Má český národ zdravé jádro? Existuje zde vůbec něco, za co bychom se nemuseli stydět – bylo to patřičné, nezkorumpované, hodné následování? A jestli něco takového je, kde je to ukryté, proč se o tom nehovoří – nejsou toho plné noviny i televize?

Odpověď je prostá: nikdo za to nelobuje. V.I.P. názory se špičce ledovce (hospodářským, politickým i církevním bossům) nehodí do krámu, šlapali by jim na kuří oka. Museli by se totiž hlouběji zamyslet nad tím, co produkují. Dopadá to jako v době Ježíše Krista: skutečnost, která stojí za to, je skrytá, každý se drží kusu svého žvance zuby nehty a nic dalšího ho nezajímá. A kdyby náhodou chtěl např. na politickou scénu vstoupit člověk s čistějším srdcem, nežli je běžné, dopadl by jako pan Lux: odpor a neprostupná stěna klamu a podvodů by ho smetly. A kdyby včas nepochopil marnost svého počínání, mohl by stejně jako on onemocnět i předčasně zemřít. Duše českého národa se v politice uhnízdit neumí, je tam sadistické, pro dobro absolutně nevstřícné prostředí. Tam zdravé jádro Čechů nehledejme.

Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží

Ale v politických stranách, ve vládě, v parlamentu… nejsou žádné zrůdy z vesmíru, jsou to Češi – jako jsme my. Narodili se ve stejné zemi, dýchají stejný vzduch, chodí po české půdě. Politická scéna je výtvorem nás všech – sami jsme si ji takovou zvolili. Říká se, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. No, potěš pánbůh, to to vypadá. Co se to na naší politické scéně děje? A je politika odtržena od duchovnosti jednotlivce i národa, anebo se nás nějak dotýká? A co např. nadcházející volby, jsou něčím, co raději přejdeme, abychom od takové špíny měli pokoj?

Dá se vůbec zmapovat současnost tak, abychom se v ní vyznali a uměli podpořit z oblasti dobra, co se dá?

Co uděláte vy osobně, půjdete někoho z těch šílenců volit? To je slovo do pranice. Týká se volební urna – lístek, který do ní vhodíte, abyste něco upřednostnili – také mě a vás? Za sebe vím, že týká a nesmírně hodně.

Kdo čtete tento článek a jste rozhodnutí volit komunisty, tak se nezdržujte, pro vás v těchto větách nic podnětného není. Kdo si v sobě nesrovná, že komunizmus (výhody pro ty "čurající s proudem" a otevřená nenávist a podražení nohou pravdu hledajícím) není člověka důstojný, tomu zatím není pomoci. Musí nějakou dobu žít – a svým hlasem daným pravici – dovést zemi ještě do většího srabu, nežli v jakém jsme nyní. Když komunisti ve čtyřicátém osmém v Čechách začínali, byli jsme světová velmoc – v průmyslu i duchovně, bylo z čeho brát.  Dnes se potácíme na hraně, rozkradeni do poslední mrtě se horko těžko držíme nad vodou. Jakýkoliv úkrok doprava nás sune ještě víc zpět. Mladá generace už je teď otrávená z toho, jak jde vše pomalu – a vlastně nikam. Jak se politici handrkují mezi sebou a v tichosti rozkradli, co se dalo. A za našimi zády zkorumpovali už úplně všechno – hrabou pod sebe jak nenasytné straky. Zákony udělali děravé jako řešeto, aby jimi mohli nakradené peníze proudit do jejich kapes. Jsou politici páteří národa, duší Čechů, platným stavebním kamenem?

