Marco Pogačnik úspěšně zkoumal evangelia z hlediska pravosti Ježíšových slov podle éterných fenoménů. Stále se mu však ještě nepodařilo pohlédnout do jejich nitra při hledání tzv. "pátého evangelia" – Ježíšova poselství pro naši současnou dobu, kdy by měli lidé již více prozřít.

Úroveň nadřazená již zmiňovaným éterným fenoménům je úroveň "praobrazu". Tu autor zná z luštění míst a krajin. Jedná se o pravzory, které usměrňují životní síly na povrchu Země. Pravzory éterné síly řídí a určují jejich příslušnou kvalitu. Co vnímáme jako jedinečný charakter místa, je stanoveno a uchováno pravzorem. Pravzory představují univerzální řeč, jíž mohou komunikovat všechny světy, úrovně a bytosti, které jsou součástí životních procesů našeho kosmu. Kosmogramy jsou pravzory přeložené do tvarů geometrických, ornamentálních či symbolických. Aramejština, původní jazyk, kterým Ježíš hovořil, je vícevrstevná. Vyslovované je v neviditelné oblasti doprovázeno kosmogramy, spočívajícími na základech pravzorů. Proto se autor logicky snažil v evangeliích najít pravzory. Jeho snahy najít je v textu čtyř evangelií byly však zatím neúspěšné. Všude viděl pouze závoje šedé neprůhledné mlhy.

Sen jako klíč k ukrytým pravzorům

V listopadu roku 1996 se však Pogačnikovi zdál sen, který mu napověděl, jak postupovat dál. Zdálo se mu o lisu na víno, v němž byly umístěny dva kulaté jemně obroušené kameny, které činily dojem, že do sebe dokonale zapadají. Při obcházení však byla mezi kameny vidět mezera. Pogačnik se ve snu zmenšil, proklouznul mezerou do vnitřního prostoru, který se podobal muzeu. Byla zde ta nejkrásnější umělecká díla s náboženským obsahem. Když se Pogačnik později vrátil, aby mohl díla znovu obdivovat, byla pryč, lupiči je odnesli. Při tom ve snu zaslechl hlas doporučující, aby se na zcizená díla podíval v zrcadle svých vzpomínek. A skutečně, dovedl se rozpomenout na každé z těch děl. Po probuzení bylo autorovi jasné, že by mohl najít v textu sotva postřehnutelná místa, která budou branou ke skrytým pravzorům. Sen potvrzoval existenci kosmogramových vzorů v evangelijních textech. Zároveň vysvětloval, proč v nich v dnešní době nelze hledané pravzory najít. Lupiči ve snu představovali zneužití, znesvěcení evangelií v průběhu historie. Katolíci napadali kultury jiné víry a uvrhli národy v utrpení. Světská moc vnitřní sílu textů vyluhovala a pravzory byly zmateny. Sen zároveň ukázal Pogačnikovi možnost, jak by se ztracené pravzory daly rekonstruovat: jejich pozorováním v zrcadle vzpomínek na jejich původní stav než byly zneužity. Protože autor měl zřejmě vnitřní vedení, za měsíc po tomto snu našel v jednom kolínském knihkupectví knihu "Ježíšův papyrus". Pojednává o třech malých, jen několik čtverečních centimetrů velkých papyrových fragmentech, uchovávaných v knihovně v Oxfordu. Je na nich úryvek Matoušova evangelia v řečtině, napsaného v letech 50 až 70 po Kristu, tedy v době, kdy ještě žili očití svědkové Ježíšova působení v Palestině. Tyto fragmenty by tedy musely odrážet původní stav evangelijního poselství před jeho zablokováním v důsledku zneužívání. Naštěstí pro Pogačnika byly kopie těchto fragmentů v knize reprodukovány. Fotokopie papyrových fragmentů pak přikládal na stránky evangelijních textů, které chtěl prozkoumat z hlediska pravzorů, a pozoroval je v zrcadle čiré silové struktury fragmentů. A povedlo se! Pogačnik teď mohl spatřit kosmogramy potvrzené ve snu.

