Každý neobsednutý člověk musí vidět, v jakém stavu se nachází západní, technicky nejvyspělejší civilizace na naší zeměkouli. Stručně řečeno je na ní možné pozorovat naprostou anihilaci duchovnosti její mocenské a vědomostní elity. Duchovní vyprázdnění má svůj zákonitý následek, omezení způsobu myšlení jen na říši živočišných pudů (peníze a sex).

Viz obraz stavu společenského dění, odráženého ve sdělovacích prostředcích a TV pořadech. Důsledkem neduchovního způsobu myšlení při současném stavu "přemnožení" člověka na zeměkouli je neustále projevovaná agresivita jednotlivců i národů, neboli zákonitý znak biologického boje o život, o přežití silnějšího. Agresivita v duši je pravou příčinou toho, že v posledních sto letech probíhají ve světě nepřetržité studené a "horké" války mezi národy a finančními skupinami, neustálé studené (volbami) a horké občanské války uvnitř států. Ztratila se možnost domluvy mezi skupinami lidí i o tom, jestli jedna a jedna jsou dvě (viz biblické: Rada radu stíhat bude, ale soudu nedojdou!).

Tento stav mysli lidstva je na druhé straně znamením, že se situace brzy změní. Změna musí nastat, protože jinak by lidé obsedlí temným duchem destrukce, nově skrze vědecké poznání vybaveni dosud nevídanou mocí, lidstvo zničili. Tato duchovní proměna lidstva pod módním názvem transformace již začala probíhat. Provádějí ji skrze zásah do toků energie života neviditelné síly Stvořitele bez ohledu na to, jestli tomu materialisticky smýšlející lidé věří. Lidé svým nepříčetným konáním si pomalu a postupně sami oslabují vitalitu těla a vnitřní duševní rovnováhu. V nastupující náhlé zátěži "geošoku", který ukončí pohodlný konzum tělesnosti, nepřežije z jednotlivců nikdo, komu nebude poskytnut příliv energie z duchovní dimenze, který pomůže přemostit krizi vitality těla. Neboli ke stále vzrůstající zátěži metabolizmu člověka cizorodými látkami a energiemi, které se již projevují jako nárůst výskytu tzv. civilizačních nemocí, se připojí další zatím nejasný šok. Šanci na jeho přežití mají jen ti, kteří bez ohledu na typ náboženské víry mají vnitřně "uspořádanou" duši, žijí pokojem. Tohoto vnitřního duševního klidu lze dosáhnout jen tím, že již v současnosti vnitřně žijí zákony vyšší duchovní dimenze.

Tyto duchovní zákony se dosud nejlépe vykládají neučené mase lidí prostřednictvím náboženství. Světová náboženství, každé svým způsobem, je pro pochopitelnost obyčejnému člověku vykládají prostřednictvím bájí, mytologie a eposů. Já osobně je se svým abstraktním typem myšlení zatím vidím ve formě tří základních principů, které umožňují pochopit mechanizmus chodu tohoto světa.

První princip

Každý jedinec je za každý svůj čin i myšlenku osobně odpovědný absolutně spravedlivému Stvořiteli (Vesmírnému vědomí)! Pro člověka smýšlejícího v tomto duchu je vnitřně logikou nepřijatelné, že by on i kdokoliv jiný mohl dlouhodobě uniknout následkům svých činů na jakémkoliv místě společenského postavení. Takto žitý duchovní princip vede k odpovědnému jednání jednotlivců kdekoliv. Každý tímto principem řízený člověk si je vědom, že za vše vykonané je odpovědný nejen lidem prostřednictvím zákonů, často obejitelným, ale zejména Bohu.

