Titul památka UNESCO se uděluje nejkrásnějším a nejcennějším uměleckým a přírodním výtvorům na zeměkouli. První zapsání do seznamu kulturního dědictví se uskutečnilo roku 1972. Památkám v České republice se tohoto ocenění dostalo poprvé až o 20 let později. Pak nastal doslova boom. Co do počtu památek zapsaných do seznamu UNESCO na počet obyvatel jsme světovou velmocí. Máme jich už celkem třináct.

Kaple všech svatých

Telč spolu s historickým jádrem Prahy a Českým Krumlovem patřila k prvním zapsaným už v roce 1992. Být na seznamu UNESCO znamená na jedné straně, že Česká republika finančně přispívá do fondu pro záchranu světového dědictví kolem 8 tisíc dolarů ročně. Z celkové sumy se pak financuje záchrana nejohroženějších světových památek. Alespoň jeden konkrétní příklad.

Záchrana památek Dubrovníku při nedávných bojích v Jugoslávii

Je to na druhou stranu také dobrá reklama. Stránky UNESCO s památkami na internetu za rok si prohlédnou miliony potenciálních návštěvníků památek, tedy i těch českých.

Telč, poeticky nazývaná bílá perla českých měst a architektonická pokladnice stavebních slohů, leží na půli cesty mezi kulturními metropolemi Evropy – Vídní a Prahou.

V druhé polovině 14. století byl v Telči vybudován gotický hrad. O sto let později byl klenot moravského stavitelství zvětšen a po roce 1550 stavebně upraven.

Přístavbou renezančního zámku s Kaplí všech svatých vzniklo velkolepé sídlo moravského šlechtice Zachariáše z Hradce.

Měl jsem štěstí, díky velkorysosti pana kastelána Bohumila Norka se mně podařilo dostat dovnitř kaple. Její stěny pokrývá bohatá štuková výzdoba doplněná zlacením. Prostor vyplňuje náhrobek Zachariáše z Hradce a jeho první ženy Kateřiny z Valdštejna. Neunikne určitě vaší pozornosti kovaná a bohatě zdobená mříž. Interiér je oku velmi přitažlivý. Hůře se v něm fotografuje. Škoda jen, že objektiv nemůže zachytit takovou šíři záběru, jako je toho schopno lidské oko. Zapamatoval jsem si časté pobízení průvodců turistů, aby postupovali, že i ostatní se chtějí "kouknout." To hovoří za všechny komentáře.

Divadelní sál

Je velmi prostorný, není tam mnoho nábytku. Určitě vám neujde kazetový strop a především dva obrazy, Zachariáše z Hradce a jeho první ženy Kateřiny z Valdštejna, manželů, kteří mají společný náhrobek v Kapli všech svatých. Když se budete po sále rozhlížet, povšimněte si Herkula na obraze nad krbem.

Zlatý sál

Mramorový sál je z architektonického hlediska stavební zvláštností. Je totiž právě nad Kaplí všech svatých. Jméno dostal podle mramorové dlažby. Pozoruhodný je strop s mytologickými malbami. Výzdoba interiéru vypovídá o zálibách zámeckého pána. Jsou v něm četná brnění, a proto se mu také říká rytířský. Než vyjdete ze sálu, podívejte se na malby na skle oken. Jsou to jihoněmecké renezanční malby a je jim téměř půl tisíciletí. Ve vedlejším sále zvaném Afrika je množství trofejí z lovů na černém kontinentu.

Zlatý sál se prezentuje obvykle na konci prohlídky. Není se čemu divit. Je to nejmajestátnější interiér telčského zámku. Jsou v něm umístěny podobizny Zachariášových rodičů Adama I. z Hradce a Anny z Rožmitálu. Oba obrazy jsou dílem Jakuba Seisengera. Oči neodtrhnete od mimořádně cenných řezeb v polích kazetových stropů pocházejících z roku 1561. Jedná se o figuríny antických božstev bájných hrdinů.

Prostory telčského zámku jsou známy z mnoha zvláště pohádkových filmů.Telč, to není jen zámek. Nestačíte detailně všechno. Ale zajít do kostela svatého Jakuba a na náměstí pokochat se pohledem na Morový sloup, to si nenechte ujít. Nebudete litovat.

Galerie Jana Zrzavého

Pod arkádami zámecké zahrady se nachází vstup do galerie předního českého malíře, grafika a ilustrátora Jana Zrzavého, obdivovatele Telče.

Jeho raná tvorba byla ovlivněna kubizmem a později se u něho projevil vliv neoklasicizmu. Galerie byla v Telči otevřena na jeho osobní přání. V expozici se vystavuje více než 50 obrazů pocházejících ze sbírek Národní galerie v Praze. Náměty čerpají nejen z české krajiny, ale i z francouzské Bretaně a zastoupena je i tvorba věnovaná ženám.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 5/2010.