Nové svobodné spojení

Jako příklad svého zkoumání uvádí autor kapitolu z Markova evangelia "Varování před kvasem farizeů" (Marek 8,14). Vypráví se v ní, že Ježíš jel se svými učedníky na druhý břeh jezera. Učedníkům dělalo starost, že před odjezdem zapomněli koupit chléb. Ježíš, místo aby je uklidnil, promluvil k nim zdánlivě bez souvislosti s jejich problémem: "Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!" Učedníci však měli stále obavy. Tu se Mistr rozhněval: "Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá?" Věta vyprávějící o starostech učedníků je podložená, jak autor vidí, obrazem špinavého vodního víru a evokuje strach a nejistotu. Ježíš zřejmě reagoval na tento stav. Jeho varující slova jsou podložena obrazem uzavřeného bronzového kruhu, bohatě zdobeného se zelenou patinou. Autor chápe, že tento kruh v souvislosti s Ježíšovými slovy o kvasu farizeů a Herodově symbolizuje spolek, který Židé uzavřeli s Bohem v době založení svého náboženství. Místo toho, aby věřící byli spojováni s božskou silou, jsou vtahováni do magického kruhu a zneužíváni pro účely světské i náboženské moci. Ježíš pokračuje: "Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se, když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Dvanáct." "A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?" Odpověděli mu: "Sedm." Řekl jim: "Ještě nechápete?" Když autor pozoroval praobraznou úroveň tohoto textu, cítil vznešený pocit nového začátku, nového vztahu mezi člověkem a Bohem. Na místě, kde se Ježíš zmiňuje o nasycení pěti tisíců, se vytváří levotočivá spirála směrem nahoru a při zmínce nasycení čtyř tisíců se vytváří oblouk ve spirále vedoucí opačným směrem. Před autorovým zrakem vznikla otevřená lemniskáta, rozvíjející se v rytmu čísel, která Ježíš postupně uvedl. Autor pochopil, že Ježíš přišel na počátku našeho letopočtu, aby nabídl lidem klíč, s jehož pomocí se mohou znovu spojit jak s makroskopickou dimenzí Božství, tak i mikroskopickou dimenzí pozemských světů. Člověk je výchozím bodem obou oblouků, které představují vyváženost spojení, na němž se podílejí duchovní aspekty a lidské bytosti stejným dílem. Na rozdíl od starého svazku zůstává nový svazek otevřený pro svobodné rozhodnutí člověka, neboť svoboda je božský dar a o ten člověk nesmí být oloupen.

Cesta k prameni života

Dalšímu zkoumání pravzorů podrobil Pogačnik příběh z evangelia o "bohatém muži". Můžeme ho najít u Lukáše (18,8), Marka (10,17) i u Matouše (19,16). Jeden člověk se zeptal Ježíše, co musí udělat, aby získal věčný život. Mistr mu odpověděl, že se má řídit přikázáními. Muž odpověděl, že to všechno dodržuje a chce vědět, co mu ještě schází. Ježíš mu dal radu, aby vše, co má, prodal a peníze rozdal chudým. Když Ježíš viděl zarmouceného muže, který byl bohatý, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství. Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do království Božího." Pogačnikovi byl výrok poslední věty vždy podezřelý, ale výzkumem čtyř éterných vrstev potvrdil autentický výrok Ježíšův. Když se při zkoumání praobrazu dostal za větu o velbloudovi a uchu jehly, spatřil štíhlou vertikální elipsu, která se opravdu podobala uchu jehly. Ta elipsa se pomalu otáčela kolem své osy, zužovala se a otáčení ustalo, když byla tak úzká, že představovala už jen svislou čáru. Vyprávění pokračuje: "Ti, kdo slyšeli, řekli: Kdo tedy může být spasen?" Ježíš odpověděl: "Nemožné u lidí je u Boha možné." Na tomto místě v textu autor spatřil dokonalý kruh otáčející se ve směru hodinových ručiček. Pogačnik si praobrazy vysvětlil takto: člověk může nashromáždit obrovské bohatství a moc. Takto jednostranně stoupající linie koncentrace se může rychle převrátit do opačného směru a velká zablokovaná síla může zasáhnout původce. Jestliže člověk nahromaděné síly rozproudí, začlení do koloběhu, v němž dostane vše, co potřebuje, a poskytne i druhým, síla proudí a není nebezpečná. Pogačnik je přesvědčen, že Ježíšův původní výrok by spíše měl znít: "Nemožné pro člověka samotného je spolu s Bohem možné."

Ve verši (4,14) v Janově evangeliu se mluví o rozhovoru Ježíše se samařskou ženou u studny. Mistr hovoří nejprve o vodě ze studny a pak dodává: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vyvěrajícím k životu věčnému." Autor se vyznává, že v místě, kde Ježíš obrací pozornost od vody ze studny k vodě duchovní, proudí k němu z textu síla, která obrací jeho pozornost od čtení textu dovnitř směrem ke středu jeho srdce. Náhle vidí uprostřed sebe sama jezero světla s úchvatným pocitem krásy a radosti. Když se pak Pogačnik rozhlédl kolem, viděl i okolní svět zalitý světlem stejné kvality. Obrazy nacházející se vespod textu vyjadřují dokonce ještě jasněji než slova naléhavé Ježíšovo přání vést člověka k jeho individuálnímu prameni.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 5/2010.