Přežijí-li nastupující "transformaci" jen takto myslící lidé, dojde samočinně k naprosté proměně ducha společnosti. Samospádem se ustaví harmonická vyšší civilizace. Koná-li i uprostřed ní její jednotlivec v důsledku nedokonalosti svého poznání zákonů stvoření občas špatně, tedy koná-li chybně v dobré víře, má v této společnosti, a tím i u Boha jistotu (jakou měrou měříte), že i společenská spravedlnost (pozemské právo) nastaví vůči němu za jeho chybu tvář milosrdenství a lásky. Tak jak je zákonem i v duchovní dimenzi. Humanizmus a lidská práva však nemohou platit vůči těm, kteří konají vědomě zlé a protispolečenské. Tedy vůči těm, kteří tak konají přesto, že cítí, anebo měli již k cítění dospět, že jejich myšlení a jednání neobstojí před tváří boží. Není dále možné trvání stavu současné ateistické společnosti, ve které jsou lidská práva darebáků skrze formálně pojaté zákony úplatných ateistických soudů stavěna nad lidská práva jejich obětí. Neboli každý, kdo chce průchodem transformace lidstva vstoupit do nové vyšší civilizace, musí svou způsobilost pro ni prokázat již v současnosti. Tím, že již nyní trvale koná a myslí podle své nejlepší vůle. Skutečně ve Stvořitele věřící člověk prokáže tedy svou způsobilost pro vstup do nové éry lidstva tím, že již v tomto dočasném, úmyslně "temnými duchy" zašmodrchaném právním zmatení pojmů spravedlnosti se nechá vést jen svědomím, nikoliv právnickou vychytralostí. Ač se to momentálně zdá nerozumné. Jinak jej síly transformaci provádějící biologicky a psychologicky rozdrtí.

Druhý princip

Lidský život nekončí smrtí těla! Tento druhý základ myšlení člověka přicházející doby zajišťuje duchům žijícím v těle (lidem) potřebný nadhled, pohled na své konání z "hlediska věčnosti". Právě pod tímto zorným úhlem se způsob života v nové éře na Zemi stává nadčasovým a trvale udržitelným. Současný ateistický postoj ve stylu "co bude po mně, mne nezajímá" se brzy stane minulostí. Nadgeneračním přístupem lidí k životu dostane atmosféra společnosti vibraci nové kvality, všechny rodiny se stanou jakoby šlechtickými. V žité atmosféře lidstva se zakotví času nadřazený duch. Ten bude stimulovat rozvinutí osobnosti i velmi nedokonalých, tj. těch, kteří v momentální inkarnaci jsou vybaveni nedokonalým tělem a rozumem. Akceptování reality reinkarnace umožňuje uplatnění odkoukaného v momentálně žitém životě v lepších podmínkách následného zrození. Vědomí existence reinkarnace dává perspektivu i těm zatím za ostalejším duchům, aby plně "dozráli" v anděla. Dává jim naději, že nedosáhnou-li ještě v tomto životě takovou kvalitu vibrace ducha, aby mohli po smrti těla natrvalo zůstat v neviditelné vyšší dimenzi, dostanou možnost "reparátu". Tak se stane zjevným naplňování biblického, že "hospodaříli kdo dobře s málem (za tohoto života), nad mnohým učiní jej Bůh správcem". Jak jinak je to naplnitelné, než že se znovu narodí s novým tělem a nově vybaven hlubšími dispozicemi. Jen výklad prostřednictvím možnosti reinkarnace dává smysl i dalšímu evangelijnímu výroku, že "kdo zabije, zabit bude. Kdo jiného do otroctví zajme, zajat bude". Takový chod dějinné spravedlnosti v možnostech žití jedné inkarnace nikdo na této Zemi přece nevidí! Protože to je ale z božského vyřčená Pravda a Spravedlnost, v nové éře lidé už pochopí, že se může fakticky naplňovat až v příštím životě dotyčných. Kdo nevěří v nesmrtelnost duše a v pokračování vývoje duší k dokonalosti i prostřednictvím reinkarnace, ve smyslu "reparátu" nedokonalého života, nápravy těžkých chyb učiněných v rovině hmotnosti, ten v nastalých těžkostech ztratí víru ve spravedlnost. Jako ti vězňové, kteří jdouce z Osvětimi se rouhali slovy: "Kdyby byl Bůh, nemohl by to dopustit!" A žádný člověk, kterého v obtížích transformačního procesu "nepodrží" víra v absolutní spravedlnost, nevydrží její tlak.

