaly a kde všude byly. Většinou jsou jejich bydliště vzdálena stovky až tisíce kilometrů a náhodně se potkávají na letištích, v parcích nebo v restauracích. Některé ze škol, jež tyto děti ve spánku navštěvují, jsou zaměřené na magii a dávají jim přesné instrukce, jak opravit staré a vytvářet nové energetické sítě. Jejich cílem je vytvořit komunikační systém spojující srdce všech lidí na světě a napravit tak škody způsobené válkami. Síť je jakési pletivo, mřížka nebo látka utkaná z čisté inteligence. Tyto sítě vyplňují éter a obklopují celou naši planetu. Fungují jako konstrukce držící pohromadě různé matrice vědomí. Existují tak dlouho jako vědomí samotné a spolu s tím, jak se lidstvo vyvíjí a rozvíjí schopnost vyjádřit svůj potenciál, jsou stále hustší, složitější a komplexnější. Na pevnosti těchto sítí závisí integrita kolektivní mysli či kolektivního vědomí. V moderních vědách, jako například v kvantové fyzice, pro tento jev již existuje precedent. Již nějakou dobu je známo, že na určité úrovni jsou mysli jednotlivých lidí propojené, že tedy existuje jakási síť vědomí.

Vývoj magického myšlení

Naše děti jsou často mnohem aktivnější v noci než ve dne. Není divu, že jsou někdy unavené, nebo dokonce vyčerpané, i když k tomu nemají zjevný důvod. Někdy si jejich únavu můžeme vysvětlit sledováním televize, vysedáváním u počítače, nebo čtením dlouho do noci. Jak to ale zdůvodníme u dětí, které nic z toho nedělají? Terapeutka a oceňovaná novinářka Bobbie Sandozová, která udržuje již několikaleté přátelské vztahy s několika delfíny a velrybami po celém světě, napsala na toto téma již několik knih. Jedna z nich se jmenuje "Záchranný kruh pro rodiče: 10 rad, jak vychovávat děti pro lepší svět". Z této knihy pochází i následující komentář. "… mnohé domorodé kultury považují období mezi šestým a dvanáctým rokem dítěte za ideální pro osvojení a rozvinutí různých duševních a mentálních schopností a dovedností. Děti v tomto období nejlépe vnímají a přijímají zážitky, jako je chůze po žhavém uhlí, ohýbání lžíce silou vůle, rybaření s delfíny, telepatická komunikace se zvířaty, s přírodou, s ostatními lidmi nebo anděly, a mnohé další. U nás se na toto období ‚magického myšlení‘, kdy dítě ‚chybně‘ věří, že je schopné svými myšlenkami ovlivnit okolní svět, díváme opovržlivě. Místo abychom ocenili sílu a význam tohoto skutečně magického okamžiku, máme pocit, že tento přechodný vývojový jev je třeba potlačit."

Kouzlo astrálu

Zamysleme se nad tím. Nové děti jsou "fanoušci" všeho neviditelného. Přecházejí z jednoho světa do druhého jako meziplanetární společenství spřízněných duší. "Noční škola" jim vynahrazuje to, co jim chybí ve dne. A co to přesně je? Vše, co se týká astrálu. Podle ezoterických učení existují tři základní dimenze vědomí a každá z nich je spojena s určitou funkcí mozku nebo mysli: 1. fyzická dimenze – zahrnuje vše hmatatelné a měřitelné; sféra vědomí (levá mozková hemisféra); 2. astrální dimenze – je neviditelnou realitou podporující zjevení; sféra podvědomí (pravá mozková hemisféra); 3. duchovní dimenze – základ, který vše spojuje, zdroj veškeré informace; sféra nadvědomí (limbický systém a čelní laloky).

Astrální sféra může být zábavná především pro děti. Najdete v ní Středozemi, víly a rusalky, skřítky i trpaslíky, různé pohádkové a energetické bytosti, duchy, démony, čerty, Babu Jagu, elementály, ztracené duše, duševní a emoční zbytky, stopy minulosti a obrazy budoucnosti, zhmotnělá přání, mimozemšťany, džiny, kouzelníky a iluzionisty, šibaly, duchy zvířat a rostlin, duchovní průvodce a anděle strážné, bytosti měnící podobu, fantomy a strážce noci – je to sféra nižších duševních forem. Není žádným tajemstvím, že děti astrální sféry milují a vracejí se do nich, jak jen to je možné. Astrál je však ošidné místo, jehož lesku je obtížné odolat. Podvědomí naší mysli může sloužit jako přímý vstup do jeho nekonečného prostoru – do "říše fantazie" nebo "snové země naší duše". Astrální sféry jsou pro nás důležité ještě z jednoho důvodu – vše, co je v nich vytvořeno, se může fyzicky projevit v hmotném světě a následně vyústit v mnohé potíže nebo duševní nevyrovnanost. Nezkušeným dětem pomůže proto dobrá rada mnohem víc než ochranná ruka.

Víra jako tvůrčí princip

Jen velmi málo dětem se dostane smysluplného vzdělání v tom, jak řídit a využívat své intuitivní schopnosti, jak přistupovat k parapsychologickým jevům nebo jak rozeznat, co posiluje ego a co vyživuje duši, protože většina dospělých věnuje možnostem vědomí jen velmi malou pozornost. Dnešní děti věří, že když po něčem touží, stačí si to představit a dělat, že to tak je, nechat se prostoupit božím světlem a spojit se se Zdrojem a ono se to stane. Představujme si, že jsme osvícení, a skutečně budeme. Stane se vždy to, čemu uvěříme. Intuitivní schopnosti otvírají dětem dveře ke skrytým pokladům světa fantazie (který je skutečný). To, co tyto děti dokážou, nám někdy až bere dech, ale následkem nedostatečného vedení se mohou cítit velmi zmatené a vyděšené tím, co zažívají, a časem z toho mohou být velmi unavené. Jsou tito "noví" skutečně odpovědí na naše modlitby? Jsou opravdu tím, co společnost potřebuje? To bude záležet také na tom, jak je vychováme, jaké jim poskytneme vedení a jestli jim půjdeme příkladem. Ještě tedy není rozhodnuto. I když se nám mohou zdát jakkoli moudré a vyspělé, potřebují zodpovědné vedení a výchovu.

Zůstaňme soudní

To, co se dnes děje s "indigovým" hnutím, je precedens. Označování dětí tímto přívlastkem vede k elitářství a pocitům nadřazenosti a následky tohoto přístupu již začínají být patrné. Dospělí k tomu bohužel mají sklony – zaškatulkovávají, aniž si uvědomují, jaký to bude mít na jejich děti vliv, a nevěnují potřebnou pozornost tomu, jestli je to vůbec správné a oprávněné. Naprostá většina dětí přitom podobné nálepky odmítá a jsou to právě jejich rodiče, kteří si stojí slepě za svým. Jistě, měli bychom si klást otázky, zkoumat a hledat, ale nejen hlavou, nýbrž i srdcem. Od koho jiného se mají naše děti naučit soudnosti, když ne od nás? A jak je to můžeme naučit, když sami nebudeme soudní?

Nejen indigové děti. Nová generace dětí a vzestup pátého světa, P. H. M. Atwater, PRAGMA

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 6/2010.