Před patnácti lety mě zdvihla na nohy vize: "Dojde k dělení lidstva. Kdo zabere správným směrem, půjde nahoru, ostatní dolů." Na můj úlek, co bude např. s mými dětmi, jak jim mohu pomoci a co to vlastně znamená jít nahoru a co je onen propad dolů, mi prošly hlavou strohé informace: "Není v moci druhého člověka učinit pohyb nahoru za kohokoliv, to může udělat jen každý sám za sebe… K dělení bude existovat jednoduchý klíč."

Bylo to v době, kdy jsem poznávala, že všechno je jinak, než jak to prezentovali rodiče, škola, celá společnost – o politické garnituře a vedoucích v jednotlivých odvětvích nemluvě. Že svět se točí na nějakých zákonitostech, které se těm světským nepřibližují ani náhodou. Že tu na Zemi jde úplně o něco jiného, jenom jak poznat o co?

Dnes vím, že je to tu na Zemi průšvihové, stěžejní, zlomové, zásadní – kdy se skutečně láme chleba a nikdo nezůstane z dění venku. Nemusím hovořit o do nebe volajícím neekologickém zacházení s planetou, která už nás fakt má dost. Chceme zahýbat s mechanizmy fungování hmoty Země tak, že Zemi úplně vyvedeme z rovnováhy a už to nepůjde dát zpátky? Myslíte si, že Země dokáže absorbovat a dávat vše pořád do takového stavu, aby se tu dalo žít? Z úst hodně povolaných – od pana ing. Jana Konfršta jsem uslyšela, že dosud nejsme za bodem, kdy už by nešlo ekologickou katastrofu zvrátit.

Ovšem existuje přehlíživost k tomuto tématu – a to všude ve světě. Stále plundrujeme, co se dá. A to bez promýšlení, že takto dojdeme do bodu, kdy už to zvrátit k lepšímu nepůjde. Vždycky, když se děje v určitém společenství něco nepatřičného – např. přehlíživost k ekologii pro vlastní nahrabání si majetku pod sebe – zdvihá se energie opačného ražení.

Tak tomu bylo i je dosud: spousta lidí už nechce zbytečné plýtvání surovinami za účelem nesmyslného bohatství, které si nota bene s sebou do hrobu nikdo neodnese.st

Pár jednotlivců např. zničí deštné pralesy a generace následující se zblázní v hrozném suchu, anebo v šíleném počasí, ve kterém nepůjde žít. Má tohle cenu? Odpor vyvstává k brutalitě lidí, k vraždění, k válkám, ale i k podvodům, ke všem nesmyslnostem, které žijeme a jsme jejich svědci. S lidmi toužícími po něčem lepším než co teď na Zemi je, se něco děje. Vychází z nich jiná energie než od lidí přehlíživých a brutálních.

Energie myšlenek dobrých lidí má určitou váhu

Je to jakési volání po nápravě, "klepání na dveře, aby bylo vyslyšeno a pomoženo". A zde jsme u zákonitostí, které očima nevidíme – a běžně je neznáme: lidstvo na Zemi za posledních padesát tisíc let takto "klepalo" třikrát. Vždycky se velká část lidí zvedla s revoltou proti ubohosti, která je sužovala.

Moc si přáli, co jde, napravit – a byli ochotni pro to také osobně mnohé udělat. Svůj život už nežili jenom pro sebe, pro majetek, pro své nejbližší, ale začali sebe vnímat jako součást celku – toužili šířit dobré věci obecně.

Říká se tomu, že vyšli ze svého egoizmu a začali svůj život žít i pro druhé – nabídli se pro službu dobru. A jestli volání těchto lidí bylo vyslyšeno, zda na energii jejich čistých myšlenek přišla odpověď ve formě konkrétní pomoci? No bodejť, a jaká! To jsou ty skryté zákonitosti fungování člověka, o kterých nemáme běžně ani ponětí!

Takhle – jako odezva na volání dobrých lidí – se narodil Ježíš. A nejen On, ale i Buddha a Krišna. Všichni tito tři "Boží poslové" přišli postupně na svět – ne jinak než zásluhou lidí toužících po lepších věcech, než které byly dosud.

A máme to tu zase: stěžejní okamžiky, zásadní věci, krize všeho druhu, kdy už to postaru dál nejde. Všichni to víme, že nám planeta kolabuje pod nohama. A zase část dobrých lidí svými myšlenkami úpěnlivě volá po nápravě. Prosím vás, klidně si představte, že všichni tři výše zmínění velikáni jsou stále jedna a táž osoba (je to Boží duše Krista postupně "sesílaná" nám lidem ku pomoci). Ale i kdyby byla jejich velikost milionkrát mocnější, oni za nás nic nezmůžou napravit. A jestli si nedáme pozor nejenom na ekologii, ale i na své myšlenky – a dostatek lidí se nepřidá na dobrou stranu, dopadne to s lidstvem jako před dvěma tisíci lety: zlo s Dobrem – byť tak výjimečným a kouzelným jako byl Ježíš Kristus – zatočí a nedovolí mu prosadit se.

Tak jak se na život začnete dívat: budete se bát katastrof? Anebo se přidáte k těm, kdo jdou vědomě nahoru? Viz www.cestastesti.cz a knihy o karmě popisují vše dosud zrakům lidí skryté. Jen začít a jít – a nikdy s dobrem nepřestat. To je jediná cesta vedoucí k záchraně lidstva.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 3/2010.