Třetí princip

Člověk je současně jedinec a současně díl vyšší společenské jednotky, rodiny, národa, lidstva, všech duchů stvoření! Národy neexistují a nemohou rozvíjet dělbu práce bez svých oddaných součástí. Jedinec bez pocitu sounáležitosti s vyšším celkem se rychle stává vnitřně opuštěným, deprivovaným, neboli energeticky rozvráceným. Jako včely bez včelstva! Jen práce rozvíjející individualitu a současně užitečnost pro celek dává smysl bytí včelám i lidem. Jen tak se mohou jednotlivci reprodukovat, neboli propojit s nadčasovostí. Člověk bez společenské organizace a koordinace se stává osamělým divochem, anomálií přírody.

Svoboda člověka jako jednotlivce je tedy ve vyšším typu civilizace pojímána jako výběr typu své užitečnosti pro celek, národ, lidstvo. Skrze užitečnost existence jedince se uskutečňuje jeho individuální duchovní vývoj. Není svobodou současnosti, považující za normální odírání mnohých za účelem "předvádění se koupání nechycených zlodějů v šampaňském a kaviáru".

V myšlení člověka nové doby je tedy zasazeno sociální cítění jako samozřejmý duchovní prvek, opírající se o svépomoc a vzájemné učení se nedokonalých v podmínkách neotřesitelné nadčasové spravedlnosti. Nyní pozorovatelní bezzábranoví egocentričtí asociálové jsou produktem nevíry v konečnou spravedlnost, neboli ateizmu současné doby. Jakou měrou "nepomoci" bližním tito egocentrici měří ostatním, takovou měrou "nepomoci" v tlaku transformace jim bude naměřeno od neviditelných sil. Nebude jim v krizi pomoženo. Anarchisté a hlasatelé svobody dělání si podle svého bez ohledu na celek nevejdou do vyšší úrovně. Mnoho napovídajícím znakem dosaženého stupně kosmických civilizací ve stvoření jsou symboly, jimiž ten který stupeň civilizace naznačuje svou míru pochopení Podstaty světa. Pro dosaženou úroveň poznání současných pozemských civilizací, které všechny žijí éru "Kali juga", neboli železnou, jsou typické ony symboly dosaženého pochopení Stvořitele, které známe jako různé varianty známého rovnoramenného kříže v kruhu. I u nás často viditelné v kostelech a klášterech (nošené železnými křižáky). Jeho variantami jsou levotočivá (hákový kříž) a pravotočivá svastika, monáda, keltský triskelis, židovská šesticípá hvězda, srp a kladivo, křesťanský kříž. Každá tato varianta je znakem nějaké specifické ideologie, jejíž specifický princip pojímání světa zdůrazňuje. Symbol rovnoramenného kříže v kruhu a jeho varianty se jakoby "náhodou vynořily" ve starověku. Ihned se obecně ujaly a staly se označením typů náboženství a jimi vykládaných pojetí světa. Všechno jsou to symboly variant náboženství zanikajícího železného věku. Svou skrytou symbolikou vyjadřují stupeň pochopení podstaty světa, typického pro železné éry lidstev ve vesmíru.

Princip světa v symbolech

Základní rovnoramenný kříž v kruhu o svých nositelích vypovídá, že vnímají svět jako dualitu (rozštěpení jednoty) plusu a mínusu, akce a reakce, příčiny a následku (ona ramena kříže). Tato ramena duality hmotného jsou uzavřena v kruhu! Tím je vyjádřeno, že stoupenec tohoto znaku vnímá hmotný svět jako ohraničený limitou, jako uzavřenou soustavu! S praktickým důsledkem, že co se v hmotné dimenzi "uvaří", to se v ní i "sní".

Křesťanská zvěst (evangelium) k tomuto pradávnému symbolu nově dodala, že je možno z tohoto nedokonalého, strastmi zatíženého, konečného a dočasného hmotného světa odejít do nekonečnosti, do záře Boha, cestou Ježíše Krista. Ale jen tehdy, když ve hmotnosti žijící duch zde nenechá žádné dluhy neboli způsobené škody na duších lidí i ostatních živých bytostech! Jinak se nemůže odpoutat, je vázán nenarušitelnou limitou kruhu v symbolu.

Symbol ale nevyznačuje vzhled původce těchto zákonů, neboli ideoví vůdcové éry železné neznají jeho Tvář, neznají vzhled Boha! Odtud v bibli, že žádný živý (v těle), ani prorok, nemůže patřit na tvář Boží. Síla jeho vyzařování by spálila nedokonalé energetické dráhy těla. Jako silný elektrický proud nedokonalý vodič.

