Vrcholného ocenění se dostalo unikátnímu a dochovanému venkovskému celku lidové kultury v prosinci 1998 Výborem světových památek na zasedání v japonském Kjótu. Malá vesnička s asi 140 obyvateli se dostala na prestižní seznam UNESCO.

Lidové baroko

Holašovice se nehledají snadno, neleží na hlavní komunikační trase. V poslední fázi navede řidiče malý ukazatel napsaný od ruky a obvykle jej najdete až tehdy, když vás na něho po dotazu upozorní někdo z místních. Skutečnost, že většina staveb na návsi má téměř v podstatě zachovanou, nebo jen málo narušenou základní stavební dispozici, byla základem pro zapsání do seznamu kulturních památek Světového a kulturního dědictví lidstva UNESCO. Celý areál tvoří 23 památkově evidovaných usedlostí, včetně stodol, chlévů, výměnků a dalších objektů tvořících památkový soubor. Celá oblast se rozkládá kolem návsi a má rozměr 210krát 70 metrů. Jedná se o téměř zcela dochovaný systém jednotlivých usedlostí se štítovými průčelími s dochovaným štukovým dekorem – lidovým barokem. Po příjezdu do vesničky se rázem ocitnete ve druhé polovině 19. století. Podle názvu vesnice lze usuzovat, že se zde, asi v první polovině 13. století, usídlili Holasici, lid jejího šlechtického zakladatele Holase. První zmínka o Holašovicích je z roku 1263 a další podstatnější z roku 1292, kdy vesničku daroval český král Václav II. spolu s dalšími několika okolními vesničkami cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. V jeho držení byl až do dokončení roboty v Čechách v roce 1848.

Pohromy se vesničce nevyhnuly

Během staleté historie potkala vesničku řada pohrom. Za husitských válek se jako církevní cisterciácký majetek stala terčem útoku husitů. Na začátku 16. století v Holašovicích řádila epidemie moru, kterou přežily jen dvě osoby, služka a čeledín. Oba jako zázrakem zachráněné spojila hrozná událost na cestě dalším životem. Holašovice zůstaly na delší čas liduprázdné. Představení cisterciáckého řádu se snažili dosídlit nejen Holašovice, ale morem zdecimovaný kraj z vesniček, které byly v cisterciáckém držení v Rakousku a Německu. V Holašovicích se usídlily celé rodiny a po letech přešly usedlosti do jejich vlastnictví. Přišly s pytli na zádech a v nich měly celý svůj majetek, a proto se i pozdějšímu německému obyvatelstvu začalo říkat "Pytláci."

Připojení k třetí říši

Podle některých historiků je vylidnění Holašovic zasazeno do období 30leté války. Holašovice zasáhla i 2. světová válka. Podpisem mnichovské dohody v září 1938 se hranice Československa posunuly do vnitrozemí a Holašovice byly připojeny k říšskému území. V roce 1946 se do Holašovic začalo vracet české obyvatelstvo. Obdivoval jsem před několika domy parádní dřevěné pumpy. Po několika zataháních jako za starých časů za vahadlo tekla skutečně voda, ale ne z dřevěné roury, jak by se dalo očekávat, ale z kovové roury, která neměla daleko k lešenářské trubce. Pumpa není asi tak stará, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 3/2010.