Všichni touží po lepším životě

Film Avatar zahýbal Čínou – je o boji proti zlu. O tom, že nikdo si nemá nechat líbit teror na něm i na ostatních lidech páchaný, má vystoupit proti zlu, ať má jakoukoliv podobu. Usmála jsem se. Nic, co stojí na vratkých nožičkách, nevydrží – byť by to realizovala i velká skupina lidí, jak tomu např. bylo za éry fašizmu či komunizmu. Ale to ještě chudáci Číňani nevědí, že když si nakrásně svobodu vybojují a komunizmu se zbaví, nemají vyhráno. Vlastnosti lidí se nemění ze dne na den. My už máme po ustoupení od vlády jedné strany za sebou dvě desetiletí, ale lidé se pořád nějak nechtějí přiklonit k lepšímu. Přesněji: je úplně jedno, o jakou politickou stranu se jedná, nestojí za nic. Rezignujeme tedy, nepůjdeme k volbám? Kdyby nešli všichni, asi by ty nahoře něco trklo. Ale to se nestane. Komunisti a levice v jednom šiku nakráčí k volebním urnám a moc se jim hodí, že někteří z nás – politikou zhnusení – odpadnou. Nevím ještě přesně, koho půjdu volit, ale na sto procent vím, že doma sedět nesmím. Mohlo by mi být z toho, co se v politice děje, nanic, třeba i hodně špatně od žaludku. Jenže já nejsem hloupá: dělají ji lidi a ti dosud nezměnili svoje vlastnosti natolik, aby to – sečteno a podtrženo – za něco stálo.

Jiskřička naděje existuje

Přesto nepatrná jiskřička naděje existuje. Pravice (při vší hrůze, kterou produkuje) je alespoň natolik soudná, že neslibuje lidem nesmysly (zvýšení důchodů apod.) Ač pro mnohé je to lákavá představa, že dostanou pár korun navíc, k takovýmto lžím se pravice nesnížila. Vezmi chlup v dlani, rozdávej státní peníze, když žádné nemáme, a každému z nás na ramennou leží dluh! Levičáci nám nemají z čeho přidávat. A jestli to udělají, jen tím zadluží lidi žijící i další pokolení víc, než jak je to teď. Mám vnučku, a když nás povede levice, tak až Anička vyroste, bude šílená z politiky svých dědů a otců.

A jak je to s "duší" národa? Jsou vůbec nějací V.I.P. Češi?

Existuje u nás v Čechách nebo ve světě nějaké zdravé jádro, jsou vůbec na zeměkouli nějací lidé hodni následování? To víte, že ano. V politice je bohužel nenajdeme, s odchodem Václava Havla ze scény pokus o vnesení moudrosti na politickou scénu skončil. Je to, jaké to je, a my se s tím musíme vyrovnat. Kdo zůstane laxní k možnosti dát svůj hlas menšímu zlu, automaticky podporuje levici, komunisty. Kdo vstane od televize či od rozdělané práce a k volebním urnám vykročí, toho jistě nějaké řešení na podporu menšího zla napadne. Neexistuje nikdo jiný kromě vás či mě, kdo by to tu v Čechách zlepšoval. Přestaňme si nalhávat, že my sami nic dělat nemusíme, že na nás nezáleží. Opak je pravdou: záleží a kardinálně.

Pár lidí v Čechách už toto ví. Je jim jasné, že od ničeho jiného lavina nezačíná nežli od nepatrného zrnka sněhu. Nemyslí jen na sebe a na blaho své rodiny – vidí dál. Lidé moudří, hodní následování, jsou mezi námi. A jak je poznáme? Snadno: myslí hlavou a vyciťují srdcem, vedle péče o rodinu a své nejbližší je zajímá i něco navíc: nezašantročili slovo zodpovědnost. I přes vnější nesnáze se snaží podporovat dobro v co nejširším záběru – dělají to, co každý umí: např. pan Ing. Jan Konfršt (www.povidanisjanem. cz) píše knihy a při tzv. "Povídáních" vysvětluje, jak ze srabu na domácí politické scéně i ze světové krize ven . Znám V.I.P. českého národa, mezi takové lidi se chodím posilnit, nabrat vítr do plachet, abych tíhu života snáz unesla. Beznaděj do života nepatří, vím, že "duše" českého národa existuje – a je moc krásná.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 5/2010.