Indické svastiky jsou variantami, které vypovídají totéž s tím, že vyznačují navíc nekonečný pohyb a vzájemnou proměnu ramen duality. Levotočivá svastika ("haknkrajc") vyjadřuje vůli přivádět duchovní energii z vyšších vibračních dimenzí do hmoty, aby dávala duchům v těle sílu k zásahům k přeměně hmotného. Proto si ji mág Hitler vybral jako symbol svého hnutí. Temné duchovní síly astrální dimenze mu pomohly magicky ovlivnit německý národ. Pravotočivá (opačně označený hákový kříž) je naopak znakem touhy sloužit Bohu odvodem duchovní energie z hmoty (v klášterech, sebeobětováním).

Čínská a tibetská monáda v kruhu rovněž zachycuje proměny ramen duality, navíc "očko" v každé naznačuje "průtok" ramenem polarity (onou "rybkou" ) v opak (přes další neviděný rozměr) a tím nepřetržitou proměnu jin a jang v toku času. V základní variantě, kříži v kruhu, třetí roz měr není ještě viděn! Monáda je proto pokročilejším vyjádřením základního principu světa, proto má takovou sílu.

Keltský triskelis chápe již otáčející se trojrameno v kruhu jako ve slunci, tedy v záři Boha se otáčející. Jeho autor pochopil a vyjádřil, že Světlo (slunce) je zdrojem a pohonem trojdimenzionální reality, ale oproti kříži v kruhu zase nezachytil vnímání jejího štěpení rozumem člověka v dualitě. Protože keltští druidové nesměli psát, nevíme toho více.

Židovské náboženství se svým hexagramem, židovskou hvězdou (dva prostupující se trojúhelníky proti sobě), pochopilo navíc a vyjádřilo trojrozměrnost obou ramen polarity. Vyjádřilo trojdimenzionálnost polarity tím, že místo křížících se ramen zavedlo křížící se trojúhelníky. Ty se navíc v neviditelném rozměru prostupují! Ale kdesi v hloubi toku dějin se u tohoto symbolu "ztratil" kruh kolem! Jen občas je kruh kolem hexagramu znázorňován. Jeho opomíjením zmizelo pochopení uzavřenosti a limitovanosti stvoření. Zmizelo vnímání konečné spravedlnosti pro všechny lidi v židovském vyznání. Není jiné vyvolenosti než dokonalejší chápání Řádu stvoření! Vyvolenost jednotlivce podle národního původu je z hlediska Spravedlnosti nesmysl k smíchu. Jen hexagram v kruhu je tedy poněkud hlubší vyjádření podstaty světa (jako monáda), než je základní rovnoramenný kříž v kruhu.

Nakonec i znak ateistického sovětského náboženství, srp a kladivo, jsou symbolem protikladů duality hmotného, vyjádřené tentokrát překřížením srpu a kladiva, protiklady řezání srpem a bušení do plochy kladivem. Sovětský symbol byl bez kruhu, tedy bez vnímání faktoru konečné spravedlnosti, pouze zalit mořem červené barvy, tedy utopen v moři krve.

Také křesťanský kříž s ukřižovaným člověkem je přesný symbol stavu lidstva, jak jej zastihly a vyjádřily okolnosti kolem smrti Ježíše Krista. Osud božího posla na něm lidstvu nastavuje zrcadlo jeho duchovního stavu v železné éře. Chápání života jej křižujících je v symbolu vyjádřeno jako deformované nadměrnou hmotností (do země zaražené delší rameno), porušením poměru ramen neboli vadně lidstvem žité spravedlnosti a rovnováhy. Polarita hmotnosti je použita obecně k mučení a zabíjení lidí! Nejen Ježíše Krista. O kruhu kolem celého kříže nemůže být řeč. Zářivý kruh Světla je na kříži jen kolem hlavy Ježíše. Symbol kříže s ukřižovaným poslem božím je těžké odsouzení všeobecného chování lidstva a výzva k duchovní proměně jednotlivců. Je drastickým nastavením zrcadla duchovnímu stavu lidstvu, které bylo nutné, bylo učiněno z lásky k lidstvu i za cenu Ježíšova sebeobětování. Je to označení stavu chování lidstva v době železné.

Putování koloběhem hmotnosti

Nyní stojíme v době zlomu věků. Končí éra železná, ona indická Kalí juga neboli doba temnoty, a z chaosu materializmu se rodí nová, proroky předpověděná éra – stříbrný věk. Ten je již charakterizován poznáním tváře živého Boha Podstaty světa. Začíná být vnímána jako světlo v poznání podstaty jevů, v koncentrované abstrakci jako všeobsahující Světlo kosmického "rozumu". V éře materializmu, v železném věku, jej mohli vidět jen čistí umírající jako ono známé žluté světlo. V současné době umožnily časté resuscitace z klinické smrti deseti tisícům lidí pohlédnout na Světlo, pohlédnout na tvář Podstaty světa. To, že podstata tohoto jevu nevešla v obecnou známost a povědomí, je důsledkem ideologického působení rot temných duchů navlečených do vědeckých hávů. Ti hypnózu všeobecného ateizmu ničící jev "vysvětlují" nedostatkem kyslíku v mozku. Toto vysvětlení je z hlediska metabolizmu mozkových buněk tak šílené, jako že se DNA živých organizmů a člověka sama evolučně sestavila v pramoři v důsledku bušení radioaktivního záření do směsi prvků v něm. Že varianty těchto ateistických "vysvětlení" vůbec může někdo s vážnou tváří vykládat, svědčí o těžké duchovní nemoci zejména vědomostní elity lidstva.

Nadcházející lepší stříbrný věk lidstva (stříbrná aura lidí) vyjeví jako samozřejmost vzhled živého Boha, jak je člověk schopen jej vnímat. Bůh bude Světlo tak samozřejmě, jako že voda teče z kopce. Tento vývoj poznání se pochopitelně odrazí na symbolech přicházejících vyšších úrovní náboženství. Tam může být Světlo vyznačeno jako podoba slunce. Je pozoruhodné, že už ve starobabylonských symbolech byly zachyceny symboly dvou hor s vycházejícím sluncem uprostřed nebo dvou věží se sluncem uprostřed (že by babylonští žreci měli vstup do Akáši?). Ony dvě hory nebo dvě věže nejsou nic jiného než ony dvě ramena polarity rovnoramenného kříže. Změna je v tom, že jsou v záři Světla a již se "neperou", neboli nejsou vnímány jako protiklad. Svět s jeho realitami přestal být člověkem vnímán jako boj protikladů, ale jako dimenze, kde bývalé protiklady leží vedle sebe ve věčnosti jako její samozřejmá součást. Tak je v této úrovni vnímání světa vlastně předkládána Ježíšova vize bez nenávisti a boje protikladů: "Slunce mého Otce svítí na dobré a zlé." Tedy polarita nebude ve stříbrném věku lidstva vnímána jako boj, rozpor, ale jako úsilí o harmonii Bohem daných realit hmotnosti.

Někoho by mohlo mást, že popisuji, jak stříbrný věk a po něm zlatý (ráj) by měl přijít po železném, když proroci a antičtí starci o sledu věků hovořili opačně. Tedy měl být nejprve zlatý, pak stříbrný, pak současný železný. Ve stvoření není přímky jdoucí někam. Je jen kruh uzavřeného hmotného stvoření. Minulost se nepřetržitě stává budoucností a naopak. Jako když někdo na zeměkouli jde pořád na západ, skončí nutně na východě! Kdo politickým myšlením jde stále doprava, skončí na krajní levici. Tak duchové ve svém vývoji hmotností procházejí jejími kvalitami stále dokola, jakoby znameními zvěrokruhu. Dokud nepochopí, že smyslem bytí v něm je z kruhu stvoření vystoupit do nehmotné věčnosti, neboli získat "třinácté Kristovo" znamení (Ježíš a dvanáct učedníků, znamení zvěrokruhu). Hmotností putující duchové jsou ovlivňováni "hvězdami" neboli znameními, dokud neobjeví, že smyslem života je vymanit se z koloběhu hmotnosti cestou Ježíše Krista do záře živého Boha. Člověkem zrozeným z Ducha tím přestanou hýbat "hvězdy" (pudy a předurčení), ale on "bude hýbat hvězdami".

Tento článek byl zveřejněn v tištěné verzi časopise Phoenix 4/2010.